O muži, který si odmítl vzít zlatou korunu

gold floral chandelier turned on in dark room

Když se novým vůdcem vojsk na Dálném Východě stal po Kutejbově smrti po 100. roku hidžry Jezíd ibn Muhelleb, vedl nejprve výpravu proti odbojnému středoasijskému městu Džurdžán. [1] 

Když se novým vůdcem vojsk na Dálném Východě stal po Kutejbově smrti po 100. roku hidžry Jezíd ibn Muhelleb, vedl nejprve výpravu proti odbojnému středoasijskému městu Džurdžán. [1] 

Obléhal ho tak dlouho, až se mu město vzdalo výměnou za sedm set tisíc stříbrných a čtyři sta tisíc zlatých, za dvě stě tisíc brokátových šatů, čtyři sta tisíc oranžových rouch obarvených šafránem a za čtyři stovky otroků, z nichž každý měl na hlavě nesl štít, v něm poskládané dlouhé roucho, v tom rouchu džbánek z křišťálu a hedvábný polštářek. [2] 

Podle Se’ída ibnu l-‘Ása byla totiž součástí původní mírové dohody mezi Umejjovským chalífátem a městem Džurdžán každoroční daň ve výši stovky tisíc, avšak Džurdžánští to nedodrželi, odmítli ji platit a postavili se proti umejjovské metropoli Damašku, načež je Jezíd v bitvě znovu porazil, obléhal a znovu donutil k tomuto druhu obnovené mírové smlouvy. Toto se stalo ještě v době samotného Se’ída ibnu l-‘Ás. 

Jezíd i ostatní muslimové tak získali ohromné bohatství. Mezi těmito poklady, které získali, byla i koruna celá ze zlata, vykládaná drahými kameny. Byla nevyčíslitelné hodnoty.

Jezíd se zeptal svých mužů: „Víte snad o někom, komu by bylo nabídnuto něco z takové nádhery, že by si to odmítl vzít proto, že chce zůstat nezasažen světskými lákadly?“

„Nevíme o nikom takovém,“ odpověděli oni. 

Jezíd pravil: „Při Alláhu, já vskutku vím o muži, kterému, kdybyste ukázali tyto a jim podobné poklady, odmítl by je.“ Vzápětí si dal zavolat jistého Muhammeda ibn Wási’a, který v jeho vojsku také sloužil. Ukázal mu tu zlatou, přenádherně zdobenou, drahocennou korunu a pobídl ho, aby si ji nasadil na hlavu. 

Muhammed ibn Wási’ mu však řekl: „Ale já ji k ničemu nepotřebuji.“ 

Jezíd mu však rozkázal: „Zapřísahám tě při Alláhu, vezmi si tu korunu!“ 

Muhammed ibn Wási’ tedy uchopil korunu do své ruky a pomalu odkráčel od svého velitele. Jezíd mezitím přikázal dalšímu svému vojákovi, aby Muhammeda ibn Wási’a sledoval a dával pozor na to, jak s tou korunou naloží dál. 

Muhammed ibn Wási’ šel, s korunou v ruce a když prošel okolo prvního džurdžánského žebráka, který ho o něco poprosil, tuto drahocennou korunu mu vložil do náruče. 

Jezíd následně přikázal onoho žebráka vyhledat. Když ho našel, korunu mu vzal a namísto ní ho obdaroval bohatstvím takovým, že už nikdy až do své smrti nemusel o nic žebrat. 

A Muhammeda ibn Wási’a učinil svým novým pokladníkem, namísto jiného muže, který tolik důvěryhodný a spolehlivý nebyl. [3] 

Tento příběh nás učí o tom, že poctivost, zdrženlivost vůči tomuto světu a sebekázeň ve vztahu k jeho lákadlům přináší člověku v životě na tomto i onom světě jen to nejlepší. A dokud se veřejné funkce svěřují někomu, kdo takovými vlastnostmi oplývá, národy a říše budou prosperovat a vzkvétat.

______________________________________________________________

[1] Nachází se nedaleko jihovýchodního břehu Kaspického moře na íránsko-turkménské hranici v provincii Golestán.

[2] Tak uvádí i at-Taberí v at-Tárích, 8/120.

[3] Tak uvádí imám Jahjá ibn Kesír ve své kronice al-Bidájetu we n-nihája, 9/199-200.