Setrvání na přímé cestě

A potom, milí bratři a sestry v islámu, Alláh dž.š. zjevil ve své Knize (ve významu) : Rci: „Jednejte, a Bůh uvidí činy vaše stejně jako Jeho posel a věřící! A pak budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vám oznámí, co jste vlastně dělali.“ (Tawba:105) A vězte, že víra je podle nejčistší islámské věrouky to, co se uhnízdilo v srdci, co vyřkl jazyk a to, co bylo zapečetěno činem. Podmínkou takového správného činu je čistý úmysl. Posel صل الله هليه وسلم řekl v obecně přijímaném hadísu na autoritu Omara bin al-Chattába: „Činy budou souzeny podle úmyslu...“ a praxe činu v bezpodmínečném souladu se sunnou Božího Posla صل الله هليه وسلم, který v hadísu zaznamenaném Buchárím, na autoritu Abú Hurejry říká: „Všichni moji následovníci vejdou do ráje, kromě těch, kteří to odmítnou.“ „Jak mohou odmítnout?“ podivili se přítomní. „Ten, kdo se mi pokoří, ten vejde do ráje a ten, kdo mi bude odporovat, ten nikoliv.“ K upřímnosti úmyslu nás vybízí i následující Boží slova: Rci: „Ať již skrýváte to, co je v hrudích vašich, či to dáváte najevo, Bůh dobře o tom ví a On zná vše, co na nebesích je i na zemi – a Bůh je všech věcí mocen.“ (Álu Imrán:29) Opravdoví věřící nekonali dobré činy pro to, aby se lidé udivovali jejich mravním kvalitám, nehledali znalost ani pro získání uznání a majetku, ani pro vychloubání se s ní, ani kvůli vedení prázdných debat. Věděli, že jejich odměna je pouze u Alláha. Ten o nich praví: Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni, ti, kdož věří v Pána svého znamení, ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují, ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí, ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují. (Mu´minún:57-61) To byli lidé dobří, správně vedení a bohabojní, kteří se neodchylovali od cesty dobra a dobročinnosti, obávali se Boha, setrvávali v bázni, prosíce Jej: Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší. (Álu Imrán:8) Byli si vědomi, že pouze skrze podporu Boží, kterou On uštědřuje za akty poslušnosti, lze setrvat na správné cestě a dojít k cíli věčné blaženosti. Imám Muslim zaznamenal od Abú Hurejry následující: Posel boží صل الله هليه وسلم pravil: „Bližte se a směřujte ke správnému a vězte, že žádný z vás se nezachrání skrze svůj čin.“ Řekli: Ani ty, posle boží? Pravil: „Ani já. Jen když mne Alláh omilostní svým milosrdenstvím a přízní.“ Bůh to připomíná Svému služebníku a Poslu Muhammedovi صل الله هليه وسلم a jeho prostřednictvím i nám všem: A kdybychom tě nebyli posílili, byl by ses málem k nim přiklonil, byť i nemnoho… Tehdy bychom ti byli dali okusit dvojnásob v životě i dvojnásob ve smrti a nebyl bys našel proti Nám pomocníka žádného (Isrá´:74-75) Posel Boží صل الله هليه وسلم prosil svého Pána slovy: „Ty, který obracíš srdce, upevni srdce mé ve Tvé víře.“ Když se ho matka věřících ‘Áiša ptala, proč tak činí, odpověděl: „Srdce věřícího se nachází mezi dvěma prsty z prstů Milosrdného a on je obrací jak chce. Když chce, obrátí srdce služebníkovo.“  Proto se snažme jít přímo, setrvat na cestě dobra a prosit Jej o vedení. Alláh poručil věřícím: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Ál Imrán:102) A také: A odkázal víru tuto Abraham synům svým, a také Jakub pravil: „Synové moji, Bůh pro vás věru vyvolil náboženství, a proto nesmíte zemřít, aniž se do vůle Jeho odevzdáte!“ (Bakara:132) Alláh požehnal Své přímo jdoucí, vytrvalé, pevné a neochvějné služebníky: K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Bůh,“ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben! My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho, jako pohoštění od odpouštějícího, slitovného.“ (Fussilat:30-32) Od Sufjána ibn Abdulláha zaznamenal imám Muslim následující hadís: Řekl jsem: Posle boží, pověz mi o islámu něco, na co se jiného než tebe nezeptám. A on pravil: „Řekni: Uvěřil jsem v Alláha a pak jdi vytrvale přímo.“ Drazí,vždy se bohabojní vyznačovali tím, že měli strach před lstí Boží a starost o to, jestli opravdu při všech Jeho zkouškách uspějí. Bůh těmto lidem slibuje: A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru dobrý bude konec bohabojných. (Kasas:83) a také: Co týče se toho, jenž rozdával a Boha se bál a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal, tomu usnadníme přístup ke snadnému. (Lejl:5-7) A od Anase je zaznamenán následující Prorokův y hadís: „Přeje-li si Bůh učinit dobro svému služebníku, nasměruje ho a podpoří v konání dobrého činu před smrtí.“ Vězme, že to, co nás potká dobrého, je milodarem Božím a to, co nás potká zlého, pochází od nás samých: A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští. (Šúra:30) Bůh přikazuje: Vy, kteří věříte, bojte se Boha! Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Boha, vždyť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (Hašr:18) Známá je Prorokova y rada: „Boj se Alláha, kdekoli jsi.“ Vězte, že jen lidé kteří zlo konali a křivdili sami sobě, byli bez starostí, jakoby drželi od Boha potvrzení, že jim ručí za to, že dosáhnou po čem touží: Snaží se ukrýt před lidmi, avšak neukryjí se před Bohem, který je stále s nimi, když v noci vedou řeči, (Nisá´:108) Bůh vás vidí, kdekoliv jste: A ať v jakémkoliv budeš postavení a ať cokoliv budeš z Koránu čísti a ať cokoliv budete z činů dělat, My svědky vašimi budeme (Júnus:61) a My k tomu jsme blíže než vy, vy však Nás nevidíte. (Wáqi’a:85) Pán náš každému z nás přikázal: Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo (Húd:112) Setrvejme v přímosti, vždyť každý den prosíme svého Stvořitele: Veď nás stezkou přímou (Fátiha:6) Prosme Boha o odměnu a o ochranu před trestem. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“ (Kahf:110)

 

Milí bratři a sestry, Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Bůh činí, co Jemu se zlíbí. (Ibráhím:27)Pospíchejte k dobrému činu, pracujte pro věc Boží a usilujte na Jeho cestě. Čiňte se, aby slovo Boží bylo nejvyšší. Nejen v uctívání, ale i v usilovné práci pro islám a ummu. Pomáhejte svým bratrům, když vidíte něco, co je třeba zlepšit, realizovat, podniknout – vstaňte a konejte. Zásobte se na cestu, nejlepší zásobení je bohabojnost. Jen dobrý čin je zárukou šťastného osudu v budoucnu. Využijte svůj život, než nadejde smrt: Ale Bůh nedá odklad duši žádné, když dostaví se lhůta její, a Bůh dobře je zpraven o všem, co děláte (Munáfikún:11) Neztrácejte naději v Boží podporu a odměnu, vězte, že dle hadísu „ten, jehož poslední slova v tomto světě budou lá iláhe ille lláh, vstoupí do ráje.“ Dle jiného podání: „Zakázal Bůh ohni toho, kdo řekl lá iláhe ille lláh upřímně ze srdce.“