O zákazu propadat zoufalství

green tree on brown sand during daytime

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)

Milí bratři v islámu!

Nejen v posledních dnech zažíváme nešťastné a smutné události, ať už ve formě bolesti, kterou zažívá muslimská umma, anebo ve formě neúspěchů, jež potkávají následovníky islámu a které navenek protiřečí přislíbeným úspěchům Božímu náboženství.

Je přirozené, když je člověk smutný kvůli něčemu negativnímu, co se mu v životě přihodí. Alláh nikoho nezatěžuje břemenem, které nedokáže unést a proto člověk nemusí nést za vlastní smutek pocit viny a není dobré chtít po smutném člověku, aby se přemáhal, potlačoval své emoce a namlouval si, že se vlastně raduje. Pokud je člověk navíc smutný z nějakého oprávněného důvodu, jako kvůli znevažování toho, co je v islámu nedotknutelné, anebo kvůli příkořím, které zakoušejí jeho bratři ve válečných a konfliktních zónách všude po světě, jde dokonce o smutek chvályhodný.

Nicméně propadat zoufalství je věc zakázaná a muslimům by měla být cizí, kvůli slovům Božím:

وَلَا تَهِنُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَنتُمُ الْأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ

Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící!“ (Áli ‘Imrán: 139)

وَلَا يَحْزُنكَ الَّذِينَ يُسَارِعُونَ فِي الْكُفْرِ ۚ إِنَّهُمْ لَن يَضُرُّوا اللَّهَ شَيْئًا

Nermuť se pro ty, kdož do nevěrectví se řítí, vždyť oni ničím Bohu neuškodí.“ (Áli ‘Imrán: 176)

Zakázaný je ten smutek, který přerůstá v zoufalství útočící na víru člověka, kvůli které muslim přichází o svou víru, protože ztrácí naději v Boží Milost a Spravedlivost, v zoufalství, které ohrožuje jeho psychické zdraví a dosahuje rozměrů deprese.

První a základní prevencí i lékem proti těmto stavům je pevná víra v Boží předurčení a spokojenost s údělem, který pro nás náš Pán stanovil, a zároveň s tím i důvěra v Boží plán a spoléhání se na Něho Jediného Všemohoucího.

Vznešený Alláh praví:

فَأَثَابَكُمْ غَمًّا بِغَمٍّ لِّكَيْلَا تَحْزَنُوا عَلَىٰ مَا فَاتَكُمْ وَلَا مَا أَصَابَكُمْ ۗ وَاللَّهُ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ

A Bůh vám odplácel jedním utrpením za druhým – abyste se nermoutili nad tím, co vám uniklo z kořisti, ani nad tím, co vás postihlo z neúspěchu. A Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (Áli’Imrán: 153)

Léčbou a alternativou takového stavu je také upřímná prosba k Alláhu, podle příkladu proroka Ja’kúba/Jákoba, mír s ním:

إِنَّمَا أَشْكُو بَثِّي وَحُزْنِي إِلَى اللَّهِ وَأَعْلَمُ مِنَ اللَّهِ مَا لَا تَعْلَمُونَ

Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.“ (Júsuf: 86)

Dalším lékem na takový stav je الذكر az-zikr, tedy vzpomínání Alláha, a العبادة al-‘ibáda, tedy uctívání, shodně Božímu příkazu:

وَلَقَدْ نَعْلَمُ أَنَّكَ يَضِيقُ صَدْرُكَ بِمَا يَقُولُونَ ‎﴿٩٧﴾‏ فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَكُن مِّنَ السَّاجِدِينَ ‎﴿٩٨﴾‏ وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّىٰ يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ ‎﴿٩٩﴾‏

A víme již, že hruď tvá je stísněna tím, co říkají, ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají, a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě smrt nepochybně přijde!“ (Hidžr: 97-99)

Dalším lékem je trpělivost, protože ten, kdo vytrvale následuje Boží náboženství a vyzývá k němu ostatní, se jistojistě potká s nemilými reakcemi:

وَاصْبِرْ وَمَا صَبْرُكَ إِلَّا بِاللَّهِ ۚ وَلَا تَحْزَنْ عَلَيْهِمْ وَلَا تَكُ فِي ضَيْقٍ مِّمَّا يَمْكُرُونَ ‎

Buď trpělivý, však trpělivost tvá je možná jen s pomocí Boží! Nermuť se kvůli nim a nebuď stísněn, že úklady strojí.“ (Nahl: 127)

إِنَّ الَّذِينَ قَالُوا رَبُّنَا اللَّهُ ثُمَّ اسْتَقَامُوا تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ الْمَلَائِكَةُ أَلَّا تَخَافُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَبْشِرُوا بِالْجَنَّةِ الَّتِي كُنتُمْ تُوعَدُونَ

K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Bůh,“ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!“ (Fussilet: 30)

Abú Sa’íd al-Chudrí a Abú Hurejra رضي الله عنهما vyprávějí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

مَا يُصِيبُ الْمُسْلِمَ مِنْ نَصَبٍ وَلاَ وَصَبٍ وَلاَ هَمٍّ وَلاَ حُزْنٍ وَلاَ أَذًى وَلاَ غَمٍّ حَتَّى الشَّوْكَةِ يُشَاكُهَا، إِلاَّ كَفَّرَ اللَّهُ بِهَا مِنْ خَطَايَاهُ

Muslima nepostihne žádný úmor, ani nepohoda, ani ustaranost či smutek, ani nepříjemnost, ani hoře, dokonce ani trn ho nebodne, aniž by mu tím Alláh nesmazal něco z jeho hříchů.1

Vždyť to nakonec budeme my, kdo zažije Boží Soud jako svůj velký den, pokud budeme skutečně opravdovými věřícími, protože Alláh říká:

لَا يَحْزُنُهُمُ الْفَزَعُ الْأَكْبَرُ وَتَتَلَقَّاهُمُ الْمَلَائِكَةُ هَٰذَا يَوْمُكُمُ الَّذِي كُنتُمْ تُوعَدُونَ ‎

Ani den hrůzy největší je nezarmoutí a andělé je přivítají slovy: „Toto váš je den, jenž byl vám přislíben!“ (Anbijá´: 103)

Zůstaneme-li takovými, budeme mezi těmi, kteří řeknou:

الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي أَذْهَبَ عَنَّا الْحَزَنَ ۖ إِنَّ رَبَّنَا لَغَفُورٌ شَكُورٌ

Chvála Boha, jenž od nás zármutek vzdálil! Pán náš věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý.“ (Fátir: 34)

(…)

Služebníci Boží!

Přemíra smutku, vedoucí k zoufalství a depresím je nadmíru nebezpečnou věcí. Utíkejme se proto k Alláhu před touto pohromou, tak, jak nás to učí Sunna Posla Božího صلى الله عليه وسلم.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم „se utíkal k Alláhu před neúnosnými pohromami, upadáním v zoufalost, zlým osudem a škodolibostí nepřátel.2

Podle Anase ibn Málika رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم říkával:

اللّهُـمَّ إِنِّي أَعْوذُ بِكَ مِنَ الهَـمِّ وَ الْحُـزْنِ والعًجْـزِ والكَسَلِ والبُخْـلِ والجُـبْنِ وضَلْـعِ الـدَّيْنِ وغَلَبَـةِ الرِّجال

Ó Bože, věru se k Tobě utíkám před starostmi i smutkem, neschopností i leností, lakotou i zbabělostí, těžkou zadlužeností i převahou jiných nade mnou.3

Nezoufejme kvůli úkladům nepřátel islámu a všech těch, kteří nás nenávidí a přejí nám jen to nejhorší, protože Alláh nám vzkazuje:

فَلَا يَحْزُنكَ قَوْلُهُمْ ۘ إِنَّا نَعْلَمُ مَا يُسِرُّونَ وَمَا يُعْلِنُونَ

Nechť tě nermoutí řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni skrývají a co najevo dávají.“ (Jásín: 76)

Neztrácejme naději a víru, že právě v tom nejhorším okamžiku se vše v dobré obrátí, tak jako pravil Posel Boží صلى الله عليه وسلم Abú Bekrovi رضي الله عنه to, co Alláh zvěčnil pro všechny časy v Koránu:

لَا تَحْزَنْ إِنَّ اللَّهَ مَعَنَا

Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!“ (Tewba: 40)

Prosíme Alláha, aby rozptýlil naše smutky a tísně a zahrnul nás štěstím jak na tomto, tak i na onom světě. Ámín!

  1. Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 5641 a 5642; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2573.
  2. Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6347; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2707.
  3. Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6369; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2706.