Imám Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja popsal Ráj a potěšení v něm na základě údajů z Koránu a autentické Sunny Posla Božího صلى الله عليه و سلم takto:
Ptáš-li se mne na zeminu v něm, ta je z mošusu a šafránu.
Ptáš-li se mne na jeho střechu, tou je Trůn Milostiplného.
Imám Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja popsal Ráj a potěšení v něm na základě údajů z Koránu a autentické Sunny Posla Božího صلى الله عليه و سلم takto:
Ptáš-li se mne na zeminu v něm, ta je z mošusu a šafránu.
Ptáš-li se mne na jeho střechu, tou je Trůn Milostiplného.
Ptáš-li se mne na jeho skaliska, ta jsou z perel a drahokamů.
Ptáš-li se mne na jeho budovy, ty jsou ze zlatých a stříbrných cihel.
Ptáš-li se mne na jeho stromy, nenalezneš mezi nimi jediný, aniž by jeho kmen nebyl ze zlata a stříbra.
Ptáš-li se mne na jejich ovoce, to je měkčí než máslo a sladší nežli med.
Ptáš-li se mne na jejich listy, ty jsou jemnější, nežli nejjemnější látka.
Ptáš-li se mne na jeho řeky, pak ty jsou řekami mléka, které nemění chuť, řeky vína lahodného pro pijící, řeky medu pročištěného a řeky průzračné vody.
Ptáš-li se mne na pokrmy jeho obyvatel, pak tou bude rajské ovoce odkudkoli si oni zamanou a maso jakýchkoli ptáků budou chtít.
Ptáš-li se mne na jejich nápoje, pak těmi budou vody pramene Tesním, zázvor a kafr.
Ptáš-li se mne na jejich číše, pak ty budou z křišťálu, zlata a stříbra.
Ptáš-li se mne na stín, v němž budou dlít, pak jezdec by stín jednoho z rajských stromů nepřejel ani za sto let.
Ptáš-li se mne na jeho šíři, pak ti z lidí, kteří v něm budou nejníže, obdrží pro sebe království, hradby, paláce a zahrady, které nelze překonat ani za tisíc let.
Ptáš-li se mne na jeho stany a tábořiště, pak i jediný stan je jako dobře ukrytá perla šedesát mil dlouhá!
Ptáš-li se mne na jeho věže, pak v nich jsou komnaty nad komnatami v budovách, pod nimiž řeky tekou.
Ptášli se mne jak vysoko do nebe sahají, pak se podívej na zářící hvězdy, které jsou viditelné – tak vysoko, jak jsou ony, tak vysoko k nebesům se budou tyčit, tak daleko, až kam oko sotva dohlédne!
Ptáš-li se mne na oděvy a ozdoby jeho obyvatel, pak jimi budou hedvábí a zlato.
Ptáš-li se mne na jejich lůžka, pak jejich přikrývky budou z nejjemnějšího hedvábí v nejvíce vrstvách.
Ptáš-li se mne na tváře obyvatel Ráje a jejich krásu, pak ony budou jako měsíc v úplňku.
Ptáš-li se mne na jejich věk, pak oni budou mladí, ve věku třiatřiceti let, v podobě Adama, praotce všeho lidstva.
Ptáš-li se mne na to, co budou poslouchat, pak poslouchat budou zpěv svých manželek húrisek. A ještě krásnější než tento zpěv jsou hlasy andělů a proroků a ještě lepší je Řeč Pána světů všech.
Ptáš-li se mne na jejich sluhy, jimi budou mladí chlapci nepomíjejícího mládí, jako rozsypané perly.
Ptáš-li se mne na jejich nevěsty a manželky, pak každá z nich je mladá, plného poprsí, jejími žilami protéká míza mládí, slunce bledne před krásou její tváře, když ji ukáže, světlo září mezi jejími zuby, když se zasměje. Pokud vyjde některý z obyvatel ráje vstříc její lásce, ať řekne cokoli chce, uvidí odraz své tváře v kulatosti jejích skrání, jakoby se díval do vyleštěného zrcadla. A uvidí jas skrze její svaly a kosti. Pokud by sestoupila na zem, zaplnila by vše mezi nebesy i zemí nádherným vánkem, ústa stvoření by se kochala, udivovala a vykřikovala ohromením a vše od východu k západu a mezi nimi by její krásou bylo ozdobeno, všechny oči by nehleděly na nic, nežli pouze na ni, světlo slunce by bylo přezářeno tak, jako ono přezařuje světlo hvězd a všichni na zemi by uvěřili v Živého, Živitele a Ochránce všeho, co jestvuje.
I závoj na její hlavě je krásnější než celý svět a vše, co je v něm a s věkem se nezvětšuje nic, kromě její krásy. Nemá pupek, nemenstruuje a ani nekrvácí po porodu, nemá hleny, ani sliny, nemočí a je prosta všech dalších nepříjemných věcí, její mladost nikdy nepomine, její oděv se nikdy neobnosí, neboť není takového oděvu, který by podtrhl její krásu. Ten, kdo s ní bude, se nikdy nebude nudit, její pozornost je vyhrazena pouze jejímu manželovi, ona netouží po nikom jiném, nežli po něm, on je jediný, výhradní a výsostný objekt její touhy. On je s ní v absolutním bezpečí a před ním se jí nedotkl nikdo z lidí ani nikdo z džinů.
A ptáš-li se mne na Den Nárůstu odměny, na návštěvu Všemohoucího Všemoudrého, na spatření Jeho Tváře – Jež se nijak nepodobá nikomu a ničemu – pak vskutku, budeš moci vidět Tvář Jeho tak, jako vidíš slunce v poledne či měsíc za jasné noci, dočkej tedy dne, kdy svolavač zavolá: „Ó obyvatelé Ráje, váš Pán Požehnaný a Vznešený vás zve na návštěvu, navštivte Ho!“ A oni řeknou: „Slyšeli jsme a uposlechli jsme!“
A když oni nakonec dospějí do širokého údolí, kde se všichni setkají a nikdo z nich neodmítne výzvu Toho, Jenž zve – Pána Vznešeného a Požehnaného – On poručí svému stolci být přinesen právě tam. Poté se objeví kazatelny ze světla, jakož i kazatelny z perel, drahého kamení, zlata a stříbra. Ti na nejnižších stupních z nich budou sedět na poduškách z mošusu a neuvidí to, co uvidí ti, kteří budou sedět výše nad nimi. A když se nabaží toho, kde sedí a zasytí se pocitem bezpečí na místech, kde sedí, zvolá svolavač: „Obyvatelé Ráje! Na tomto vašem setkání s Pánem vaším si vás Pán váš přeje odměnit!“ A oni řeknou: „A co je tou odměnou? Což jsi Ty naše tváře již neučinil zářícími, neučinil váhy našich skutků těžkými, nedal nám vstoupit do Ráje a neuchránil nás před Ohněm?“
A v tom náhle celý Ráj zalije světlo. Oni pozvednou hlavy a – vskutku – Mocný, Vznešený a Svatý v každém Svém Jméně – k nim zhůry přijde, pochválí je a řekne: „Obyvatelé Ráje, mír s vámi!“ A na tento pozdrav nebude odpovězeno lépe, nežli takto: „Ó Alláhu, Ty jsi Mírotvůrce, od tebe mír přichází! Ty jsi Požehnaný, Držitel Majestátu a Šlechetnosti!“ A Pán Vznešený a Požehnaný se na ně usměje a řekne: „Obyvatelé Ráje, kde jsou ti, kteří Mne uctívali, aniž by Mne vůbec viděli? Toto je Den Nárůstu odměny!“
Všichni odpoví stejně: „Jsme potěšeni, spokojeni, buď i Ty spokojen s námi!“ On tedy řekne: „Obyvatelé Ráje! Pokud bych s vámi nebyl spokojen, neučinil bych vás obyvateli Mého Ráje! Proto Mne žádejte, oč jen chcete!“ A všichni odpoví stejně: „Ukaž nám Svou Tvář, abychom do ní mohli pohlédnout!“ Pak tedy Pán Vznešený Velebený odstraní překážku a zahrne a pokryje je Svým Jasem, který by je, pokud by si Alláh nepřál jinak, zajisté spálil.
Pak nezůstane vůbec nikoho na tomto shromáždění, aniž by s ním Pán Jeho nepromluvil a neřekl mu: „Pamatuješ na den, kdy jsi se dopustil toho a toho,“ načež mu připomene některý z jeho špatných skutků, jichž se dopustil za života na tomto světě. Dotyčný řekne: „Ó Pane, neodpustíš mi?“ A On řekne: „Ovšemže! Této své pozice v Ráji bys nedosáhl, pokud bych ti Já neodpustil!“
Jak potom sladce budou tato Jeho slova znít v uších dotyčného, jak potěšeno bude oko spravedlivého jasem Jeho Vznešené Tváře v životě posmrtném …
وُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ نَّاضِرَةٌ إِلَىٰ رَبِّهَا نَاظِرَةٌ
V ten den budou jedny tváře zářící a ke svému Pánu hledící (Kijáma: 22-23)
Zdroj: kniha Hádíju l-arwáh ilá biládi l-afráh, str. 193.