Vznešený Alláh vypráví, jak starověcí Izraelité následovali svého proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, přes moře a přes poušť, jak se zázračně zachránili a jak poté zázračně přežili při bloudění v pustině. Alláh je živil přímo z nebes manou a křepelkami, nicméně oni si těchto darů nevážili a stále stejné pokrmy se pro ně stalo rutinou a začaly se jim zajídat.
Vznešený Alláh k nim a k jejich potomkům promlouvá:
وَإِذْ قُلْتُمْ يَا مُوسَىٰ لَن نَّصْبِرَ عَلَىٰ طَعَامٍ وَاحِدٍ فَادْعُ لَنَا رَبَّكَ يُخْرِجْ لَنَا مِمَّا تُنبِتُ الْأَرْضُ مِن بَقْلِهَا وَقِثَّائِهَا وَفُومِهَا وَعَدَسِهَا وَبَصَلِهَا ۖ قَالَ أَتَسْتَبْدِلُونَ الَّذِي هُوَ أَدْنَىٰ بِالَّذِي هُوَ خَيْرٌ ۚ اهْبِطُوا مِصْرًا فَإِنَّ لَكُم مَّا سَأَلْتُمْ ۗ وَضُرِبَتْ عَلَيْهِمُ الذِّلَّةُ وَالْمَسْكَنَةُ وَبَاءُوا بِغَضَبٍ مِّنَ اللَّهِ ۗ ذَٰلِكَ بِأَنَّهُمْ كَانُوا يَكْفُرُونَ بِآيَاتِ اللَّهِ وَيَقْتُلُونَ النَّبِيِّينَ بِغَيْرِ الْحَقِّ ۗ ذَٰلِكَ بِمَا عَصَوا وَّكَانُوا يَعْتَدُونَ
„A hle, řekli jste: „Mojžíši, nelze nám snášet stále potravu jedinou. Popros Pána svého za nás, aby pro nás dal vyrůst z toho, co plodí země, zelenině, okurkám, česneku, čočce a cibuli!“ I řekl Mojžíš: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší? Sestupte do Egypta, tam budete mít to, co si žádáte!“ A postihl je nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to proto, že ve znamení Boží nevěřili a že proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to, že byli neposlušní a vzpurní.“ (Bekara: 61)
„Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?“
Tato Músáova slova jsou vpravdě nadčasová a týkají se bezpochyby i nás samotných dnes. Při pohledu na situaci dnešní muslimské ummy si nelze nevšimnout, že je Alláh poctil nejlepší, nejvznešenější a nejdokonalejší vírou, přinášející veškeré dobro a všechno štěstí na tomto i na onom světě, ale oni si toho nejsou vědomi a bezmyšlenkovitě prahnou po lacinných náhražkách v podobě falešných náboženství, bludných filozofií, pomýlených učení a zvrácených ideologií, které jim nabízejí nevěřící a které přinášejí neštěstí a zlo na světě tomto i věčné zatracení na světě onom.
Muslimové mají ve svých rukou Korán, jediné Písmo Boží, které se Alláh zavázal chránit před změnou a pokřivením až do Soudného dne, Knihu, za jejíž recitaci je nesmírná odměna, v níž se ukrývá nesmírná moudrost a nevysychající pramen štěstí na tomto i na onom světě. Ale oni studují všechny jiné knihy, kromě této, ba co více, raději, než po knize, sahají po bezcenných filmech, seriálech, sportovních přenosech a takto mrhají čas, který si pro Korán nevyhradí.
Takovým patří vzkaz: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?“
Muslimové mají nadosah ruky i Sunnu, kompletního praktického průvodce životem věřícího muslima pro všechny doby a pro všechna místa, zakládajícího se na detailních precedentech pro všechny otázky, pečlivě doložených učenci hadísů až ke Stvořitelem vyvolenému Poslu Božímu Muhammedovi صلى الله عليه, nejdokonalejšímu člověku a nejmorálnějšímu ze synů Adamových. Avšak oni si vymýšlejí prapodivné inovace nebo následují jakékoli jiné životní cesty a berou si za vzor všechny, jen ne jeho.
Takovým patří vzkaz: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?“
Muslimové mají přímo před sebou také islámské ideály morálky a mravnosti. Jsou vybízeni, aby pěstovali rytířskost, bezúhonnost, spravedlivost a cudnost – charakterové vlastnosti, které jim zajistí prosperitu v každém ohledu jak na úrovni jedinců, tak i na úrovni rodin, komunit i celé ummy. Avšak oni jsou zbabělí, podlí, zkažení, zaujatí a nespravedliví vůči všem okolo a prostopášní, škodíce tak především sami sobě a kompromitujíce navíc i Boží dar islámu.
Takovým patří vzkaz: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?“
Muslime! Člověče! Alláh dobře ví, jaký jsi. A je to Jeho Zákon, Jeho pravidla, Jeho zásady a Jeho principy, co je pro tebe nejlepší. Pamatuj, že nenalezneš žádnou náhradu za to, co máš od Alláha. Sílu čerpáš z toho, co máš od Alláha. Pokud to, co máš od Alláha, odvrhneš, o svou sílu přijdeš a nikdy ji nezískáš zpět.
Jeden z nejzbožnějších mužů v raných generacích muslimů, Uwejs al-Karní řekl:
„Představte si, že by člověk vyrazil do bitvy se svým nepřítelem a po cestě by zahodil svůj štít a pak i meč, protože by pro něj byla jeho zbroj moc těžká. Potom by se mu začaly zdát těžké i jeho zásoby jídla a vody. A potom by se střetl s nepřítelem, jenže by byl už bezmocný, neozbrojený, žíznivý a vyhladovělý. Jak by potom mohl v takovém stavu zvítězit?
Stejně tak ten, komu se zdá příliš obtížným zikr a proto si přestane připomínat Alláha. Potom začne mít obtíže s nepovinnými modlitbami, tak je přestane vykonávat. Potom mu začne být zatěžko vykonávat včas i povinné modlitby, tak je začne odkládat, načež se pro něj stane těžkými i většina šarí’atských povinností a proto je začne považovat za nedůležité!
A po tom všem si začne stěžovat, že se mu nevede dobře, že se mu žije špatně a že šejtán převzal kontrolu nad jeho srdcem! Ubožák! Zahubil sám sebe ještě dávno předtím, než ho stačil zabít jeho nepřítel!“1
Stav, který zažíváme, je pouze a jen výsledkem naší vlastní slabosti. Vše zlé, co na nás dopadá, je plodem našich vlastních rukou. Když lidé zapomenou na svého Pána, bývají ponecháni sami sobě napospas.
Pamatuj si, bratře, že islám přišel jedině proto, aby byli všichni lidé na celém světě šťastnější a vedli plnohodnotnější život. Proto, že začnou následovat nejlepšího z proroků, který zvěstoval lidstvu nejlepší ze všech zjevených písem a soudil podle nejspravedlivějšího ze všech zákoníků. Korán a Sunna jsou proto důkazem buď pro lidstvo, anebo proti němu.
Běda tomu, komu nebude islám mementem, komu nebudou mementem Korán a Sunna! Běda mu!