OTÁZKA: Proč Alláh dovolí, aby nastala zemětřesení a jiné pohromy, které dopadají i na zbožné muslimy a jejich nevinné děti, navíc v oblastech, které byly předtím dokonce postiženy válkou, jako nyní v severní Sýrii? Jaké je v tom moudro? Máme to snad vnímat jako Boží trest? A mohou být oběti těchto katastrof mučedníky? Jak se k tomuto všemu postavit? Jaká ponaučení z toho vyvodit?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.
Nejprve pohovořím o moudrech skrytých v pozadí živelných katastrof. Poté se vynasnažím zodpovědět otázku, zda jsou Božím trestem a nakonec se dotknu toho, zda jsou jejich oběti mučedníky.
Začnu moudrými slovy dvou velkánů této ummy.
Jahjá ibn Mu’áz pravil: „Tento svět je šejtánovou drogou. Kdokoli se jí nechá opít, ten až do smrti nevystřízliví a probere se až mezi mrtvými, kdy už bude jen litovat mezi těmi, kdož ztrátu utrpí!“1
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja napsal:
„Podobenstvím pozemské existence je pouhopouhý sen, v němž se služebníkovi dostává záblesků jak toho, po čem prahne, tak i toho, čeho se děsí. A když se probudí, uvědomí si podstatu těchto iluzorních zážitků a jejich odtrženost od jakékoli hmatatelné reality.“ 2
(1)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
النَّصْرُ مع الصَّبْرِ، و الفَرَجُ مع الكَرْبِ، و إنَّ مع العُسْرِ يُسْرًا، و إنَّ مع العُسْرِ يُسْرًا.
„Vítězství přichází s trpělivostí, spolu s tísní i úleva a věru spolu s těžkostí i ulehčení! A věru s těžkostí i ulehčení!“3
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
سَلُوا اللَّهَ مِنْ فَضْلِهِ فَإِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ يُحِبُّ أَنْ يُسْأَلَ وَأَفْضَلُ الْعِبَادَةِ انْتِظَارُ الْفَرَجِ
„Proste Alláha o Jeho přízeň, protože Alláh si přeje být žádán. A k nejlepším podobám uctívání patří trpělivě čekat na úlevu z pohromy.”4
Alláh nás prostřednictvím živelných katastrof probouzí z letargie a lhostejnosti, z naší posedlosti tímto světěm a jeho lákadly. To abychom si uvědomili, že mít z tohoto světa množství jen nezbytně nutné, tolik, kolik nás neodvede pryč od našeho Stvořitele a Pána, je mnohem, mnohem lepší, nežli mít celý tento svět na dlani a sám se potácet v bludu. Všechny životní problémy máme proto, abychom se nezapoměli ve svých prosbách obracet na Všemohoucího. Prosba je totiž nejsilnější zbraní věřícího a zůstává při něm i tehdy, když přijde o vše ostatní.
Prameny a pokladnice bezpečí, úspěchu, zdraví, štěstí i všeho ostatního jsou u Jediného Pravého Boha. Zvedni ruce a popros Ho o ně. Nejkrásnější pocit, který může muslim na tomto světě zažít, je moment, když si uvědomí, že Alláh vyslyšel jeho prosbu, že splnil jeho nejtajnější přání, to, které bylo jen mezi ním a Jeho Pánem, tu prosbu, kterou Alláhu opakoval už hodně dlouho a úporně, s pevnou vírou, že Alláh přijímá prosby a vyslyší je a že je nablízku utištěnému, když ho poprosí!
Při živelných pohromách samozřejmě umírají lidé, včetně dobrých a zbožných, často dokonce i úplně nevinné malé děti. Smrt nastává, když duše opustí tělo a tím přestane i jeho život a ono se změní na mrtvý kus masa. Smrt je ohromná životní pravda, kterou se nikdo neodvažuje popírat a jejíž realitu uznávají lidé všech vyznání i bez vyznání. Jedni ji právě teď zažívají, další se dívají kolem a čekají, až na ně přijde řada. Všichni vědí, že je skutečná. Ale jen nemnozí se na ni připravují. A i to je jedna z největších pravd tohoto světa. Nenadálé úmrtí v našem bezprostředním okolí je pro nás ponaučení, že není okamžiku, kdy by nás z naší letargie nemohla vytrhnout smrt. A smrt je pro věřícího memento a ta nejlepší motivace ke zbožnému skutku. Říkávalo se, že “smrt je nejlepší kazatel.” Býváme plně zabráni do plánování si naší budoucnosti natolik dopředu, že máme sklon zapomínat, že nám Všeznající už vše dopředu naplánoval. Dávejte vše ze sebe bez ohledu na situaci, v níž se právě nacházíte a nepropadejte zoufalství z toho, co se deje, protože Vševědoucí je nejlepší ze všech, kteří plánují. Alláh vám tímto způsobem vzkazuje, že jste v místnosti, kde se zkouší a že opravný termín z této zkoušky se nevypisuje. Váš papír vám může v každém okamžiku vzít a tím pro vás vaše zkouška jednou provždy končí. Proto se plně soustřeďte na papír vlastní a nedívejte se na papíry ostatních.
Jsme lidé, všichni chybujeme. Ale Alláh nám dal právě z tohoto důvodu možnost pokání. Proto se pokaždé, když poklesneme, kajeme a On nám odpouští. Nějdůležitější je být ve svém pokání upřímný a nejlepší, jak v upřímnosti vydržet, je stále mít na paměti, že náš Pán nejen milostivě odpouští, ale také přísně trestá. Připomínkou Jeho přísnosti jsou i živelné pohromy.
Dále, naše víra není něco nedosažitelného, nepostihnutelného, co nemůžeme pocítit. Můžeme cítit její slast stejně, jako můžeme vnímat výtečnou chuť lahodného jídla. Ale jak? Tím, že budeme spokojeni s Alláhem coby naším Pánem, islámem coby naším náboženstvím a Poslem Božím صلى الله عليه وسلم coby naším Prorokem. Toto jsou tři nejzákladnější a nejnezbytnější pilíře naší víry. Ale abychom splnili už hned ten první a byli spokojeni S Alláhem coby naším Pánem, musíme přijímat i vše, co nám dává a co nám určí. Jinak s ním spokojeni nejsme vůbec, anebo jen částečně. A obojí je nesmírně nebezpečné.
To, co se nám stává, je pro nás zkouška (arab. ابتلاء ibtilá) a pokud v ní obstojíme, Alláh nám všechno zlé obrátí v dobré. Naopak, pokud v ní přijdeme o svou spokojenost a smířenost s Bohem předurčeným údělem či – Bože chraň – o svou víru přijdeme, bude to naopak důkaz, že jsme v této zkoušce neobstáli. Posílení víry přichází vždy až na prahu životní zkoušky a pád poté, co byla člověku poskytnuta podpora, nemá svůj práh.
Proto musí člověk, coby Boží služebník, trpělivě přijímat a být spokojen se vším, co mu Alláh předurčí a být si vědom, že ať je situace jakkoli zlá, vyústí to nakonec v dobro pro něho na tomto či na onom světě. A bude to pro něho přínosem, byť se to člověku zpočátku zajídalo a vzpíral se tomu. Alláh pro svého oddaného služebníka vybírá to, co je pro něj nakonec vždy neporovnatelně lepší, nežli to, co by si vybral pro sebe on sám.
V islámu není žádný prostor pro pocit totálního zklamání a naprosté ztráty smyslu. Islám je víra naděje v lepší zítřky. Islám zakazuje pesimizmus a vybízí k optimistickému pohledu na svět. Jako věřící nildy neztrácej naději, nemysli si, že je to konec, že tě panující situace přemohla a paralyzovala. Spolehni se vší silou na Alláha, opři se o Něho a důvěřuj mu. A na stopu tě bude provázet i neochvějná trpělivost.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
مَا مِنْ شَىْءٍ يُصِيبُ الْمُؤْمِنَ حَتَّى الشَّوْكَةِ تُصِيبُهُ إِلاَّ كَتَبَ اللَّهُ لَهُ بِهَا حَسَنَةً أَوْ حُطَّتْ عَنْهُ بِهَا خَطِيئَةٌ
„Věřícího nepostihne nic, dokonce ani trn ho nebodne, aniž by mu za to Alláh nezapsal dobrý skutek či mu za to nesmazal skutek špatný.“5
Sa’ad ibn Abí Wakkás رضي الله عنه se zeptal Posla Božího صلى الله عليه وسلم: „Posle Boží, kdo z lidí je podroben nejtěžším zkouškám?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
الأَنْبِيَاءُ ثُمَّ الأَمْثَلُ فَالأَمْثَلُ يُبْتَلَى الْعَبْدُ عَلَى حَسَبِ دِينِهِ فَإِنْ كَانَ فِي دِينِهِ صُلْبًا اشْتَدَّ بَلاَؤُهُ وَإِنْ كَانَ فِي دِينِهِ رِقَّةٌ ابْتُلِيَ عَلَى حَسَبِ دِينِهِ فَمَا يَبْرَحُ الْبَلاَءُ بِالْعَبْدِ حَتَّى يَتْرُكَهُ يَمْشِي عَلَى الأَرْضِ وَمَا عَلَيْهِ مِنْ خَطِيئَةٍ
„Proroci, po nich ti nejlepší z lidí a po nich ti nejlepší z lidí po nich. Člověk je podrobován zkouškám shodně velikosti své víry. Pokud je jeho náboženský zápal silný, budou i jeho zkoušky tvrdší. A pokud je jeho víra křehčí, bude podrobován zkouškám shodně tomu. Zkoušky budou přicházet a budou dotyčného postihovat, dokud ho neopustí ve stavu, kdy bude kráčet po zemi zcela bez hříchu.“6
Tento svět je plný ran osudu, nesnází, utrpení a katastrof. Taková je krutá realita a jeho pravá, přirozená a skutečná podstata. Kdo pochopí přirozenou podstatu tohoto světa, ulehčí sám sobě v mnoha životních situacích, kdy se začne propadat do nejrůznějších depresí, pochybností a problémů. Kdo si však na tomto světě přeje pouze užívat a vybudovat si rajskou zahradu ještě tady, ten si pro to vybral krajně nevhodné místo. Neuspěje v této své snaze, ať už by se jednalo o kohokoli. Naopak ten, kdo doufá v Ráj na onom světě a spokojeně přijímá vše, co mu Alláh na tomto světě posílá, si buduje ještě na tomto světě svůj nedosažitelný malý ráj uvnitř svého srdce. Nakolik budeš na tomto světě spokojen s Alláhem, natolik On tebe učiní spokojeným jak zde, tak i v Soudný Den.
Na této zemi neexistuje člověk, který by něčím netrpěl. Pouze bývají lidé, kteří si všem a každému na všechno stěžují a každý ví o tom, co je trápí a oproti nim jestvují i lidé, kteří mlčky trpí. Něčí muka se vidí hned na první pohled, muka někoho jiného nespatříš, dokud dotyčný nepromluví a neřekne ti, co mu je. Ale všichni lidé jsou vždy pokoušeni něčím. Proto nás Alláh stvořil zde, aby nás podrobil zkoušce, aby nás připravil ke vstupu na místo, kde už žádné zkoušky nebudou. Člověk ve svém životě trpí, mučí ho bolesti, postihují neštěstí a útrapy, ale musí zůstat trpělivý, protože všechny choroby, neštěstí, pohromy a kalamity potom, co přijdou, zase odejdou, až je z nás Alláh, který je poslal, zase sejme. Nelze panikařit a nelze se hněvat, protože když člověk zpanikaří a rozzlobí se, Alláh ho nechá útrapám napospas.
Buď vděčný za to, co máš a za ty, které máš. Pokud to miluješ, pokud je miluješ, tak za to bojuj, tak se za ně rvi. Obejmi je, važ si jich a řekni jim teď hned, co pro tebe znamenají. Pokud to nedokážeš, pokud to nejsi ochoten, tak potom neplač, až to ztratíš, až o ně přijdeš. Netratí ten, kdo něčeho není objektivně schopen. Tratí ten, kdo má možnost vykonat něco dobrého a i přesto rezignuje, byť má všechny předpoklady k úspěchu nadosah ruky.
Zanechej lhostejnosti, neodkládej věci na potom, ale udělej je ještě dnes. Včera jsi odmítal pravdu, včera ses nemodlil, včera jsi neměla hidžáb, včera jsi konal zlo, byls amorální a zlý, včera jsi nebyla přínosným členem společnosti a vezla ses na dobrotě druhých … Dobrá, nemůžeš vrátit včerejšek, ale naprav se dnes, protože nevíš, jestli zítra otevřeš oči. Proto to neodkládej. Říká se, že jeden z nejlepších šejtánových vojáků se jmenuje Zítřek. Udělám zítra … Kdo ti dává záruku, že tu zítra ještě budeš? Budeš mít zítra ještě možnost přijmout pravdu, pomáhat ostatním, šířit dobro, pomodlit se, obléci se tak, jak to od tebe chce tvůj Pán …?
Al-Hasan al-Basrí řekl: „Dnes máš možnost udělat to, co tito tví bratři, obyvatelé těchto hrobů, už nemohou. Proto využij své zdraví a svůj volný čas, než přijde den útrap a zúčtování!“7
Ibnu l-Kajjim řekl:
„Bezpochyby je nejlepším a nejhodnotnějším dnem Božího služebníka ten den, kdy učiní pokání k Alláhu Vznešenému.“8
- Zaznamenal Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 4/341.
- Viz ‘Uddetu s-sábirín we zechíratu š-šákirín, str. 225.
- Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 10/287 a znění je jeho; a ad-Dejlemí v al-Firdews, 6935 v kratší formě. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č.2382.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3571; jako sahíh ho doložil as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 4685.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2527.
- Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4023; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2901; Ahmed v Musnedu, hadís č. 1607; a an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, 7481. Jako hasan sahíh ho ocenil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3265.
- Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Kasru l-amel, str. 104.
- Viz Zádu l-me’ád, 3/585.