بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Alláh Všemohoucí stvořil člověka jako korunu stvoření a nadal ho ze Své Milosti schopností hovořit:
خَلَقَ الْإِنسَانَ ﴿٣﴾ عَلَّمَهُ الْبَيَانَ
„člověka stvořil, vyjadřování jej naučil.“ (Rahmán: 3)
a také:
وَعَلَّمَ آدَمَ الْأَسْمَاءَ كُلَّهَا
„A naučil Adama jména všechna“ (Bekara: 31)
Vznešený Alláh ve Své Knize také praví:
مَّا يَلْفِظُ مِن قَوْلٍ إِلَّا لَدَيْهِ رَقِيبٌ عَتِيدٌ
„A člověk nevyřkne slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohlížitel.“ (Káf: 18)
Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه vypráví delší hadís, v němž se Posel Boží صلى الله عليه وسلم chytil za jazyk a řekl:
تَكُفُّ عَلَيْكَ هَذَا
„Zadrž pro sebe toto!“
„Což budeme, Posle Boží, hnáni k zodpovědosti i za to, co říkáme?“ podivil se Mu’áz a Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
ثَكِلَتْكَ أُمُّكَ يَا مُعَاذُ وَهَلْ يَكُبُّ النَّاسَ عَلَى وُجُوهِهِمْ فِي النَّارِ إِلاَّ حَصَائِدُ أَلْسِنَتِهِمْ
„Matka tě ztratila, Mu’ázi, a zdaž nebudou lidé odtaženi po svých tvářích do Ohně, kromě za sklizeň toho, co jejich jazyky zasely?“1
Arabové říkají, že jazyk je jako kůň, budeš-li si ho střežit, bude i on střežit tebe a pokud ho zradíš, i on zradí tebe. Jazyk je jednou z nejmenších částí lidského těla, avšak skrze něj přichází nejvíce škod. Lidská řeč je nazvána v arabštině jako كَلام kelám, s tím, že كِلام kilám označuje rány, protože i zranění těla se hojí lépe a rychleji, než zranění duše, které jazyk způsobí.
Abú Hurejra رضي الله عنه se otázal Posla Božího صلى الله عليه وسلم, co nejvíce přivede lidi do Ráje a on mu odpověděl:
تَقْوَى اللَّهِ وَحُسْنُ الْخُلُقِ
„Bohabojnost a krásné mravy.“
A pak se ho otázal, co nejvíce přivede lidí do Pekla, načež odpověděl:
الْفَمُ وَالْفَرْجُ
„Ústa a pohlaví.“2
Střežme tedy naše jazyky před slovy nevíry (arab. الكفر al-kufr) a modloslužby (arab. الشرك aš-širk) zbavujícími islámu a ustavujícími odpadlictví, jako je popírání Proroků a jejich zjevení či popírání nepoznatelného světa a posmrtného života, jako v koránském dialogu:
وَدَخَلَ جَنَّتَهُ وَهُوَ ظَالِمٌ لِّنَفْسِهِ قَالَ مَا أَظُنُّ أَن تَبِيدَ هَٰذِهِ أَبَدًا ﴿٣٥﴾ وَمَا أَظُنُّ السَّاعَةَ قَائِمَةً وَلَئِن رُّدِدتُّ إِلَىٰ رَبِّي لَأَجِدَنَّ خَيْرًا مِّنْهَا مُنقَلَبًا ﴿٣٦﴾ قَالَ لَهُ صَاحِبُهُ وَهُوَ يُحَاوِرُهُ أَكَفَرْتَ بِالَّذِي خَلَقَكَ مِن تُرَابٍ ثُمَّ مِن نُّطْفَةٍ ثُمَّ سَوَّاكَ رَجُلًا ﴿٣٧﴾
„Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím, a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“ I pravil mu druh jeho v rozhovoru: „Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou?“ (Kehf: 35-37)
Patří sem i rouhání se vůči Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم, nekompromisně odsouzené ve slovech Božích:
قُلِ اسْتَهْزِئُوا إِنَّ اللَّهَ مُخْرِجٌ مَّا تَحْذَرُونَ ﴿٦٤﴾ وَلَئِن سَأَلْتَهُمْ لَيَقُولُنَّ إِنَّمَا كُنَّا نَخُوضُ وَنَلْعَبُ ۚ قُلْ أَبِاللَّهِ وَآيَاتِهِ وَرَسُولِهِ كُنتُمْ تَسْتَهْزِئُونَ ﴿٦٥﴾ لَا تَعْتَذِرُوا قَدْ كَفَرْتُم بَعْدَ إِيمَانِكُمْ
„Rci: „Jen se posmívejte, avšak Bůh vyjeví to, čeho se obáváte!“ Když se jich tážeš, tu věru řeknou: „My jsme jen tak tlachali a bavili se!“ Rci: „Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho poslu?“ Nevymlouvejte se! Stali jste se nevěřícími poté, co dostalo se vám víry pravé.“ (Tewba: 64 – 66)
Patří sem i malý širk ve výrazech, jako přísahy při jiných, než při Alláhu, povyšování něčí vůle či příčin jevů na úroveň Boží vůle, pověrečné fráze apod. Kdo se toho dopustí, nechť obnoví ve svém srdci tewhíd a uspořádá priority, protože Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel od Posla Božího صلى الله عليه وسلم následující radu:
مَنْ حَلَفَ فَقَالَ فِي حَلِفِهِ وَاللاَّتِ وَالْعُزَّى فَلْيَقُلْ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ.
„Kdo se zapřísáhne a přitom řekne: „Při al-Lát a al-‘Uzzá,“ nechť řekne: „Není nic hodného uctívání, krom Alláha!“3
A Huzejfa ho slyšel říci:
لاَ تَقُولُوا مَا شَاءَ اللَّهُ وَشَاءَ فُلاَنٌ وَلَكِنْ قُولُوا مَا شَاءَ اللَّهُ ثُمَّ شَاءَ فُلاَنٌ
„Neříkejte: „Jak chce Alláh a ten a ten,“ nýbrž řekněte: „jak chce Alláh a potom jak chce ten a ten.“4
Patří sem i prolhanost coby opak pravdomluvnosti, vždyť ona je jedním ze znamení něčího pokrytectví, neboť ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إِنَّ الرَّجُلَ يَصْدُقُ حَتَّى يُكْتَبَ صِدِّيقًا وَيَكْذِبُ حَتَّى يُكْتَبَ كَذَّابًا
„Věru muž hovoří pravdu, dokud není zapsán jako pravdomluvný, anebo lže, dokud není zapsán jako lhář.“5
Patří sem i urážení druhých, neboť toto Vznešený Alláh zapověděl ve Svých Slovech:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا يَسْخَرْ قَوْمٌ مِّن قَوْمٍ عَسَىٰ أَن يَكُونُوا خَيْرًا مِّنْهُمْ وَلَا نِسَاءٌ مِّن نِّسَاءٍ عَسَىٰ أَن يَكُنَّ خَيْرًا مِّنْهُنَّ ۖ وَلَا تَلْمِزُوا أَنفُسَكُمْ وَلَا تَنَابَزُوا بِالْأَلْقَابِ ۖ بِئْسَ الِاسْمُ الْفُسُوقُ بَعْدَ الْإِيمَانِ ۚ وَمَن لَّمْ يَتُبْ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název „hanebník“ poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví!“ (Hudžurát: 11)
Patří sem i pomluvy, klevety a rozkrývání cizího soukromí, kvůli slovům Božím:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اجْتَنِبُوا كَثِيرًا مِّنَ الظَّنِّ إِنَّ بَعْضَ الظَّنِّ إِثْمٌ ۖ وَلَا تَجَسَّسُوا وَلَا يَغْتَب بَّعْضُكُم بَعْضًا
„Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně!“ (Hudžurát: 12)
‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že před Poslem Božím صلى الله عليه وسلم nelibě zmínila Safíju رضي الله عنها po její nízké postavě, načež jí Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لَقَدْ قُلْتِ كَلِمَةً لَوْ مُزِجَتْ بِمَاءِ الْبَحْرِ لَمَزَجَتْهُ
„Jen tím jsi řekla slovo takové, že kdyby se smíchalo s celým mořem, znečistilo by ho.“6
A nejhorší z toho, co se může druhému říci, je útok na důstojnost počestných, neboť Alláh pro to stanovil pevný trest.
Bylo mnoho těch, které zničila jejich slova. Proto hovořme jen to, co nás přibližuje k našemu Pánu, neboť Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ الْعَبْدَ لَيَتَكَلَّمُ بِالْكَلِمَةِ مِنْ رِضْوَانِ اللَّهِ لاَ يُلْقِي لَهَا بَالاً، يَرْفَعُ اللَّهُ بِهَا دَرَجَاتٍ، وَإِنَّ الْعَبْدَ لَيَتَكَلَّمُ بِالْكَلِمَةِ مِنْ سَخَطِ اللَّهِ لاَ يُلْقِي لَهَا بَالاً يَهْوِي بِهَا فِي جَهَنَّمَ
„Věru služebník vskutku pronese slovo ke Spokojenosti Boží a ani na něj neobrací pozornost, za něž ho Alláh pozvedne ve stupních Ráje. A věru služebník vskutku pronese slovo přinášející Boží Hněv a ani na ně neobrací pozornost, za něž ho svalí do Pekelného Ohně.“7
Střežme kvůli tomuto všemu své jazyky před tímto vším, ony jsou naběračkami nádob našich srdcí, neboť, jak pravil Ibnu l-Kajjim, „vztah mezi jazykem a srdcem je ještě těsnější, nežli mezi srdcem a ostatními orgány, neboť jazyk je jeho tlumočníkem a vyslancem.“8
(…)
Služebníci Boží!
Všemohoucí Alláh zakazuje hovořit bez potřeby a zabředávat do toho, o čem nic nevíme:
وَلَا تَقْفُ مَا لَيْسَ لَكَ بِهِ عِلْمٌ ۚ إِنَّ السَّمْعَ وَالْبَصَرَ وَالْفُؤَادَ كُلُّ أُولَٰئِكَ كَانَ عَنْهُ مَسْئُولًا
„A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly.“ (Isrá: 36)
A proto, moji drazí, mluviti stříbro a mlčeti zlato, neboť v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
مَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَلْيَقُلْ خَيْرًا، أَوْ لِيَصْمُتْ
„Kdo věří v Alláha a v Den Poslední,nechť řekne, co je dobré, nebo nechť mlčí.“9
Hovoříme-li o Alláhu a Jeho Zákonu, omezme se jen na Korán, Sunnu a pochopení našich zbožných předků tak, jak nám ho tradují uznávaní učenci. Nešiřme konspirace, zášť, nepřátelství, negativnost a nepožírejme pomluvami maso svých bratří, obzvláště pak učenců a vůdců muslimů. A psané slovo je to samé jako řeč. Kroťme své jazyky a mějme plnou kontrolu nad tím, co říkáme a píšeme, protože slovo dělá muže. Anebo jak pravil Málik ibn Anas: „Upovídanost a přemíra slov je vlastností, která se nenachází u nikoho, nežli jen u žen a u slabochů.“10
Prosíme Alláha, aby nám pomohl ochránit naše jazyky, aby očistil naše slova a učinil naši řeč i naše mlčení dalším důvodem našeho úspěchu na onom světě. Ámín!
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3973; a al-Albání ho doložil jako sahíh v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3224.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2004 jako hasan gharíb; Ahmed v Musnedu, hadís č. 9694; a al-Buchárí v al-Ádábu l-mufred, hadís č. 289. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 977.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4860; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1647.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 498; an-Nesáí v Sunenu l-Kubrá, hadís č. 10821; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 23265. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7406.
- V této podobě ho uvádí Muslim v Sahíhu, hadís č. 2606.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4875; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2502. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5140.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6478.
- Viz al-Džewábu l-káfí, str. 185.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6475; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 47.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Behdžetu l-medžális, str. 63.