Argument nenávistí
Někteří muslimští modernisté a liberální aktivisté mlčí o nebezpečí sodomie, anebo ho dokonce úmyslně relativizují s odůvodněním, že progresivističtí spojenci sodomitů na západní společensko-politické scéně často bývají k zájmům muslimských komunit skutečně tolerantnější, nežli konzervativní protivníci sodomitů, kteří jsou a i v minulosti také byli velmi hlasitými nepřáteli muslimů či dokonce aktivními šiřiteli ideologie anti-islámu a doma i v zahraničí nechvalně prosluli agresivní nenávistnou rétorikou.
Těmto pomýleným muslimským aktivistům odpovídám, že nenávist k muslimům nezačíná a neprojevuje se výhradně deklarovaným verbálním či jiným útokem na ně. To je logický klam unáhleného zobecnění. I sama skutečnost, že někdo nepronesl antiislámský výpad, anebo se proti němu třeba i ohradil, může mít spoustu jiných příčin, než pouze náklonnost vůči muslimům. Proto ani jedno nedokazuje, že dotyčný je spojencem muslimů.
Vznešený Alláh v Koránu ohledně falešných a nepevných spojenectví praví:
هَا أَنتُمْ أُولَاءِ تُحِبُّونَهُمْ وَلَا يُحِبُّونَكُمْ وَتُؤْمِنُونَ بِالْكِتَابِ كُلِّهِ وَإِذَا لَقُوكُمْ قَالُوا آمَنَّا وَإِذَا خَلَوْا عَضُّوا عَلَيْكُمُ الْأَنَامِلَ مِنَ الْغَيْظِ ۚ قُلْ مُوتُوا بِغَيْظِكُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ
„A hle, vy jste ti, kdož tyto lidi milují, zatímco oni vás nemilují; vy věříte v Písmo v jeho celku, zatímco oni, když vás potkají, říkají „Uvěřili jsme”, když však zůstanou sami, hryžou si prsty zlobou. Rci: “Zemřete zlobou, vždyť Bůh zná i to, co hrudě vaše skrývají!“ (Áli ‘Imrán: 119)
Skutečnost, že jisté kruhy v minulosti mohly být spojenci muslimů proti nenávisti z konzervativních nebo pravicových pozic dokazuje daleko spíše jejich nepřátelství ke konzervativním a pravicovým pozicím, než jejich náklonnost k muslimům. Agenda sodomie může být naopak velmi mocným spouštěčem anti-islámských projevů z pozic liberálních a radikálně levicových. A úder zleva může muslimské komunity bolet stejně, jako ten zprava.
Není též daleko od pravdy, že dnešní obhájci sodomitů používají ostře útočnou rétoriku nápadně podobnou té, kterou Alláh v Koránu připisuje už dávnému Lotovu národu, který takto napadal svého proroka. A to, co oni odpověděli Lútovi, se velmi podobá na dnešní vykonstruovaná nařčení z účelově vymyšlené tzv. homofobie.
Alláh v Koránu cituje jejich odpověď:
قَالُوا لَئِن لَّمْ تَنتَهِ يَا لُوطُ لَتَكُونَنَّ مِنَ الْمُخْرَجِينَ
„A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Lote, vyhnán budeš vskutku!“ (Šu’ará: 167)
فَمَا كَانَ جَوَابَ قَوْمِهِ إِلَّا أَن قَالُوا أَخْرِجُوا آلَ لُوطٍ مِّن قَرْيَتِكُمْ ۖ إِنَّهُمْ أُنَاسٌ يَتَطَهَّرُونَ
„A bylo odpovědí jeho lidu jedině to, že řekli: „Vyžeňme rod Lotův z města našeho, vždyť jsou to lidé, kteří čistí chtějí zůstat!“ (Neml: 56)
Novodobí progresivističtí inkvizitoři taktéž vyhánějí nejen muslimské, ale i nemuslimské kritiky veřejné propagace sodomie z jejich zaměstnání, perzekuují je u soudů a veřejně je ostouzejí. A jak ukazuje i výše uvedený koránský příběh, „homofobie“ může snadno posloužit za další vějičku nového typu anti-islámu.
Praxe z evropských zemí, které zašly v tomto ohledu do největších krajností, ukazuje, že se to i pravidelně stává. Skandinávské krajiny na jednu stranu nejvíce prosazují tento typ agendy a na stranu druhou se dopouštějí nejnehoráznějších podob násilí proti rodinám nejen přistěhovaleckým a nejen muslimským. Děkujme Alláhu, že situace u nás zatím nezašla tak daleko, byť základní kameny linkami bezpečí počínaje a učebnicemi sexuální výchovy konče, už existují a ani lokální ideologičtí politrukové nechtějí za severní Evropou zaostávat.
K zaznamenaným důvodům, proč sociálka v některé ze severských zemí unesla dítě z muslimské domácnosti patří na základě tisícovek svědectví i tyto:
- Dítěti bylo vštěpováno, cudnost je dobro a že smilstvo je špinavost, kterou Alláh trestá. Podle sociálky tím bylo vystaveno strachu a útlaku. Totéž platí obecně o vštěpování islámské sexuální morálky, včetně přesvědčení, že je sodomie spirituální a duševní choroba, že je negativum, které vede do Pekla.
- Dítěti bylo vštěpováno, že hidžáb je šarí’atská povinnost, kterou Alláh nařídil, že nelze, aby dívka zůstala o samotě s cizím chlapcem, nebo nesouhlas s tím, aby dítě navštěvovalo smíšené hodiny plavání.
- Dítěti bylo vštěpováno, že odpadlictví od islámu je zločin, který vede do Pekla.
- Snaha rodičů kontrolovat to, co sleduje na internetu či sociálních sítích, přičemž zákazy sledovat islámsky nepřijatelné obsahy byly vnímány jako omezování osobní svobody dítěte.
- Nesouhlas rodičů s tím, že vzdělávací systém verbuje děti ke změně pohlaví a projevům své „nebinární genderové identity.“
- Samozřejmě také dochází i k případům vykonstruovaných a falešných obvinění muslimských rodičů z týrání, kdy dítě vykáže zranění např. ze hry či sportu za způsobené rukou rodiče, protože ho k tomu vybízí a tlačí sociálka a dává mu za to rozmanité přísliby.
Je samozřejmě také pravda, že hodnotové konflikty na Severu každoročně vedou ke stovkám zoufalých a v islámu odsuzovaných činů, například ke zločinům populárně známým jako tzv. vraždy ze cti. Nejedná se o žádné nové jevy, jen nabírají v poslední době na intenzitě s tím, jak bezprecedentně roste také muslimská migrace a s ní i nátlak na ty, kteří se oproti ostatním nejvíce snaží zachovat zdravou přirozenost svých potomků. Takto nastavená legislativní mašinerie pak nejvíce dopadá právě na ně.
Nebudeme na omylu v tvrzení, že země jako Švédsko, Norsko či Finsko vedou válku proti učení islámu. A přitom nikdo z jeho oficiálních představitelů nepronáší nám tak dobře známé typy mediálně chytlavých a společensky třaskavých antimuslimských výroků. K vedení války proti islámu tyto režimy totiž nemusí neustále opakovat, kolik islám a muslimy nenávidí a co všechno zlého pro ně představují. Stačí když vedou tichou válku proti hodnotám, kterými je islám nejvíce rozeznatelný a které jsou pro něj charakteristické. Stačí, aby jejich zákony z cudnosti vytvořily zločin. Nakonec, ani není tak úplně pravda, že v těchto zemích zcela absentuje vulgární protimuslimská nenávist, jak dosvědčují události posledních měsíců s opakovaným a soudem posvěceným hanobením Koránu.
Je velmi smutné, že se neustále objevují aktivisté s muslimskými jmény, kteří tyto a jim podobné zločinecké a protiislámské režimy brání a obhajují, anebo je dokonce dávají jiným, včetně muslimů, za vzor. Chvála Alláhu a buďme rádi, že žijeme v zemi, která zdaleka ještě není tak „západní“ a „progresivní,“ jak by si mnozí pomatenci přáli.
Na druhou stranu, možná že spravedlivý postup muslimů v této otázce přiměje konzervativce k tomu, aby přehodnotili své dřívější názory na islám a muslimy a aby konečně pochopili, že skutečný problém a zlo nepřichází od islámu a muslimů.
Zákaz napadat hříšníky
V souvislosti se sodomity Alláh pokračuje slovy:
فَإِن تَابَا وَأَصْلَحَا فَأَعْرِضُوا عَنْهُمَا ۗ إِنَّ اللَّهَ كَانَ تَوَّابًا رَّحِيمًا
„A jestliže se pak kajícně obrátí a polepší, nechte je být! A Bůh věru je milostivý ke kajícníkům a slitovný.“ (Nisá: 16)
Naše pojednání by nebylo úplné a vyvážené, kdybychom nezmínili nutnost vést rozdíl mezi velehříchem a zločinem, mezi jeho pachatelem, ať už se z něj kál či nikoli a tím, kdo daný zločin a velehřích, relativizuje, omlouvá, ba dokonce propaguje. Alláh žene lidi ke zodpovědnosti jen za jejich slova, přesvědčení a činy, nikoli za jejich mimovolní myšlenky, sklony a pocity.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم tento princip formuloval následujícími slovy:
إِنَّ اللَّهَ تَجَاوَزَ لِي عَنْ أُمَّتِي مَا وَسْوَسَتْ بِهِ صُدُورُهَا، مَا لَمْ تَعْمَلْ أَوْ تَكَلَّمْ
„Alláh mé ummě odpustil našeptávání, které jim prochází hrudí, dokud to nevyjádří skutky, či slovy.“1
Je třeba hovořit pravdu i když je nepohodlná a okolí ji nechce vyslyšet. Je však třeba k jejímu šíření využívat taková slova, která budou nejsnáze přijata a která budou lidi zraňovat co nejméně. Cílem je přivést k pravdě a nikoli napadat a urážet. Trpělivost, jistota přesvědčení o tom, co hlásám a schopnost vždy podat ruku druhému a odpustit mu jsou tím, z čeho čerpáme sílu, když vybízíme k dobru a odvracíme od zla. Pokud vidíte někoho, jak brání pravdu a přitom zasypává všechny okolo sebe urážkami a výsměchem, proklíná a hněvá se k nepříčetnosti, potom vězte, že úmysl dotyčné osoby má své nedostatky. Pravda totiž nic z toho nepotřebuje.
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Pokud uvidíte, jak se někdo mezi vámi dopustil hříchu, neproste Alláha proti němu a nenadávejte mu. Naopak. Proste za něj o odpuštění, proste Alláha, aby ho vyléčil a přijal jeho pokání. Protože pokud uvidíme, že někdo zemřel na čemkoli, co je dobré, máme pro něj ještě naději. A pokud někoho uvidíme, že zemřel na něčem, co je zlé, obáváme se o něj.“2
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín říká:
„Ty, kteří odporují pravdě, ber jako někoho, kdo je nemocný a ty ho chceš vyléčit. Nepřistupuj k němu jako ke zločinci, kterého chceš potrestat.“3
Nikdy nezapomeňme na posvátnou hodnotu, které podle Božího Zákona islámu požívá soukromí člověka. Islám nejpřísněji zakazuje špehovat jiné lidi, vnikat do jejich soukromí a vynášet na veřejnost to, co se děje uvnitř jejich domů, obzvláště jedná-li se o jejich pohlavní život.
Vznešený Alláh praví:
إِنَّ الَّذِينَ يُحِبُّونَ أَن تَشِيعَ الْفَاحِشَةُ فِي الَّذِينَ آمَنُوا لَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ ۚ وَاللَّهُ يَعْلَمُ وَأَنتُمْ لَا تَعْلَمُونَ
„Těm, kdož si přejí, aby se rozšířila nestoudnost mezi věřícími, těm dostane se trestu bolestného na tomto i na onom světě; a Bůh dobře zná, zatímco vy neznáte.“ (Núr: 19)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اجْتَنِبُوا كَثِيرًا مِّنَ الظَّنِّ إِنَّ بَعْضَ الظَّنِّ إِثْمٌ ۖ وَلَا تَجَسَّسُوا وَلَا يَغْتَب بَّعْضُكُم بَعْضًا
„Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně!“ (Hudžurát: 12)
Podle Mu’áwíji رضي الله عنه, písaře Božího Zjevení, Posel Boží صلى الله عليه وسلم také říká:
إِنَّكَ إِنِ اتَّبَعْتَ عَوْرَاتِ النَّاسِ أَفْسَدْتَهُمْ أَوْ كِدْتَ أَنْ تُفْسِدَهُمْ
„Budeš-li špehovat lidi a pídit se po jejich chybách, zkazíš je, či je takřka přivedeš ke zkaženosti.”
Když tato slova uslyšel Abu d-Derdá رضي الله عنه, vyjádřil svůj souhlas s Mu’áwíjou slovy: „Tato slova slyšel Mu’áwíja přímo od Posla Božího a Alláh dal, aby mu byla k užitku.“4
V neposlední řadě nikdy a za žádnou cenu nesmíme žádného člověka zcela odepsat a musíme být vždy připraveni přijmout kohokoli, kdo si přeje uctívat výhradně Jediného Pravého Boha, ať už byly jeho hříchy jakékoli. I zlý člověk a hříšník si zaslouží naše dobro.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že jistý muž požádal o svolení vstoupit dovnitř domu Božího Posla صلى الله عليه وسلم a ten poručil:
ائْذَنُوا لَهُ فَبِئْسَ ابْنُ الْعَشِيرَةِ
„Dovolte mu vstoupit, věru zlým synem svého rodu on jest.“
Muž vešel za Poslem Božím a ten s ním promluvil ve vší slušnosti a prokázal mu své dobro. Proto se jej ‘Áiša otázal: „Posle Boží! O tom člověku jsi řekl, cos řekl. Ale potom ses k němu obrátil dobrým slovem. Pročpak?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí odvětil:
أَىْ عَائِشَةُ، إِنَّ شَرَّ النَّاسِ مَنْزِلَةً عِنْدَ اللَّهِ مَنْ تَرَكَهُ ـ أَوْ وَدَعَهُ ـ النَّاسُ اتِّقَاءَ فُحْشِهِ
„‘Áišo, věru nejhoršími lidmi u Alláha jsou ti, kterým se jiní lidé vyhýbají kvůli zvrácenosti, které se dopouštějí!“5
Posel Boží صلى الله عليه وسلم tedy nechtěl, aby se dotyčný kvůli své zkaženosti stal jedním z takto opovrhovaných lidí a aby patřil k těm, kteří stojí v očích Božích nejníže. Proto ho u sebe i přesto přijal a vlídně s ním promluvil. Zlo, kterého se dotyčný dopouštěl a kvůli kterému nebyl odmíněn, není zmíněno, jen je označeno povšechným výrazem فاحشة fáhiša, znamenajícím chlípnost a oplzlost.
Osud Sodomy je naše společné memento
Náboženskou realitu většinově muslimských i evropských zemí utvářelo odnepaměti dědictví zjevených náboženství – judaizmu, křesťantví a islámu, která se opírají o Boží Písma zjevená v průběhu historie lidem – Tóru (arab. التوراة at-Tewrát) – zjevení Músá/Mojžíšovi عليه السلام, Evangelium (arab. الإنجيل al-Indžíl) – zjevení ‘Ísá/Ježíšovi عليه السلام, a Korán, zjevení Boží Muhammedovi poslednímu z poslů Božích. Všechna tři tato svatá písma nejostřeji odsuzují sodomii.6
A všechna tato zjevení znají i příběh o Lútovi/Lotovi a hříšném městu Sodoma, které dalo tomuto zlu jméno. Řečeno bylo i to, že Lútův národ má podíl na každém takovém zločinu, který bude vykonán, proto, že to byli oni, kdo tento velehřích poprvé normalizoval.
V Koránu Vznešený Alláh praví:
وَلُوطًا إِذْ قَالَ لِقَوْمِهِ أَتَأْتُونَ الْفَاحِشَةَ مَا سَبَقَكُم بِهَا مِنْ أَحَدٍ مِّنَ الْعَالَمِينَ ﴿٨٠﴾ إِنَّكُمْ لَتَأْتُونَ الرِّجَالَ شَهْوَةً مِّن دُونِ النِّسَاءِ ۚ بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ مُّسْرِفُونَ ﴿٨١﴾
„A hle, pravil Lot lidu svému: „Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!“ (A’ráf: 80-81)
A právě tato ohavnost byla důvodem jejich exemplárního trestu, o němž Alláh vypráví:
فَلَمَّا جَاءَ أَمْرُنَا جَعَلْنَا عَالِيَهَا سَافِلَهَا وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهَا حِجَارَةً مِّن سِجِّيلٍ مَّنضُودٍ ﴿٨٢﴾ مُّسَوَّمَةً عِندَ رَبِّكَ ۖ وَمَا هِيَ مِنَ الظَّالِمِينَ بِبَعِيدٍ ﴿٨٣﴾
„A když přišel rozkaz Náš, obrátili jsme město jejich naruby a dali jsme na ně pršet kamení z hlíny upěchované, u Pána tvého označené – a není to vzdáleno od nespravedlivých.“ (Húd: 82-83)
Na jiném místě Alláh o jejich trestu poté, co zachránil Lúta a jeho věrné, hovoří takto:
ثُمَّ دَمَّرْنَا الْآخَرِينَ ﴿١٧٢﴾ وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهِم مَّطَرًا ۖ فَسَاءَ مَطَرُ الْمُنذَرِينَ ﴿١٧٣﴾
„A potom všechny ostatní jsme zničili a déšť jsme na ně spustili. Jak hnusný to byl déšť pro ty, jež marně jsme varovali!“ (Šu’ará: 172-173)
Zapomínat na příběh o Sodomě a Lútovi či se ho dokonce aktivně snažit vymazat z nábožensko-kulturního kolektivního povědomí znamená destrukci úhelných kamenů náboženské stavby judaizmu, křesťantví a islámu a likvidaci kulturního dědictví nejen kultur a civilizací muslimských, ale i kultury a civilizace západní. A ústavy liberálních demokracií ve své legislativě garantují svobodu vyznání a nezasahování do interpretace náboženských textů.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ أَخْوَفَ مَا أَخَافُ عَلَى أُمَّتِي عَمَلُ قَوْمِ لُوطٍ
„Věru tím, čeho se pro svou ummu nejvíce bojím, je konání lidu Lotova.“7
A nemusí to nutně znamenat jen páchání jejich zločinů, ale třeba i jejich relativizaci a zmenšování jejich odsudku.
Nezapomeňme, že naše hrdost, naše pocty, naše vítězství a náš úspěch na tomto i na onom světě závisí na našem následování toho, co Alláh zjevil. Nelze přizpůsobovat Zjevení sobě. To my všichni a každý jeden z nás se musíme přizpůsobit Zjevení. Naše hrdost je v islámu a jeho šarí’a ztělesňuje veškerou spravedlnost. Kdokoli hledá hrdost mimo islám a spravedlnost mimo šarí’y, nikdy nedosáhne ani hrdosti a ani nikdy nedojde spravedlnosti. A to platí úplně pro všechny.
Ať nás Alláh vede k tomu, co je nejpřímější a nejsprávnější! Ámín!
Odpovídal: Alí Větrovec
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2528.
- Zaznamenal Ibn Abi d-Duná v at-Tewba, podání č. 112.
- Viz Durúsu wel-fetáwá mine l-Haramejn, str. 143
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4888; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 5760. Jako sahíh ho doložil al-Abání v Sahíhu l-mewárid, hadís č. 1249.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6131.
- Starý Zákon vymezuje za sodomii přesně stejný trest jako nejpřísnější interpretace šarí’y, viz Leviticus 20:13. Tvrdý odsudek sodomie najdeme i v Novém Zákoně, viz Římanům 1:22-32.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1457 jako hasan gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2563; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 15093. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 2093.