Izrael je spojencem Západu již dlouhá léta. Podle toho mu také nadržují politici, akademici i média tzv. Západu i jeho vazalů, včetně Česka. Toto nadbíhání však bývalo doprovázeno alespoň malou kritikou Izraele a informováním o civilních ztrátách Palestinců, o jejich útlaku a o porušování jejich práv. Současná bezmezná podpora Izraele v jeho brutální odplatě proti obyvatelstvu Pásma Gazy však nemá obdoby. Pár bezvýznamných upozornění a starostí politiků a médií západních mocností na jedné straně nezakryjí jejich naprostou slepotu vůči vraždění palestinských mužů, žen a dětí, lhostejnost k ničení nemocnic, mešit, kostelů, škol a obytných čtvrtí na straně druhé. S dnešním bezprecedentním rozsahem tohoto jevu se nabízí otázka položená v názvu tohoto zamyšlení, která se rovněž týká i české podpory Izraele. Ve světě koluje více odpovědí na tuto otázku. Rád bych je shrnul do sedmi zdůvodnění západní podpory Izraele a zhodnotil jejich pravděpodobnost. Začnu tím nejméně pravděpodobným důvodem a skončím tím, jenž je dle mého názoru nejpřesnějším a nejucelenějším důvodem. A právě ten se budu snažit dokázat.
Definice pojmu „Západ“
Než se však pustíme do rozebrání důvodů Západní podpory Izraele, rád bych osvětlil, co pojmem Západ mám vlastně na mysli. Západ je nyní ta část světa, která si prošla světově unikátním historickým vývojem vyvěrajícím z civilizačního jádra Evropy. To má počátky v antickém Středomoří, odkud se postupně přesouvalo nejprve do středověké západní Evropy, posléze do zemí s tradicí církevní reformace, pak pokračovalo osvícenstvím, modernou a nakonec postmodernou. Tento vývoj však Západ vnímá jako jedinou správnou cestu a chce jej uvalit na zbytek světa.1
Dle mého názoru v současné době země Západu kopírují hranice takzvaného prvního světa, tvořeného USA, Kanadou a těmi evropskými zeměmi, které nebyly za Studené války součástí socialistického tábora. Na globální úrovni pak politické, ekonomické a vojenské vedoucí jádro Západu tvoří Francie, Velká Británie a USA. Druhý svět pak tvoří ty evropské země, které naopak byly součástí socialistického bloku, včetně samotného bývalého SSSR. Třetí svět pak tvoří zbytek planety – tedy Latinská Amerika, Afrika a Asie krom zmiňovaného SSSR.2
Dle mého názoru do Západu tudíž nepatří ani země druhého a třetího světa, byť sdílí se Západem mnohé rysy, protože nejsou jejich původci ani šiřiteli, ale jen příjemci od původního vlastního Západu. Ze stejné logiky nepatří na Západ ani Česko, což je umocněno i třeba vnímáním (kulturním, politickým atp.) naší republiky i celého bývalého východního bloku ze strany samotných západních zemí, v němž rozhodně nehrajeme roli rovnocenného partnera.
1. Židovské spiknutí
Toto nahlížení na problematiku je nejméně časté, nejméně pravděpodobné a nejméně podložené, přesto je Západem a podporovateli Izraele toto vnímání propalestinské straně nejvíce předhazováno.
Představa o židovském spiknutí obecně tvrdí, že Židé jakožto národní či rasový kolektiv z různých pohnutek (odplatných, bytostně zlých apod.) neveřejně ovládají celý svět nebo jeho část (Západ, Evropu atd.). Izrael pak díky tomu vystupuje v pozici silnějšího ve vztahu Izrael – Západ, což vysvětluje západní podporu Izraele. Tato představa je však založena na vážných logických i faktických pochybeních.
Pro pořádek i pro naše odmítnutí této představy si její tvrzení a jejich vyvrácení zde shrňme:
a) „Všichni Židé nebo jejich podstatná většina napříč věky sdílí stejné názory a náhledy na svět, spojené představou o nadvládě nad ne-Židy.“ To je však fakticky nedokazatelné a logicky neodůvodnitelné. Nelze prokázat určující neměnitelný vliv genetiky na chování celých národů, ras apod. Myšlení Židů se navíc v průběhu let prokazatelně změnilo: zatímco do 19. století byl tradiční ortodoxní judaismus dominantou a výchozím světonázorem židů, od 19. století dodnes se objevuje plejáda dalších světonázorů: sekulární reformní judaismus (ovlivněný křesťanskou reformací a osvícenstvím), socialismus hnutí Bund a koneckonců i sionismus – v tomto smyslu židovský nacionalismus.3 Existence mnoha protisionistických židovských sil, od tradicionalistických židů po levicové reformisty či ateisty, pak jednoznačně ukazuje na názorovou nejednotnost Židů.
b) „Existence vlivných Židů a působení proizraelské lobby.“ Ta je sice objektivní fakt,4 nicméně sama o sobě nedokazuje, že by tyto lobbující elity automaticky sdílely či formovaly záměry a smýšlení všech Židů. Jelikož ze své podstaty elity tvoří menšinu společenství, nelze pouze z jejich příkladu generalizovat i na nevlivnou většinu Židů.
c) „Západ vždy podpořil Židy a Izrael, což je ukázka jeho ovládnutí Židy.“ Historie západní podpory Židů a Izraele však nebyla jednoznačná, kontinuální ani jednotná. Samotná podpora západních mocností Velké Británie a Francie před a během první světové války pro sionistické snahy o přestěhování židovského obyvatelstva do Palestiny byla vedle západního imperialismu a křesťanského chiliasmu motivována i antisemitismem.5 Co se týče Velké Británie, i když ta sionistickému hnutí Palestinu slíbila pro zřízení židovské domoviny, setkávala se později židovská migrace střídavě s povolením i potlačením britskou správou. Podle toho také vypadal i postoj sionistických milicí, přecházející od obranné role do role útočné proti Arabům i Britům samotným (viz operace milicí Hagana, Irgun a Lehi, atentát na King David Hotel apod.). Nezávislý Izrael pak zpočátku nebyl podporován Velkou Británií nijak významně, kromě využití Izraele během Suezské krize roku 1956. Stejně tak podpora USA, kromě podpoření samotného vzniku Izraele, nebyla zprvu nijak štědrá. To se změnilo až během Šestidenní války v roce 1967, kdy Izrael ukázal svou schopnost a vojenskou sílu oproti panarabsko-socialistickým státům. Díky tomu USA poskytly podporu Izraeli namísto arabským státům, které se následně definitivně přimkly k SSSR.6
d) Proti tomuto vysvětlení hovoří i fakt, že Izrael je fakticky ten menší hráč. Kroky, které Západ podniká ve prospěch Izraele nejsou jen podpůrné, ale naprosto životadárné. Sem patří státní finanční pomoc, kterou mu zejména USA poskytují (od roku 2019 to pravidelně činí 3,8 miliardy dolarů ročně)7, stejně tak jako diplomatický tlak USA na okolní arabské státy normalizovat vztahy s Izraelem, politické krytí od USA v mezinárodních organizacích atd. Ne nadarmo se o Izraeli mluví, zejména v protisionistických levicových kruzích, jako o protektorátu USA.
Toto vysvětlení zastávají různí následovníci rasismu a politické teorie fašismu. Nutno podotknout, že tito nepatří mezi obvyklé propalestinské aktivisty, neboť zpravidla zastávají ty samé pozice i proti Arabům a muslimům. Právě kvůli spojitosti této teorie s rasisty a fašisty, což vzhledem k historickým zkušenostem vyvolává pohoršení, jsou propalestinští aktivisté z ní obviňováni aktivismem proizraelským.
2. Morální dluh za holocaust
Setkáme se i s vysvětlením, že Západ bezmezně podporuje Izrael kvůli holocaustu, a to buď jako odčinění viny za něj, kterou opravdu cítí, nebo jako zbavení se obvinění z jeho dopuštění. Toto může být důvodem, nicméně pouze doprovodným, nikoliv hlavním. Vzhledem k několika věcem je naprosto nepředstavitelné, že by Západ v takové šíři tak dlouho, a tak nákladně podporoval Izrael primárně kvůli tomuto důvodu. Západní morálka má objektivní pouze své metody, jak morální rozhodnutí vyvozovat, ne však své principy a zásady. Ty jsou subjektivní a mění se v závislosti na době a situaci. Metody této morálky – konsensualismus (tj. společnost se dohodne, co je morální a nemorální) a utilitarismus (tj. určení dobra na základě užitečnosti pro co nejvíce lidí) – nesměřují k tak zásadním rozhodnutím, jako je dlouhodobé přijetí odpovědnosti za zločin proti lidskosti. Nedokončené, či neuskutečněné vypořádání se Západu s koloniální i moderní imperiální minulostí budiž příkladem. Utilitarismus rovněž ukazuje, že prostá vina za holocaust dostatečně neospravedlňuje tak bezmeznou podporu Izraeli, když z ní v současné době Západ nemá nic zásadnějšího nežli diskreditaci svých vlastních hodnot. Ledaže by za tím stálo něco jiného, hlubšího.
3. Imperialismus
Než probereme toto vysvětlení, musíme si definovat termín „imperialismus“. V dnešní době je často používán jinak, než jak byl poprvé použit na přelomu 19. a 20. století pro popis tehdejšího světa. Latinské slovo „impérium“ obsažené v názvu, které je dlouhodobě používáno pro říše, by nás navedlo k tomu, že imperialismus je jednoduše snaha o vytvoření říše. Říše se pak dá definovat jako centralizovaná politická entita kontrolující více zemí, etnik apod., na rozdíl od vlády nad jednou zemí či etnikem. Zdá se tedy, že by se dal imperialismus použít pro všechny snahy v lidské historii vytvořit říši. Ač je předchozí popis platný pro historické, koloniální i moderní říše, přesto je mezi nimi tak zásadní rozdíl, že bylo nutné přijít s novým pojmenováním i definicí moderních říší. Zde pak přichází ke slovu britský sociálně-liberální ekonom John Atkinson Hobson (1858-1940) a jeho dílo „Imperialismus“ z roku 1902.
Hobson popisuje imperialismus jeho doby jako důsledek nacionalismu, jako tendenci národních států expandovat svou politickou moc za své hranice. Namísto kolonialismu, kdy se evropské mocnosti snažily masově rozšířit své národy na cizí území, si imperialismus pro kontrolu nad koloniemi vystačil s úzkou vládnoucí vrstvou kolonistů.8 Pro tento imperialismus je také typické soupeření několika imperialismů a impérií, ať už nepřímými (např. ekonomický vliv, zástupné boje) či přímými nástroji (např. otevřená válka), motivované stejnou tužbou po politické expanzi a ekonomickém prospěchu. Na ekonomické úrovni je rovněž typický tím, že v něm převládají zájmy finanční oligarchie nad zájmy obchodními (export nadbytku vyrobeného zboží).9
Podrobný Hobsonův popis dále rozebral ruský komunista Vladimír Iljič Lenin (1870-1924) ve své studii „Imperialismus jakožto nejvyšší stádium kapitalismu“ napsané roku 1916. Ten považuje imperialismus za především ekonomický systém (respektive „typ výrobního vztahu“), za nové a poslední stádium ekonomického systému kapitalismu. Pro imperialismus je nezbytná monopolizace výrobního (továrny vyrábějící zboží apod.) i finančního kapitálu (banky apod.), nahrazující kapitalismus volné soutěže a svobodného trhu. Monopol v průmyslové výrobě pak vedl ke koncentraci mnoha aspektů společnosti do rukou úzké skupiny kapitalistů (tzv. „zespolečenštění výroby“), od ovládnutí dopravních sítí (železnic, plavebních společností) po podrobné analýzy ekonomiky vlastního národa – čeho je dostatek a nedostatek, co se pěstuje, těží, vyrábí atd. Samozřejmě vliv kapitalistů na politické reprezentanty daných států nevyjímaje. Finanční kapitál pak díky svým službám výrobnímu kapitálu (půjčky, vklady, úroky apod.) a finančním machinacím získal nad ním moc a stal se hlavním aktérem v kapitalismu. Lenin dokonce popisuje imperialismus jako vládu finančního kapitálu.10
Obojí se pak prodloužilo do zahraničí: vytvoření a zkoumání světového trhu (zásob surovin, nedostatek zboží, finanční situace zemí), snaha získat zdroje pro průmyslovou výrobu z „nevyspělých“ národů a pojistit si jejich kontrolu koloniemi, vývoz nadbytku kapitálu do „zaostalých“ zemí, kde půda a suroviny byly levné, mzdy nízké a kapitálu málo. Už v této době se identifikují čtyři finanční mocnosti, kterým byl dlužníkem zbytek světa: Británie, Francie, USA a Německo. Věřitel při mezinárodních půjčkách téměř vždy něco získal: ústupek v obchodní smlouvě, stavbu přístavu či objednávku zbraní. Tento vývoz kapitálu ještě více prohloubil „parazitismus“ jak vrstvy finančních magnátů na průmyslové výrobě statků (tedy něčeho, co je aspoň skutečné a má samo o sobě hodnotu), tak celých zemí žijících z vykořisťování práce několika zámořských zemí a kolonií. A jak Hobson mluvil o soupeření několika imperialismů, i podle Lenina jde o soupeření několika svazů monopolních kapitalistů o finanční nadvládu nad světem.11 Podle komunistů staré levice právě toto vedlo ke střetu velmocí v první světové válce.
Jak proponenti obou těchto teorií, ať už Hobsonovy, nebo Leninovy, toto vše spojují se současnou situací? Podle nich je západní podpora Izraele podmíněna právě rozsahem moci finančních kapitalistů západních zemí do Izraele i do Blízkého východu. To podporuje mimo jiné i reálný údaj amerického obchodu s Izraelem a amerických investic v něm, vedle výše zmíněných údajů o americké zahraniční pomoci Izraeli. Podle U.S. Department of State oboustranný obchod se zbožím a službami mezi USA a Izraelem činil jen v roce 2022 51,8 miliard dolarů. Americké investice v Izraeli jen za rok 2021 činily v akciích 41,3 miliard dolarů.12 Vedle zisků z investic finanční oligarchie je pro USA protislužbou izraelská politická podpora, činnost tajné zahraniční služby Mosad v regionu a americká vojenská základna na území Izraele. Po dekolonizaci už současný imperialismus nepotřebuje pro kontrolu nad ovládanými zeměmi koloniální struktury, vystačí si plně s vlivem na ekonomiku a politiku „národních“ států (respektive států v hranicích uměle vytvořených koloniálními mocnostmi).
Proponentem tohoto vysvětlení jsou různé formy tzv. staré levice: část sociálních demokracií, trockisté a stalinisté. Mimo politickou teorii socialismu můžeme mezi ně řadit i některé přívržence politické teorie liberalismu, kteří chtějí návrat ke kapitalismu volné soutěže a volného trhu, kam patřil koneckonců i sám Hobson.
Toto vysvětlení však pro objasnění současné situace nedostačuje. Od 7. října vidíme sílící masový veřejný (někdy i státní) tlak na firmy a státní aktéry mnoha národů, zejména západních, kteří různými způsoby podporují Izrael, buďto v jeho agresi vůči Gaze, nebo dlouhodobě v jeho okupaci Palestiny a v jeho apartheidu. Firmy podporující Izrael ztrácí v mnoha zemích, zejména muslimských, v obrovském trhu od Maroka po Indonésii, zisky z prodeje zboží a služeb či z poskytování licencí. Zdálo by se tedy, že by bylo pro finanční oligarchii Západu výhodnější obětovat již napojený izraelský trh před ještě stále otevřeným a daleko větším trhem muslimských zemí, na který si zároveň brousí zuby konkurenční čínská a do jisté míry i ruská oligarchie. Rovněž je otázka, zda podpora Izraele stojí Západu za ztráty z mezinárodního obchodu a enormně navýšené náklady na dopravu, způsobené blokádou všech lodí napojených různými způsoby na Izrael v Rudém moři (kudy vede 12 % světového obchodu) severojemenským ší’itským hnutím Ansáru ´lláh (u nás známí též jako tzv. Húsiové). Avšak spojenectví vedené USA nejenže vyslalo své válečné lodi do Rudého moře, dokonce začalo v noci z 11. na 12. ledna 2024 bombardovat húsíjské pozice v severním Jemenu. To je americká alternativa k diplomatickému tlaku na Izrael na ukončení důvodu blokády Rudého moře, jímž je podle Húsijů bombardování a invaze Pásma Gazy. Proto musíme pro hledání odpovědi na otázku západní podpory Izraele jít ještě dál.
Na základě citovaných zdrojů sepsal: Adam Šlerka
- Viz Dugin, Alexandr (česky Zvolen 2020): Čtvrtá politická teorie, str. 57-58, 74-75, 118, 129, 150-151 a dále.
- Viz Vogeler, Ingolf: Three-World Model, University of Wisconsin-Eau Claire, online, citováno 2. 1. 2024, dostupné na: https://web.archive.org/web/20150512232252/http://people.uwec.edu/ivogeler/w111/3world.htm.
- Viz Pappé, Ilan (česky Praha 2022): Deset mýtů o Izraeli,, str. 36-41.
- Stejně tak existují i lobbistické a vlivové skupiny jiných etnik a lidských seskupení, jako např. lobbisté za albánskou národní otázku prosadili nezávislost Kosova, lobbisté za řešení českých národních ambic stáli u zrodu meziválečného Československa apod. Více o proizraelské lobby viz např. Finkelstein, Norman G. (česky Praha 2006).: Průmysl Holocaustu.
- Viz Pappé, Ilan: op. cit., str. 22.
- Viz Finkelstein, Norman G.: op. cit. str. 23-31.
- Viz RL33222, „U.S. Foreign Aid to Israel“, Congressional Research Service, online, citováno 2.1.2024, dostupné na: https://sgp.fas.org/crs/mideast/RL33222.pdf.
- Arrighi, Giovanni. 1902.: Nationalism and Imperialism: The Premises of Hobson’s Definition, Verso Books, online, 18. 3. 2017, citováno 8. 1. 2024, dostupné na: https://www.versobooks.com/en-gb/blogs/news/3141-nationalism-and-imperialism-the-premises-of-hobson-s-definition.
- Lenin, V. I. (rusky Petrohrad 1917).: Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, citováno 11. 1. 2024, dostupné na: https://www.marxists.org/cestina/lenin/1916/061916/ch00.html.
- Viz Ibidum.
- Viz Ibid.
- Viz 2023 Investment Climate Statements: Israel, U.S. Department of State, online, citováno 12. 1. 2024, dostupné na: https://www.state.gov/reports/2023-investment-climate-statements/israel/.