Vznešený Alláh praví:
وَإِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِمْ آيَاتُنَا بَيِّنَاتٍ ۙ قَالَ الَّذِينَ لَا يَرْجُونَ لِقَاءَنَا ائْتِ بِقُرْآنٍ غَيْرِ هَٰذَا أَوْ بَدِّلْهُ ۚ قُلْ مَا يَكُونُ لِي أَنْ أُبَدِّلَهُ مِن تِلْقَاءِ نَفْسِي ۖ إِنْ أَتَّبِعُ إِلَّا مَا يُوحَىٰ إِلَيَّ ۖ إِنِّي أَخَافُ إِنْ عَصَيْتُ رَبِّي عَذَابَ يَوْمٍ عَظِيمٍ
“A když jsou jim přednášena znamení Naše jako důkazy, ti, kdož v setkání s Námi nedoufají, říkají: “Přines nám Korán jiný než tento, anebo v něm proveď změny!” Odpověz: “Nepřísluší mi, abych sám o sobě jej měnil, já pouze následuji to, co bylo mi vnuknuto, a bojím se, neuposlechnu-li Pána svého, trestu dne strašného.” (Júnus: 15)
Šířit pravou víru a bránit ji je kolektivní povinností celé ummy islámu. Kdo si toto břemeno vezme na svá bedra, naložil na sebe obrovskou Boží přízeň, kterou Alláh vyznamenává následovníky správného vedení a jen ty ze Svých služebníků, které opravdu miluje. Tato přízeň sebou nese i nesmírnou tíži zodpovědnosti. Islám totiž nelze šířit a bránit falešnými prostředky. Dobro nemůže soutěžit se zlem v disciplínách zkaženosti. Islám je silný sám o sobě, čerpá svou sílu a moc sám ze sebe. Jediné, co potřebuje, je být moudře a dovedně prezentován a věrně a upřímně praktikován.
Zbožný a učený muslim, kterému důvěřuji, mi vyprávěl následující příběh, který se dle jeho vyprávění stal někdy koncem minulého století či začátkem století tohoto, v jedné velké a důležité západoevropské metropoli, kam zrovna mířil jistý šejch z arabského světa, jeden z předních učenců působících v dané době. Měl v jedné ze zdejších mešit uspořádat pro místní muslimskou komunitu přednášku v rámci předramadánského programu.
Slovutného učence s ovacemi a uznáním přivítala místní muslimská komunita ve své mešitě ve svém městě. Bylo to velké město na Západě, kde vedle sebe žijí jak původní křesťanští, agnostičtí a ateističtí obyvatelé, tak i početné diaspory přistěhovalců z mnoha zemí, z nichž mnozí jsou muslimové. Šejch přednesl svou přednášku v arabštině a jeden z místních muslimů ji tlumočil do místního jazyka těm, kteří arabsky nerozuměli. Mezi nimi byl i malý hlouček tamních konvertitů k islámu. Po skončení přednášky následovalo volné posezení, během něhož šejch odpovídal místním muslimů na otázky a odpovědi. Potom měli lidé prostor na to, aby si nechali od šejcha podepsat jeho knihy, nebo se s ním vyfotit, obejmout se s ním, anebo mu alespoň osobně potřást rukou.
Této možnosti využil i jeden mladík z řad těchto konvertitů. Byl to uhlazený, upravený, dobře vypadající mladý muž, zhruba třicetiletý či o něco mladší. Měl na sobě vkusné a elegantní, ale i přesto docela ležérní oblečení, trochu delší vlasy a krátce střižený plnovous, či spíše zatím jen strniště na bradě. V ruce nesl složku papírů.
“As-Selámu ‘alejkum, náš šejchu,” pozdravil se.
Šejch se usmál, stiskl mladíkovi ruku a odpověděl mu na pozdrav. Poté se s ním krátce dal do řeči.
Jak z rozhovoru vyplynulo, mladý muž přijal islám asi před třemi či čtyřmi lety, byl snaživý a velmi aktivní. Byl absolventem žurnalistiky a mezinárodních vztahů, zajímal se o filozofii, historii a občas přispíval do místních novin ohledně dění v muslimském světě, o místní komunitě, o islamofobii a aktivizmu proti ní. Hovořil vícero cizími jazyky, žel arabština mezi nimi nebyla.
Podle svých vlastních slov dotyčný nikdy neměl možnost učit se islám od učenců, avšak muslimský svět před nedávnem navštívil a dokonce v jedné většinově muslimské zemi pobýval v rámci své několikaměsíční odborné stáže při ambasádě své země. Doma ve svém městě také spolupracoval s několika neziskovkami v aktivitách za otevřenou společnost a mezináboženský dialog.
“Vážený šejchu, velmi bych rád, myslím, bylo by mi opravdovou ctí a neskutečnou radostí, kdybych vám mohl něco ukázat …” vyhrkl nedočkavě mladík a snažil se tlumočníkovi vsunout do rukou složku papírů, kterou s sebou nesl, aby z ní šejchovi přeložil alespoň několik krátkých, zvýrazňovačem pečlivě podtržených úryvků, které mladý autor pokládal za nejdůležitější.
“Na těchto stránkách obhajuji islám a bráním muslimy. Toto je kniha, kterou jsem sepsal v průběhu asi dvou let na základě svých zkušeností z mnoha a mnoha debat. Fundovaně reaguje na mnoho otázek ohledně islámu, na které se nemuslimové v mé zemi velmi často ptají a na které mnoho muslimů nedokáže adekvátně odpovědět. Vyvrací spoustu mýtů a nedorozumění o islámu a uvádí na správnou míru velké množství toho, co z islámu jak jinověrci, tak i sami rodilí muslimové velmi často chápou úplně špatně. Nesmírně rád bych slyšel váš názor.”
Tlumočník krátce pohovořil se šejchem a následně oba dovolili mladému spisovateli, aby ocitoval alespoň názvy několika kapitol, protože šejch je nesmírně vytížený a nebude mít mnohostránkové dílo, napsané navíc v cizí řeči, kdy prostudovat.
“O čem jsi tedy psal, bratře?” vybídl mladého konvertitu šejch.
Mladíkovi nadšením zasvítily oči a s vervou a elánem slavnostním tónem uvozoval názvy kapitol, které napsal:
“Islám je víra pokroku. Islám odmítá vše, co odporuje rozumu. Moderní věda není v rozporu s islámem. Islám přijímá evoluční teorii. Islám je náboženství míru. Džihád neznamená válku. Opravdoví muslimové vždy odmítají nenávist. Všichni lidé jsou si bratři. Kdo chce věřit, ať věří, kdo nechce, ať nevěří. Skutečný islám obhajuje lidská práva. Pravé islámské státní zřízení je demokracie. Islám podporuje rovnost mužů a žen. Příklady emancipovaných muslimek. Zastaralé interpretace škodí. Islámské právo lze reformovat. Tak vypadá skutečná reforma islámského práva. Židé, křesťané a muslimové v mezináboženském dialogu a soužití. Vejdou do Ráje opravdu jen muslimové? Trest za odpadlictví neexistuje. Tělesné tresty nejsou nezměnitelné. Homosexualita není zločin. Skutečně přikazuje islám zahalování? Proč v muslimských zemích často chápou islám špatně. Proč je Západ mnohdy islámštější, než muslimské země …”
Byla zde velká spousta dalších kapitol psaných v podobném defétisticky apologickém duchu, ale šejch ztrácel pozornost a tlumočník už nechtěl dále překládat.
“Bratře,” pravil šejch, “ukázal jsi to, cos napsal, imámovi či někomu ze starších bratří?”
“Náš imám neumí mou řeč. A starší bratři tomu nerozumějí a zdá se, že ani nechtějí. Oni sami mají se spoustou věcí problém. Sami by měli slyšet dost z toho, co píšu,” dušoval se mladý konvertita. “Proto jdu za vámi.”
“Bratře,” pokračoval šejch. “Možná bys měl nejprve ty sám studovat základy islámských nauk pod vedením skutečných islámských učenců. Některé tvé závěry mohou být poněkud … unáhlené,” pravil šejch konvertitovi smířlivě.
Tlumočník začínal být nervózní a pomalu mu docházela trpělivost. “Tak už stačilo,” odsekl podrážděně a strčil složku papírů zpět do rukou mladému konvertitovi.
“Ale vždyť já se snažím vysvětlovat islám a bránit nás, muslimy!” zvýšil hlas mladý konvertita dotčeně.
“Bratře, prosím tě,” řekl šejch a dodal: “Už nás raději nebraň.”
Když tlumočník přeložil mladému konvertitovi tato slova, jeho krátké strniště na bradě zvlhlo slzami. Trhl rukou s papíry a znovu si je vložil pod paži. Otočil se na patách a vydal se uraženě k odchodu.
Šejch vykročil směrem za ním. Pohledem vybídl tlumočníka, aby ho následoval. Když dostihl mladíka, řekl mu:
“Každá věc má svou konkrétní formu i obsah, svou barvu, svou vůni, svou příchuť, svou konzistenci a svůj vzhled. Islám stanovil Alláh a naučil nás islámu skrze příklad našeho Posla صلى الله عليه وسلم. Alláh Samotný dal islámu všechny rysy, díky nimž je islám islámem a ti, kteří ho následují, jsou muslimy. A islámu nejlépe sluší ta barva, aroma a konzistence, kterou mu dal Vznešený Alláh, který islám seslal, shodně Božím slovům:
صِبْغَةَ اللَّهِ ۖ وَمَنْ أَحْسَنُ مِنَ اللَّهِ صِبْغَةً ۖ وَنَحْنُ لَهُ عَابِدُونَ
“Toto je punc Boží, a kdo lepší je než Bůh, aby puncem označil? A Jemu my sloužíme.” (Bekara: 138)
Co se stane, když budeš mít láhev přírodní šťávy, trochu upiješ a potom doplníš vodou? Co se stane, když potom zase upiješ a zbytek doliješ vodou? Nebude snad šťáva čím dál řidší a vodovější, až se z ní nakonec stane voda úplně? I když jí ty budeš pořád říkat ovocná šťáva, už nebude mít ani barvu, ani aroma a ani konzistenci šťávy. Bude to jen voda, ať už ji nazveš jakkoli. Chceš-li, nalévej lidem okolo sebe jen obyčejnou vodu, ale nelži jim a nenamlouvej, že jim naléváš přírodní ovocnou šťávu.
Abys někomu nalil ovocnou šťávu, potřebuješ nejprve vycedit šťavnaté ovoce, které muselo celé týdny zrát, než jsi ho utrhl. A ještě předtím musel strom, na němž ovoce zrálo, růst mnoho dlouhých let, než začal plodit. Musel jsi při tom vynaložit jisté úsilí. Potom ti další práci dalo vytlačit šťávu a připravit nápoj. Teprve potom můžeš rozlévat. Pokud tak učiníš dřív, bude nápoj trpký. Pokud tak učiníš později, zkysne.
Chceš-li sloužit Alláhu a Boží zvěsti, ber islám takový, jakým ho Alláh seslal. Nedodávej mu barvu, aroma a konzistenci něčeho jiného, i když jen málokomu okolo tebe islám lahodí takový, jaký je. Není chybou islámu, že jeho plody a šťávu z nich skoro nikdo ve tvém okolí nedokáže spolknout. Islám se brání sám. Nepotřebuje, abys ho bránil. To ty potřebuješ islám, aby bránil tebe. A proto studuj svou víru. Nechť tě neodvrátí ničí předpojatost a chybná předporozumění. Zasaď svůj ovocný strom. Hledej nauku dál a zdokonaluj se. Počkej, až tvůj strom začne plodit a tvé ovoce uzraje. Až potom lisuj a stáčej. A hlavně nikdy to, co rozléváš, ničím jiným neřeď a nepoužívej žádné náhražky. Jen odhadni, komu kdy nabídnout a kdo kdy a kolik dokáže spolknout.”
Na uplakané smutné tváři mladého konvertity se rozzářil radostný úsměv. Šejch ho objal na rozloučenou a oba se s pozdravy míru na rtech rozešli každý svou cestou.
Tento hluboce lidský příběh nám připomíná, že skutečná moudrost pramení z hlubokého vhledu, pevných zásad a nevyvratitelného důkazu. Když si šejtán osedlá lidský intelekt, potom se nedivme, že existuje tolik anarchie, mudrování a cynicky pokryteckého zneužívání víry. Islám přišel v té podobě, v jaké přišel a zůstává takový, jaký zůstal právě proto, aby uchránil a zachoval naši důstojnost. Pokud budeme islám měnit, abychom se někomu podbízeli, vložíme svou důstojnost tomuto dotyčnému přímo pod nohy.
Sekulární diktatury násilím zbavují muslimy a muslimky vnějších znaků jejich víry. Avšak modernisté a liberálové v muslimském hávu dnes zbavují muslimy a muslimky i těch prvků víry, které doposud zůstaly chráněny hluboko uvnitř jejich srdcí. A takoví jsou pro islám v konečném důsledku ještě nebezpečnější, než ti, kteří se tak či onak nijak netají tím, kolik mnoho islám a muslimy nenávidí!
Bývaly doby, kdy jsme dokázali přesvědčit o pravdě islámu i mnohé rodilé nemuslimy. Dnes se probouzíme do doby, kdy nedokážeme přesvědčit o pravdě islámu nemálo rodilých muslimů! Kolik jen je mezi námi těch, kteří mají oči, jimiž nic nevidí, uši, jimiž nic neslyší a srdce, kterými nic nechápou?!
Pravda, je-li pravdou, odjakživa brání sebe samu a nepotřebuje na své straně žádnou strojenou a vyumělkovanou obhajobu podle nejnovější módy. Je lepší být mezi posledními, kteří následují takovou odvěkou pravdu, nežli mezi prvními, kteří následují její momentální pančovanou náhražku. Kdo má jasnou vizi, že dojde úspěchu, následuje prošlapanou cestu těch, kteří úspěchu dosáhli před ním.
Pravda pochází od Pána tvého, proto nepochybuj! Pravda je přímo před tebou. Chop se jí, následuj ji a nepřizpůsobuj tuto pravdu právě panující módě!
A skončím prosbou Posla Božího صلى الله عليه وسلم, jak ji uvedl Zejd ibn Alkam رضي الله عنه:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ عِلْمٍ لاَ يَنْفَعُ وَمِنْ قَلْبٍ لاَ يَخْشَعُ وَمِنْ نَفْسٍ لاَ تَشْبَعُ وَمِنْ دَعْوَةٍ لاَ يُسْتَجَابُ لَهَا
“Ó Bože! Věru se k Tobě utíkám před vědomostí, která není k užitku, před srdcem, které necítí bázeň, před egem, které se nenabaží a před prosbou, která zůstane nevyslyšena!“1