Vznešený Alláh praví:
أَمْ حَسِبْتُمْ أَن تَدْخُلُوا الْجَنَّةَ وَلَمَّا يَأْتِكُم مَّثَلُ الَّذِينَ خَلَوْا مِن قَبْلِكُم ۖ مَّسَّتْهُمُ الْبَأْسَاءُ وَالضَّرَّاءُ وَزُلْزِلُوا حَتَّىٰ يَقُولَ الرَّسُولُ وَالَّذِينَ آمَنُوا مَعَهُ مَتَىٰ نَصْرُ اللَّهِ ۗ أَلَا إِنَّ نَصْرَ اللَّهِ قَرِيبٌ
“Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: “Kdy přijde vítězná pomoc Boží?” Což není pomoc Boží blízká?” (Bekara: 214)
وَتِلْكَ الْأَيَّامُ نُدَاوِلُهَا بَيْنَ النَّاسِ وَلِيَعْلَمَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا وَيَتَّخِذَ مِنكُمْ شُهَدَاءَ ۗ وَاللَّهُ لَا يُحِبُّ الظَّالِمِينَ
“Takové dny šťastné i nešťastné necháváme střídat mezi lidmi, aby Bůh rozeznal ty, kdož uvěřili, a vybral si mezi vámi mučedníky – a Bůh věru nemiluje nespravedlivé.” (Álu ‘Imrán: 140)
Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
“Někteří zbožní předkové, nechť se jim všem Alláh smiluje, říkávali, že “pokud by ran osudu na tomto světě nebylo, všichni bychom stanuli v Den Soudný naprosto zkrachovalí.“1
Na jiném místě stejný autor uvádí:
“Kdyby Alláh nezkoušel Své služebníky medicínou pohrom a kalamit, překračovali by všechny meze a porušovali by všechny zákazy. Pokud si Alláh přeje pro Své služebníky dobro, naopak je začne zkoušet medicínou kalamit a pohrom shodně jejich situaci, dokud je nevyléčí ze všech jejich těžkých neduhů a duchovních neřestí, dokud je neočistí a nezbaví veškeré hanebnosti. Tím je učiní vhodnými pro tu nejlepší pozici na tomto světě, kterou je stát se skutečným služebníkem Božím (arab. العبودية al-‘ubúdíja) a učiní je hodnými té nejlepší odměny na světě onom – tedy možnosti spatřit Ho a být Mu úplně nejblíže.“2
Z tohoto pramení také snadná cesta za sebenápravou, kterou načrtl Abu l-Feredž ‘Abdurrahmán ibn ‘Alí ibnu l-Džewzí:
“Podívej se sám, v jakém stavu se nacházíš. Pakliže shledáváš, že tak jak jsi, můžeš rovnou umřít, vydrž na tom, jaký jsi. A pokud tomu tak není, tak se urychleně kaj k Alláhu a navrať se k tomu, co je správné!“3
Ibnu l-Kajjim proto celou věc shrnul slovy: