بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři,
vzájemná solidarita, starost o ostatní a zodpovědnost za své okolí nepochybně patří k podstatě učení islámu. Islám nás neučí starat se jen sám o sebe a o to, co se nás bezprostředně týká. Netvrdí, že pokud sami následujeme správnou cestu, není nám nic do toho, že jiní bloudí, protože se budeme zodpovídat Alláhu jen sami za sebe. Starost o sebe sama je sice prioritou, ale u ní islámské učení nekončí. Následuje starost o vlastní rodinu a o lidi okolo sebe. Dobro skutečného muslima nekončí jen u něj samého, ale vyzařuje z něj nejprve k jeho rodině a poté i do celé společnosti.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا قُوا أَنفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ عَلَيْهَا مَلَائِكَةٌ غِلَاظٌ شِدَادٌ لَّا يَعْصُونَ اللَّهَ مَا أَمَرَهُمْ وَيَفْعَلُونَ مَا يُؤْمَرُونَ
“Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno.” (Tehrím: 6)
V hadísu ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:
لُّكُمْ رَاعٍ فَمَسْئُولٌ عَنْ رَعِيَّتِهِ، فَالأَمِيرُ الَّذِي عَلَى النَّاسِ رَاعٍ وَهْوَ مَسْئُولٌ عَنْهُمْ، وَالرَّجُلُ رَاعٍ عَلَى أَهْلِ بَيْتِهِ وَهْوَ مَسْئُولٌ عَنْهُمْ، وَالْمَرْأَةُ رَاعِيَةٌ عَلَى بَيْتِ بَعْلِهَا وَوَلَدِهِ وَهْىَ مَسْئُولَةٌ عَنْهُمْ …
“Každý z vás je pastýřem zodpovědným za to, co má na starost. Vládce nad lidmi je pastýřem a je zodpovědným za vše, co má na starost. Muž je pastýřem nad svou rodinou, členy své domácnosti a je zodpovědný za ně. Žena je pastýřkou v domě svého manžela nad jeho dětmi a je zodpovědná za ně …“1
Životní příběh Posla Božího صلى الله عليه وسلم nám ukazuje totéž. Poté, co se nejprve věnoval zdokonalení sebe sama a duchovnímu pozvednutí své rodiny, obrátil se směrem ke své společnosti a napravil i ji. Po sobě zanechal nejlepší společenství ze všech lidských občin, které kdy dějiny poznaly. Zanechal jim nadčasový, celistvý a podrobný návod, jak postupovat v každičké jednotlivé situaci. Lepší a dokonalejší, než všechny filozofie, ideologie a programy minulé, současné i budoucí doby.
Ohromný závazek leží na bedrech nás, otců, vůči našim nejmilejším, jablíčkům potěšení našich oči, krvi naší krve, abychom se o ně nejen dobře starali po stránce materiální – zabezpečili jim jejich potřeby, Alláhem dovolené jídlo, islámsky přijatelné oblečení, či odpovídající vzdělání, ale abychom jim také dali do vínku správné vychování, umožnili vyrůstat v lásce vůči náboženství islámu, poslušnosti vůči Alláhu a následování Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, lásce k arabskému jazyku a muslimské ummě. Abychom je drželi daleko od vlivu zla a podvratných přesvědčení dneška, dbali na jejich osobní víru, islámskou identitu, mravnost, cudnost, čistotu jejich věrouky a na jejich dodržování všech předpisů islámu, ať už se týkají lidského nitra i toho, co je patrné navenek.
To s sebou nese i nutnost jisté formy nátlaku v podobě rodičovských příkazů a zákazů. Protože pokud je my důrazně nevybídneme k dobru, donutí je šejtán a jeho pohůnci ke zlu. Přílišnou volností a přehnaně svobodomyslnou výchovou svým ratolestem neprospíváte, ale škodíte.
Proto buďte doma opravdoví muži, opravdoví úcty hodní otcové a hlavy rodin – nikoli pouhopouhé kusy nábytku!
Naši zbožní předkové považovali nedostatek či zanedbání správné výchovy za nesplnění nároků dítěte na jeho rodičích. Jeden z největších málikovských učenců, Sahnún, byl dotázán na člověka, který má několik synů, ale žádného z nich neposílá na povinné základní vzdělání při mešitách. Odpověděl: „Takový si zaslouží být uvězněn.“2
Naopak dbali, aby jejich děti následovaly jen ty nejlepší vzory – zbožné a učené lidi namísto zhýralých populárních osobností dneška.
Sálih ibn Ahmed ibn Hanbel vyprávěl: „Můj otec si mne vždy potají zavolal, když k němu přišel zbožný nebo skromný člověk, abych se na něho podíval, doufaje, že budu takový, jako on.“3
(…)
Což nečtete slova Boží:
إِنَّا نَحْنُ نُحْيِي الْمَوْتَىٰ وَنَكْتُبُ مَا قَدَّمُوا وَآثَارَهُمْ
“A jsme to My, kdo mrtvé oživujeme a to, co dříve učinili, i to, co po nich zbude, zapisujeme.” (Jásín:12)
Co tato slova znamenají? Alláh zaznamenává vše, co syn Adamův na tomto světě vykoná, dobré i špatné. Ale tím to nekončí. Přibývá k tomu i to, co je přímým následkem jeho konání i poté, co zemřel. Jako skutky jeho dětí a jejich potomků. Ať se proto každý zamyslí nad tím, co zde po sobě zanechává. Nad tím, jak vychoval a na jakou cestu nasměřoval své děti. Nechal je vyrůstat v duchu toho, co si od nás žádá Všemohoucí Alláh?
Naše děti mohou být pro nás zdrojem dobrých skutků i po naší smrti. A stejně tak nám po smrti mohou přinášet temnotu a trest kvůli svým hříchům a své prostopášnosti. Budeme hnáni k zodpovědnosti i za jejich činy, protože jsme to byli my, kdo je nejvíce ovlivnil a kdo je na jejich cestu nasměroval.
Prosíme Alláha, aby nám dal sílu a autoritu k tomu, abychom vedli naše rodiny k tomu, co je nejlepší, k poslušnosti a oddanosti Božímu Zákonu. Ó Bože, dej nám v našich rodinách a našich potomcích potěchu našich srdcí a učiň z nás předáky bohabojných! Ámín!