Připravuj se na svou cestu do záhrobí

Vznešený Alláh pravil:

وَمَا تَفْعَلُوا مِنْ خَيْرٍ يَعْلَمْهُ اللَّهُ ۗ وَتَزَوَّدُوا فَإِنَّ خَيْرَ الزَّادِ التَّقْوَىٰ

Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost!“(Bekara: 197)

Prorokův صلى الله عليه وسلم bratranec, zeť a čtvrtý pravověrný a správně vedený chalífa této ummy v jedné osobě, ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه, definoval tuto bohabojnost takto:

الجوف من الجليل و العمل بالتنزيل و الرضى بالقليل و الإستعداد ليوم الرحيل

Strach ze Všemohoucího, činy v souladu se Zjevením, spokojenost s málem a příprava na cestu na onen svět.1

Sehl ibn Sa’d as-Sa’ídí, Džábir ibn ‘Abdilláh a ‘Alí ibn Abí Tálib رضوان الله عليهم vyprávěli, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

 أتاني جبريلُ عليه السَّلامُ فقال: يا محمَّدُ ! عِشْ ما شئتَ فإنَّك ميِّتٌ، وأحبِبْ من شئتَ فإنَّك مفارقُه، واعمَلْ ما شئتَ فإنَّك مجزِيٌّ به، ثمَّ قال: يا محمَّدُ ! شرفُ المؤمنِ قيامُه باللَّيلِ، وعِزُّه استغناؤُه عن النّاسِ

Přišel ke mně Džibríl, mír s ním, a řekl mi: „Ó Muhammede, žij, jak douho jen budeš chtít, tak jako tak zemřeš. Miluj koho jen chceš, tak jako tak ho opustíš. Konej tak, jak myslíš, tak jako tak za to budeš odměněn či potrestán. A pak řekl: „Ó Muhammede, čest věřícího spočívá v jeho nočních modlitbách a jeho důstojnost v nezávislosti na ostatních lidech.2

Smrt nutno brát vážně

Pravdu děl moudrý muž, který poznamenal, že člověk je jediným tvorem vědomým si vlastní smrtelnosti, který však v běžném životě předstírá, jakoby se ho smrt ani netýkala.

První generace muslimů však přistupovaly k vlastní smrtelnosti ve vší vážnosti.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم záhy po skonu jednoho z muslimů pravil:

أَلَمْ تَرَوُا الإِنْسَانَ إِذَا مَاتَ شَخَصَ بَصَرُهُ

Což jste neviděli toho muže umřít s očima doširoka otevřenýma?

Odpověděli: „Ovšemže.“ Řekl:

فَذَلِكَ حِينَ يَتْبَعُ بَصَرُهُ نَفْسَهُ

To proto, že jeho zrak následuje jeho duši.3

Abu d-Dardá رضي الله عنه pravil: „Kdo hojněji vzpomíná smrt, zmenší se jeho veselí a zmenší se i jeho závist.4

A také odsuzovali zahálku lehkovážný přístup ke smrti a věcem posmrtným.

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه jednou uviděl muže, jak se směje na pohřbu. Zatímco se smál, přistoupil k němu a zeptal se ho: „Ty se směješ na pohřbu? Zato s tebou už nikdy nepromluvím!5

Abdulláh ibn Sa’leba رضي الله عنه pravil: „Budete se smát, i když už krejčí nastříhá vaše pohřební roucha?6

Buď poutníkem ke věčnosti

Posel Boží صلى الله عليه و سلم nám radil být na tomto cestě jako cizinec či cestující. Ani ten nevláčí s sebou vše, ale vždy jen to, co nejvíce potřebuje. A je si dobře vědom toho, že jeho cesta jednou skončí.

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما uvádí, že jej Prorok صلى الله عليه و سلم jednou vzal za rameno a řekl mu:

كُنْ فِي الدُّنْيَا كَأَنَّكَ غَرِيبٌ، أَوْ عَابِرُ سَبِيلٍ.

Buď na tomto světě, jako bys byl cizinec nebo pocestný.

Podle jednoho z vypravěčů tohoto podání Ibn Omar tato jeho slova vysvětloval:

إِذَا أَمْسَيْتَ فَلاَ تَنْتَظِرِ الصَّبَاحَ، وَإِذَا أَصْبَحْتَ فَلاَ تَنْتَظِرِ الْمَسَاءَ، وَخُذْ مِنْ صِحَّتِكَ لِمَرَضِكَ، وَمِنْ حَيَاتِكَ لِمَوْتِكَ.

Pokud dožiješ večera, nečekej, že dožiješ rána, pokud dožiješ rána, nečekej, že dožiješ večera. Ber ze svého zdraví pro nemoc a ze svého života pro svou smrt.7

Uvádí se, že Hasan al-Basrí jednou během pohřbu jistého muže pravil: „Alláh se smiluj tomu muži, který pracuje pro den, jako je tento. Protože dnes jste schopni konat to, co tito vaši bratři, tedy obyvatelé těchto hrobů, již konat nemohou. Proto plně využijte své zdraví a svůj volný čas předtím, než i vám nadejde den tísně a zúčtování.8

Smrti budou všichni litovat

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَا مِنْ أَحَدٍ يَمُوتُ إِلاَّ نَدِمَ

Každý, kdo zemře, bude litovat.

„Litovat čeho, ó Posle Boží,” zeptali se přítomní.

Odpověděl:

إِنْ كَانَ مُحْسِنًا نَدِمَ أَنْ لاَ يَكُونَ ازْدَادَ وَإِنْ كَانَ مُسِيئًا نَدِمَ أَنْ لاَ يَكُونَ نَزَعَ

Pokud byl dobro konajícím, bude litovat, že nevykonal dobra ještě více. Pokud byl zlo konajícím, bude litovat, že s tím nepřestal.9

‘Utba ibn ‘Abd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

لو أنَّ رجلاً يَخِرُّ على وجْهِهِ مِنْ يومِ وُلدَ إلى يومِ يمَوتُ هَرَماً في مَرْضاةِ الله عزَّ وجلَّ لَحَقَرَهُ يومَ القِيامَةِ

I pokud by člověk vrhl na tvář ode dne, kdy byl zrozen, až do dne, kdy zemře, snažíce se o spokojenost Alláha Vznešeného, v Soudný Den by si vskutku posteskl, že neučinil více.
10

Významný učenec z generace společníků Posla Božího صلى الله عليه و سلم, ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه, pravil: „Nelitoval jsem ničeho tolik, jako dne, kdy zapadlo slunce a zkrátilo se to, co mi zůstalo z života, aniž bych v něm vykonal více dobrých skutků.11

Talk ibn Habíb pravil: „Věru Boží práva jsou větší, než mohou služebníci vyplnit a Boží dobrodiní hojnější, než aby byla sečtena – nicméně vy buďte kajícníky z rána a buďte kajícníky i zvečera!12

Slasti a muka záhrobí

‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že za ní v Medíně přišly dvě staré židovky a vyprávěly jí o trestu v hrobě. Ona jim zprvu neuvěřila, ale poté se otázala Posla Božího صلى الله عليه و سلم, jenž jí odpověděl:

صَدَقَتَا إِنَّهُمْ يُعَذَّبُونَ عَذَابًا تَسْمَعُهُ الْبَهَائِمُ

Pravdu děly. Oni jsou v hrobech trápeni věru natolik, že i zvířata je mohou slyšet.13

Aš-Šáfi’í ohledně příšerných muk v záhrobí pravil: „Už poprvé, když tě hrob zmáčkne, zapomeneš i na vlastní svatební noc.14

Naši zbožní předkové ovšem nezapomínali ani na užívání spravedlivých a jejich zasloužený odpočinek v záhrobí.

‘Abdul’azíz ibn Abí Rewád míval ve zvyku v noci položit ruku na svou postel a říci: „Jak měkkoučká jsi, ale rajské lůžko je ještě mnohem měkčí, než jsi ty.“ Potom vstal a modlil se.15

Mesrúk pravil: „Žádný příbytek není pro skutečného věřícího lepší, nežli výklenek jeho hrobu! V něm si odpočine od starostí tohoto světa a v něm bude v bezpečí před trestem Božím!16

Hasan al-Basrí pravil: „Hrob může vysát tuk a maso člověka, ale nikdy nevysaje jeho víru.17

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja shrnul:

Stav mrtvého v hrobě je jako stav srdce v hrudi. Buď si užívá, anebo trpí. Je buď uvězněn, anebo je svobodný.18

A na jiném místě podobně tomu pravil:

Stav služebníka v jeho hrobě je ako stav srdce v hrudi. Pokud chceš poznat, jak na tom budeš v hrobě, potom poznej, jak je na tom tvé srdce ve tvé hrudi.19

V hrobě tedy budeme buď odměňováni, anebo trestáni. Budeme tázáni, kdo je náš Pán, kdo je náš Prorok a jaké je naše náboženství. Připravme se.

Šejch al-Albání ohledně zkoušky v hrobě napsal:

Pokud se člověk mnoho připravuje na jedinou zkoušku, ve dne v noci, snadno ji složí. Pokud promrhá své dny, u zkoušky propadne. Přesně stejné je to i se zkouškou v hrobě.20

Poté budeme ve svých hrobech čekat na příchod Soudného dne a konečného rozhodnutí. Budeme čekat, jak dlouho jen Stvořitel bude chtít.

Šejch Ibn ‘Usejmín napsal:

Čas mrtvému v záhrobí ubíhá velmi rychle, ne jako u živého. Jen se podívej na někoho, kdo spal deset hodin. Když se probudí, cítí, jako by spal jen pár minut.21

A nakonec přijde buď Ráj, anebo Peklo a nic mezi tím.

Realita Pekelného ohně

Vznešený Alláh pravil v Koránu ohledně Pekelného Ohně:

إِذَا أُلْقُوا فِيهَا سَمِعُوا لَهَا شَهِيقًا وَهِيَ تَفُورُ تَكَادُ تَمَيَّزُ مِنَ الْغَيْظِ ۖ كُلَّمَا أُلْقِيَ فِيهَا فَوْجٌ سَأَلَهُمْ خَزَنَتُهَا أَلَمْ يَأْتِكُمْ نَذِيرٌ قَالُوا بَلَىٰ قَدْ جَاءَنَا نَذِيرٌ فَكَذَّبْنَا وَقُلْنَا مَا نَزَّلَ اللَّـهُ مِن شَيْءٍ إِنْ أَنتُمْ إِلَّا فِي ضَلَالٍ كَبِيرٍ

A až tam vrháni budou, uslyší řev jeho, vřením vydávaný, a div že nevybuchne zuřivostí. A pokaždé když doň jedna skupina bude házena, zeptají se strážci jeho: “Což nepřišel k vám varovatel žádný?” A odpovědí: “Ano, přišel k nám varovatel, ale za lháře jsme jej prohlásili a řekli: “Bůh vůbec nic neseslal a vy jste jenom ve velkém bludu!” (Mulk:7-9)

Kdosi se otázal Ibn Mes’úda رضي الله عنه na pekelný oheň. Ibn Mes’úd odpověděl: „Kdybys ho uviděl, tvé srdce by hrůzou strnulo a zůstalo by bez hnutí stát!22

Realita zahrad Ráje

Vznešený Alláh praví:

لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا الْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ ۖ وَلَا يَرْهَقُ وُجُوهَهُمْ قَتَرٌ وَلَا ذِلَّةٌ ۚ أُولَٰئِكَ أَصْحَابُ الْجَنَّةِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ

Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání.” (Júnus: 26)

مَّثَلُ الْجَنَّةِ الَّتِي وُعِدَ الْمُتَّقُونَ ۖ فِيهَا أَنْهَارٌ مِّن مَّاءٍ غَيْرِ آسِنٍ وَأَنْهَارٌ مِّن لَّبَنٍ لَّمْ يَتَغَيَّرْ طَعْمُهُ وَأَنْهَارٌ مِّنْ خَمْرٍ لَّذَّةٍ لِّلشَّارِبِينَ وَأَنْهَارٌ مِّنْ عَسَلٍ مُّصَفًّى ۖ وَلَهُمْ فِيهَا مِن كُلِّ الثَّمَرَاتِ وَمَغْفِرَةٌ مِّن رَّبِّهِمْ

Obraz zahrady rajské, jež přislíbena byla bohabojným: v ní řeky jsou s vodou, jež nezahnívá, a řeky mléka, jehož chuť je neměnná, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím, a řeky medu očištěného. A bude tam pro ně ovoce všeho druhu i odpuštění Pána jejich.” (Muhammed: 15)

Muhammed ibn Abí ‘Umejra رضي الله عنه, jeden ze sahábů, pravil: „Kdyby byl člověk, od momentu svého narození až do okamžiku své smrti setrval na sedždě a pokornosti vůči Alláhu, zdálo by se mu to málo a chtěl by, aby toho vykonal ještě více, když by spatřil všechny ty odměny, které na něj na onom světě čekají!23

Imám Ibn Kajjím al-Džewzíja pravil:

Kdyby člověk věděl, jakým potěšením je setkat se s Alláhem a přiblížit se k němu, velmi by litoval, že byl od něj daleko.24

Jak se vyrovnat s vlastní smrtelností?

Abú Ajjúb al-Ansárí رضي الله عنه vyprávěl, že za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم přišel nějaký muž a řekl mu: „Uděl mi radu, ale buď stručný.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu tedy řekl:

إِذَا قُمْتَ فِي صَلَاتِكَ فَصَلِّ صَلَاةَ مُوَدِّعٍ وَلَا تَكَلَّمْ بِكَلَامٍ تَعْتَذِرُ مِنْهُ غَدًا وَأَجْمِعِ اليَأسَ مِمَّا فِي يَدَيِ النَّاسِ

Když se postavíš k modlitbě, pak se modli, jakoby ses modlil svou poslední modlitbu v životě. Také neříkej žádná slova, za která by ses nazítří musel omlouvat. A zadrž v sobě hořekování nad tím, co je v rukou jiných lidí.25 Tj. co jim z dobrodiní tohoto světa bylo dáno, ale nebylo dáno tobě.

‘Amr ibnu l-Háris رضي الله عنه pravil: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم když zemřel, nezanechal po sobě ani zlaťák ani stříbrňák, ani otroka ani otrokyni ani nic jiného, kromě bílého mezka, na kterém jezdíval, své zbroji a kousku země, kterou věnoval procházejícím pocestným.26

Abú Házim al-Ašdžá’í pravil: „Vyber si skutek, který bys byl rád, aby ti byl na onom světě připsán, a vykonej ho již dnes. A vyber si skutek, který bys nechtěl, aby ti byl na onom světě připsán, a zanech ho už dnes!27

Možná si teď nasadíš hodinky, ale tvůj dědic ti je o malou chvíli sundá z ruky. Možná teď zavřeš dveře, když vejdeš do svého auta, a otevře je až záchranka. Možná si zapneš svou košili a rozepne ti ji někdo, kdo tě přijde umýt. Možná, že zavřeš oči, potom co si předtím hleděl do stropu, a otevřeš je před Pánem všech světů.

Kdo ví, jak využijeme náš čas a čím ho naplníme? A jaký bude náš konec? Ó Alláhu, probuď nás z letargie!

Prosíme Alláha, abychom se jim silou víry alespoň přiblížili a aby se náš hrob stal pohodlným, prostranným a bezpečným útočištěm, jako i jim. Ámín!

Na obrázku: Pohřebiště البقيع al-Bakí‘ v Medíně, kde spočívají Prorokovi صلى الله عليه و سلم společníci včetně jeho manželek (matek věřících) رضي الله عنهم.

  1. Viz Feráidu l-kelám, str. 334.
  2. Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsetu, hadís č. 4278; Hákim v al-Mustedreku, 7921; a Ibnu l-Kajserání v Tezkiretu l-huffáz, hadís č. 9 v lehce odlišných verzích. V řetězci vypravěčů se objevuje Mudrik ibn ‘Abdirrahmán at-Tufáwí vyprávějící od Hamída, v této posloupnosti nebývá následován, jak uvádí Ibn Hibbán v al-Medžrúhín, 2/386. Jako gharíb ho uvádí Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/290. Jeho smysl je v pořádku.
  3. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 921.
  4. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 2/353.
  5. Zaznamenal imám Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, podání č. 888.
  6. Viz al-‘Ákiba, str. 88.
  7. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6416.
  8. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Zammu d-dunjá, podání č. 53.
  9. Zaznamenal jej at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2403, jako da’íf. Smysl těchto slov je ovšem pravdivý. Uvádějí ho i al-Beghawí v Šerhu s-sunna, hadís č. 4242; al-Bejhekí v az-Zuhdu l-kebír, hadís č. 721; Ibn Mubárek v az-Zuhdu we r-rekáik, podání č. 34; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, podání č. 12123.
  10. Zaznamenal jej Ahmed v Musnedu, 4/185, jako sahíh li ghajrihi doložil al-Albání v Sahíhu t-targhíbi we t-terhíb, 3/424, hadís č. 3596 a v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 446.
  11. Viz al-Waktu fí hajáti l-muslim, str. 12-13.
  12. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 4/62.
  13. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 586.
  14. Viz Díwán, str. 68.
  15. Viz Tenbíhu l-mughterín, str. 34.
  16. Zaznamenal Wáki’ ibnu l-Džerráh v az-Zuhd, str. 87.
  17. Viz al-‘Uzla, str. 203.
  18. Viz Zádu l-me’ád, 1/25.
  19. Viz ad-Dá´u we d-dewá´, str. 187-188.
  20. Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, 80.
  21. Viz Ahkámu l-Kur´án, 2/267.
  22. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Mewsú’a, 6/411.
  23. Zaznamenal Ibn Mubárek v az-Zuhd, str. 12; viz též Musnedu z-Zewáid, 4/185. Jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, podání č. 447.
  24. Viz al-Fewáid, str. 119.
  25. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 23498; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4171, jako hasan.
  26. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, č. 3361.
  27. Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musennefu, 7/194.