Trávení volného času stolními a jinými hrami

six assorted-color dice

OTÁZKA: Když se s přáteli a jejich dětmi nudíme, krátíme si chvíli hraním stolních, deskových či počítačových her. Ale jeden z bratrů v mešitě tvrdí, že hrát takové hry je zakázáno. Je to skutečně pravda?

ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Když se s přáteli a jejich dětmi nudíme, krátíme si chvíli hraním stolních, deskových či počítačových her. Ale jeden z bratrů v mešitě tvrdí, že hrát takové hry je zakázáno. Je to skutečně pravda?

ODPOVĚĎ:

V prvé řadě závisí, co se hraje a zda hráči budou hrát o peníze a zda je toto hraní bude odvracet od zbožnosti či nikoli. 

Pokud by hra odvracela od zbožnosti, obsahovala zlo a vybízela k zakázanému, bylo by zakázáno ji hrát na základě veršů:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِنَّمَا ٱلْخَمْرُ وَٱلْمَيْسِرُ وَٱلْأَنصَابُ وَٱلْأَزْلَـٰمُ رِجْسٌ مِّنْ عَمَلِ ٱلشَّيْطَـٰنِ فَٱجْتَنِبُوهُ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ إِنَّمَا يُرِيدُ ٱلشَّيْطَـٰنُ أَن يُوقِعَ بَيْنَكُمُ ٱلْعَدَٰوَةَ وَٱلْبَغْضَآءَ فِى ٱلْخَمْرِ وَٱلْمَيْسِرِ وَيَصُدَّكُمْ عَن ذِكْرِ ٱللَّـهِ وَعَنِ ٱلصَّلَوٰةِ ۖ فَهَلْ أَنتُم مُّنتَهُونَ

Vy, kteří věříte! Víno, hazard, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho – a možná, že budete blaženi. Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hazardu nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy? (Máida: 90-91)

Al-Kurtubí ve vysvětlení tohoto verše říká:

Jakákoli hra, která svádí k tomu, aby, když je hrána v malém množství, začne být hrána ve velkém, která probouzí mezi hráči nepřátelství a nenávist a odvrací je od modliteb a vzpomínání Alláha je jako pití alkoholu, což s sebou nese i to, že je stejně jako pití alkoholu zakázána.[1]

Ibn Tejmíja říká, že pokud hraní her vede k zakázanému, jako je zanedbávání povinností, jako modlitby či cokoli nezbytné či co je v zájmu jedince či jeho rodiny, nebo vybízení k dobru a odvracení od zla, udržování vztahů s příbuznými, dobročinnosti k rodičům, vykonávání veřejných funkcí apod., pak takové hry jsou zakázány podle konsensu (arab. الإجماع al-idžmá’) islámských učenců. [2] Totéž platí, pokud v sobě hra zahrnuje nějaké zakázané elementy, jako rouhání, násilí a jeho zobrazování, lež, vulgaritu, podvody, či nespravedlnost a bezohlednost vůči ostatním. [3]

Většina učenců islámsko-právní vědy, jmenovitě Abú Hanífa a jeho mezheb, Málik a jeho mezheb, Ahmed a jeho mezheb a několik jednotlivých učenců šáfi’ovského mezhebu smýšlí, že stolní hry typu kostek nebo šachů jsou zakázány všeobecně. S nimi souhlasí většina tábi’ínů a také není známo, že by kdokoli z Prorokových společníků صلى الله عليه و سلم kdy takové hry hrál, jak uvádí Ibnu l-Kajjim. [4]

Pro tento názor svědčí některé hadísy a některé výroky sahábů opírající se o jisté koránské verše.

Z hadísů jsou to především tyto:

Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

مَنْ لَعِبَ بِالنَّرْدِ فَقَدْ عَصَى اللَّهَ وَرَسُولَهُ.

Kdokoli hraje v kostku, protiví se příkazu Alláha a Jeho Posla.[5]

Burejda رضي الله عنه vyprávěl od svého otce, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

مَنْ لَعِبَ بِالنَّرْدَشِيرِ فَكَأَنَّمَا صَبَغَ يَدَهُ فِي لَحْمِ خِنْزِيرٍ وَدَمِهِ ‏.

Kdokoli hraje nerdešír, je jako někdo, kdo umazal svou ruku vepřovým masem a krví.[6]

Nerdešír byla staroperská hra podobná vrchcábům, hraná s dvěma kostkami a hracími kameny. Vítězství v ní záviselo čistě na štěstí.

Z výroků sahábů vykládajících Korán tito učenci nejčastěji citují tyto případy:

‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه prošel okolo několika lidí, kteří hráli šachy a citoval koránský verš:

مَا هَـٰذِهِ ٱلتَّمَاثِيلُ ٱلَّتِىٓ أَنتُمْ لَهَا عَـٰكِفُونَ

Co je to za sošky, jichž se tak usilovně přidržujete? (Anbijá: 52) [7]

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما přistihl jednoho z členů své domácnosti hrát deskovou hru s kostkou. Rozhněval se, udeřil ho a kostku zničil s odvoláním na koránský verš:

فَمَاذَا بَعْدَ ٱلْحَقِّ إِلَّا ٱلضَّلَـٰلُ

A co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění? (Júnus: 32) [8]

Zastánci tohoto názoru nečiní rozdílu, zda je u dané stolní či jiné hry pro vítězství důležité štěstí, nebo inteligence, šikovnost a um. [9]

Učenci šáfi’ovského mezhebu, na rozdíl od předchozích, od sebe oddělují takové hry, při nichž vítězství závisí čistě na štěstí, které zakazují, od těch her, při kterých jsou pro vítězství důležité schopnosti a dovednosti, které naopak povolují.

Az-Zehebí cituje předního učence tohoto mezhebu, Jahjá ibn Šeref an-Newewího, jenž o hrách, kde je k vítězství potřeba dovedností a schopností, jako jsou například šachy, řekl:

Pokud kvůli nim člověk nepromešká např. modlitby, nejsou zakázané, ale je zavrženíhodné je hrát. Toto je oficiální stanovisko šáfi’ovského mezhebu na rozdíl od ostatních mezhebů, které to zakazují.[10]

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í a jeho následovníci tedy rozlišují mezi hrami, které rozvíjí některé dovednosti a které naopak zcela závisejí na štěstí a jsou prostým mrháním času. Ty první jsou pro něho na rozdíl od těch druhých přípustné, jakkoli možná nelibě viděné, dokud v sobě nezahrnují něco jinak zakázaného.

Tento názo
r, ač menšinový, dává větší smysl, neboť je v souladu s vyššími cíli islámského zákonodárství a také s realitou dnešní doby.

Dnes existují i stolní a deskové hry neznámé v době zbožných předků této ummy, které rozvíjejí dovednosti v oblasti logického myšlení, verbálního vyjadřování (jako např. Scrabble), postřehu, paměti (např. Pexeso), obecného přehledu, plánování, strategie, či fyzických dovedností. Ty nejenže nejsou ani zakázané, ani zavrženíhodné, nýbrž mohou být přinejmenším povolené, či přímo doporučené, zvláště pro děti, shodně situaci okamžiku, místa či situaci hráče a shodně přínosu dané hry pro něho.

Takové hry obecně mohou mít status hraček a mohou pro ně platit i výjimky, např. z obecného zákazu zobrazování živých bytostí, který se podle konsensu všech islámských učenců nevztahuje na hračky. Takové jsou dovolené bez jakékoli zavrženíhodnosti. [11]

Sama kostka nemůže posloužit jako určující znak toho, zda je nějaká hra zakázána či dovolena. Například známá hra Monopoly se hraje s kostkou, sloužící k určení toho, kdo je na řadě a o kolik políček na desce se pohne. Nicméně úspěch závisí na sérii co nejlepších plánovacích a strategických rozhodnutí, při kterých se děti mohou naučit jak hospodařit s penězi, spravovat majetek, co to znamená koupit či prodat nemovitost, zastavit ji a obchodovat s ní. Pokud se hrají bez úroků a jiných negativ, lze se při nich ledasčemu přiučit.

Na druhou stranu při jakékoli hře s kostkou lze kostku nahradit jakýmkoli jiným náhodným generátorem pořadí či čísel, třeba losováním nebo ruletou. Vítězství bude znovu záviset pouze na štěstí a pouhé odstranění kostky ze hry tuto hru neučiní povolenou.

Proto je namístě rozlišovat mezi hrami na náhodu a hrami rozvíjejícími dovednosti a schopnosti, daleko spíše než mezi hrami s kostkou a hrami bez kostky.

Co se týče počítačových her, ty se řídí stejnými předpisy jako jakékoli jiné hry. Pokud se jedná o hry, které rozvíjejí logické myšlení, schopnost plánovat a předvídat, nebo prohlubují znalosti či rozšiřují slovní zásobu, mohou být šarí’atsky přijatelné, pokud člověk kvůli nim nezanedbává své náboženské a světské povinnosti a pokud při nich nepáchá nic zakázaného a není k ničemu zakázanému nabádán. Ve velké většině počítačových her se ovšem objevuje násilí, rouhání, nahota a nenávist k islámu, proto je namístě upozornit hráče, ať už děti či dospělé, aby se takovým hrám vyhnuli velkým obloukem. A Alláh ví nejlépe.

Odpovídal: Alí Větrovec

__________________________________________________________________________________

[1] Viz al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 6/291.

[2] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 32/218.

[3] Ibid., str. 240.

[4] Více viz al-Furúsíja, str. 303, 305 a 311.

[5] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4938. Al-Albání ocenil jako sahíh v Sahíh Suneni Abí Dáwúd, hadís č. 4129.

[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2260.

[7] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-Kubrá, 10/212.

[8] Zaznamenal Málik v al-Muwetta´, podání č. 1758.

[9] Viz Ibn Kudáma v al-Mughní, 14/155.

[10] Viz al-Kebáir, 89-90.

[11] Více viz článek Základní pravidla o zobrazování živých bytostí, díl 5.: Výjimky z obecného pravidla. <http://e-islam.cz/content/z%C3%A1kladn%C3%AD-pravidla-o-zobrazov%C3%A1n%C3%AD-%C5%BEiv%C3%BDch-bytost%C3%AD-d%C3%ADl-5-v%C3%BDjimky-z-obecn%C3%A9ho-pravidla>