بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři,
Alláh rozhodl, aby se Jeho vyvolený, Posel Boží صلى الله عليه وسلم, narodil jako sirotek bez otce. Jeho otec ‘Abdulláh zemřel ještě když byl Posel Boží صلى الله عليه وسلم v lůně své matky.
Ovšem nezůstalo jen u toho. Ve velmi útlém věku jen asi šesti let zemřela Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم i matka, díky čemuž se stal úplným sirotkem, vyrůstajícím zcela bez mateřské péče a něhy. Byl úplně sám v tomto nepřátelském světě. Bez otce i bez matky.
Pro každé dítě je závažnou ranou přijít o rodiče. Posel Boží صلى الله عليه وسلم si to velmi dobře pamatoval a po zbytek života ve své misi velmi zdůrazňoval práva sirot a úlohu společnosti ve vztahu k nim.
Pravil:
أَنَا وَكَافِلُ الْيَتِيمِ فِي الْجَنَّةِ هَكَذَا
“Já a ten, kdo pečuje o sirotka, budeme v Ráji k sobě takto blízko!” a ukázal své dva téměř spojené prsty, ukazovák a prostředník.1
Poté, co si ho vzal péče jeho dědeček, přišel Posel Boží صلى الله عليه وسلم za dva roky i o něho. Jakoby ranám osudu nebyl konec.
Tou dobou asi osmiletý chlapec Muhammed صلى الله عليه وسلم, budoucí Posel Boží, však nebyl zlomen ani tentokrát.
Tentokrát se má o Posla Božího صلى الله عليه وسلم postarat Abú Tálib, sám otec mnoha dětí, který navzdory svému velmi významnému postavení u svého lidu, Kurejšovců, sotva stíhá tolik hladových krků uživit. Aby Posel Boží صلى الله عليه وسلم svému strýčkovi situaci usnadnil, zapojuje se do práce. Hlídá a pase za nepatrný poplatek ovce členům svého kmene.
Abú Hurejra رضي الله عنهvypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَا بَعَثَ اللَّهُ نَبِيًّا إِلاَّ رَعَى الْغَنَمَ
“Alláh neposlal žádného posla, který by nepásl ovce.“
Jeho společníci se ho tázali: “A ty?”
Odpověděl:
نَعَمْ كُنْتُ أَرْعَاهَا عَلَى قَرَارِيطَ لأَهْلِ مَكَّةَ
“Ano. Já jsem je za pár kirátů pásával pro obyvatele Mekky.“2
V těžkém dětství Posla Božího صلى الله عليه وسلم byla jistá moudrost. Alláh rozhodl, že jeho dětství má být plné nesnází a učinil tak z moudrého důvodu. Posla Božího صلى الله عليه وسلم, svého nejvěrnějšího, tím nijak neopustil a ani se vůči němu nezachoval jakkoli nespravedlivě.
Učinil, aby budoucí Prorok صلى الله عليه وسلم vyrůstal pod přímým Božím dohledem a Jeho bezprostřední péčí. Vše získával od Alláha a jen Alláh na tom má zásluhu.
Vznešený Alláh v Koránu o tom říká:
أَلَمْ يَجِدْكَ يَتِيمًا فَآوَىٰ ﴿٦﴾ وَوَجَدَكَ ضَالًّا فَهَدَىٰ ﴿٧﴾ وَوَجَدَكَ عَائِلًا فَأَغْنَىٰ ﴿٨﴾
“Což nenašel tě jako sirotka – a v útulek tě nepřijal? Bloudícím tě nalezl – a správnou cestu ti ukázal, nuzákem tě nalezl – a bohatství ti věru dal!” (Duhá: 6-8)
Z neradostného dětství Posla Božího صلى الله عليه وسلم můžeme vyvodit mnoho ponaučení, mezi nimi i tato:
1. Posel Boží صلى الله عليه وسلم je vzorem pro nás pro všechny.
Vznešený Alláh praví:
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الْآخِرَ وَذَكَرَ اللَّهَ كَثِيرًا
“A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.” (Ahzáb: 21)
Aby byl vzorem úplným, musí být vzorem i pro děti, mezi nimi i pro sirotky, včetně těch z nich, kteří přišli jak o otce, tak o matku a včetně těch z nich, kteří přišli krátce po sobě i o další příbuzné. Zároveň to z těchto nejzranitelnějších bytostí činí někoho, kdo má nějakou svou vlastnost společnou přímo s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم.
Proto pokaždé, když spatříš ubohého sirotka či odložené dítě, samotné a opuštěné v tomto světě, nezaopatřené, uplakané a bezprizorné, které se snadno může stát obětí zločinu, anebo ve svém zoufalství může být ke zločinu dohnáno, ujmi se ho. Pomož mu a buď na něj vlídný. Snaž se v něm vidět toho malého, osudem těžce zkoušeného chlapce, kterým byl kdysi i sám miláček Boží, Muhammed صلى الله عليه وسلم.
2. Posel Boží صلى الله عليه وسلم jakožto někdo, kdo měl vykonat nejdůležitější úkol ze všech lidí – zvěstovat a předat lidstvu poslední Boží poselství, musel být vychován přímo a bezprostředně Alláhem samotným, daleko od rozmazlenosti a změkčilosti, musel se naučit nezávislosti, dovednostem k přežití a musel získat i vytříbený smysl pro zodpovědnost. Proto byl jeho start do života tak krutý a tvrdý, plný chudoby a nouze.
Proto se hluboce zamysli nad tím, v čem jsi vyrůstal ty a v čem vyrůstají tvoje děti. Mají se kde naučit samostatnosti a zodpovědnosti? Věz, že těžké časy plodí silné muže a blahobyt jen zženštilé slabochy. Kde stojíš v tomto ohledu ty?
Protože jedině skrze tuto tvrdou průpravu Alláh Muhammeda صلى الله عليه وسلم, jehož si vyvolil jako posledního Posla Božího, formoval a utvářel jako po všech stránkách dokonalou a výjimečnou lidskou osobnost. Tak se to, co na první pohled začalo jako zlé, v dobré obrátilo. A Alláhu a Jím stanovenému předurčení nemožno nic vytýkat ani mu připisovat cokoli zlého.
(…)
Služebníci Boží!
Všichni poslové Boží, mír s nimi všemi, byli coby osobnosti utvářeni a formováni Vznešeným Alláhem. Alláh je ani na okamžik nespouštěl z oka. Těžkost osudu Posla Božího صلى الله عليه وسلم v začátcích jeho života má četné obdoby i u dalších proroků, jichž je Muhammed صلى الله عليه وسلم kulminací.
Jako např. u Júsufa/Josefa, mír s ním, kterého vyhnali z jeho domu, hodili do studně a prodali do otroctví do Egypta, sídla nevíry a modloslužby. Zde se dostal dokonce do vězení, ale navzdory všem těžkostem zde i přesto káže o Boží Jedinosti:
يَا صَاحِبَيِ السِّجْنِ أَأَرْبَابٌ مُّتَفَرِّقُونَ خَيْرٌ أَمِ اللَّهُ الْوَاحِدُ الْقَهَّارُ
“Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující?” (Júsuf: 39)
Podobně obtížný start do života měl i Músá/Mojžíš, kterého poslali jako nemluvně po řece, kvůli krutovládci, jenž mu usiloval o život. O jeho dětství a mládí Alláh říká:
وَلِتُصْنَعَ عَلَىٰ عَيْنِي
“… abys před Mýma očima vyrostl.” (Táhá: 39)
وَاصْطَنَعْتُكَ لِنَفْسِي
“a pro Sebe jsem si tě vyhradil.” (TáHá: 41)
Proto můžeme na otázku, kdo Posla Božího صلى الله عليه وسلم ochránil před uctíváním model, hříchy a pokušeními, kterými společnost Arábie doby džáhilíje, tedy barbarské nevědomosti, překypovala, odpovědět, že jedině Všemohoucí Alláh. Jen díky tomu můžeme o Poslu Božím صلى الله عليه وسلم hovořit jako o Pravdymilovném a Důvěryhodném, jehož před mravními poklesky nechránil nikdo jiný, nežli Sám Všemohoucí Stvořitel, shodně Svým slovům:
… وَعَلَّمَكَ مَا لَمْ تَكُن تَعْلَمُ ۚ وَكَانَ فَضْلُ اللَّهِ عَلَيْكَ عَظِيمًا
“… naučil tě tomu, cos neznal – a přízeň Boží vůči tobě je nesmírná!” (Nisá: 113)
Jaká jiná přízeň Boží může nepoučenému oku nejspíše vypadat jako nepřízeň, když ne těžkosti v životech proroků? Nejsou tedy i těžkosti v našem životě a v životech našich dětí naopak spíše přízní?
Ó Bože, daruj nám soucitné srdce! Ó Bože, nenechej na tomto světě jediné dítě bez lásky, pohlazení, útočiště i možnosti šťastně žít a zdravě se rozvíjet! Prosím Alláha, aby naše těžkosti obrátil v dobro a zocelil nás, abychom lépe snášeli vše, co nám Boží předurčení ještě chystá. Ámín!