OTÁZKA: Lze se modlit teráwíh i doma? A co dělat v případě, že se v mešitě s ostatními pomodlím teráwíh a doma chci přidat další rek’áty nepovinné modlitby? A kdy se pomodlit witr? Co v případě, když jsem se ho už pomodlil?
ODPOVĚĎ:
Teráwíh je dobrovolná noční modlitba během Ramadánu. Podobně jako každou jinou nepovinnou modlitbu, včetně těch nočních, se ji lze modlit i doma, bez ohledu na to, že její vykonávání společně v mešitě je praktikou dochovanou autenticky jako sunna už od Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jedná se o všem srozumitelný symbol a prvek ramadánského uctívání.
Dokonce by mělo být zvykem se ji občas modlit i doma, kvůli větší upřímnosti a navykávání členů domácnosti na dobrovolné uctívání.
Modlíme se ji vždy v cyklech po dvou rek’átech stejně jako sunnu před fedžrem, resp. stejně jako i teráwíh dle správnějšího názoru. Tento způsob modlitby uvádí od Posla Božího صلى الله عليه وسلم Zejd ibn Chálid al-Džuhení رضي الله عنه, který s ním zůstal přes noc a pozoroval, jak se Prorok صلى الله عليه وسلم modlí. Nejprve začal dvěma krátkými rek’áty a poté několika dvojicemi rek’átů delších, přičemž nejdelší byly první dva. Nakonec se pomodlil modlitbu witr.1
Tento způsob vykonávání obecně jakékoli noční nepovinné modlitby je od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه doložen také výslovným příkazem Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
مَثْنَى مَثْنَى وَالْوَتْرُ رَكْعَةٌ مِنْ آخِرِ اللَّيْلِ
“Dva po dva, a witr je jeden rek’át na konci noci.“2
Co se týče witru, důležité je nespojit v jedné noci dva witry. Buď se tedy pomodlíme witr po teráwíhu, anebo až po tehedždžudu úplně v závěru noci. Obě možnosti jsou správné.
Důkazem je hadís Posla Božího صلى الله عليه وسلم vyprávěný Kajsem ibn Talkem ibn ‘Alím رضي الله عنه:
لاَ وِتْرَانِ فِي لَيْلَةٍ
“Nemodlí se witr dvakrát za jedinou noc.“3
At-Tirmizí v poznámce k tomuto hadísu uvádí, že učenci se neshodují v otázce toho, kdo se pomodlí witr na začátku noci a potom se na konci noci modlí ještě dál. Někteří Prorokovi společníci smýšleli, že takový člověk se má modlit jeden rek’át a potom se může modlit, kolik se modlit chtěl a nakonec shodně tomuto hadísu přidat i witr na úplném konci, protože witr má být na konci noci. Tento názor za správný považuje Ishák ibn Ráhawejh. Podle Málika ibn Anase, Sufjána as-Sewrího, aš-Šáfi’ího, učenců Kúfy a Ahmeda ibn Hanbela už naopak nemá přidávat žádný další witr, shodno tomuto hadísu. A toto je správnější názor, neboť se od vícero Prorokových společníků dochovalo, že se Prorok صلى الله عليه وسلم někdy modlil i po witru.
Druhá je blíže Sunně a následuje věrně Prorokovu صلى الله عليه وسلم praxi při nočních modlitbách, zatímco ta první je jistější – pokud by se stalo, že se na tehedždžud neprobudíme, nepřijdeme o witr. Pokud se stane, že o witr přijdeme, lze ho nahradit dopoledne, ale nutno je přidat jeden rek’át navíc, aby výsledný počet rek’átů byl sudý.
Pokud se v mešitě s ostatními pomodlíme po teráwíhu i witr, v případě že se potom v noci probudíme s úmyslem přidat další nepovinné modlitby, pak už, shodně správnějšímu názoru, není potřeba ještě jeden witr. Pokud by se člověk modlil za někým, kdo se witr modlí, má na nepárném rek’átu vstát a jeden se domodlit navíc sám tak, aby výsledný počet rek’átů byl sudý. Witr musí být vždy pouze jeden jediný za noc.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 765; a další.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 990; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 849; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1326; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 437; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1693; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1175; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 4878.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 470 jako hasan gharíb; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 110; a as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 9913. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7567