Vznešený Alláh praví:
وَهَٰذَا كِتَابٌ أَنزَلْنَاهُ مُبَارَكٌ فَاتَّبِعُوهُ وَاتَّقُوا لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ
“A toto Písmo, jež seslali jsme, je požehnané; následujte je a buďte bohabojní – snad si vysloužíte milost!” (An’ám: 155)
كِتَابٌ أَنزَلْنَاهُ إِلَيْكَ مُبَارَكٌ لِّيَدَّبَّرُوا آيَاتِهِ وَلِيَتَذَكَّرَ أُولُو الْأَلْبَابِ
“Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.” (Sád: 29)
Vykladači Koránu se shodují, že tyto verše dokazují, že Korán přináší mnoho dobra a užitku tomu, kdo ho přijme za svůj, recituje ho, přemýšlí o jeho významu a řídí se jeho obsahem. Získává tak požehnání ve svém pozemském životě i odměnu po smrti, rozšíří se obzory jeho vědění, získává správné vedení, které ho směřuje k tomu, co je pro něj nejlepší, obdrží spásné rozlišení mezi pravdou a klamem, lék na každou chorobu duchovní, duševní i fyzickou, světlo zářící v temnotách, správnou odpověď na to, jak se zachovat v každé životní situaci, jednoznačné důkazy a odpovědi na všechny otázky, které mu nedávají spát. Obsahuje vše, co potřebuje na tomto i na onom světě, shrnuje všechna zjevení a koncentruje v sobě vědění nejranějších i pozdějších generací lidstva. Je v něm požehnání, které nemá konce.
Toto požehnání Koránu zasahuje do všech sfér lidského života a prostupuje všechny stránky našeho bytí. Přináší dobro do domu, kde je recitován, zve do něj anděly a vyhání z něj šejtány, je pramenem požehnání na sezeních, kde je Korán recitován a studován. Tam je cítit přítomnost andělů a tam se na věřící spouští klid a mír. Vše, co je jakkoli spojeno s Koránem, je nejlepší a nejhodnotnější a stojí na nejvyšším stupni závažnosti právě kvůli požehnání, které Korán přináší, protože Slova Boží jsou těmi nejdrahocenějšími slovy.
‘Ubejdulláh ibn Jezíd vyprávěl, že okolo něj a jeho přátel prošel Abú Lubába. Následovali ho tedy do jeho domu a potom vstoupili za ním. Uvnitř skromného příbytku tam seděl poněkud ošumtělý muž – Se’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه – a řekl:”Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
لَيْسَ مِنَّا مَنْ لَمْ يَتَغَنَّ بِالْقُرْآنِ
“Nepatří k nám, kdo neobohatí tento Korán svým hlasem a nezíská jeho bohatství.“
‘Abduldžebbár, jeden z vypravěčů tohoto hadísu, se zeptal svého šejcha Ibn Abí Mulejky: “Abú Muhammede, co myslíš o člověku, který nemá pěkný hlas?” Ibn Abí Mulejka mu odpověděl: “Ať ho tedy recituje tím nejpříjemnějším hlasem, kolik jen to dokáže.“1
Anas ibn Málik رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إنَّ للهِ أَهْلينَ منَ النّاسِ
“Věru Alláh si mezi všemi lidmi vybral ty Své.“
“A ti Alláhovi lidé jsou kdo?” otázali se přítomní.
Posel Boží jim odpověděl:
أهلُ القُرآنِ هم أهلُ اللهِ وخاصَّتُه
“Lidé Koránu. To jsou Alláhovi lidé a Jeho elita.“2
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádí slova: “Držte se Koránu! Věru tento Korán je jako Boží hostina a proto kdokoli dokáže cokoli pozřít z hostiny Boží, nechť tak učiní. A věru se nauka získává výukou.”3
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما pravil: “Alláh tomu, kdo bude recitovat Korán a bude podle něj i jednat, zaručil, že na tomto světě nikdy nezbloudí a na světě onom se nikdy neocitne mezi nešťastníky.“4
Jeden z našich zbožných předků pravil: “Pokaždé, když zvětším svou každodenní porci recitace Koránu, dostane se mi o to více požehnání, dokonce i ve volném čase. Proto jsem svou denní porci Koránu zvětšoval tak dlouho, dokud jsem za den nepřečetl celou jednu třetinu Koránu.“
Ibráhím ibn Wáhid al-Makdisí poradil svému učedníkovi ad-Dijá´ al-Makdisímu ještě předtím, než se vydal cestou studia náboženské nauky toto: “Mnoho recituj Korán a nikdy za žádnou cenu toho nenechávej, protože právě skrze to ti bude ulehčeno to, co jsi zamýšlel, shodně množství, kolik z Koránu recituješ.” Ad-Dijá´ samotný vzpomíná: “Všechno to jsem následně okusil nasobě samém. Sám jsem se o tom osobně přesvědčil. Když jsem recitací a čtením Koránu trávil mnoho času, ve výsledku jsem si zapamatoval a zapsal také mnoho hadísů. A naopak, když jsem Korán trochu zanedbal, toho dne jsem ničeho významného nikdy nedosáhl.“5
Málik ibn Dínár řekl: “Nositelé Koránu! Co jste z Koránu zaseli do svých srdcí? Věru Korán je pro věřícího jako jaro, ja jako jarní déšť, který zúrodňuje půdu.“6
Kdo chce získat požehnání Koránu, jež se odráží v bezpočtu ohledů, zajisté bude za své úsilí odměněn. A kdo se před ním uzavírá, sám na svou vlastní škodu tak činí.
Vznešený Alláh praví:
وَنُنَزِّلُ مِنَ الْقُرْآنِ مَا هُوَ شِفَاءٌ وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ ۙ وَلَا يَزِيدُ الظَّالِمِينَ إِلَّا خَسَارًا
“A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje.” (Isrá´: 82)
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إِنَّ اللهَ يَرْفَعُ بِهَذَا الْكِتَابِ أَقْوَامًا وَيَضَعُ بِهِ آخَرِينَ
“Věru Alláh pozvedá skrze tuto Knihu jedny lidi, zatímco jiné skrze ni ponižuje.“7
Proto ať každý rozmyslí, na které straně se ocitne a zda Korán bude svědčit v jeho prospěch, či v jeho neprospěch.
- Takto hadís uvádí Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1471 a ve své korekci ho jako sahíh ocenil al-Albání.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 12279, jako hasan ho ve své korekci uvádí Šu’ajb al-Arnáút; dále an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 8031; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 215.
- Zaznamenal al-‘Adžlúní v Kešfu l-chafá´, 1/249. Uvádí i al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 1/133.
- Tak uvádí Ibnu l-Kajjim v Miftáhu Dári s-se’áda, 1/58.
- Zaznamenal Ibn Redžeb al-Hanbelí v Tabakátu l-hanábila, 3/205.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/358.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 817.