O podobách škodlivosti hříchů a přínosech jejich odvržení, díl 1.

brown and green tower with light

Vznešený Alláh, Jediný a Jedinečný, ustanovil v celém stvořeném vesmíru odvěký pořádek, jemně vyladěnou harmonii a dokonalý soulad. Stvořil člověka a umístil ho do tohoto světa. Dal mu do rukou návod, jak k tomuto světu přistupovat, aby s ním a v něm žil v míru a nijak ho nenarušoval.

Tímto návodem je الشريعة aš-Šarí’a, Boží Zákon, vytyčená cesta k prameni veškerého dobra a východisko spásy z každého zla na tomto i na onom světě. Zahrnuje vztah ke Stvořiteli i ke všemu a všem, které On stvořil, včetně nás samých. Jakékoli porušení Božího Řádu překročením Jím stanovených hranic či nedodržením Jím uzákoněných povinností působí nerovnováhu, svár a nesoulad, který se dříve či později obrací ve zjevnou škodu. Takové porušení Božího Řádu nazýváme hříchem.

Věz, Alláh ti se smiluj, že po každém porušení Bohem stanoveného kosmického pořádku může následovat trest nejen na onom, ale i na tomto světě v podobě neštěstí a katastrof, pohrom živelných i humanitárních, epidemií, válek a násilí.

To je pointa mnohých koránských příběhů o zaniklých civilizacích, zničených městech a vyhubených národech:

وَضَرَبَ ٱللَّـهُ مَثَلًا قَرْيَةً كَانَتْ ءَامِنَةً مُّطْمَئِنَّةً يَأْتِيهَا رِزْقُهَا رَغَدًا مِّن كُلِّ مَكَانٍ فَكَفَرَتْ بِأَنْعُمِ ٱللَّـهِ فَأَذَٰقَهَا ٱللَّـهُ لِبَاسَ ٱلْجُوعِ وَٱلْخَوْفِ بِمَا كَانُوا۟ يَصْنَعُونَ

A Bůh uvádí podobenství o městě, jež bylo bezpečné a spokojené a jemuž se dostávalo obživy v hojnosti ze všech stran, však nevděčné bylo vůči dobrodiní Božímu. A Bůh dal jim okusit oděvu hladu a strachu za to, čeho se dopustili. (Nahl: 112)

وَتِلْكَ ٱلْقُرَىٰٓ أَهْلَكْنَـٰهُمْ لَمَّا ظَلَمُوا۟

A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou. (Kehf: 59)

وَكَمْ أَهْلَكْنَا مِن قَرْيَةٍۭ بَطِرَتْ مَعِيشَتَهَا ۖ فَتِلْكَ مَسَـٰكِنُهُمْ لَمْ تُسْكَن مِّنۢ بَعْدِهِمْ إِلَّا قَلِيلًا ۖ وَكُنَّا نَحْنُ ٱلْوَٰرِثِينَ

Kolik jsme již zahubili měst, jež svým životem se honosila! Hle, toto jsou příbytky jejich, které po nich obýval jen počet nepatrný z lidí a My dědici toho jsme se stali. (Kasas: 58)

Bezpečí a spokojenost, obživa a její hojnost, to vše jsou Boží dary (arab. معم االله ni’amu lláh, sg. نعمة الله ni’metu lláh) za něž je naší povinností prokázat vděk tím, že si jich budeme vědomi, budeme konat dobré skutky, budeme tyto dary sdílet s ostatními včetně těch méně šťastných a budeme tyto dary vždy v dobrém vzpomínat. V opačném případě se ony přetvoří v dary danajské, v to, co nám přinese katastrofu (arab. نقمة nikma). Povšimni si, že v arabském zápisu se obě slova liší jen jedním písmenem.

Vznešený Alláh varuje:

فَكَأَيِّن مِّن قَرْيَةٍ أَهْلَكْنَـٰهَا وَهِىَ ظَالِمَةٌ فَهِىَ خَاوِيَةٌ عَلَىٰ عُرُوشِهَا وَبِئْرٍ مُّعَطَّلَةٍ وَقَصْرٍ مَّشِيدٍ

Kolika městům jsme již dali zahynout, protože byla nespravedlivá a dnes jsou od základu zpustošena! A kolik studní je zasypáno a kolik vznosných zámků zbořeno! (Hadždž :45)

Na konci súry at-Talák (čes. Rozvod, 65. v pořadí) čteme:

وَكَأَيِّن مِّن قَرْيَةٍ عَتَتْ عَنْ أَمْرِ رَبِّهَا وَرُسُلِهِۦ فَحَاسَبْنَـٰهَا حِسَابًا شَدِيدًا وَعَذَّبْنَـٰهَا عَذَابًا نُّكْرًا فَذَاقَتْ وَبَالَ أَمْرِهَا وَكَانَ عَـٰقِبَةُ أَمْرِهَا خُسْرًا أَعَدَّ ٱللَّـهُ لَهُمْ عَذَابًا شَدِيدًا ۖ فَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ يَـٰٓأُو۟لِى ٱلْأَلْبَـٰبِ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ۚ قَدْ أَنزَلَ ٱللَّـهُ إِلَيْكُمْ ذِكْرًا

Ať se již kolik chtělo z měst vzepřelo rozkazu Pána svého a posla Jeho, zúčtovali jsme s nimi účtem přísným a potrestali jsme je trestem odporným! A okusila následky počínání svého a konec počínání jejich byla ztráta jejich. A Bůh připravil pro obyvatele jejich trest strašný, bojte se tedy Boha vy, kdož nadáni jste rozmyslem a kteří jste uvěřili! Bůh seslal vám již připomenutí (Talák: 8-10)

Každý hřích škodí a přináší nežádoucí následky, byť nemusí být na první pohled patrné a ani nemusí přijít ihned. Jakkoli mohou být následky hříchů zhoubné na tomto světě, daleko větší zkázu přinášejí na světě onom.

A právě z důvodu míry a intenzity jejich škodlivosti pro onen svět přichází pozemské pohromy a kalamity, aby nás z milosti Boží od špíny hříchu očistily dříve, než tento svět opustíme a vystavíme se hrozbě trestu neporovnatelně těžšího.

Toto je věčná zvyklost Boží, o níž je řečeno:

فَلَن تَجِدَ لِسُنَّتِ ٱللَّـهِ تَبْدِيلًا ۖ وَلَن تَجِدَ لِسُنَّتِ ٱللَّـهِ تَحْوِيلًا

A nenalezneš ve zvyklosti Boží změnu žádnou! A nenalezneš ve zvyklosti Boží odchylku žádnou!(Fátir: 43)

V době života nejlepšího ze všech synů Adamových, Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه وسلم, po nešťastných událostech na Uhudu, kdy mnoho muslimů padlo a i sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl raněn, hledali muslimové v Medíně příčiny své prohry v souboji s modloslužebníky z Mekky.

A Alláh jim ve Svém Zjevení záhy odpověděl, koho mají vinit:

أَوَلَمَّا أَصَابَتْكُم مُّصِيبَةٌ قَدْ أَصَبْتُم مِّثْلَيْهَا قُلْتُمْ أَنَّىٰ هَـٰذَا ۖ قُلْ هُوَ مِنْ عِندِ أَنفُسِكُمْ ۗ إِنَّ اللَّـهَ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ

Což jste neřekli, když postihlo vás neštěstí poté, co sami jste dosáhli úspěchu dvojnásobného: “Odkud to přišlo?” Rci: “Od vás samých to přišlo!” A Bůh nade všemi věcmi je mocný. (Áli ‘Imrán: 165)

Příběh o lukostřelcích, kteří neposlechli rozkazu a nedrželi své pozice tak, jak měli, aby se namísto toho obohatili z válečné kořisti, je nám všem důvěrně znám. O to více pak překvapí, že v běžném životě se vůči předpisům vlastní víry dopouštíme nikoli jednoho, ale rovnou mnoha nikoli nepodobných prohřešků.

Proto zažíváme ve velké intenzitě, hojném počtu a v krátkém rozestupu roztodivné nemilé a nepříjemné věci. Jejich duchovním záměrem je probudit nás z naší letargie a zatvrzelého hřešení a navrátit nás na přímou cestu Božího Zákona, která je cestou k prameni všeho dobrého a cestou úniku pryč od všeho zlého.

Abú Sa’íd al-Chudrí a Abú Hurejra رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَا يُصِيبُ الْمُسْلِمَ مِنْ نَصَبٍ وَلاَ وَصَبٍ وَلاَ هَمٍّ وَلاَ حُزْنٍ وَلاَ أَذًى وَلاَ غَمٍّ حَتَّى الشَّوْكَةِ يُشَاكُهَا، إِلاَّ كَفَّرَ اللَّهُ بِهَا مِنْ خَطَايَاهُ

Muslima nezasáhne žádná zemdlelost, ani choroba, ani hoře, smutek či nepohoda, dokonce ani trn ho nepopíchá, aniž by ho Alláh za to nevykoupil z jeho hříchů.1

Al-Hasan al-Basrí pravil: „Člověk by se píchl o trn a řekl by: „Zcela přesně vím, že je to za ten a ten hřích. A velmi dobře si jsem vědom, že mi můj Vznešený a Všemohoucí Pán nijak nekřivdí.2

Muhammed Sálih al-‘Usejmín říká:

Ať už na tebe dopadne těžkost jakákoli, je to pouze následek tvých hříchů a toho, že ses oddálil od Alláha.3

A naopak každá těžkost, kterou Boží služebník trpělivě snáší, se obrátí ve velké dobrodiní na tomto i na onom světě.

Vznešený Alláh praví:

وَلَا تَهِنُوا۟ وَلَا تَحْزَنُوا۟ وَأَنتُمُ ٱلْأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ

Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! (Áli ‘Imrán: 139)

Důvodem jsou slova Boží:

فَمَن تَبِعَ هُدَاىَ فَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ

Ti, kdož následovat budou vedení Mé, nemusí se bát a nebudou zarmouceni. (Bekara: 38)

Tj. nemusí se bát toho, co přijde v budoucnu a nemusí se rmoutit tím, co se stalo v minulosti.

Takoví si jsou vědomi, že pokud je na tomto světě potká cokoli těžkého, nebude to mít dlouhého trvání, neboť tento svět stejně není věčný, slovy Božími:

سَيَجْعَلُ ٱللَّـهُ بَعْدَ عُسْرٍ يُسْرًا

A Bůh po těžkostech přinese ulehčení. (Talák: 7)

Na jiném místě je dokonce řečeno:

فَإِنَّ مَعَ ٱلْعُسْرِ يُسْرً إِنَّ مَعَ ٱلْعُسْرِ يُسْرًا

Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru se strastmi i úleva přichází (Šerh: 5-6)

Tedy nejenže ulehčení přijde po těžkosti, ale jeho část přichází už i spolu s ní, jen je třeba se umět dívat správným směrem a uvažovat tím pravým způsobem. Mít ten správný pohled na věc a nad věc.

Podobně ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه navštívil Posla Božího صلى الله عليه وسلم v době jeho smrtelné choroby a nalezl ho v horečkách. Řekl mu: „Máš tak vysokou horečku, že by stačila i pro dva. Je to proto, že obdržíš dvojnásobnou odměnu?“

Prorok صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

أَجَلْ، وَمَا مِنْ مُسْلِمٍ يُصِيبُهُ أَذًى إِلاَّ حَاتَّتْ عَنْهُ خَطَايَاهُ كَمَا تَحَاتُّ وَرَقُ الشَّجَرِ

Ano. Není muslima postiženého nějakou újmou, aniž by mu za to nebyly smazány hříchy, jako když ze stromu opadává listí.4

‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه proto praví: „Požehnání přichází s vděkem a vděk s sebou přináší další požehnání. Obojí je spjato jedno s druhým. Požehnání nepřestanou od Alláha přicházet, dokud se nevytratí vděk jeho služebníka.5

Aby se z pocty nestala pohroma

Vznešený Alláh ohledně soudného dne pravil:

ثُمَّ لَتُسْـَٔلُنَّ يَوْمَئِذٍ عَنِ ٱلنَّعِيمِ

a posléze v ten den na blahobyt tázáni budete! (Tekásur:8)

Ibn Kesír vyložil:

Tj. budete jistojistě tázáni v onen Den, nakolik jste byli vděční za požehnání, kterými vás Alláh zahrnul, na své pevné zdraví, bezpečný domov, živobytí a na to, k čemu jste využili tato dobrodiní, zda jste za ně dostatečně poděkovali Alláhu a oddaně Ho uctívali.6

Ibnu l-Kajjim poznamenal:

Katáda pravil: „Alláh se bude tázat každého jednotlivce na dobrodiní, kterými ho zahrnul a na požehnání, která mu poskytl, zda při jejich využívání plnil i nároky, které mu v nich Alláh stanovil.“ Dobré a hodnotné věci jsou dvou typů: buď ty, která získal dovoleným způsobem a využil je taktéž dovoleným způsobem. Za takové bude tázán, zda za ně byl vděčný. A co se týče těch, které získal nedovoleným způsobem či je nedovoleným způsobem využil, bude tázán na hříchy, jejichž prostřednictvím se jich domohl, jakož i na hříchy, kterých se s jejich využitím dopustil.7

Věz, Alláh ti se smiluj, že na základě toho, co jsme výše uvedli, se každé dobrodiní, které nebude náležitě využito pro konání dobra a bohabojných skutků, obrátí ve svůj přímý protiklad.

V příběhu o Sábě se dozvídáme o velkolepé civilizaci v jižní Arábii, která se odvrátila od Boží víry a došla za to zkázy:

لَقَدْ كَانَ لِسَبَإٍ فِى مَسْكَنِهِمْ ءَايَةٌ ۖ جَنَّتَانِ عَن يَمِينٍ وَشِمَالٍ ۖ كُلُوا۟ مِن رِّزْقِ رَبِّكُمْ وَٱشْكُرُوا۟ لَهُۥ ۚ بَلْدَةٌ طَيِّبَةٌ وَرَبٌّ غَفُورٌ فَأَعْرَضُوا۟ فَأَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ سَيْلَ ٱلْعَرِمِ وَبَدَّلْنَـٰهُم بِجَنَّتَيْهِمْ جَنَّتَيْنِ ذَوَاتَىْ أُكُلٍ خَمْطٍ وَأَثْلٍ وَشَىْءٍ مِّن سِدْرٍ قَلِيلٍ

A věru měli obyvatelé Sabá? v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící. Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými. (Sebe´:15-16)

Vidíme nejrozmanitější podoby pohrom, jak okolo nás míjejí a střídají jedna druhou. Avšak jsou i tací, pro které ani takové rány shůry nejsou dostatečným budíčkem.

Nu’mán ibn Bešír رضي الله عنه o nich pravil: „Jen ten, kdo zcela podlehl zkáze, páchá hříchy i v časech pohrom.8

Běda jim! Svolávají na sebe zkázu a svým jednáním ohrožují i blaho ostatních. Běda jim.

Potom, když k něčemu hroznému dojde, lidé zoufají a kvílí, obracejí se k Bohu a vzývají Ho ze všech sil, z hloubi svého srdce, úpěnlivě ho žadoní o ulehčení a sejmutí uvalené nesnáze. A když se tak nakonec stane, lidé na Boha zapomenou a navrátí se ke svým starým způsobům.

Podoby škodlivosti hříchů a jejich rozmanitost

Hříchy škodí mnoha různými způsoby, některé se týkají tohoto, jíné onoho světa, některé se týkají jen hříšníka a jiné zasahují i jeho okolí, aby se na původní hřích nabalilo ještě působení škody ostatním.

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja uvádí tyto příklady negativního dopadu hřešení na člověka:

Hříchy zbavují člověka požehnání v jeho životě, v délce jeho života, v jeho obživě, ve správném pochopení jeho víry, v konání dobrých skutků a činů poslušnosti.9

Tj. Ten, kdo nehřeší a plní to, co mu Alláh uložil jako povinnost, naopak získává požehnání ve svém životě i jeho délce, jeho život se stane buď doslova delším, anebo se stane plnějším a smysluplnějším, ztrácí dále požehnání v tom, co mu Alláh naděluje a dopřává a přichází o možnost vykonávat další a další dobré skutky.

‘Abdurrahmán ibn Násir as-Se’dí poznamenal něco obdobného:

Neposlušnost vůči Alláhu ničí charakter, pohlcují dobré činy a zmenšují obživu.10

Některé následky hříchů jsou také závažnější, než ostatní.

Ztráta osobní důstojnosti na tomto i na onom světě

Vznešený Alláh v kontextu přidružování jiných coby božstev k Alláhu Jedinému, jakožto nejtěžšího ze všech hříchů, praví:

وَمَن يُهِنِ ٱللَّـهُ فَمَا لَهُۥ مِن مُّكْرِمٍ

Kým Bůh opovrhl, tomu nebudou pocty prokazovány. (Hadždž: 18)

Kdo setrvale hřeší, ten přestane mít zábrany a začne hřešit i veřejně, čímž se lidé dozvědí o jeho zkaženosti a on přijde o svou reputaci.

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jistému smilníkovi poté, co ho potrestal, řekl:

اجتنبوا هذه القاذوراتِ التي نهى اللهُ عزَّ وجلَّ عنها، فمن ألمَّ فليستتِرْ بسترِ اللهِ عزَّ وجلَّ، فإنَّهُ من يُبْدِ لنا صفحتَه نُقِمْ عليه كتابَ اللهِ.

Vyhýbejte se těmto prostopášnostem, které Vznešený Alláh zapověděl. Kdokoli do nich i přesto upadne, nechť se je snaží nevykonat veřejně a nesejmout ze sebe závoj, jímž ho Alláh přikryl.11

Al-Hasan al-Basrí pravil: „Ctěte příkazy Boží a i Alláh Sám vám zaručí pocty.12

Sulejmán at-Tejmí pravil: „Věru člověk potají zhřeší a ráno se probudí oním hříchem ponížen.13

Jahjá ibn Abí Kesír pravil: „Lidé nerozvíjí svou důstojnost ničím lepším, nežli svou poslušností vůči Alláhu. A neponižují se ničím horším, nežli neposlušností vůči Němu.14

To se týče tohoto světa. A na světě onom se hříšníkům dostane hanby ještě o to větší.

Vznešený Alláh říká, že v Soudný den jim bude přede všemi řečeno:

ٱقْرَأْ كِتَـٰبَكَ كَفَىٰ بِنَفْسِكَ ٱلْيَوْمَ عَلَيْكَ حَسِيبًا

Čti záznam svůj! Dnes sám postačíš si proti sobě jako zúčtovatel!“ (Isrá´:14)

Anas ibn Málik رضي الله عنه řekl: „Jsou dva dny a dvě noci jako žádné jiné, nikdo předtím o ničem podobném ani neslyšel. Den, kdy obdržíš jasnou zvěst od svého Pána, zda se ti dostane Jeho odměny, anebo naopak jeho trestu. A den, kdy obdržíš záznam svých skutků buď do své pravé, anebo do své levé ruky. První noc, kterou strávíš ve svém hrobě zcela sám – to bude noc jako žádná jiná, kterou jsi doposud přečkal. A pak noc, po níž následuje ráno Dne zmrtvýchvstání, po kterém už žádná další noc nenadejde.15

Nebude úniku, neboť i sama země bude svědčit o tom, co lidé na jejím povrchu prováděli:

يَوْمَئِذٍ تُحَدِّثُ أَخْبَارَهَا

V ten den bude země vyprávět své děje (Zelzela: 4)

Alláh dále popisuje, co se stane, pokud se člověk i přesto bude snažit vykrucovat a popírat své hříchy:

ٱلْيَوْمَ نَخْتِمُ عَلَىٰٓ أَفْوَٰهِهِمْ وَتُكَلِّمُنَآ أَيْدِيهِمْ وَتَشْهَدُ أَرْجُلُهُم بِمَا كَانُوا۟ يَكْسِبُونَ

Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli. (Jásín: 65)

  1. O podobách škodlivosti hříchů a přínosech jejich odvržení, díl 1.
  2. O podobách škodlivosti hříchů a přínosech jejich odvržení, díl 2.
  3. O podobách škodlivosti hříchů a přínosech jejich odvržení, díl 3.
  4. O podobách škodlivosti hříchů a přínosech jejich odvržení, díl 4.
  1. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 5641 a 5642.
  2. Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, podání č. 1647.
  3. Viz Ásáru l-me’ásí, str. 6.
  4. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5661.
  5. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v aš-Šukr, podání č. 18.
  6. Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 8/474.
  7. Viz Ighásetu l-lehfán, 1/84.
  8. Uvádí Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 11/680.
  9. Viz Džewábu l-káfí, str. 110.
  10. Viz Tejsíru l-Karími r-Rahmán fí tefsíri kelámi l-Mennán, str. 318.
  11. Zaznamenal al-Bejhekí ve svém as-Sunenu l-kubrá, 8/330. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 663.
  12. Zaznamenal al-Beghawí v Šerhu s-Sunna, 14/325.
  13. Zaznamenal Ibnu l-Kajjim v ad-Dáu we d-dewá´, 131.
  14. Viz Muhásebetu n-nefs, str. 98.
  15. Zaznamenal Abú Bekr ad-Dínewerí v al-Mudžálesetu we Džewáhiru l-‘ilm, 1/312.