بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, požehnání a mír jeho Poslu صل الله عليه و سلم.
بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, požehnání a mír jeho Poslu صل الله عليه و سلم.
A potom, Alláh dž.š. zjevil (ve významu): Bojte se Boha, dohodněte se mezi sebou a poslouchejte Boha a posla Jeho, jste-li věřící!“ (Anfál:1) Utíkáme se k Boží spokojenosti a lásce před Jeho hněvem. Od Abú Hurejry se traduje následující hadís, kde Posel صل الله عليه و سلم říká: “Bůh na vás miluje tři věci a se třemi není spokojen. Je spokojen, že všichni uctíváte jen Jej a nikoho k němu nepřidružujete, že se všichni držíte provazu Božího a nerozdělujete se a že se radíte s tím, komu dal Bůh nad vámi moc. A není spokojen s nepodloženými povídáními, s množstvím otázek a plýtváním majetku.” Zaznamenal Muslim.
Konfliktní situace jsou rizikem komunikace, která je součástí našeho života ve společnosti. Kolikrát si s někým něco ujasňujeme, vysvětlujeme, vyměňujeme si názory a pohledy. Konflikt není třeba brát vždy negativně, bez vzájemné výměny názorů a diskuze by neexistovala fungující společnost, bez rady druhých a bez interakce s ostatními bychom se nedokázali zbavit svých špatných vlastností a mylných domněnek. Konflikt však nesmí ústit v nepřátelství, v osočování jeden druhého, ve vzájemné podezřívání se a v konec bratrských vztahů mezi dvěma lidmi.
Bůh seslal svou Šarí’u s ustaveními, jejichž nejvyšším cílem je dosažení míru mezi člověkem a Bohem, mezi dvěma jednotlivci, společností a Bohem, mezi jedincem a společností a mezi různými společnostmi navzájem. Najdeme v ní také četná nařízení, týkající se předcházení a zvládání hádek a pří.
Alláh říká: Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní! Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování! (Hudžurát:9-10) Ibn Kesír říká: „Vznešený Alláh nařizuje věřícím usmiřovat znepřátelené skupiny.“ Povšimněme si, že je obě nazývá věřícími, neboť hřích, byť i těžký, kromě toho, který je jasným činem nevíry, nevyvádí člověka z lůna islámu. Toto je stanovisko Ahl sunna we l-džema’a v opozici k cháridžovcům a mu’tezilitům.
Proti křivdícím je nařízeno bojovat „dokud se nenavátí a nepodřídí se předpisům Boha a Jeho Poslaصل الله عليه و سلم a dokud nebudou naslouchat a následovat pouze pravdu.“
Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Pomož svému bratru, ať křivdícímu, či ukřivděnému.“ Část ashíbů se zeptala: „Posle Boží, pomohu ukřivděnému, ale jak mám pomoci křivdícímu?“ „Zabraň mu v tom, aby křivdil, což to není pomoc?“ odpověděl Prorok.“ Od Anase zaznamenal Buchárí. A nezapomeňme, že dle sahíh hadísu „Bůh pomůže tomu, kdo je ku pomoci svému bratru.“ Abú Dardá říká: „Pravil Posel Božíصل الله عليه و سلم: „Mám vás zpravit o něčem, co je hodnotnější než stupeň půstu, modlitby, a zekátu?“ „Ano,“ řekli. „Usmíření rozhádaných.“ A dodal: „A rozeštvávat je jest zničujícím hříchem.“ Zaznamenali Ahmed, Abú Daúd a Tirmízí jako hasan sahíh.
Dvěma největšími příčinami vzniku sporů jsou neprůhlednost jednání a podezřívavost. O prvním je řečeno: Není nic dobrého ve většině jejich tajných schůzek, leda u toho, kdo přikazuje almužnu či dobré skutky anebo svornost mezi lidmi. A kdo toto činí ve snaze dosíci zalíbení Božího, tomu dáme odměnu nesmírnou. (Nisá´:114) V tefsíru l-Dželálejn najdeme následující vysvětlení: „V tom, o čem se tajně dohadují.“ a také: Vy, kteří věříte! Když spolu tajně hovoříte, nedomlouvejte se o hříchu, nepřátelství a neposlušnosti vůči poslu, ale domlouvejte se o zbožnosti a bohabojnosti! Bojte se Boha, k němuž budete shromážděni! (Mudžádela:9) Je zakázán každý druh hovoru, který vede k pochybám a podezřením, slovy Ibn Kesíra k „tomu, že se věřícímu zdá, že jde o zlo.“ Podle obecně přijatého hadísu od ‘Ameše řekl Posel صل الله عليه و سلم: „Když jste tři, nechť si dva nešeptají, za nepřítomnosti třetího, neboť to jej rozesmutní.“
Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého – vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní, neboť Bůh věru je blahovolný ke kajícníku a slitovný. (Hudžurát:12) Verš byl zjeven ohledně skupiny Prorokových صل الله عليه و سلم druhů, kteří špehovali Selmána, kterého křivě vinili z krádeže určité věci Usámovi ibn Zejdovi. Buchárí zaznamenal od Abú Hurejry následující hadís: „Střežte se podezřívání, neboť to je největší lež. Nevyzvídejte jeden na druhého, ani se neodposlouchávejte…“ Abú Daúd zaznamenal od Abú Hurejry: „Řečeno je: „Co je pomluva, ó Posle Boží?“ Řekl صل الله عليه و سلم: „Když vzpomeneš svého bratra tím, co nemiluje.“ „A když to bude pravda?“ Odpověděl: „Když to bude pravda, pomluvil jsi ho, a když to bude lživé, tak jsi jej zneuctil.“ Ibn Kesír říká: „Pomluva je dle idžma‘ celé ummy hříchem.“
Nyní uvedeme tři příklady konkrétních řešení již nastalých rozepří.
Prvním je určení podílu ze povinné i nepovinné almužny pro toho, kdo řeší spory: Almužny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož je vybírají, pro ty, jichž srdce se sjednotila, pro otroky a zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro toho, kdož po ní kráčí podle ustanovení Božího (Tewba:60) Výraz „zadlužené“ vyložili islámští učenci včele s Ibn Kesírem jako: „kdo zapůjčí majetek, aby jím splatil odškodné, nebo smířil dva kmeny, kdo vezme na sebe něčí dluh, splatí jej a tím zchudne, či utrpí ztrátu ve svém majetku, nebo ten, který utratil za hřích a pak se upřímně kál.“ Kábis bin Mehárik al-Hilálí řekl: „Zaplatil jsem odškodné za druhého a pak jsem přišel za Poslem صل الله عليه و سلم, aby mi to nahradil ze zekátu. Řekl: „Posečkej, dokud k nám zekát nedorazí. Pak nařídíme, aby ti bylo dáno.“ A poté řekl: „Kábise, věru není dovoleno žádat ze zakátu, kromě tří. Člověku, který zapůjčil majetek a pak jej věnoval k usmíření dvou kmenů, nebo na odškodné. Tomu je dovoleno vzít si z něj, dokud nezíská a pak ať přestane žádat. Dále člověku, kterého zastihne pohroma a zničí mu majetek, tomu je též dovoleno žádat, aby získal, co mu stačí. A pak člověku, kterého postihne bída tak, že trojice moudrých z jeho rodu vstane a řekne: „Věru bída zastihla toho a toho.“ Jemu je dovoleno žádat, aby získal to, co mu dostačuje. Vše ostatní je nedovolený majetek a každý pak pojídá nezákonný majetek.“ Podle Muslima.
Druhým příkladem je fakt, že usmíření znesvářených je též jednou ze tří mezních situací, kdy se lež stává ospravedlnitelnou. Umm Kulsúm bint Ukba cituje slova Posla صل الله عليه و سلم: „Není lhářem ten, kdo usmiřuje lidi a ustavuje tak dobro, či říká o tom dobro.“ Dodala: „Neslyšela jsem jej schvalovat, co lidé povídají, kromě ve válce, usmiřování mezi lidmi a hovoru muže ke své ženě a ženy ke svému muži.“ Podle Ahmeda.
Posledním je pak urovnávání manželských hádek. Bůh řekl: Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší. A v duších je stále přítomna lakota; budete-li však konat dobré a budete-li bohabojní – vždyť Bůh věru dobře je zpraven o všem, co činíte. (Nisá´:128) Tento verš bal zjeven kvůli Prorokově صل الله عليه و سلم manželce Sewdě bint Zem’at. Když zestárla, obávala se, že jí Posel Boží صل الله عليه و سلم opustí a tak svůj den přenechala ‘Áiše. Posel Boží y to od ní přijal. Ibn Abbás říká: „Na čemkoli se pár dohodne, to je dovoleno.“ Ibn Kesír říká: „To je lepší, nežli úplný rozchod, jako Posel Božíصل الله عليه و سلم vydržoval Sewdu bint Zem’at. Učinil to proto, aby k němu jeho umma vzhlížela v pohledu zákonitosti a dovolenosti tohoto činu. A on je nejlepší ve své spravedlnosti.“ A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven. (Nisá´:35) Verš hovoří o řešení konfliktní situace v manželství. Příkaz zní vypravit dva spolehlivé a bezúhoné soudce z rodin obou nesvářených manželů, jejichž samotný souhlas není nutný. Tito soudcové rozhodnou, je-li ve společném zájmu usmíření, nebo rozvod a případně se zařídí. Usmíření je upřednostňováno. Bude-li pak muž shledán vinným za nastalou situaci, pak nahradí veškeré náklady a žena bude od něj oddělena. Pakliže je viníkem žena, bude tato oddělena od muže a nemá nárok na vydržování. Dostačující je rozsudek alespoň jednoho z nich.
Boží zákonodárství je jediné spravedlivé zákonodárství. Nabízí prevenci i řešení sporů. Nebudeme opravdovými muslimy, dokud se k němu nenavrátíme. Říká Nejvyšší: A je možné, že obrátíte-li se zády, budete šířit pohoršení na zemi a narušíte pokrevní svazky své. Toto jsou ti, jež Bůh proklel, hluchými je učinil a zraky jejich oslepil. (Muhammed:22-23) Posel Boží صل الله عليه و سلم říká: „Není nic přednějšího, aby Bůh uspíšil trest za vykonání toho, ještě na tomto světě, nežli za násilí a zpřetrhání rodinných pout.“ Zaznamenali Ahmed, Abú Daúd, Ibn Mádža a Tirmízí jako sahíh. Od Abú Músá al-Aš’arího se tradují obecně přijímaná slova Posla صل الله عليه و سلم: „Věru Bůh odkládá násilníku jeho trest, ale když tento přijde, nebude s ním mít slitování.“ A pak recitoval: Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký! (Húd:102)“
Podle obecně přijatého hadísu od Abdulláha ibn Amra Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Skutečným muslimem je ten, od jehož jazyka a rukou jsou ostatní muslimové v bezpečí. A pravým muhádžirem je ten, který opustí vše, co je zakázáno.“
A také řekl صل الله عليه و سلم: „Bojte se násilí, protože násilí je tmou a mukami Dne Soudu. Střezte se lakoty a skrblictví, neboť to zničilo národy před vámi a donutilo je to ke vzájemným krveprolitím, že učinili povoleným a konali i to, co jim bylo zakázáno.“ Od Džábira zaznamenal Muslim.
Pospíchejme proto k poslušnosti Bohu, odpusťme jeden druhému křivdy, kterých jsme se v minulosti na sobě vzájemně dopustili, vyřešme ty současné dohodou a ujednáním dle Knihy Boží a Sunny Jeho Posla صل الله عليه و سلم. A těm budoucím zabraňujme tím, že nedáme průchod zlobě a pochybnostem, že se nebudeme vzájemně podezřívat a ani k podezření zavdávat nejmenší příčinu. Buďme jednotní, neboť to je příkazem. Od Bešíra zaznamenal Ibn Abí Ásim slova Prorokova صل الله عليه و سلم: „Jednota je milost a rozdělení je trest.“ Tím, že předejdeme konfliktu, získáme nejen odměnu tohoto světa v podobě důvěrných a čistých vzájemných vztahů, ale i odměnu ve světě budoucím, dle slov Posla صل الله عليه و سلم: „Kdo se vyhne hádce a je na vině, tomu Bůh postaví dům v dolním dílu ráje. A kdo se vyhne hádce a na pravdě je, tomu Bůh postaví dům v nejvyšší části ráje.“ Zaznamenal Tirmízí jako hasan.
Alláhumma, sjednoť naše srdce na správném náboženství, učiň nás jednotnými následovníky Tvého vedení a příkladu Tvého milovaného Muhammeda. Odpusť nám naše poklesky a sbliž naše srdce. Učiň nás bratry a vzdal od nás veškeré nepřátelství. Ámín!