Podezřívavost je zlem
Mnohokrát k přerušování vzájemných vztahů a ke hrubostem jedněch vůči jiným dochází na základě podezření a falešných dojmů, které vyvstávají na mysli ohledem někoho z našich muslimských bratří. Proto zmiňuji náš poslední hadís, který před takovým špatným míněním a klamnými podezřeními na adresu jiného muslima varuje:
إِيَّاكُمْ وَالظَّنَّ فَإِنَّ الظَّنَّ أَكْذَبُ الْحَدِيثِ، وَلاَ تَحَسَّسُوا، وَلاَ تَجَسَّسُوا، وَلاَ تَبَاغَضُوا، وَلاَ تَدَابَرُوا، وَكُونُوا عِبَادَ اللَّهِ إِخْوَانًا
“Střežte se podezřívavosti, protože podezřívavost je nejlživějším slovem. Nepiďte se po chybách ostatních a nešpehujte se navzájem. Nechovejte k sobě nenávist a neobracejte se k sobě navzájem zády. Buďte, služebníci Boží, bratry!”1
V první části hadísu je zakázáno jakékoli špatné mínění o muslimovi či jakékoli podezřívání našeho bratra v islámu. Další část hadísu rozvíjí a vysvětluje pasáž z jeho začátku tím, že podezřívání je tou největší lží mezi tím, co se říká. Je to, když si řeknete: “Ten a ten je takový a takový, ten druhý je takový a takový,” atd. Takové smýšlení je označeno za největší lež proto, že pro takové obvinění nemáte od Všemohoucího Alláha sebemenší důkaz na podporu svých tvrzení. Nemáte nic, co by opravňovalo vaše zlé smýšlení o dotyčném bratrovi. Pak není dovoleno ho pomlouvat, tj. zmiňovat po něčem, po čem on nechce být zmiňován. Naopak, ve shodě s tím, co jsme uvedli na začátku této přednášky, na vás leží povinnost poskytnout dotyčnému svou upřímnou a ryzí radu, navést ho na to, co je nejsprávnější, usměrnit ho tak, jak je záhodno shodně Božímu Zákonu.
O špehování, pídění se po cizích chybách a o závisti
Velmi často se stává, že zlé smýšlení o druhých navede člověka k tomu, že poruší některý z těchto výše zmíněných zákazů a proviní se tak proti slovům Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, která jsme výše citovali. Obzvláště se zakazuje pídit se po chybách jiných (arab. تحسس tehassus) a jiné špehovat (arab. تجسس tedžessus).
Špehovat jiného muslima znamená pídit se po jeho chybách s cílem očernit ho, pomlouvat a nactiutrhat. Pošlapat jeho důstojnost. Ohledně pídění se po chybách někteří učenci říkají, že oba výrazy jsou synonymní. Ve skutečnosti je mezi nimi drobný rozdíl. Pídění se po cizích chybách není přesně totéž, co špehování jiných, protože někdy není možno použít jednoho termínu namísto druhého.
Ve vznešeném Koránu nařizuje Ja’kúb/Jakub svým synům získat informace o ztraceném Júsufovi/Josefovi:
يَا بَنِيَّ اذْهَبُوا فَتَحَسَّسُوا مِن يُوسُفَ وَأَخِيهِ وَلَا تَيْأَسُوا مِن رَّوْحِ اللَّهِ ۖ إِنَّهُ لَا يَيْأَسُ مِن رَّوْحِ اللَّهِ إِلَّا الْقَوْمُ الْكَافِرُونَ
“Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho! A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!” (Júsuf: 87)
V tomto kontextu se tahassus vztahuje jen ke sbírání informací o nějaké osobě. To je důkaz, že tento termín je mnohem specifičtější, nežli termín pídění se po chybách či špehování.
Termín tahassus se také může týkat zvěstí dobrých i špatných, pozitivních i negativních, zatímco tedžessus má vždy negativní a zlou konotaci. Vždy se týká něčeho špatného. Ve výše citovaném hadísu Posel Boží صلى الله عليه وسلم zakázal obojí, jak špehování ostatních, tak i pídění se po jejich chybách. A činy jsou souzeny dle úmyslu. Proto pokud se někdo pídí po pozitivních informacích o někom a jeho úmysl není vůči tomuto dotyčnému negativní, toto ničemu neškodí. Co se týče honby za cizími chybami, ta je zlá a škodlivá v každém případě.
Proto žádnému muslimovi není dovoleno odposlouchávat jiného muslima, pídit se po jeho slovech, po všem, co dělá, s úmyslem honit se za jeho chybami a skrytými vadami, s cílem objevit na něm něco, co by dotyčný nerad, aby se o tom někdo dozvěděl.
Dále je zakázána závist. Ale proč by nějaký muslim měl závidět svému bratru v islámu?
Závist je něco, co je snad nejvíce politováníhodné. Člověk má v sobě takřka přirozenou – a já nevěřím, že se někdo rodí závistivým vůči jiným a proto říkám to “takřka” – tužbu závidět jiným, avšak závidíme jen tolik, kolik dovolíme, aby nás tato závist přemohla.
Ve skutečnosti je závist choroba, chronická choroba, která se velmi často objevuje mezi bohatými, ať už materiálně, jměním, anebo duchem, tedy znalostmi. Tak jako majetnému závidí jiní, kteří jsou také, tak jako on, boháči, tak i duchem bohatému, tedy učenému, závidí ti, kteří jsou, stejně jako on, učenci. A tak propuká zášť a závistníci svou závist proměňují v nepřátelství.
Tak už buďme opravdovými bratry!
Proto nás Posel Božíصلى الله عليه وسلم vybízí, abychom byli bratry tak, jak nám to Alláh přikazuje ve Svých slovech:
وَاعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا ۚ وَاذْكُرُوا نِعْمَتَ اللَّهِ عَلَيْكُمْ إِذْ كُنتُمْ أَعْدَاءً فَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ فَأَصْبَحْتُم بِنِعْمَتِهِ إِخْوَانًا وَكُنتُمْ عَلَىٰ شَفَا حُفْرَةٍ مِّنَ النَّارِ فَأَنقَذَكُم مِّنْهَا ۗ كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ لَكُمْ آيَاتِهِ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
“Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni.” (Áli ‘Imrán: 103)
Doufám, že z této promluvy Alláh dopřeje užitku, obdaří nás skutečným bratrstvím a přátelstvím, takovým, které máme tu zoufalou nouzi a potřebu ho neustále prohlubovat a obnovovat.
Prosím Alláha Všemohoucího, aby nám pomohl na cestě poslušnosti vůči Němu a všemu, co nám přikázal a zakázal.
Sláva Tobě Bože, chvála Tobě, dosvědčuji, že není nikoho a ničeho hodného uctívání, nežli Tebe, Tebe o odpuštění prosím a k Tobě se kaji.
Autor: Muhammed Násiruddín al-Albání
Zdroj: Bábu n-nasíhati lis-selefíjín bir-rifki wel-lejjeni we nebzi l-firkati wel-ichtiláfi we terku l-hudžri ghajri š-šar’í, seriál přednášek Silsiletu l-hudá wen-núr, páska č. 23.
Překlad a mezititulky: Alí Větrovec