Nejlepší připomínání a nejlepší poděkování

Logo XXL

Talha ibn ‘Ubejdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أفضل الذكر لا إله إلا الله وأفضل الشكر الحمد لله 

Talha ibn ‘Ubejdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أفضل الذكر لا إله إلا الله وأفضل الشكر الحمد لله 

Nejhodnotnějším připomínáním je lá iláhe ille ´lláh (tzn. není božstva kromě Alláha) a nejhodnotnějším poděkováním je al-hamdu lilláh (tzn. chvála Alláhu).[1]

Tato verze obsahuje ve svém isnádu Ibráhíma ibn Hamzu az-Zubejrího, který je pravdomluvným vypravěčem (arab. صدوق sadúk).

Přes Jahjá ibn Habíba, který je pravdomluvným vypravěčem, se od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه dochovala verze, ve které Prorok صلى الله عليه و سلم říká:

وأفضل الدعاء الحمد لله …

…a nejhodnotnější prosbou je al-hamdu lilláh.[2]

Podle jiné verze od Džábira, považované za nejautentičtější ze všech tří, dochované přes ‘Abdu ibn ‘Abdilláha al-Chuzá’ího, který je spolehlivým vypravěčem (arab. ثقة sikka), Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

أَفْضَلُ الْكَلَامِ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ، وَأَفْضَلُ الذِّكْرِ الْحَمْدُ لِلَّهِ

Nejhodnotnější řečí je lá iláhe ille ´lláh a nejhodnotnějším připomínáním je al-hamdu lilláh.[3]

Všechny verze od Džábira vypráví Talha ibn Charráš al-Azdí, který je pravdomluvný a od něj potom Músá ibn Ibráhím al-Ansárí, který je pravdomluvný, ale občas chyboval. Od něj potom hadís dále tradují jen samí spolehliví, nebo pravdomluvní vypravěči, takže isnád jako celek nemá závažnější vadu. [4]

Ve skutečnosti jsou slova الحمد لله al-hamdu lilláh jak vyjádřením vděku (arab. شكر šukr), tak i prosbou (arab. دعاء du’á´), protože Alláh odměňuje Jemu vděčné tím, že je obdaří ještě více dobrodiním, ve shodě s Jeho slovy:

وَإِذْ تَأَذَّنَ رَبُّكُمْ لَئِن شَكَرْتُمْ لَأَزِيدَنَّكُمْ

A pomněte, když Pán váš prohlásil: Budete-li vděční, rozmnožíme pro vás dobré (Ibráhím: 7)

Ibnu l-Kajjim ohledně vzpomínání či připomínání si Alláha (arab.ذكر zikr) pravil:

Vzpomínání Alláha potlačuje šejtána, bolí ho a zraňuje, jako zraňuje bič a jako způsobují bolest důtky s háky na konci tomu, kdo je jimi švihán.[5]

Stejný autor pak definuje vděk či poděkování (arab. شكر šukr) takto:

Vděk znamená uznání dopadů Božího požehnání na jedinci jazykem chválením a uznáním, srdcem dosvědčením a láskou a končetinami podřízením se a poslušností.[6]

Ohledně vlivu zikru hovoří takto:

„Jedním z prostředků úlevy a potěšení srdce je stálé vzpomínání Alláha za všech okolností a na každém místě. Zikr má neuvěřitelný efekt v tom, jak ulehčuje srdci a přináší mu potěchu. Naopak lhostejnost působí velmi negativně, přináší srdci pocit tísně, uvěznění a potrestání.“ [7]

Na otázku, proč jsou zmíněné formulace nejlepšími způsoby, jak si připomínat Alláha, jak Ho prosit a jak mu prokazovat vděk, odpověděl šejch Muhammed ibn ‘Abdirrahmán al-Mubárekfúrí takto:

Jsou to slova tewhídu a nic není slovům tewhídu podobno – ona jsou dělítkem mezi nevírou a vírou. Ona popírají, že v srdci zůstává místo pro cokoli jiného, nežli pro Alláha. Jsou nejlepším očištěním duše, nejúčinnější očistou nitra i srdce a hygienou mysli před špinavostmi a působením šejtána.

Prosba je frází, kterou se Alláh vzývá a žádá o splnění potřeb, což tato slova chvály spojují dobromady. Chválením Alláhu děkujeme za dobrodiní, která nám poskytl a žádáme Ho, aby nám přidal a toto je nejvyšší podstata vděku.

Je možné, že tato slova také odkazují na Boží slova:

اهْدِنَا الصِّرَاطَ الْمُسْتَقِيمَ

veď nás cestou přímou (Fátiha:5)

A která prosba v sobě toto spojuje dokonaleji, výstižněji a krásněji?[8]

Stálá komise pro fetwy poradila tomu, který se tázal na způsoby posílení vlastní víry, aby hojně recitoval a četl Korán a vzpomínal Alláha. O výrazech a zmíněných v našem ústředním hadísu a o jejich alternativách řekla také toto:

Také ti radíme co nejhojněji vzpomínat Alláha takovými slovy připomenutí, která jsou dochována autentickou cestou, jako např. slova لا اله الا الله lá iláhe ille ´lláh (nesoucí význam nic není hodno uctívání, kromě Alláha), nebo slovy سبحان الله و الحمد لله و لا اله الا الله و الله اكبر subhána ´lláhi we l-hamdu li ´lláhi we l-hamdu lilláhi we lá iláhe ille ´lláhu we ´lláhu akbar (nesoucí význam sláva Alláhu prostému nedostatků, Jemu budiž chvála, nic není hodno uctívání kromě Něho, On je Největší, větší než vše) apod.[9] 

Tedy toto patří k nejmocnějším prostředkům posílení víry.

Co se týče vyjádření vděku lidem, podle šejcha Ahmeda ibn Jahjá an-Nedžmího je preferovanější poděkovat slovy جزاك الله خيرا džezáka ´lláhu chajran, tj. ať tě Alláh odmění dobrem, nežli slovy شكرا šukran, znamenajícími jen prosté děkuji. [10]


____________________________________

[1] Zaznamenali Ibn ‘Abdilberr v at-Temhíd, hadís č. 498, jako hasan; al-Charáití v Kitábu š-šukr, hadís č. 7 od Džábira رضي الله عنه.

[2] Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3383 jako hasan gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3800, jako hasan; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 4061; jako sahíh jej uvádí Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 846; a al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 1104 jako hasan.

[3] Zaznamenal at-Taberání v ad-Du’á´, hadís č. 1483.

[4] Více viz Ibn Hibbán v Mešáhiru l-‘ulemá l-amsár, str. 557.

[5] Viz Bedáu l-fewáid, 2/479.

[6] Viz Medáridžu s-sálikín, 2/244.

[7] Viz Zádu l-me’ád, 2/25.

[8] Viz Tuhfetu l-ahwází, komentář k hadísu č. 3383.

[9] Viz Fetáwá ledžneti d-dáimeti li l-buhúsi l-‘ilmíjjeti we l-iftá, 3/185-187.

[10] Viz Fethu r-Rabbi l-Wedúd fi l-fetáwá we r-resáili we r-rudúd, fetwa č. 30.