Vysvětlení hadísu o posvátných měsících

Abú Bekra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى اللهعليه و سلم pravil během svého kázání na hadždži:

 

ألا إن الزمان قد استدار كهيئته يوم خلق الله السماوات والأرض ، السنة اثنا عشر شهرا ، منها أربعة [ حرم ، ثلاثة ] متواليات : ذو القعدة ، وذو الحجة ، والمحرم ، ورجب مضر الذي بين جمادى وشعبان . ثم قال : أي يوم هذا ؟ قلنا : الله ورسوله أعلم . فسكت حتى ظننا أنه سيسميه بغير اسمه ، قال : أليس يوم النحر ؟ قلنا : بلى . ثم قال : أي شهر هذا ؟ قلنا : الله ورسوله أعلم . فسكت حتى ظننا أنه سيسميه بغير اسمه ، قال : أليس ذا الحجة ؟ قلنا : بلى . ثم قال : أي بلد هذا ؟ . قلنا : الله ورسوله أعلم . فسكت حتى ظننا أنه سيسميه بغير اسمه ، قال : أليست البلدة ؟ قلنا : بلى . قال : فإن دماءكم وأموالكم – قال : وأحسبه قال : وأعراضكم – عليكم حرام كحرمة يومكم هذا ، في شهركم هذا ، في بلدكم هذا ، وستلقون ربكم فيسألكم عن أعمالكم ، ألا لا ترجعوا بعدي ضلالا يضرب بعضكم رقاب بعض ، ألا هل بلغت ؟ ألا ليبلغ الشاهد الغائب منكم ، فلعل من يبلغه يكون أوعى له من بعض من يسمعه.

 

„Uspořádání času se vrátilo do původní podoby, ve které bylo, když Alláh stvořil nebesa i zemi. Rok se skládá z dvanácti měsíců, z nichž čtyři jsou posvátné. Tři následují po sobě – Zu l-Ki’da, Zu l-Hidždža a Muharram. A (čtvrtým je) Redžeb (kmene) Mudar, který přichází mezi Džumedá (as-Sáníjja) a Ša’bánem.“ Prorok صلى اللهعليه و سلم dále pravil: „Který je toto měsíc?“ Řekli jsme: „Alláh a Jeho Posel صلى اللهعليه و سلم vědí nejlépe.“ Prorok صلى اللهعليه و سلم mlčel, až jsme si pomysleli, že jej nazve jiným jménem. Potom řekl: „A není to snad Zu l-Hidždža?“ „Ano,“ odpověděli jsme. Prorok صلى اللهعليه و سلم se zeptal: „A co je toto za město?“ Řekli jsme: „Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe.“ Prorok mlčel, až jsme si pomysleli, že jej nazve jiným jménem. „A není to snad Posvátné město?“ „Ano,“ odpověděli jsme. Pravil: „Věru vaše krev, vaše majetky a vaše čest jsou vám navzájem posvátné, podobně jako je pro vás posvátný tento váš den, tento váš měsíc a toto vaše město. Věru stanete před Pánem vaším a budete tázáni na své činy. Však pozor! Neobracejte se po mně zpět k bludu, sekajíce krky jedni druhým. Zdaž jsem doručil (poselství)? Na vás, kdož jste přítomní, teď je zpravit ty, kteří přítomní nejsou, možná ten, kdo není přítomen, pochopí lépe než ten, kdo přítomen je.“[1]

 

Vznešený Alláh praví:

إِنَّ عِدَّةَ الشُّهُورِ عِنْدَ اللَّهِ اثْنَا عَشَرَ شَهْرًا فِي كِتَابِ اللَّهِ يَوْمَ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ مِنْهَا أَرْبَعَةٌ حُرُمٌ ذَلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ فَلا تَظْلِمُوا فِيهِنَّ أَنْفُسَكُمْ

Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé (Tewba:36)

 

Muharram je prvním měsícem islámského kalendáře. Slovo مُحَرَّمٌ muharram je odvozeno od základu s významem posvátný, či zapovězený (tj. pro boj, v posvátných měsících se totiž neválčilo). Je totiž jedním ze čtyř posvátných měsíců, které zmiňuje Korán a Sunna Božího Proroka صلى اللهعليه و سلم. Dalšími jsou Redžeb, Zu l-Ka’da a Zu l-Hidždža. Hříchy spáchané v těchto měsících jsou považovány za těžší, než stejné, spáchané v jinou roční dobu.

 

V krátkém pojednání šejcha ‘Alemuddína as-Sacháwího, nazvaném al-Mešhúr fí asmá´i l-ajjámi we š-šuhúr (čes. Přehled jmen dní a měsíců) je uvedeno, že Muharram je takto nazván kvůli skutečnosti, že jde o posvátný měsíc, čímž je jeho posvátnost ještě více implikována. Je tomu tak proto, že Arabové v časech džáhilíjje jej posouvali napříč celým rokem, aby se vyhnuli předpisům, které z jeho posvátnosti vyplývají, takže jeden rok jej ctili jako posvátný, zatímco jiný rok jej odsunuli stranou. Safar je pojmenován podle faktu, že v této době opouštěli (arab. صَافِرُونَ sáfirún) své domovy a vydávali se na cesty a válečná tažení. Měsíce s označením Rabí’u, jsou nazvány podle udržování majetku (arab. إِرتِبَاعٌُ irtibá‘). Měsíce pojmenované Džumáda, se jmenují podle vysychání vody (arab. جَمُودٌ džemúd) Název měsíce Redžeb je odvozen od ctění (arab. تَرجِيبٌ\ terdžib) a Ša’bán podle kmenů (arab. شُعُوبٌ šu‘úb), které se oddělovaly a vracely se do svých sídel. Ramadán je nazván podle žáru a žízeň přinášejícího, vysušujícího horka (arab. رَمَضَ ramada – byl žíznivý z horka). Tvrzení některých lidí, že jde o jméno Boží je mylné a není podloženo žádnými důkazy.

 

Posel Boží صلى اللهعليه و سلم výslovně uvádí, že posvátné měsíce jsou čtyři (arab. مِنْهَآ َأرْبَعٌَة حُرُم hurumet arbe’atu minhá). Tyto měsíce světili Arabové i v době džáhilíjje, kromě lidí nazývaných al-Basl, kteří posvátnými drželi měsíců osm, což bylo přehánění ve víře. Tři z nich následují po sobě, což je doba pouti – odcestování do Mekky, vykonání pouti a bezpečného návratu. Čtvrtým, posledním, je Redžeb, který Posel Boží صلى اللهعليه و سلم připsal kmeni Mudar, z toho důvodu, že období v roce, kterou mu určili lidé Mudar, je pro něj správným obdobím, tj. předchází měsíci Ša’bánu. Chybným takto označil názor kmene Rabí’a, který Redžeb umisťoval mezi Ša’bán a Šewwál, na místo, kde se v hidžretském kalendáři nachází Ramadán. Redžeb uprostřed lunárnáního roku byl učiněn posvátným kvůli lidem, kteří do Mekky přicházeli z nejzazších končin Arábie vykonat ‘umru, aby mohli bezpečně přijít a v míru se vrátit domů.

 

Alláh praví:

ذلِكَالدِّينُاْلَقيِّمُ

To znamená přímá cesta, nezměnitelný Zákon ohledně roku a jeho měsíců, jeho dodržování tak, jak Alláh stanovil.  

 

Alláh praví:

فَلاَتََظلِمُوْافِيهِنَّ أَنفُسَكُمْ

Tedy nehřešte v nich, protože hřích v nich je větší, než ten stejný v jiných měsících. Podobně i hřích v Mekce je horší, než na jiných místech:

إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا وَيَصُدُّونَ عَنْ سَبِيلِ اللَّهِ وَالْمَسْجِدِ الْحَرَامِ الَّذِي جَعَلْنَاهُ لِلنَّاسِ سَوَاءً الْعَاكِفُ فِيهِ وَالْبَادِ وَمَنْ يُرِدْ فِيهِ بِإِلْحَادٍ بِظُلْمٍ نُذِقْهُ مِنْ عَذَابٍ أَلِيمٍ

A věru těm, kdož nevěří a odvádějí jiné z cesty Boží a od Mešity posvátné, již jsme určili pro všechny lidi – jak pro ty, kdož u ní sídlí, tak i pro kočovníky, a těm, kdož chtěli by zde zavést bludnou víru ze svévole, dáme okusit trestu bolestného. (Hadždž:25)

 

Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما  podle ‘Alího ibn Abí Talhy pravil: „Alláh pak mezi těmito měsíci vybral čtyři a zdůraznil jejich posvátnost, učinil v nich hříchy závažnějšími a znásobil odměnu za dobré skutky během nich.“ Katáda praví: „Nespravedlnost během posvátných měsíců je závažnější a horší, nežli nespravedlnost v jiných měsících. Věru, nespravedlnost je špatná vždy, ale Alláh stanovuje něco z toho jako závažnější tak, jak se mu zlíbí.“ Také řekl: „Alláh vyvolil některá svá stvoření nad jinými. Mezi lidmi a anděly vyvolil Proroky, mezi všemi řečmi vyvolil Svou Řeč, vyvolil mešity nad ostatními místy na zemi, Ramadán a posvátné měsíce mezi měsíci, pátek mezi ostatními dny a lejletu l-kadr mezi ostatními nocemi.“[2]

 

10. den měsíce Muharramu  se nazývá ‘Ašurá. Půst v tento den býval povinný, dokud tento předpis nebyl zrušen novějším, ustavujícím povinný půst v měsíci Ramadánu, načež půst v ‘Ašurá zůstal doporučeným, jak uvádí ‘Áiša a dodává, že v tento den přikrývali Ka’bu novým plátnem. Když byl uzákoněn ramadánský půst, Prorok صلى اللهعليه و سلم pravil, že kdokoli si přeje, může se na ‘Ašurá postit a kdokoli nechce, nemusí.[3]

V den ‘Ašurá zachránil Alláh Izraelity před Faraonem. Z vděčnosti se tento den postili i medínští židé, jak uvádí Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما . Posel Boží صلى اللهعليه و سلم pravil: „Já jsem Músáovi blíže, než oni.“ a nařídil muslimům půst v tento den.[4]

Abú Hurejra رضي الله عنه  slyšel Proroka صلى اللهعليه و سلم říci „Nejlepší půst po ramadánském je půst v Muharremu a nejlepší modlitbou mimo povinných je modlitba noční.“[5]

 

Půst v tento den maže hříchy za předešlý rok. Abú Katáda رضي الله عنه  uvádí, že za Prorokem صلى اللهعليه و سلم přišel nějaký muž a ptal se jej: „Jak se postíš?“ Posel Boží صلى اللهعليه و سلم měl v tváři znechucený výraz. Když si toho všiml Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه , řekl: „Jsme spokojeni s Alláhem, jakožto s Pánem, s islámem jakožto náboženstvím a s Muhammedem jakožto Prorokem. Utíkáme se k Alláhu před hněvem Alláha a Posla Jeho.“ Tato slova Omar opakoval tak dlouho, dokud výraz znechucení z Prorokovy صلى اللهعليه و سلم tváře nezmizel. Potom se Omar zeptal: „Posle Boží, jaký je názor ohledně toho, kdo se stále postí?“ „Ani se nepostí, ani půst nepřerušuje,“ odpověděl Prorok صلى اللهعليه و سلم, nebo odpověděl: „Ani se nepostil, ani půst nepřerušil.“ Omar se zeptal: „A na toho, kdo se po dva dny postí a jeden den půst přeruší?“ „A kdo má na to sílu?“ odpověděl Prorok صلى اللهعليه و سلم.  „A na toho, kdo se postí jeden den a přerušuje půst dva dny?“ otázal se Omar. Prorok صلى اللهعليه و سلم odpověděl: „Nechť nám Alláh dá sílu toto vydržet.“ Potom se jej Omar zeptal na půst jeden den a přerušení půstu druhý den, načež Prorok odpověděl: „Toto je půst mého bratra Dawúda, mír s ním.“ Potom byl tázán na půst v pondělí, načež odpověděl: „Je to den, kdy jsem se narodil, kdy jsem obdržel poselství, či mi bylo sesláno zjevení“ a dodal: „Půst tři dny každý měsíc a půst po celý Ramadán každý rok ustavují nepřetržitý půst.“ Poté byl tázán na půst v den ‘Arefá a pravil: „Maže hříchy za předcházející a za následující rok.“ Dále byl tázán na půst v den ‘Ašurá a odpověděl: „Maže hříchy za předešlý rok.“[6]

 

Autor: Umm Abdisselám

Zdroj: www.SalafyInk.com

---