Pravil Ibn Kudáma al-Makdisí:
“Věz, že ne každý je vhodný pro to, aby byl tvým přítelem. Musíš dávat velmi dobrý pozor na to, aby tvůj potenciální přítel splňoval vlastnosti nezbytné k tomu, aby přátelství s ním bylo pro tebe něčím žádoucím. Člověk, který by měl být tvým přítelem, musí splňovat následujících pět vlastností:
-
- Musí být rozumný, protože žádné dobro nepramení v přátelství s tupcem. Přátelství s tupcem přináší jen samou škodu. Tupec ti přinese problémy, i když se bude snažit ti být ku prospěchu. Rozumným myslíme takového, který chápe věci buď sám, anebo záhy poté, co mu je někdo jiný vysvětlí.
- Musí být dobrého vychování. Toto je naprosto nezbytné. Někdo, kdo je pouze rozumný, múže být sveden svou hněvivostí či žádostivostí a uposlechnout svůj chtíč. A potom bys nic nezískal, pokud by byl takový tvým přítelem.
- Nesmí se jednat o těžkého hříšníka, prostopášníka, který se nijak neobává Alláha. Tomu, kdo se nebojí ani Alláha, není možno nijak důvěřovat.
- Nesmí se jednat o následovníka inovace, který vnáší do Boží víry výmysly, které nejsou její součástí. Množství takových inovací je překážkou přátelství.
- A nesmí prahnout po pozlátkách tohoto světa.“1
Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í složil tyto verše:
“Je-li člověk rozumným a zbožným,
odvede ho zbožnost od hříchů ostatních
tak, jako je tomu s člověkem nemocným,
jenž nemá čas přemítat nad chorobami jiných.“
Hasan al-Basrí pravil: “Jazyk soudného a rozumného člověka je vždy v závěsu za jeho srdcem. Kdykoli si přeje promluvit, napřed si rozmyslí, co řekne. Pokud mu mají být ona slova ku prospěchu, vysloví je. Pokud mají svědčit v jeho neprospěch, zůstane zticha. Srdce bláhového je naopak v závěsu za jeho jazykem. Když mu sletí na mysl něco povědět, prostě tak učiní bez ohledu na to, zda mu je to ku prospěchu či nikoli.“2
Od Sufjána ibn ‘Ujejny se uvádí slova: “Skutečně rozumný není ten, kdo jen dokáže rozpoznat dobro od zla, ale skutečně rozumný je jedině ten, kdo když rozezná dobro, následuje ho a když rozezná zlo, vyhne se mu!“3
Ahmed ibn Hanbel napsal Wehbu ibn Munebbihovi: “Rodu Dáwúdocu/Davidovu, mír s ním, bylo zjeveno: “Rozumný a soudný člověk se nenechá nikým a ničím rozptýlit ve čtyřech příležitostech: 1. Když prosí svého Pána. 2. Když zpytuje vlastní svědomí. 3. Když ho jeho přátelé zpraví o jeho nedostatcích a 4. když hloubá osamotě sám se sebou.”4
Katáda říkával: “Mužů jsou tři druhy. Skutečný muž, poloviční muž a nijaký muž. Skutečný muž je někdo, kdo má soudnost a koho názor je užitečné brát v potaz. Poloviční muž je ten, kdo zpochybňuje názory moudrého muže a řídí se podle sebe, nedbaje na to, co moudří říkají. A nijaký muž je někdo, kdo nemá ani soudnost, ani názor a ani se nikoho na nic neptá.“5
Od ‘Abdulláha ibnu l-Mubáreka se uvádí slova: “Skutečně rozumný člověk nikdy nepodceňuje tři druhy lidí: učence, vladaře a své bratry. Kdokoli zneváží učence, přijde o své dobro na onom světě. Kdokoli zneváží vladaře, přijde o své dobro na tomto světě. A kdokoli zneváží své bratry, přijde o vlastní dobré mravy a příkladné způsoby.“6
Od Wehba ibn Munebbiha a dalších zbožných předků se dochovalo se dochovalo: “Kdo se odvolává na intelekt, avšak své ambice nesměřuje k posmrtnému životu, ten je lhářem!”7 Také řekl: “Moudrý je ten, kdo poznal způsoby Vznešeného Alláha, nikoli ten, kdo je zběhlý a učený v zákonitostech tohoto světa.”8
Abú Dáwúd as-Sidžistání, který sestavil sbírku hadísů Posla Božího صلى الله عليه وسلم nazvanou Sunen, jmenoval čtyři pravidla, kterými se má řídit každý rozumný a soudný člověk a která se opírají o příslušné hadísy dohledatelné v této jeho sbírce:
- Činy jsou souzeny podle úmyslů.
- Z krásy něčího islámu je i to, že zanechá všeho, co se ho netýká.
- Nikdo z vás se nestane skutečným věřícím, dokud nebude milovat pro svého bratra to, co miluje pro sebe.
- To, co je dovoleno, je jasně dáno. To, co je zakázáno, je jasně dáno. A mezi nimi se nachází věci pochybné. Kdokoli se jich zdrží, zachrání svou víru.
- Viz Muchtesar Minhádži l-kásidín, str. 131-132.
- Zaznamenal Abú Bekr ad-Dínewerí v al-Mudžálesetu we džewáhíru l-‘ilm, podání č. 2049.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 4/16.
- Ibidum.
- Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v Telchísu l-mutešábihi fi r-rasm, 1/164.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 17/251.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 4/16.
- Viz Ibidum.