Fudajl Ibn Ijjád pravil: „Když vidím zhoršení na chování svého oslíka, svého sluhy, své ženy i na atmosféře doma, uvědomím si, že to já jsem neuposlechl Alláha.“ [1]
Fudajl Ibn Ijjád pravil: „Když vidím zhoršení na chování svého oslíka, svého sluhy, své ženy i na atmosféře doma, uvědomím si, že to já jsem neuposlechl Alláha.“ [1]
To znamená, že na neposlušnosti svého osla, nezodpovědnosti svého sluhy a nepříjemnosti své ženy vnímal negativní výsledek svého vlastního špatného jednání a považoval to za trest od Alláha, kvůli čemuž nevyvíjel nátlak na ně, ale snažil se raději nejprve hledat chybu u sebe a sám sebe zlepšit.
Imám Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí pravil:
„Kdokoli se raduje z rozumu, kterým byl obdařen a z pronikavosti svého úsudku, musí mít na zřeteli dopady hříchů, neboť vztah mezi lidstvem a Alláhem Nejvyšším není vztahem pokrevního příbuzenství, ani vztahem jiné zpřízněnosti. Naopak, je to vztah založený na Boží Spravedlivosti a Spravedlnosti. Pokud Jeho Prozřetelnost obsáhne i hříchy, musí člověk vědět, že mu je On, bude-li chtít, všechny odpustí, bez ohledu na to, jak velké budou, pokud bude chtít. A pokud bude On chtít, potrestá jej za ně, byť by byly sebenepatrnější. Proto by jim měl věnovat svou co největší pozornost a péči.
Byl jsem svědkem, jak i ti nejmovitější z lidí zabředávali v křivdu i ve hříchy všeho druhu, jak nepatrné tak i zjevné, načež byli potrestáni, odkud to vůbec nečekali. Byli vyvráceni i s kořeny a to, co zbudovali pro své potomky, bylo zničeno. Toto vše jen proto, že přehlíželi nároky, které na nich Alláh měl a kvůli tomu, že dobré činy, které vykonali, považovali za pro ně dostačující k tomu, aby převážili jejich hříchy. Proto i lodi jejich předpokladů byli vychýleny a voda lsti Boží díky tomu vnkla do nich a potopila je.
Rovněž jsem viděl i lidi, kteří sami sebe považovali za učené, jak bezohlední bývali ve svém soukromí a jak zapomínali na to, že je Alláh vidí. Jejich nedbalost zcela smazala jejich přednosti a zkazila jejich veřejnou reputaci – byli zde stále, ale jakoby ani neexistovali. Když jsi je znovu uviděl, nepřineslo ti to radost a když ses od nich vzdálil, netoužil jsi znovu je potkat.
Měj stále na paměti, že tě Alláh Nejvyšší vidí, protože Jeho Spravedlnosti neunikne ani jediný atom a Jeho trest nadejde, bez ohledu na to, jak dlouho bude očekáván. Možná dopadne až ve chvíli, kdy si dotyčný již bude myslet, že mu je odpuštěno, protože byl jen odložen a jeho hříchy vskutku ponesou strašlivé následky!
Měj se na pozoru před Alláhem a vyvaruj se neposlušnosti vůči Němu, když jsi osamotě. Boj se Alláha a uvědomuj si Ho i když jsi na veřejnosti! Boj se Alláha a uvědomuj si Ho ve všech svých úmyslech! Protože Alláh tě vidí pořád. A vyvaruj se toho, aby sis chybně vyložil jeho Velkodušnost a Shovívavost, protože mnoho již bylo těch, kteří se nechali oklamat. Pamatuj tedy na své vlastní hříchy a snaž se je všemi způsoby smazat.
A není nic lepšího, nežli pokorně vzývat Alláha a současně se vzdálit od všeho hříchu, takže On může odpustit …“ [2]
________________________________________
[1] Zaznamenal Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 10/215.
[2] Viz Sajdu l-chatír, kapitola 84.