Velký islámský učenec a obnovitel víry Takíjuddín Ahmed ibn Tejmíja al-Hárání zanechal svým žákům a následovníkům mnoho cenných rad. Jednu takovou uvádí i Ibráhím ibnu l-Habbál al-Ba’lí:
“Zmíním vám, co nám odkázal náš šejchu l-islám Ibn Tejmíja, ať ho Vznešený Alláh podpoří a prokáže mu poctu. Vybavil nás velmi výstižnou radou, kterou mi poskytl v 703. roce po hidžře a která už napořád utkvěla v mé paměti. Řekl:
“Nezamýšlej spokojenost lidí ani svými slovy, ani svými činy, protože jejich spokojenost je cílem, kterého nikdy nebudeš moci dosáhnout. Pokud se jim dnes budeš podbízet a získáš jejich spokojenost, možná ti sice poděkují, ale pokud si je zítra pohněváš proti sobě, rozezlí se na tebe a budou tě plísnit. Tvůj život bude ubíhat někde mezi jejich stálým děkováním tobě a neustálým odsudkem tebe z jejich strany. A skutečná pravda neleží ani v prvním, ani v druhém.
Leží však v tom, že když před tebou vyvstane něco, co v sobě spojuje poslušnost vůči Alláhu a hněv lidí, chop se toho a jdi za tím, byť by tě za to tisíce lidí odsuzovaly a hanily, protože Nejvyšší Alláh ti proti nim postačí a uchrání tě před jejich zlem.
To proto, že od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها se uvádí jako slova její, ale i slova samotného Proroka صلى الله عليه وسلم toto:
من أرضى الله بسخط الناس كفاه مؤونة الناس
“Kdo usiluje o spokojenost Boží i za cenu toho, že si pohněvá ostatní lidi, Alláhu mu proti lidem vystačí!“1
A pokud před tebou vyvstane něco, co v sobě spojuje neposlušnost vůči Alláhu a vděk lidí, střež se toho. Ještě jednou – střež se toho, aby ses k tomu snížil i kdyby si před tebou tisíce lidí nastoupilo do řady, aby ti poděkovalo, neboť Vznešený Alláh tě pak nechá těmto lidem napospas, shodně Prorokovým صلى الله عليه وسلم slovům:
من أرضى الناس بسخط الله عاد حامده من الناس ذامًا
“Kdokoli usiluje o spokojenost lidí i za cenu toho, že si proti sobě pohněvá Alláha, Alláh změní toho, kdo ho chválí na toho, kdo ho haní!“2
Podle jiného znění řekl:
وكله الله إليهم ولم يغنوا الله شيئا
“Alláh ho nechá jim napospas a oni proti Alláhu ničeho nezmohou.“3
A při Alláhu, já sám jsem během svého života osobně sklidil mnohé plody této moudré rady, již sjednocuje srdce těch, kteří jsou vůči Němu pokorní a milují Ho, neboť On je Štědrý a Velkodušný.”4
- Přesně takovou konstataci uvádí jen al-Mizzí v al-Arba’úne l-wed’áníja, hadís č. 8, jako slabé podání, nicméně jeho vyznění a smysl je vpořádku. Od ‘Áiše رضي الله عنها se uvádí podobné znění:
من أرْضى اللهَ بِسَخَطِ الناسِ، رَضِيَ اللهُ عنه وأَرْضى عنه الناسَ
“Kdo usiluje o spokojenost Boží i za cenu toho, že si proti sobě pohněvá lidi, Alláh s ním bude spokojen a dá, aby s ním byli spokojeni i lidé.” Hadís v této formě uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2414; ‘Abd ibn Humejd ve svém Musnedu, hadís č. 1523; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 277; a jako sahíh ho doložl al-Albání v Šerhu t-Taháwíja, str. 268.
- Toto je druhá polovina ‘Áišina sahíh hadísu, jehož zdroj jsem výše uvedl.
- Takto cituje alternativní verzi Ibn Tejmíja v Ibn Habbálově podání. Jeho další zdroj jsem ve sbírkách hadísů nenalezl, nicméně hadísy je možno parafrázovat a vyprávět podle významu (arab. على المعنى ‘ale l-ma’ná) a nikoli jen podle doslovného znění (arab. على اللفظ ‘ale l-lafz), byť to snižuje jejich autenticitu.
- Viz an-Nasíhatu l-muchtassa, str. 42.