OTÁZKA: Co má muslim učinit s penězi z úroku, např. na bankovním účtu, nebo s těmi, které k němu dospějí dědictvím, případně je získal jako úrok předtím, než se kál? Jak má postupovat kajícník, který si přeje uhradit zekát za všechy roky, kdy jej neplatil?
OTÁZKA: Co má muslim učinit s penězi z úroku, např. na bankovním účtu, nebo s těmi, které k němu dospějí dědictvím, případně je získal jako úrok předtím, než se kál? Jak má postupovat kajícník, který si přeje uhradit zekát za všechy roky, kdy jej neplatil?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم.
Předně, třeba ocenit pokání každého kajícníka a jeho snahu o sebenápravu. Nikdy neztrácejme naději v milost Boží ani pro sebe ani pro druhé. Alláh pravil:
قُلْ يَا عِبَادِيَ الَّذِينَ أَسْرَفُوا عَلَى أَنْفُسِهِمْ لا تَقْنَطُوا مِنْ رَحْمَةِ اللَّهِ إِنَّ اللَّهَ يَغْفِرُ الذُّنُوبَ جَمِيعًا إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ
Rci: „Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný. (Zumer:53)
Dále, co se týče bankovního účtu, platné je toto obecné pravidlo formulované šejchem al-Albáním: „Dovoleno je uložit peníze v sejfu banky, který si od ní pronajmeš, ale nikoli na samotném bankovním účtu, abys nebral úrok.“[1] Z tohoto pravidla platí výjimka z donucení, např. v situaci, kdy bankovní účet vyžaduje stát, či zaměstnavatel apod.
V takovém případě šejch Ibn ‘Usejmín radí: „Na Západě je dovoleno vzít z banky i úrok, pokud banka říká, že se tyto jejich úročné přirážky, znehodnocují v situaci, kdy nejsoum vybrány. Potom se peníze vyberou a rozdělí se jako milodar, jenže nikoli za účelem přiblížit se k Alláhu, ale za účelem zbavení se nečistého zisku.”[2] Stejný princip platí i při všech ostatních druzích nezákonného zisku, jako např. pokud chce kající se zloděj navrátit majetek, který někomu ukradla a poškozeného nenajde, daruje tento obnos ve jménu poškozeného ne proto, aby se tím přiblížil k Alláhu, ale proto, aby se zbavil nezákonně nabytého jmění.[3]
Je třeba se co nejvíce vzdálit od všech podob úroku, neboť úrok s sebou přináší zkázu a hřích. Alláh praví:
يَمْحَقُ اللَّهُ الرِّبَا وَيُرْبِي الصَّدَقَاتِ
Bůh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. (Bekara: 276)
Šejch Ibn ‘Usejmín tento verš vysvětluje: „Ti, kteří pracují s úrokem sice získají velmi velký obnos peněz, ale nakonec bývají trestáni úplně přesným opakem.”[4]
Co se týče člověka, který s úrokem pracoval, načež se obrátil a kál, není povinen zbavit se peněz, které takto získal, ale úroků musí jednou provždy zanechat.[5]
Důkazem jsou slova Božího Posla během kázání na rozloučenou: „Úroky z doby džáhilíjje se ruší, kromě dluhu jako takového, na který máte právo. Tím nikoho nepoškodíte a ani nebudete poškozeni.“[6]
Co se týče osoby, která získala peníze z úroku jako dědictví, ta žádnou vinu nenese, neboť k financí přišla dědictvím, tedy dovoleným způsobem.[7]
Co se týče řešení pro osobu, která se po pokání rozhodla zaplatit zekát i za předcházející roky, kdy žádný neplatila, nutno si uvědomit:
1. Nahradit platbu za předcházející roky je povinností, podle standardní stanovené výše a způsobu výměru zekátu.
2. Pokud nezná přesnou hodnotu zekátu, který má uhradit, měla by se pokusit stanovit a uhradit přibližnou částku.[8]
A Alláh ví nejlépe.
Sestavil: Abú Nusajba
[1] Silsiletu l-hudá we n-núr, str. 131.
[2] Ahkámu l-Kur´án, 2/319.
[3] Ibid., 2/288.
[4] Ibid., 2/322.
[5] Ibid., 3/319.
[6] Celý text kázání uvádí Ibn Hišám v Síretu n-nebewíjja, 2/603; a Ibn Abdurrabbihi v al-‘Ikdu l-feríd, 4/57.
[7] Viz Ibn ‘Usejmín v Šerhu l-Buchárí, Kitábu n-nikáh, str. 3.
[8] Viz al-Albání v Silsiletu l-hudá we n-núr, str. 31.