Vydržet žít bohabojně se vyplácí, díl 1.

gray scale photo of dome building

Věz, Alláh se ti smiluj, že život na tomto světě není a nikdy nebude procházka růžovým sadem. Život byl, je a zůstane sveřepým bojem a skutečný ráj, zábava a užívání přichází teprve až po smrti a to jen pro toho, kdo ve vřavě všech těch bitev vezdejšího světa dokáže ubránit hradby pevnosti své víry.

Vznešený Alláh pravil:

أَحَسِبَ ٱلنَّاسُ أَن يُتْرَكُوٓا۟ أَن يَقُولُوٓا۟ ءَامَنَّا وَهُمْ لَا يُفْتَنُونَ وَلَقَدْ فَتَنَّا ٱلَّذِينَ مِن قَبْلِهِمْ ۖ فَلَيَعْلَمَنَّ ٱللَّـهُ ٱلَّذِينَ صَدَقُوا۟ وَلَيَعْلَمَنَّ ٱلْكَـٰذِبِينَ

Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: “Uvěřili jsme,” a že zkoušeni nebudou? Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou. (‘Ankebút:2-3)

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله علبه وسلم řekl:

لَمَّا خَلَقَ اللَّهُ الْجَنَّةَ وَالنَّارَ أَرْسَلَ جِبْرِيلَ عَلَيْهِ السَّلاَمُ إِلَى الْجَنَّةِ فَقَالَ انْظُرْ إِلَيْهَا وَإِلَى مَا أَعْدَدْتُ لأَهْلِهَا فِيهَا ‏.‏ فَنَظَرَ إِلَيْهَا فَرَجَعَ فَقَالَ وَعِزَّتِكَ لاَ يَسْمَعُ بِهَا أَحَدٌ إِلاَّ دَخَلَهَا ‏.‏ فَأَمَرَ بِهَا فَحُفَّتْ بِالْمَكَارِهِ فَقَالَ اذْهَبْ إِلَيْهَا فَانْظُرْ إِلَيْهَا وَإِلَى مَا أَعْدَدْتُ لأَهْلِهَا فِيهَا فَنَظَرَ إِلَيْهَا فَإِذَا هِيَ قَدْ حُفَّتْ بِالْمَكَارِهِ فَقَالَ وَعِزَّتِكَ لَقَدْ خَشِيتُ أَنْ لاَ يَدْخُلَهَا أَحَدٌ ‏.‏ قَالَ اذْهَبْ فَانْظُرْ إِلَى النَّارِ وَإِلَى مَا أَعْدَدْتُ لأَهْلِهَا فِيهَا ‏.‏ فَنَظَرَ إِلَيْهَا فَإِذَا هِيَ يَرْكَبُ بَعْضُهَا بَعْضًا فَرَجَعَ فَقَالَ وَعِزَّتِكَ لاَ يَدْخُلُهَا أَحَدٌ ‏.‏ فَأَمَرَ بِهَا فَحُفَّتْ بِالشَّهَوَاتِ فَقَالَ ارْجِعْ فَانْظُرْ إِلَيْهَا ‏.‏ فَإِذَا هِيَ قَدْ حُفَّتْ بِالشَّهَوَاتِ فَرَجَعَ وَقَالَ وَعِزَّتِكَ لَقَدْ خَشِيتُ أَنْ لاَ يَنْجُوَ مِنْهَا أَحَدٌ إِلاَّ دَخَلَهَا ‏

Když Alláh stvořil Ráj a Peklo, vyslal Džibríla, mír s ním, k Ráji, řka: „Podívej, co všechno jsem v něm připravil pro jeho obyvatele!“ Džibríl si prohlédl Ráj, vrátil se a řekl: „Při Tvé Slávě, nebude nikoho, kdo by o něm neslyšel, aniž by do něho nevešel.“ Proto Alláh nařídil obklopit Ráj obtížnými věcmi. Potom Džibrílovi znovu přikázal: „Běž a podívej se, co jsem v něm připravil pro jeho obyvatele.“ Džibríl se rozhlédl, viděl, jak je cesta k Ráji zatarasená těžkostmi a řekl: „Při Tvé Slávě, obávám se, že se do něj nikdo nedokáže dostat.“ Potom Alláh pravil Džibrílovi: „Běž se podívat na Peklo a na to, co jsem v něm připravil pro jeho obyvatele.“ Džibríl se podíval na Peklo, na jednotlivé jeho vrstvy, jak se překlápějí přes jiné a když se pak vrátil, řekl: „Při Tvé Slávě, obávám se, že do něho nikdo nevkročí.“ Proto Alláh přikázal, aby bylo obklopeno slastmi a pak řekl Džibrílovi: „Běž se na něho podívat teď.“ Džibríl se podíval a spatřil, jakými slastmi je ono obklopeno, načež řekl: „Při Tvé Slávě, obávám se, že se před ním nikdo nezachrání a že v něm skončí každý!1

Háfiz ibn Hadžer al-‘Askalání praví:

Někteří zbožní předkové byli tázáni proč je pro nás obtížné konat dobré skutky, avšak tak snadné dopouštět se hříchů. Odpověděli: „Protože v každém dobrém skutku je jistá hořkost, kterou je nutno překonat, avšak necítíme jeho slast, zatímco v každém hříchu jistá dávka slasti, která k němu láká, avšak necítíme jeho hořkost a proto do nich snano upadáme.“ Proto nechť tě tato jejich snadnost nesvede k tomu, že je budeš páchat.2

Ty splň svůj díl dohody a Alláh tě nezklame

K Božím zákonitostem proto patří i to, že své služebníky zkouší. Nenechá je bez ran osudu a životních zkoušek, protože kdyby tak nečinil, zanechal by věřící napospas nemožnosti rozlišit, kdo je skutečný a opravdový a kdo je pouhý pokrytec. Pravdomluvný by nemohl být rozpoznán od lháře, jak Vznešený ukazuje také na jiném místě:

وَلَنَبْلُوَنَّكُمْ حَتَّىٰ نَعْلَمَ الْمُجَاهِدِينَ مِنكُمْ وَالصَّابِرِينَ وَنَبْلُوَ أَخْبَارَكُمْ

A věru vás budeme zkoušet, abychom rozpoznali mezi vámi ty, kdož usilovně se snaží a jsou trpěliví, a abychom prozkoumali zprávy o vás. (Muhammed: 31)

Ibnu l-Džewzí pravil:

Tento svět je místem zkoušek. Proto se každý rozumný musí snažit o to, aby byl trpělivým.3

Z tohoto důvodu Alláh požaduje od Svých služebníků, aby svou proklamovanou oddanost a víru prokázali i svými činy:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِن تَنصُرُوا۟ ٱللَّـهَ يَنصُرْكُمْ وَيُثَبِّتْ أَقْدَامَكُمْ

Vy, kteří věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (Muhammed: 7)

وَمَن يَتَّقِ ٱللَّـهَ يَجْعَل لَّهُۥ مَخْرَجًا وَيَرْزُقْهُ مِنْ حَيْثُ لَا يَحْتَسِبُ ۚ وَمَن يَتَوَكَّلْ عَلَى ٱللَّـهِ فَهُوَ حَسْبُهُۥٓ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ بَـٰلِغُ أَمْرِهِۦ ۚ قَدْ جَعَلَ ٱللَّـهُ لِكُلِّ شَىْءٍ قَدْرًا

A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal. A tomu, kdo spoléhá se na Boha, tomu On postačí, vždyť Bůh uskutečňuje rozkaz Svůj a Bůh ustanovil pro věc každou rozměr její. (Talák:2-3)

Sufján as-Sewrí řekl: „Tvou povinností je vykonat co nejvíce dobrých činů a Alláh ti zaručí blahobyt a komfort v tvém hrobě. Vyvaruj se všeho, co bylo zakázáno a tímto okusíš slast víry.4 Podle jiného podání také řekl: „Na tobě je konat dobré skutky s pevnou vírou a odhodláním v srdci, vydělávat na sebe a svou rodinu dovoleným způsobem a utrácet na sebe a svou rodinu za to, co je dovoleno.5

Ibn Tejmíja pravil:

Srdce věřícího nepřestane být pokoušeno, dokud člověk svou víru nezasvětí výhradně Alláhu Jedinému.6

Ibnu l-Kajjim toto vysvětluje na příkladu půstu:

Bezúhonnost srdce a jeho neochvějné následování správné cesty vedoucí k Alláhu a Jeho Spokojenosti závisí na síle, s jakou se toto srdce odevzdává Alláhu. Srdce nedosáhne nápravy, dokud se k Alláhu zcela neobrátí. Avšak přehánění v jídle, pití, užívání si společenských kontaktů, nadměrném mluvení a v líném spaní patří k těm faktorům, které posilují v srdci rozkladné tendence, odvrací ho od Alláha a ruší spojení s Ním, ztěžuje úsilí být vůči Němu pokorným, oslabují ho a zpomalují, nebo ho dokonce na jeho pouti za jeho cílem zcela zastaví. Proto Boží milost vyžaduje ukotvení povinného půstu, aby věřící nepřeháněli v jídle a pití a aby zbavili svá srdce nízkých chtíčů, které jejich srdce odvracejí od jejich cíle, ke kterému se vydala po cestě poslušnosti vůči Alláhu. Alláh z tohoto důvodu předepsal půst jako povinnost, neboť se v něm nachází veliký užitek pro Jeho služebníky na tomto i na onom světě. A tento půst jim také nic neubere z toho, co jim tento či onen svět přináší.7

‘Abdurrahmán ibn Násir as-Se’dí shrnuje:

Kdokoli zůstane na tomto světě neochvějným následovníkem přímé cesty, toho Alláh obdaří neochvějností během umírání a v záhrobí. Alláh mu pak oznámí radostnou zvěst blaženosti a věčného užívání.8

Vznešený Alláh připomíná:

أَلَا إِنَّ لِلَّـهِ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۗ أَلَا إِنَّ وَعْدَ اللَّـهِ حَقٌّ وَلَـٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ

Což Bohu nepatří vše, co na nebesích je a na zemi? Což není slib Boží pravdivý? A přece většina z nich to neví. (Júnus: 55)

Budeme zkoušeni jen shodně síle své víry

Věz, Alláh se ti smiluj, že Božím záměrem není srazit Svého služebníka na kolena a zlomit ho ranou osudu. Vznešený Alláh praví:

وَلَنَبْلُوَنَّكُم بِشَيْءٍ مِّنَ الْخَوْفِ وَالْجُوعِ وَنَقْصٍ مِّنَ الْأَمْوَالِ وَالْأَنفُسِ وَالثَّمَرَاتِ ۗ وَبَشِّرِ الصَّابِرِينَ الَّذِينَ إِذَا أَصَابَتْهُم مُّصِيبَةٌ قَالُوا إِنَّا لِلَّـهِ وَإِنَّا إِلَيْهِ رَاجِعُونَ أُولَـٰئِكَ عَلَيْهِمْ صَلَوَاتٌ مِّن رَّبِّهِمْ وَرَحْمَةٌ ۖ وَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْمُهْتَدُونَ

Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým, kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: “My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!” A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni. (Bekara: 155-157)

Mus’ab bin Sa’d ibn Abí Wekkás رضي الله عنه vyprávěl o svého otce, že jistý muž se Posla Božího صلى الله علبه وسلم otázal: „Kdo je ze všech lidí zkoušen nejvíce?“

Posel Boží صلى الله علبه وسلم odvětil:

الأَنْبِيَاءُ ثُمَّ الأَمْثَلُ فَالأَمْثَلُ فَيُبْتَلَى الرَّجُلُ عَلَى حَسَبِ دِينِهِ فَإِنْ كَانَ دِينُهُ صُلْبًا اشْتَدَّ بَلاَؤُهُ وَإِنْ كَانَ فِي دِينِهِ رِقَّةٌ ابْتُلِيَ عَلَى حَسَبِ دِينِهِ فَمَا يَبْرَحُ الْبَلاَءُ بِالْعَبْدِ حَتَّى يَتْرُكَهُ يَمْشِي عَلَى الأَرْضِ مَا عَلَيْهِ خَطِيئَةٌ

Proroci, potom ti, kteří jim jsou nejblíže a potom ti, kteří stojí nejblíže jim. Člověk zakouší pokušení shodně síle své víry. Je-li ve své víře pevným, potom i jeho zkoušky budou tvrdší. Pokud je jeho víra křehká, bude pokoušen pouze tolik, kolik jeho víra dokáže unést. Boží služebník bývá podrobován zkouškám tak dlouho, dokud nekráčí po zemi zcela prost svých hříchů.9

Muhammeda ibn Idríse aš-Šáfi’ího se tázali: „Abú ‘Abdilláhu! Co je lepší, získat převahu, nebo být podroben zkoušce?“ Odpověděl: „Nikdo nezíská převahu, dokud nebude podroben zkoušce. Věru proto Alláh podrobil zkoušce Núha, Músá, ‘Ísá i Muhammeda, mír a požehnání s nimi všemi. Až když prokázali svou neochvějnost, získali převahu. Proto ať si nikdo nemyslí, že nebude muset pocítit útrapy.10

Ibráhím ibn Mewlid vyprávěl: „Navštívil jsem Ibráhíma ibn Mukri´a krátce poté, co ho jeho mula shodila ze sedla, nakopla ho a přerazila mu nohu. Řekl: „Kdyby nebylo nepříjemností, které se nám na tomto světě stávají, věru bychom stanuli před Alláhem naprosto zruinovaní.11

‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz praví:

Vznešený Alláh zkouší Své služebníky dobrými i špatnými časy, těžkostí i blahobytem, touto cestou je povyšuje v jejich stupních i v jejich postavení, spravuje jejich čest i reputaci, násobí odměny za jejich dobré činy, podobně jako v případě Proroků, mír s nimi všemi. Pokud je kdokoli z dobrých Božích služebníků pokoušen chorobou apod., jeho zkouška je jako zkouška prorocká. I jeho odměna se zvětšuje, jeho reputace i sláva roste atd. Proto ať je v tom příkladem pro ostatní.12

Sálih al-Fewzán pravil:

Alláh nezmaří odměnu věřících. Postihuje je pohromami, aby je očistil od jejich hříchů či znásobil jejich odměnu. Jakákoli kalamita může být důvodem odpuštění hříchů a očisty z nich. Může se stát, že služebník už žádné hříchy nemá, ale přesto ho postihne nějaká nepříjemnost. Pak je to proto, aby dosáhl ještě vyšších stupňů Ráje. To proto, že v Ráji Alláh umístil i takové příčky, kterých není možné dosáhnout pouhými činy. Proto pak Alláh sesílá pohromy, aby odměnu věřících ještě více rozmnožil, aby mohli na tyto příčky dosáhnout. Ať už se věřící octne v jakékoli situaci, vždy tato situace hraje pro něho.13

Také řekl:

Zlo nikdy nezůstává věčně. Muslim trpělivě čeká na úlevu a utíká se před zlem k Alláhu.“ 14

Upřednostni onen svět nad světem tímto

Vznešený Alláh praví:

زُيِّنَ لِلنَّاسِ حُبُّ الشَّهَوَاتِ مِنَ النِّسَاءِ وَالْبَنِينَ وَالْقَنَاطِيرِ الْمُقَنطَرَةِ مِنَ الذَّهَبِ وَالْفِضَّةِ وَالْخَيْلِ الْمُسَوَّمَةِ وَالْأَنْعَامِ وَالْحَرْثِ ۗ ذَٰلِكَ مَتَاعُ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۖ وَاللَّـهُ عِندَهُ حُسْنُ الْمَآبِ قُلْ أَؤُنَبِّئُكُم بِخَيْرٍ مِّن ذَٰلِكُمْ ۚ لِلَّذِينَ اتَّقَوْا عِندَ رَبِّهِمْ جَنَّاتٌ تَجْرِي مِن تَحْتِهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا وَأَزْوَاجٌ مُّطَهَّرَةٌ وَرِضْوَانٌ مِّنَ اللَّـهِ ۗ وَاللَّـهُ بَصِيرٌ بِالْعِبَادِ

Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější. Rci: “Mám vás zpravit o tom, co lepší je než toto? Pro ty, kdož jsou bohabojní, u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a manželky čisté a zalíbení Boží. A Bůh jasně zří služebníky Své (Áli ‘Imrán: 14-15)

مَّن كَانَ يُرِيدُ الْعَاجِلَةَ عَجَّلْنَا لَهُ فِيهَا مَا نَشَاءُ لِمَن نُّرِيدُ ثُمَّ جَعَلْنَا لَهُ جَهَنَّمَ يَصْلَاهَا مَذْمُومًا مَّدْحُورًا وَمَنْ أَرَادَ الْآخِرَةَ وَسَعَىٰ لَهَا سَعْيَهَا وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَأُولَـٰئِكَ كَانَ سَعْيُهُم مَّشْكُورًا

Těm, kdož po věcech rychle pomíjivých touží, pospíšíme dát v něm to, co chceme, a tomu, komu chceme; však potom pro ně peklo připravíme, aby v něm hořeli v ponížení a v zavržení. Kdož však po životě budoucím touží a usilují o něj horlivě, jsouce přitom věřící – vděčně uznáno bude jejich snažení. (Isrá: 17-18)

وَمَا هَـٰذِهِ الْحَيَاةُ الدُّنْيَا إِلَّا لَهْوٌ وَلَعِبٌ ۚ وَإِنَّ الدَّارَ الْآخِرَةَ لَهِيَ الْحَيَوَانُ ۚ لَوْ كَانُوا يَعْلَمُونَ

Tento život pozemský není leč zábava a hra, zatímco pobyt v životě budoucím je tím životem pravým – kéž by to jen věděli! (‘Ankebút: 64)

Nevěřícím a všem, kteří jsou posedlí pozlátky tohoto světa je vyčítáno:

كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ الْعَاجِلَةَ وَتَذَرُونَ الْآخِرَةَ

Však pozor! Vy naopak milujete rychle plynoucí a zanedbáváte život budoucí. (Kijáma: 20-21)

إِنَّ هَـٰؤُلَاءِ يُحِبُّونَ الْعَاجِلَةَ وَيَذَرُونَ وَرَاءَهُمْ يَوْمًا ثَقِيلً

Ti, kdož milují tento svět pomíjivý, nedbají na den obtížný, jejž mají před sebou. (Insán: 27)

Naopak na adresu bohabojných je řečeno:

وَمَن يَتَّقِ ٱللَّهَ يَجۡعَل لَّهُۥ مِنۡ أَمۡرِهِۦ يُسۡرٗا

A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí. (Talák: 4)

Ibnu l-Kajjim poznamenal:

Zde nás Alláh zpravuje o tom, že přinese ulehčení těm, kdo jsou bohabojní a to takové, které neposkytne nikomu mimo ně.15

Al-Hasan al-Basrí pravil svým učedníkům: „Skupinko mladých! Usilujte o onen svět, protože často vídáme lidi, jak usilují o onen svět a přitom získají mnoho i ze světa tohoto, avšak nikd jsme neviděli nikoho, kdo by se hnal za tímto světem a přitom získal i svět onen stejně jako tento!16

Abú Bekr ibnu l-‘Arabí at-Tartúší pravil: „Pokud dostaneš na výběr mezi něčím z tohoto a něčím z onoho světa, vyber si tu věc z onoho světa. Jen tak získáš jak tento svět, tak i svět onen.17

Ibnu l-Kajjim praví:

Láska k vědění a touha ho získávat je základem všech skutků pokornosti vůči Stvořiteli. A láska k tomuto světu, k bohatství a snaha se po něm pídit je základem všech podob zla.18

Podobně tomu i soudobý učenec Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:

Mějte se na pozoru předtím, abyste neprodávali svou víru a s ní i svůj podíl na tomto životě za zcela nepatrnou cenu!19

Význam modlitby pro šťastný život

Měj na paměti, že modlitba ti přináší úlevu a rozptyluje tíseň tak, jako nic jiného. Nauč se proto pospíchat k Alláhu, když ti je nejhůř a hledej v modlitbě svou útěchu.

Vznešený Alláh praví:

وَاسْتَعِينُوا بِالصَّبْرِ وَالصَّلَاةِ ۚ وَإِنَّهَا لَكَبِيرَةٌ إِلَّا عَلَى الْخَاشِعِينَ

Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je věru velmi obtížná, kromě pro pokorné (Bekara: 45)

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اسْتَعِينُوا بِالصَّبْرِ وَالصَّلَاةِ ۚ إِنَّ اللَّـهَ مَعَ الصَّابِرِينَ

Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými. (Bekara: 153)

Modlitbu a trpělivost spojil dohromady vedle přikazování dobra a odvracení od zla i moudrý Lukmán, když radil svému synu:

يَـٰبُنَىَّ أَقِمِ ٱلصَّلَوٰةَ وَأْمُرْ بِٱلْمَعْرُوفِ وَٱنْهَ عَنِ ٱلْمُنكَرِ وَٱصْبِرْ عَلَىٰ مَآ أَصَابَكَ ۖ إِنَّ ذَٰلِكَ مِنْ عَزْمِ ٱلْأُمُورِ

Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věci! (Lukmán: 17)

Al-Kurtubí označil modlitbu za „prostředek zvyšující a rozhojňující dary od Alláha,“ mezi něž patří jak živobytí, tak i fyzické, duševní i duchovní zdraví a pohodový život.20

Ibn Kesír dodal:

Pokud budeš dodržovat modlitbu, Boží dary k tobě budou přicházet z míst, odkud by sis nikdy ani nedovedl představit.21

Podle Ibn Hadžera at-Tíbí řekl: „Pospíchat k modlitbě v časech, kdy se objeví pohromy je jednou z podob následování příkladu proroků, mír s nimi, vrcholem mravních ctností a vysoké úrovně poznání duchovních skutečností.22

Ohledně vztahu modlitby a čistoty srdce Ibnu l-Kajjim pravil:

Pokud člověk, jehož srdce je čisté, vstoupí do modlitby, jeho světské úzkosti a vezdejší starosti ho opustí. Naopak, stane se pro něj obtížným modlitbu ukončit. Shledá, že modlitba mu poskytuje útěchu a potěšení, je zvlažením jeho oka a štěstím jeho srdce.23

Podle Muhammeda ibn Sáliha al-‘Usejmína je po povinných modlitbách nejlepším způsobem ochrany před pohromamy a ranami osudu konkrétně noční nepovinná modlitba. 24 Toto přibližuje na jiném místě:

Pokud by někdo namítl, že přeci dodržujeme pět povinných denních modliteb a k tomu i denní modlitby nepovinné, kolik nám jen Alláh umožní, avšak v srdci necítíme nic a nic nám ani nebrání páchat zkažené a zlé skutky, byť Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ ٱلصَّلَوٰةَ تَنۡهَىٰ عَنِ ٱلۡفَحۡشَآءِ وَٱلۡمُنكَرِ‌ۗ

věru modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných (‘Ankebút: 45),

potom odpovědí na jeho námitku je, že taková modlitba postrádá pravý úmysl v pozadí jejího vykonání a není provedena dokonalým způsobem tak, jak Alláh a Jeho Posel صلى الله علبه وسلم přikázal, bez toho, aby během ní člověk přemýšlel o něčem jiném, což je zakázáno. Tou nejdůležitější věcí v modlitbě je totiž pokornost a pohrouženost (arab. الخشوع al-chušú’) během jejího vykonání. Při takové modlitbě je srdce modlícího se plně přítomno a soustředí se a toto se potom odrazí na samotné modlitbě i po ní. Jeho srdce se odhodlá pokračovat po přímé cestě a začne toužit po tomto zvláštním stavu pohrouženosti během modlitby, neboť pocítí lásku k Bohu, naději v Jeho milost a bázeň před Jeho trestem. Bude to úplně jiná modlitba než na začátku – a Alláh ať nám to odpustí. Takový člověk najednou sezná, že mu už šejtán nenašeptává a neruší ho v uctívání, tak jako předtím, kdy se marně pokoušel myšlenky, které mu ponoukal, odehnat, avšak ony se vracely a šířily jeho hrudí jako kruhy na vodní hladině po dopadu kamene, až zcela zaplnily jeho mysl. A pak přišlo další a další pomyšlení, které odvádělo jeho pozornost dál a dál. Proto radím nejprve sobě a potom i každému dalšímu muslimovi, aby se snažil dosáhnout ve svých modlitbách tohoto stavu pohrouženosti a soustředěnosti, protože toto přinese skvělé výsledky a pozitivní dopad nejen na modlitbu. Modlitba se pro takového člověka stane slastí.25

  1. Vydržet žít bohabojně se vyplácí, díl 1.
  2. Vydržet v bohabojnosti se vyplatí, díl 2.
  1. Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3763, Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4744; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3560 jako hasan sahíh; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8648. Jako sahíh ho doložil Ibnu l-‘Arabí v ‘Áridatu l-ahwazí, 5/275; al-Munzirí smýšlel, že je buď sahíh, nebo alespoň hasan či blízko tomu, viz at-Terghíbu we t-terhíb, 4/338; a al-Albání ho ohodnotil jako hasan v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 3669.
  2. Viz Fethu l-Bárí, 13/614.
  3. Viz Sajdu l-chátir, 1/393.
  4. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/82.
  5. Viz al-Džámi’u li-achlíki r-ráwí we ádábi s-sámí, str. 21.
  6. Viz al-Fetáwá al-kubrá, 10/545.
  7. Viz Zádu l-me’ád, 2/39.
  8. Viz al-Fewákihu š-šáhíja, str. 93.
  9. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2398 jako hasan sahíh. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 143.
  10. Zaznamenal Ibnu l-Kajjim v Medáridžu s-sálikín, 2/283.
  11. Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 7/200.
  12. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 4/370-371.
  13. Viz Šerhu s-sunna, str. 346.
  14. Viz Šerhu hadísi „Inná kunná fí džáhilíja …“, str. 16.
  15. Viz at-Tibján, str. 36.
  16. Zaznamenal al-Bejhekí v az-Zuhdu l-kebír, str. 17.
  17. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 19/491.
  18. Viz Miftáhu dári s-se’áda, 1/419.
  19. Viz Tuhfetu l-mudžíb, str. 104.
  20. Viz al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 1/170.
  21. Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 5/327.
  22. Viz Fethu l-Bárí, 2/531.
  23. Viz Ighásetu l-lehfán fí masájidi š-šejtán, 1/121.
  24. Více viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 9/501.
  25. Viz at-Ta’líku ‘alá sijásati š-šer’íja, str. 69.