Úloha optimizmu a pozitivního přístupu v myšlení a životě muslima

low angle of pink flowering tree

Vznešený Alláh stanovil tuto víru, aby zušlechtila jedince i společnosti na tomto světě a uvedla je do věčné blaženosti na světě onom. Určil její zákon, aby člověku, komunitám i lidstvu jako celku zajistil užitek a uchránil ho před vším, co mu škodí na tomto i na onom světě. A seslal písmo, aby bylo kromě jiného především radostnou zvěstí pro každého, kdo na Boží víru kladně odpoví.

Pozitivní uvažování se tak promítá v celém islámském učení a prostupuje každý jeho element. Proto i jeho následovník, pakliže si nárokuje upřímnou víru, musí, dokud to je alespoň trochu možné, být pozitivní a optimistický, probouzet naději, nešířit zoufalství a chmury a nebýt jako černá kronika.

Muhammed Sálih al-‘Usejmín pravil:

Jediný správný přístup je, aby člověk zůstával optimisticky naladěn, cítil se šťastně a radoval se z toho dobrého, co kolem sebe vidí. Nesmí se dívat dopředu na to, co ho v životě ještě čeká, černě a obávat se dopředu natolik, že propadne ustaranosti a pozbude nadějí.1

Pozitivní myšlení v koránských verších

Vznešený Alláh vnáší věřícím optimizmus a vkládá novou sílu do žil na mnoha místech v Koránu, například ve svých slovech:

وَلَا تَهِنُوا۟ وَلَا تَحْزَنُوا۟ وَأَنتُمُ ٱلْأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ

Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! (Áli’Imrán: 139)

إِنَّ ٱلْعَـٰقِبَةَ لِلْمُتَّقِينَ

Věru bohabojným patří konec šťastný! (Húd: 49)

إِنَّ ٱلَّذِينَ قَالُوا۟ رَبُّنَا ٱللَّـهُ ثُمَّ ٱسْتَقَـٰمُوا۟ تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ ٱلْمَلَـٰٓئِكَةُ أَلَّا تَخَافُوا۟ وَلَا تَحْزَنُوا۟ وَأَبْشِرُوا۟ بِٱلْجَنَّةِ ٱلَّتِى كُنتُمْ تُوعَدُونَ

K těm pak, kdož říkali: “Pánem naším je Bůh,” a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: “Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben! (Fussilet: 30)
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín praví:

Pravda vždy zvítězí, dokonce i kdyby jejích následovníků byl jen velmi malý počet a jejích protivníků, následovníků falši, obrovské množství.2

Vznešený Alláh Svému Poslu صلى الله عليه وسلم zjevil také tato slova:

مَا وَدَّعَكَ رَبُّكَ وَمَا قَلَىٰ وَلَلْآخِرَةُ خَيْرٌ لَّكَ مِنَ الْأُولَىٰ وَلَسَوْفَ يُعْطِيكَ رَبُّكَ فَتَرْضَىٰ

Pán tvůj tě neopustil ani tebou nepohrdá! A bude pro tebe poslední věru lepší než první a Pán tvůj tě zajisté obdaří k tvému uspokojení. (Duhá:3-5)

فَإِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا إِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا

Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru se strastmi i úleva přichází! (Šerh:5-6)

سَيَجْعَلُ اللَّـهُ بَعْدَ عُسْرٍ يُسْرًا

A Bůh po těžkostech přinese ulehčení. (Talák: 7)

V těchto verších je vzpomenuto jednak to, že žádná těžkost netrvá věčně, po noci vždy přichází den, po bouři vždy přichází vyjasnění a po jakékoli obtíži úleva. A druhak je vzpomenuto i to, že ať už se nám zdá situace jakkoli bezvýchodná, vždy v ní samotné je jisté ulehčení, nějaký aspekt či bod, který ji činí snesitelnějším.

Pozitivní myšlení v koránském příběhu

Když v koránském příběhu Prorok Ja’kúb/Jákob, mír s ním, posílá své syny hledat ztraceného Júsufa/Josefa, mír s ním, říká jim:

وَلَا تَا۟يْـَٔسُوا۟ مِن رَّوْحِ ٱللَّـهِ ۖ إِنَّهُۥ لَا يَا۟يْـَٔسُ مِن رَّوْحِ ٱللَّـهِ إِلَّا ٱلْقَوْمُ ٱلْكَـٰفِرُونَ

A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží! (Júsuf: 87)

Poučme se proto z příběhu o Júsufovi a jeho bratrech.

Důležitější než negativní a nešťastný začátek, v němž Júsufovi ubližují jeho závistiví bratři, je jeho pozitivní a šťastný konec, kdy Júsuf jakožto jeden z nejmocnějších mužů tehdejší supervelmoci – Egypta, zachraňuje svého otce i své nevděčné bratry před jistou smrtí hladem.

Z každé díry, do které člověka hodí jeho nepřejníci, ať už to bylo dno studny, kam Júsufa hodili jeho zlí bratři, anebo temnice, kam ho dostala mstivá velmožova žena, vždy existuje cesta ven.

Neopodstatněnost každého nespravedlivého obvinění vždy časem vyjde najevo, tak jako se ukázalo, že to nebyl Júsuf, ale právě velmožova žena, kdo byl svůdcem k nemravnosti.

Každý bezprávně uvězněný se dočká své svobody a chvíle slávy, jako se jí dočkal i Júsuf, když ho z kobky povolali přímo k egyptskému vládci, aby mu vyložil svůj sen.

Každý bezprávně zavržený se dočká přízně lidu i těch v jeho čele. A ti, kteří nám ublížili, se možná nakonec sami budou kát, prosit ho o odpuštění a žádat, aby se tento ukřivděný modlil za ně, aby jim Alláh jejich křivdu odpustil.

A my jim odpustíme, jako jim odpustil i Júsuf a i Sám Alláh jim zaručí své odpuštění a dovede je k tomu, co je pro ně samotné nejlepší. A takto se všichni sejdeme v pokornosti vůči Jedinému Pánu nás všech.

Ibn ‘Atá pravil: „Není žádného zarmouceného, kterému by súra Júsuf neposkytla útěchu pro jeho bolavou duši.3

Pozitivní myšlení v Sunně

Anas ibn Málik a ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهم vyprávěli, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

أنَّ النَّصْرَ مع الصَّبْرِ والفَرَجَ مع الكَرْبِ وأنَّ مع العُسْرِ يُسْرًا وأنَّ مع العُسْرِ يُسْرًا

Věru vítězství přichází s trpělivostí, úleva s tísní a po těžkosti úleva přichází, po těžkosti úleva přichází.4

Wekí’ ibn Hudus vyprávěl od svého strýce Abú Rázina رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

ضَحِكَ رَبُّنَا مِنْ قُنُوطِ عِبَادِهِ وَقُرْبِ غِيَرِهِ ‏

Alláh se směje, když vidí, jak Jeho služebnící takřka propadají zoufalství a záhy poté jejich situaci v dobré obrací.
Abú Rázin se zeptal: „Posle Boží, náš Pán se směje?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:

نَعَمْ

Ano.
„Potom,“ řekl Abú Rázin, „nám náš Pán, který se směje, žádné dobro nikdy neodepře.“ 5

V kontextu toho, že jakkoli se situace může zdát marnou, nikdy není beznadějná a vždy existuje i nějaká horší, se od Abú Hurejry رضي الله عنه uvádí slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم:

‏ إِذَا نَظَرَ أَحَدُكُمْ إِلَى مَنْ فُضِّلَ عَلَيْهِ فِي الْمَالِ وَالْخَلْقِ فَلْيَنْظُرْ إِلَى مَنْ هُوَ أَسْفَلَ مِنْهُ مِمَّنْ فُضِّلَ عَلَيْهِ ‏

Kdykoli se někdo z vás zadívá na někoho, komu bylo dáno více bohatství či fyzických předpokladů, nechť také pohlédne na ty, kterým bylo jak prvního, tak i druhého, dáno do vínku méně.6

Toto probouzí v člověku optimizmus, pozitivní přístup, spokojenost a vděčnost za to, co má.

Vztah mezi pesimizmem, nevírou a pokrytectvím

Vznešený Alláh praví:

إِنَّا فَتَحْنَا لَكَ فَتْحًا مُّبِينًا لِّيَغْفِرَ لَكَ اللَّـهُ مَا تَقَدَّمَ مِن ذَنبِكَ وَمَا تَأَخَّرَ وَيُتِمَّ نِعْمَتَهُ عَلَيْكَ وَيَهْدِيَكَ صِرَاطًا مُّسْتَقِيمًا وَيَنصُرَكَ اللَّـهُ نَصْرًا عَزِيزًا هُوَ الَّذِي أَنزَلَ السَّكِينَةَ فِي قُلُوبِ الْمُؤْمِنِينَ لِيَزْدَادُوا إِيمَانًا مَّعَ إِيمَانِهِمْ ۗ وَلِلَّـهِ جُنُودُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۚ وَكَانَ اللَّـهُ عَلِيمًا حَكِيمًا لِّيُدْخِلَ الْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ جَنَّاتٍ تَجْرِي مِن تَحْتِهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا وَيُكَفِّرَ عَنْهُمْ سَيِّئَاتِهِمْ ۚ وَكَانَ ذَٰلِكَ عِندَ اللَّـهِ فَوْزًا عَظِيمًا

Věru jsme ti dali dosáhnout úspěchu zřetelného, (abys zvěděl), že Bůh ti odpustil tvé viny dřívější i pozdější a že dobrodiní Své k tobě dovršil a že vede tě stezkou přímou a že Bůh ti pomáhá pomocí mocnou! On je ten, jenž sesílá sakínu do srdcí věřících, aby přidali další víru k víře své – a Bohu patří vojska nebeská i pozemská a Bůh vševědoucí je i moudrý a aby věřící muže a věřící ženy uvedl do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a aby špatné skutky jejich vymazal – a to u Boha je úspěch nesmírný. (Feth: 1-5)

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja ohledně optimizmu a pozitivního přístupu pravil:

Skutečný a opravdový věřící očekává úlevu a nikdy neztrácí naději na milost Boží.7

Naopak negativní myšlení je znakem pokrytců a bezbožníků:

وَيُعَذِّبَ الْمُنَافِقِينَ وَالْمُنَافِقَاتِ وَالْمُشْرِكِينَ وَالْمُشْرِكَاتِ الظَّانِّينَ بِاللَّـهِ ظَنَّ السَّوْءِ ۚ عَلَيْهِمْ دَائِرَةُ السَّوْءِ ۖ وَغَضِبَ اللَّـهُ عَلَيْهِمْ وَلَعَنَهُمْ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا

a aby potrestal pokrytecké muže i ženy a modloslužebníky a modloslužebnice, kteří mají o Bohu špatné mínění. Proti nim ať obrátí se osud špatný, nechť Bůh se na ně rozhněvá a prokleje je a peklo pro ně připraví – a jak hnusný to je cíl konečný. (Feth: 6)

Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí popisuje jejich negativizmus takto:

Pokrytci a modloslužebníci v dobách Posla Božího صلى الله عليه وسلم chovali ve svém nitru velmi ošklivé představy o Alláhu. Smýšleli, že Alláh potřebuje společníka ve svém božství. Smýšleli, že Alláh Svému Poslu صلى الله عليه وسلم nepomůže a že ho opustí, stejně tak, jako jeho věrné společníky. Mysleli si, že s nimi na Hudejbíji skoncují a že je pobijí do jednoho. Mysleli si, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم a Jeho věrní nejsou Alláhu milejší o nic více, než oni sami. A mysleli si, že Alláh nevskřísí mrtvé v Den Soudu.8

Škodlivost pesimizmu a negativního myšlení

Vznešený Alláh praví:

إِن تَكُونُوا تَأْلَمُونَ فَإِنَّهُمْ يَأْلَمُونَ كَمَا تَأْلَمُونَ ۖ وَتَرْجُونَ مِنَ اللَّـهِ مَا لَا يَرْجُونَ ۗ وَكَانَ اللَّـهُ عَلِيمًا حَكِيمًا

A jestliže vy strádáte, strádají i oni, a stejně jako vy strádáte, avšak vy doufáte od Boha v to, v co oni nemohou doufat. A Bůh je vševědoucí, moudrý. (Nisá: 104)

وَعْدَ ٱللَّـهِ ۖ لَا يُخْلِفُ ٱللَّـهُ وَعْدَهُۥ وَلَـٰكِنَّ أَكْثَرَ ٱلنَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ ﴿٦﴾ يَعْلَمُونَ ظَـٰهِرًا مِّنَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا وَهُمْ عَنِ ٱلْـَٔاخِرَةِ هُمْ غَـٰفِلُونَ

Slib Boží – a Bůh slib Svůj neruší, však většina lidí to neví. Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní. (Rúm: 6-7)

Toto je obrovská motivace a pobídka k pozitivnímu přístupu k situaci a k životnímu optimizmu.

Ibnu l-Kajjim v této souvislosti také pravil:

Trávit čas přemítáním o výčitkách svědomí za minulé chyby je mrháním okamžiky přítomnosti.9

Negativní myšlení a soustředění se na naše choroby a prodělané útrapy, bez ohledu na to, že naše umma je skutečně nemocná a trpí, odvrací od myšlenek na Alláha a na nápravu jejího stavu.

Ibnu l-Džewzí praví:

Věru jsem spatřil, jak většina z těch, kteří jsou postiženi chorobami, podléhají pocitům úzkosti a mají sklon stěžovat si. Mnohdy se stává, že nedokáží myslet na nic jiného, nežli na svou léčbu, na závažnost své nemoci a toto je odvrací od jejich povinností a všeho, co jim je přikázáno a co na ně blahodárně působí. Nedokáží se soustředit na konání zbožných činů a na svou přípravu na smrt. A kolik jen mají hříchů, ze kterých se nekáli – zklamané důvěry, dluhů, neuhrazeného zekátu, anebo případů zneužití něčeho, co jim bylo svěřeno. Nicméně jejich smutek pevně a neoddělitelně prorůstá jejich životem. Toto je vpravdě běžné mezi většinou smrtelníků a prosíme Alláha, abychom neupadli to téhož. Proto je nezbytné, aby se člověk dopředu připravil, dokud je zdráv a užívá si blahobytu, než přijde nemoc a nepřízeň osudu.10

Rozdíl mezi optimizmem a sebeklamem

Vznešený Alláh na adresu těch, kteří se holedbají svým nadstandartním vztahem k Bohu, praví:

وَقَالَتِ الْيَهُودُ وَالنَّصَارَىٰ نَحْنُ أَبْنَاءُ اللَّـهِ وَأَحِبَّاؤُهُ ۚ قُلْ فَلِمَ يُعَذِّبُكُم بِذُنُوبِكُم ۖ بَلْ أَنتُم بَشَرٌ مِّمَّنْ خَلَقَ ۚ يَغْفِرُ لِمَن يَشَاءُ وَيُعَذِّبُ مَن يَشَاءُ ۚ وَلِلَّـهِ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا ۖ وَإِلَيْهِ الْمَصِيرُ

Židé a křesťané říkají: “My synové jsme Boží a miláčci Jeho.” Rci: “Proč vás tedy trestá za vaše hříchy? Nikoliv, vy jste obyčejní smrtelníci, jedni z těch, které On stvořil. On odpouští, komu chce, a trestá také, koho chce. Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi – a u Něho cíl je konečný.” (Máida: 18)

وَقَالُوا لَن تَمَسَّنَا النَّارُ إِلَّا أَيَّامًا مَّعْدُودَةً ۚ قُلْ أَتَّخَذْتُمْ عِندَ اللَّـهِ عَهْدًا فَلَن يُخْلِفَ اللَّـهُ عَهْدَهُ ۖ أَمْ تَقُولُونَ عَلَى اللَّـهِ مَا لَا تَعْلَمُونَ

A říkají: “Oheň se nás nedotkne, leda na dobu omezenou.” Rci: “Uzavřeli jste snad o tom smlouvu s Bohem? Bůh nikdy nezruší smlouvu svou; anebo říkáte o Bohu něco, o čem nemáte ponětí?” (Bekara: 80)

إِن زَعَمْتُمْ أَنَّكُمْ أَوْلِيَاءُ لِلَّـهِ مِن دُونِ النَّاسِ فَتَمَنَّوُا الْمَوْتَ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ وَلَا يَتَمَنَّوْنَهُ أَبَدًا بِمَا قَدَّمَتْ أَيْدِيهِمْ ۚ وَاللَّـهُ عَلِيمٌ بِالظَّالِمِينَ قُلْ إِنَّ الْمَوْتَ الَّذِي تَفِرُّونَ مِنْهُ فَإِنَّهُ مُلَاقِيكُمْ ۖ ثُمَّ تُرَدُّونَ إِلَىٰ عَالِمِ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ

„Domníváte-li se, že jste Bohu bližší než ostatní lidé, pak si přejte smrt, jste-li pravdomluvní!“ Ale oni si ji nikdy nebudou přát kvůli tomu, co provedly již předtím ruce jejich. A Bůh dobře zná nespravedlivé. Rci: „Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká! Potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vás již poučí o všem, co jste dělali!“ (Džumu’a:6-8)

O činech nevěřících, modloslužebníků a pokrytců hovoří Alláh následovně:

وَالَّذِينَ كَفَرُوا أَعْمَالُهُمْ كَسَرَابٍ بِقِيعَةٍ يَحْسَبُهُ الظَّمْآنُ مَاءً حَتَّىٰ إِذَا جَاءَهُ لَمْ يَجِدْهُ شَيْئًا وَوَجَدَ اللَّـهَ عِندَهُ فَوَفَّاهُ حِسَابَهُ ۗ وَاللَّـهُ سَرِيعُ الْحِسَابِ أَوْ كَظُلُمَاتٍ فِي بَحْرٍ لُّجِّيٍّ يَغْشَاهُ مَوْجٌ مِّن فَوْقِهِ مَوْجٌ مِّن فَوْقِهِ سَحَابٌ ۚ ظُلُمَاتٌ بَعْضُهَا فَوْقَ بَعْضٍ إِذَا أَخْرَجَ يَدَهُ لَمْ يَكَدْ يَرَاهَا ۗ وَمَن لَّمْ يَجْعَلِ اللَّـهُ لَهُ نُورًا فَمَا لَهُ مِن نُّورٍ

Skutky těch, kdož neuvěřili, jsou jako přelud na poušti: žíznivý jej pokládá za vodu, avšak když k němu přijde, shledá, že je to nicota; a najde tam Boha, který splatí mu plně účet jeho. A Bůh rychlý je v účtování. Anebo jsou jako temnota nad hlubinou moře: pokrývá je vlna, za níž jde vlna jiná, a nad nimi jest mračno – temnota, nad níž je další temnota. Když člověk vztáhne ruku svou, málem ji nevidí. A komu Bůh neučinil světlo, ten nemá ani část světla. (Núr: 39-40)

Ibnu l-Kajjim pravil:

Existuje ovšem rozdíl mezi pozitivním smýšlením o Alláhu a sebeklamem. Pokud pozitivní smýšlení o Alláhu motivuje člověka ke snaze konat zbožné činy a podněcuje jeho aktivitu, pomáhá mu a k takovým činům ho nabádá, potom je vše v pořádku. Pokud naopak způsobuje jeho lenost a setrvalé hřešení, potom se jedná o sebeklam. Smýšlet pozitivně o Alláhu jest synonymem naděje. Proto pokud naděje v Alláha motivuje člověka k poslušnosti vůči Němu a odrazuje ho od neposlušnosti vůči Němu, jedná se o zdravou naději. A pokud člověk pomocí této své naděje omlouvá své poklesky a ona v něm podněcuje lenost a nedbalost, potom člověk podlehl sebeklamu.11

Závěrem

Vznešený Alláh nám dává svůj slib:

وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَعَمِلُوا۟ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ وَءَامَنُوا۟ بِمَا نُزِّلَ عَلَىٰ مُحَمَّدٍ وَهُوَ ٱلْحَقُّ مِن رَّبِّهِمْ ۙ كَفَّرَ عَنْهُمْ سَيِّـَٔاتِهِمْ وَأَصْلَحَ بَالَهُمْ

Avšak těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali a uvěřili v to, co bylo sesláno Muhammadovi – a to pravda je od Boha pocházející – těm Bůh vymaže špatné činy jejich a napraví myšlení jejich. (Muhammed:2)

Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:

Nikdo nevyrazí do útoku proti následovníkům Sunny, aniž se sám nepropadne v hanbu.12

Proto aplikujme ve svých životech radu Muhammeda ibn Sáliha al-‘Usejmína:

Pokud svého bratra naleznete nešťastného, oznamte mu radostnou zvěst o tom, že úleva je už nablízku a pokud ho najdete v těžkostech, potom mu řekněte, že úleva již čeká opodál.13

  1. Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 4/115-116.
  2. Viz Šerhu Káfíjeti š-šáfíja, 1/178.
  3. Zaznamenal al-Beghawí ve svém Tefsíru, 4/212.
  4. Zaznamenal ad-Dejlemí v Sunenu 4/111-112; zaznamenal al-Hákim v Mustedreku 3/542-543; jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2382.
  5. Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 181. Jako sahíh ho ocenil as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 5207.
  6. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2963.
  7. Viz Medáridžu s-sálikín, 3/122.
  8. Viz Zádu l-masír fí ‘ilmi t-tefsír, komentář verše 48:6.
  9. Viz Medáridžu s-sálikín, 3/49.
  10. Viz as-Sebátu ‘inde l-memát, str. 31.
  11. Viz al-Džewábu l-káfí, str. 24.
  12. Viz Tuhfetu l-mudžíb, str. 369.
  13. Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 4/116.