Cháridžovští vrahové křivě obvinili předchozího správně vedeného a spravedlivého chalífu Osmána ibn ‘Affána رضي الله عنه z nepotizmu, křivd a krytí neprůhledných mocenských či majetkových machinací, oblíčili ho v jeho domě, obléhali ho po dlouhou dobu a nakonec na něj spáchali atentát. Zavraždili ho přímo v okamžiku, kdy recitoval Korán. Krev kapala ma mushaf, který Osmán držel v rukou. Čestný a poctivý muž, znamenitý vládce, dvojnásobný zeť Božího Posla, muž, jemuž vděčíme za zachování Koránu, člověk mírný, tichý a stydlivý, to všem byl Osmán. Nyní byl mrtev. A umma islámu, nyní bez hlavy, rychle potřebovala nového vládce.
Jednota muslimů se tříštila. Ve skutečnosti nikdy předtím nebyli muslimové tak nejednotní. Byli tu cháridžovci, ti prokletí vrahové, fanatici, bludaři a sektáři. Byli tu neznalí noví konvertité. Byli tu zlovolné existence, lidé, kteří šířili pomluvy o tom, že výběr předchozích chalífů byl zmanipulován. Byli tu unáhlení příbuzní zabitého Osmána, kteří požadovali smrt za smrt a chtěli krev jeho vrahů, pokud možno ihned. A pak tu byli ti moudřejší, kteří chápali, že prioritou je nejprve konsolidovat ummu a potom teprve řešit zločin, k němuž došlo.
Zlá zpráva o vraždě se dostala i k uším Prorokova صلى الله عليه وسلم zetě a bratrance ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه, tou dobou již muže v letech, ovšem stále ještě silného. ‘Alí byl, stejně jako Osmán, Prorokovým صلى الله عليه وسلم společníkem od nejranějších dob islámu. A byl také jeho příbuzným.
‘Alí byl nesmírně zbožný, znalý a učený. Muslimem se stal mezi prvními ještě jako dítě a sám Boží Posel صلى الله عليه وسلم byl tím, kdo ho vychovával. Byl to ‘Alí, kdo na sebe vzal úlohu návnady na Prorokovy صلى الله عليه وسلم nepřátele, když Posel Boží صلى الله عليه وسلم opouštěl Mekku a odcházel do Medíny. Byl to ‘Alí, kdo bojoval po boku Prorokaصلى الله عليه وسلم v řadě bitev a kdo přechoval od něj velké množství hadísů. Navíc byl velmi inteligentní, byl učenec a dovedný soudce. A byl i neobyčejně pevný ve svých postojích. Šlo-li o Boží Zákon, neznal ‘Alí kompromisy. Díky tomu byl přirovnáván k Osmánově předchůdci Omaru ibnu l-Chattáb رضي الله عنه.
‘Alí okamžitě navštívil místo činu – Osmánův dům – a sám se přesvědčil o tragédii, k níž došlo. Netrvalo dlouho a davy lidí se nahrnuly k Osmánovu domu a vyrazili dveře, které za sebou předtím ‘Alí zamkl. Všichni přítomní požadovali, aby se novým vládcem věřících (arab. أمير المؤمنين amíru l-mu´minín) stal ‘Alí, protože byl nejdéle muslimem, měl nejlepší předpoklady ke vládnutí a byl Prorokovi صلى الله عليه وسلم nejblíže. ‘Alí jejich návrhy zprvu vehementně odmítal, že raději bude pomocnou rukou, než hlavou celé ummy. Když však pochopil, že vůlí lidu je, aby po Osmánovi trůn chalífy zdědil právě on, podvolil se. Jeho podmínkou byla transparentní volba a následná přísaha na věrnost, která měla proběhnout všem na očích v medínské mešitě, mešitě Posla Božího صلى الله عليه وسلم. ‘Alí si byl velmi dobře vědom nedobré atmosféry uvnitř ummy a proto chtěl, aby vše proběhlo tak, aby nic neumožnilo semeni nedůvěry a konspirace zakořenit v chorých srdcích.
Když si ho v pátek 18. Zul-hidždža roku 35 po hidžře lidé vybrali za svého nového vládce, pronesl ‘Alí, nyní už jako chalífa, své první kázání v tomto úřadě. V něm se ‘Alí snažil podnítit společenskou soudržnost ummy v nelehkém čase a zachovat jednotu muslimů. Kázání se dochovalo dodnes jako memento závažné situace tehdy i nyní.
Abú Dža’fer Ibn Džerír at-Taberí uvádí, že mu as-Sirrí v dopise poslal toto kázání, které vypráví od Šu’ajba, ten od Sejfa, ten od Sulejmána ibn Abí Mughíry, jenž ho slyšel od ‘Alího vnuka ‘Alího ibnu l-Husejna.
‘Alí v kázání řekl následující:
“Vznešený a Oslavovaný Alláh seslal shůry Písmo, které nás vede. V něm nade vší pochybnost ozřejmil, co je dobro a co je zlo. Proto se nejpevněji držte všeho toho, co je dobré a naprosto se vystříhejte všeho toho, co je špatné. Vykonávejte své náboženské povinnosti, které vůči Alláhu máte a Alláh vás uvede do Ráje.
Alláh ustanovil několik nezrušitelných, nenapadnutelných a nepřekročitelných svátostí, které jsou velmi dobře známy každému. A nedotknutelnost jiného muslima pozdvihl nad všechny ostatní svátosti, čímž u muslimů posílil smysl svědectví víry, že nikdo a nic nemá právo na uctívání kromě Jednoho Jediného Pravého Boha.
Skutečný muslim je pouze někdo, před nímž se všichni ostatní lidé cítí v bezpečí, leda pokud jedná podle toho, co mu ukládá Zákon. Není dovoleno škodit jinému muslimovi, kromě pokud Zákon stanovuje jinak. Pospíchejte k tomu, co je obecné dobro a společný zájem vás všech. Protože jediným skutečným osobním zájmem každého jednotlivce je toliko smrt.
Dobře si zapamatujte, že existují lidé, kteří jdou před vámi, stejně jako lidé, kteří kráčejí až za vámi. A že je něco, co vás žene kupředu. A to je Hodina! Proto si na záda neberte pokud možno žádný náklad hříchů. Pokud tak učiníte, tím rychleji se dostanete na místo – do Ráje. Jediné, co lidé na tomto světě dělají, je totiž to, že čekají na Onen svět.
Služebníci Boží! Bojte se Alláha, kdykoli jednáte s jinými Jeho služebníky a kdykoli kráčíte po zemi, která patří Jemu! Nesete zodpovědnost za vše, ba i za zemi a živočichy, co na ní žijí. Proto poslouchejte Alláha Všemohoucího!
Nikdy se Alláhu nevzpírejte! Kdykoli uvidíte cokoli dobrého, následujte to! A kdykoli uvidíte něco špatného, vyvarujte se toho.”
A potom recitoval Boží slova:
وَاذْكُرُوا إِذْ أَنتُمْ قَلِيلٌ مُّسْتَضْعَفُونَ فِي الْأَرْضِ تَخَافُونَ أَن يَتَخَطَّفَكُمُ النَّاسُ فَآوَاكُمْ وَأَيَّدَكُم بِنَصْرِهِ وَرَزَقَكُم مِّنَ الطَّيِّبَاتِ لَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ
“Vzpomeňte si, jak bylo vás málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám dal útočiště a podpořil vás pomocí Svou a uštědřil vám pokrmy výtečné – snad budete vděční!” (Anfál: 26)1