Plody lásky vůči Prorokoviصلى الله عليه و سلم

Od Anase رضي الله عنه se uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo spojí tyto tři, dosáhne slasti víry: když mu Alláh a Jeho Poselصلى الله عليه و سلم budou dražší než vše ostatní, když bude milovat jiného člověka jen kvůli Alláhu a když bude nenávidět návrat k nevíře více, než uvržení do Ohně.“¹

 

Ibn Tejmíjja říká: „Posel Božíصلى الله عليه و سلم nás zpravuje o tom, že pokud se tyto tři vlastnosti u někoho sejdou společně, tento věřící pak pocítí slast víry. To proto, že k pocítění slasti z něčeho je třeba si toto již předtím zamilovat. Kdo si něco zamiluje, nebo po něčem prahne, pak tehdy, když to najse, pocítí slast a radost. Slastí víry se rozumí užitek a radost z toho, co se nachází v srdci věřícího, za splnění podmínek lásky služebníka vůči Alláhu, což se děje třemi prostředky: dovedení této lásky k dokonalosti, rozvětvení této lásky na další, které Prorokصلى الله عليه و سلم miluje a odmítání všeho, co se této lásce protiví. Dovedení k dokonalosti znamená větší lásku k Alláhu a Jeho Posluصلى الله عليه و سلم než ke komukoli a čemukoli jinému. Rozvětvení této lásky znamená lásku vůči všem ostatním věřícím jen kvůli Alláhu a Jeho věci. Odmítnutí toho, co této lásce protiřečí znamená nenávidět vše, co odporuje víře více nežli být vhozen do Ohně.“²

 

Tuto slast víry nemožno popsat tomu, kdo ji nezažil. V jejím dosažení se jednotliví lidé navzájem velmi liší. Pravý stav věcí v této otázce zná toliko Vznešený Alláh.

Ti, kteří v srdci víru mají, milují Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a toto v jejich srdcích probouzí slast víry, shodně míře této lásky.

Důsledkem takové lásky je to, že se člověk dostane k tomu, kterého miluje, tedy bude nakonec v blízkosti Božího Poslaصلى الله عليه و سلم v Ráji, uvidí ho a bude moci s ním být. A to stačí.

 

Anas رضي الله عنه vypráví, že jakýsi muž se Prorokaصلى الله عليه و سلم zeptal: „Posle Boží, kdy nadejde Soudný den?“ Posel Boží mu odvětil: „A co sis pro něj připravil?“ Dotyčný odpověděl: „Nepřipravil jsem si pro něj ani mnoho modlitby, ani mnoho půstu, ani mnoho milodarů. Ale miluji Alláha a Jeho Poslaصلى الله عليه و سلم.“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم mu na to pravil: „Budeš s tím, kterého miluješ.“³ Podle jiného podání muž na Prorokovuصلى الله عليه و سلم otázku odpověděl: „Nic kromě toho, že miluji Alláha a Jeho Posla.“ A Prorok mu odpověděl: „Budeš s tím, koho miluješ.“ Anas pak dodal: „Z ničeho jsme se neradovali více, nežli z těchto Prorokovýchصلى الله عليه و سلم slov. I já miluji Prorokaصلى الله عليه و سلم, Abú Bekra a Omara a doufám, že pro svou lásku k nim budu také v jejich společnosti, i když nekonám takové skutky, jako konali oni.“⁴

 

Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádí, že nějaký muž přišel za Božím Poslemصلى الله عليه و سلم a zeptal se ho: „Posle Boží, co si myslíš o člověku, který miluje některé lidi, ale nepřimkl se k nim?“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم odpověděl: „Člověk bude s tím, koho miluje.“⁵

Tedy dokud tato láska podněcuje lásku ke konání dobrých skutků a vyhýbání se zákazům, člověk bude v ráji s těmi, které miluje.

 

Háfiz Ibn Hadžer říká: „Hadís ukazuje, že následování Prorokaصلى الله عليه و سلم i když není provázena absolutně dokonalým vykonáváním všeho, co nařizoval, může cestou přesvědčení přinést kýžené plody i když činy tomu odpovídají jen neúplně. Láska vůči Prorokoviصلى الله عليه و سلم je nezbytná ke spáse, stejně jako vyhledávání společnosti dobrých a spravedlivých. Důvodem lásky k nim je jejich pokora vůči Bohu a láska je činem srdce, který je také Alláhem odměněn, neboť činy jsou souzeny podle úmyslů.“⁶ Tedy, kdo miluje Božího Posla, bude s ním v Ráji, i když mu není od Alláha dán takový stupeň a pocty jako Prorokoviصلى الله عليه و سلم. Pouhé odvolávání se na lásku vůči Prorokoviصلى الله عليه و سلم bez jejího potvrzení následováním Prorokaصلى الله عليه و سلم však nestačí.

 

Al-Hasan al-Basrí praví: „Syne Adamův, nechť tě neoklamou ti, kteří říkají, že člověk je s tím, koho miluje. Kdo někoho miluje, následuje i jeho stopy. Nemůžeš se připojit ke ctihodným, dokud nebudeš následovat jejich stopy, držet se jejich vedení, následovat jejich Sunnu, vztávat i usínat na jejich cestě, dokud se sám nebudeš snažit stát se jedním z nich a jít jejich cestou, i kdybys některé z jejich činů v poměru k nim zanedbal. Měřítkem je být vytrvalý. Což jsi neviděl židy a křesťany, nebo otroky svých vlastních nízkých chtíčů, jak milují své proroky, avšak s nimi nebudou, protože se jim sami protiví jak slovy, tak i činy a ubírají se zcela jinou cestou? Tací vejdou do Ohně, utíkáme se k Alláhu před tím!“⁷