Existují ovšem i zakázané podoby údajné lásky vůči Prorokovi صلى الله عليه و سلم.
Existují ovšem i zakázané podoby údajné lásky vůči Prorokovi صلى الله عليه و سلم.
Nutno především rozlišovat mezi právem Božím a právem Jeho Prorokaصلى الله عليه و سلم. Prosit o ochranu, záštitu, obživu apod., směřovat jakékoli prosebné modlitby, či jakékoli jiné akty uctívání, je možno výhradně k Alláhu Jedinému a nikoli k Poslu صلى الله عليه و سلم, protože jinak by šlo o širk, o modloslužebnictví. Alláh Jediný si je zasluhuje a může je i vyplnit.
Taková byla i praxe Prorokaصلى الله عليه و سلم, kterou následujeme. Toto rozlišování je jádrem mise Prorokaصلى الله عليه و سلم a podstatou jeho učení. Jejich porušení není ospravedlnitelné dokonce ani láskou k Prorokoviصلى الله عليه و سلم a jeho velebením. Sám Prorokصلى الله عليه و سلم toto výslovně zakázal. Také všechny podoby našeho respektu a lásky musí být toho druhu, o kterých víme, že je s nimi náš ctěný a milovaný Prorokصلى الله عليه و سلم spokojen, tedy jsou ukotveny Sunnou.
Ibn ‘Abdulhádí uvádí, že existuje respekt, se kterým je respektovaný spokojen a respekt, se kterým spokojen není. Ten druhý pak přestává být respektem a stává se pouze přeháněním. Proto ti, kteří přehnaně velebí Prorokaصلى الله عليه و سلم, jako extrémní súfíjové, nebo některé jeho společníky, jako např. ší’ité ‘Alího, říkají něco, co by jak Prorokaصلى الله عليه و سلم, tak i ‘Alího, hluboce pobouřilo. To je stejné, jako když křesťané velebí proroka ‘Ísá, mír s nim, jako syna Božího, jak vznešený je Alláh!
Sunna uvádí příklad chování, které bylo sice činěno z respektu, ale Prorokصلى الله عليه و سلم sám je jednozněčně odsoudil.1
Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Nevelebte mne tak, jako křesťané velebí syna Merjemina, já jsem Boží služebník, říkejte „Boží Služebník a Jeho Posel, mír a požehnání s ním.“2
Posel Božíصلى الله عليه و سلم takto například tvrdě vyčinil Mu’ázovi, když před ním padl na tvář.
Anas ibn Málik رضي الله عنه uvádí, že někdo zvolal: „Muhammede, náš pane! Synu pána našeho! Nejlepší z nás, synu nejlepšího z nás!“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Pozor na to, co říkáte! Nechť vás šejtán nepolapí! Já jsem Muhammed, syn Abdulláha, Boží Služebník a Posel. Při Alláhu, nemiluji, když mne vyvyšujete nad můj stupeň, který mi Alláh ustavil.“3
Posel Božíصلى الله عليه و سلم svým věrným dokonce zakázal, aby při jeho příchodu uctivě vstávali. Když je viděl to činit, řekl: „Před chvílí jste málem dělali to, co dělají Peršané a Římané, když vstávají na resapekt před svými králi.“4
Posel Božíصلى الله عليه و سلم také vyčinil člověku, který řekl „co si přeje Alláh a ty“ slovy: „Což mne chceš postavit na úroveň Alláha?! Třeba říci: „jak chce pouze Alláh Jediný.“5
Tufejl ibn Suhbera رضي الله عنه, bratr ‘Áiše رضي الله عنها přes matku, uvedl, že jakýsi modloslužebník řekl jednomu muslimovi: „Vy jste zvláštní lidé. Skoro až byste říkali „co chce Alláh a co chce Muhammed.“ Prorokصلى الله عليه و سلم to zaslechl a řekl: „Neříkejte „co chce Alláh a co chce Muhammed,“ ale jestli chcete, můžete říci „co chce Alláh a potom co chce Muhammed.“6
Nerozlišování mezi potvrzeným a nepotvrzeným vede k inovaci a přehánění, před kterým sám Prorokصلى الله عليه و سلم varoval. Posel Božíصلى الله عليه و سلم nebyl stvořen ze světla, vesmír nebyl stvořen kvůli Prorokoviصلى الله عليه و سلم a jeho světlu a Prorokصلى الله عليه و سلم vesmír neovládá. Nemůže sám o sobě ani prospět, ani uškodit, leda z vůle Boží. Proto prosit jej a modlit se k němu je nesmyslné a jde o akt širku. Toto vše se protiví vůli Božího Proroka a v prvé řadě přímo vůli Boží.
1 Viz Ibn Tejmíjja v as-Sarímu l-menkíjju fi r-raddi ‘ala s-Subkí, str. 288.
2 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 1/309 ; a an- Nesáí v Sunenu, 3/9.
3 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 3/153, sahíh podle podmínek Muslima.
4 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 1/309.
5 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 1/214. Jako sahíh jej doložil al-Albání v as-Silsiletu s-sahíha, 1/56.
6Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 2/295; a Ibn Mádža v Sunenu, 1/684. al-Albání jej ocenil jako sahíh v as-Silsiletu s-sahíha, 1/54.