Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:
Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:
أيها الناس، اتقوا هذا الشرك، فإنه أخفى من دبيب النمل، فقال له من شاء الله أن يقول: وكيف نتقيه وهو أخفى من دبيب النمل يا رسول الله؟ قال: قولوا: اللهم إنا نعوذ بك من أن نشرك بك شيئاً نعلمه، ونستغفره لما لا نعلم
„Lidé, spaste se před modloslužebnictvím (arab. širk), protože je ještě mnohem méně viditelné, než chůze mravence.“ Kdosi, komu Alláh dal promluvit, se otázal: „Jak se před ním máme spasit, když je ještě méně viditelné, než chůze mravence?“ On صلي الله عليه وسلمodpověděl: „Řekni: Alláhumma inná ne’úzu bike min en nušrike bike šej´an ne’lemehu we nesteghfirhu limá lá ne’lem – Ó Bože, hledáme u Tebe útočiště před tím, abychom k tobě vědomě přidružovali a prosíme Tě o odpuštění za to, co je nevědomky."[1]
Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl: „Skryté modloslužebnictví (arab. širku l-káfí) muslimské ummy je ještě hůře viditelné, než chod černého mravence na černém kameni v temnotě noci. A toto nepozorovatelné modloslužebnictví je vykoupeno tak, že za den a noc třikrát zopakujete větu: Alláhumme inní a’uzu bike an ušrike bike we aná a’lem, we astaghfiruke limá lá a’lem (Ó Bože, utíkám se k Tobě před tím, abych k Tobě vědomě přidružoval a prosím Tě o odpuštění za to, co jsem učinil nevědomky)."[2]
„Širk – modloslužebnictví, je tím nejtěžším ze všech možných hříchů, protože Alláh pravil, že tomu, kdo toto učiní, ani neodpustí, ani od něj nepřijme pokání, leč v případě všech ostatních, menších hříchů, je tato záležitost předmětem Jeho Vůle. Bude-li si On přát, tomu, kdo k Němu s takovým hříchem přijde, odpustí i bez pokání a pokud si bude On přát, pak jej potrestá. To znamená, že bychom se měli širku velmi obávat, protože u Alláha je nejzávažnější."[3]
Jeho nepozorovatelnost není pro muslimy výmluvou, aby byli ohledem odsouzení širku nedbalí. Tím, co odstraňuje nepozorovatelnost a zabraňuje škodě, kterou působí tento skrytý širk, je výše zmíněná prosba, stejně jako učení se tomu, jaká je skutečná podstata širku všech úrovní, jakož i aplikace léku na něj v našem každodenním životě a varování ostatních před širkem.
Alláh zjevil:
فَلا تَجْعَلُوا لِلَّهِ أَنْدَادًا وَأَنْتُمْ تَعْلَمُونَ
Nečiňte Bohu rovných, vždyť dobře to víte! (Bekara:22)
Ibn ‘Abbás pravil ohledně slova "andád" v tomto verši:
الأنداد هو الشرك ، أخفى من دبيب النمل على صفاة سوداء في ظلمة الليل ، وهو أن يقول : والله وحياتك يا فلان ، وحياتي ، ويقول : لولا كلبة هذا لأتانا اللصوص ، ولولا البط في الدار لأتى اللصوص ، وقول الرجل لصاحبه : ما شاء الله وشئت ، وقول الرجل : لولا الله وفلان . لا تجعل فيها فلان . هذا كله به شرك
„Andád znamená širk, který je hůře zpozorovatelný, než černý mravenec lezoucí po černém kameni v temnotě noci, jako říci „Při Alláhu a tvém životě!“ nebo „Při mém životě!“ nebo: „kdyby nebylo této fenky, přišli by k nám lupiči,“ nebo „nebýt kachny v onom domě, přišli by lupiči“ nebo když člověk řekne svému druhovi: „Jak Alláh a ty chcete“ či „Pokud bude Alláh a ty chtít“ anebo když někdo poví: „nebýt Alláha a toho a toho“ – nikoho (spolu s Alláhem) nezmiňujte, protože vše to je širk.“[4]
Katíla رضي الله عنه vyprávěl:
أن يهودياً أتى النبي صلى الله عليه وسلم ، فقال : إنكم تشركون . تقولون : ما شاء الله وشئت ، وتقولون : والكعبة ، فأمرهم النبي صلى الله عليه وسلم إذا أرادوا أن يحلفوا أن يقولوا : وربّ الكعبة ، وأن يقولوا : ما شاء الله ثم شئت
„Za Božím Prorokem صلى الله عليه وسلم přišel jistý žid a pravil mu: „Věru vy muslimové přidružujete k Bohu, protože říkáte „Jak chce Alláh a jak chceš ty“ a říkáte „při Ka’bě!“ Na to Prorok صلى الله عليه وسلمpřikázalpřísahat jen slovy „při Pánu Ka!‘by“ a říkat: „Bude-li si Alláh přát a pak[5], budeš-li si přát i ty.“[6]
Ibn ‘Abbás رضي الله عنه vyprávěl:
أن رجلا قال للنبي صلى الله عليه وسلم: ما شاء الله وشئت، فقال: أجعلتني لله ندا، بل ما شاء الله وحده
„Za Prorokem صلى الله عليه وسلم přišel muž a pravil: „Jak Alláh a ty budete chtít,“ načež Posel Boží صلى الله عليه وسلم opáčil: „Chceš mne snad přidružit k Alláhu? Řekni: „Jak Alláh bude chtít.“[7]
At-Tufejl, nevlastní bratr ‘Áišin رضي الله عنهما vyprávěl:
رأيت كأني أتيت على نفر من اليهود، قلت: إنكم لأنتم القوم، لولا أنكم تقولون: عزير ابن الله. قالوا: وأنتم لأنتم القوم لولا أنكم تقولون: ما شاء الله وشاء محمد، ثم مررت بنفر من النصارى فقلت: إنكم لأنتم القوم، لولا أنكم تقولون: المسيح ابن الله، قالوا: وأنتم لأنتم القوم، لولا أنكم تقولون: ما شاء الله وشاء محمد، فلما أصبحت أخبرت بها من أخبرت، ثم أتيت النبي -صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ- فأخبرته. قال: ((هل أخبرت بها أحداً؟)). قلت: نعم. قال: فحمد الله وأثنى عليه، ثم قال: ((أما بعد؛ فإن طفيلاً رأى رؤيا، أخبر بها من أخبر منكم، وإنكم قلتم كلمة كان يمنعني كذا وكذا أن أنهاكم عنها، فلا تقولوا: ما شاء الله وشاء محمد، ولكن قولوا: ما شاء الله وحده
„Viděl jsem ve snu, jak procházím okolo skupinky židů a řekl jsem jim: „Jste dobří lidé, jen kdybyste neprohlašovali, že ‘Uzejr je synem Božím.“ Odpověděli: „I vy jste dobří, jen kdybyste neříkali „jak chce Alláh a jak chce Muhammed.“ Pak jsem šel okolo skupinky křesťanů a řekl jsem jim: „Jste také dobří lidé, jen kdybyste neříkali, že Mesiáš je synem Božím.“ Odpověděli: „Vy jste také dobří, jen kdybyste neříkali: „jak chce Alláh a jak chce Muhammed.“ Když jsem se probudil, přišel jsem k Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم a zopakoval jsem mu to. Zeptal se: „Řekl jsi o tom už někom?“ Řekl jsem: „Ano.“ Pak odešel ke kazatelně a poté, co chválil Alláha, pravil: „At-Tufejl měl sen, který některým z vás už vyprávěl. Říkali jste něco, co mi bylo bráněno, abych vám předtím zakázal, až do nynějška. Proto již neříkejte: „Jak chce Alláh a jak chce Muhammed, ale říkejte, „Jak chce Alláh Jediný.“
Nechť nás Alláh učiní pravými muwehidy, následovníky tewhídu. Ámín!
[1] Zaznamenáno v Musned Ahmed, 4/403; Musned Abí Šejba, 6/70; Musned Abí Ja’lá, 1/60 a doloženo jako sahíh v Sahíhu l-Džámi’i s-Saghír, 3/233, hadís č. 2876.
[2] Džámi’u s-Saghír, hadís č. 4934.
[3] Fethu l-Medžíd, str. 58.
[4] Podle Ibn Abí Hátima uvádí ve svém Tefsíru ibn Kesír.
[5] Protože slovo „summe“ – „a pak“ neimplikuje paritu mezi Chtěním Alláha a chtěním ostatních, jako je tomu v případě slova „we“ – „a.“
[6] Zaznamenáno v Sunen an-Nesá`í, 7/6 a oceněno jako sahíh ibn Hadžerem v al-Isábetu fí temjízi s-Sahába, 4/389.
[7] Zaznamenali Ibn Mádža, 1/685, hadís č. 2199; at-Taberání, 8/235; al-Hákim, 3/323; vypravěči jsou klasifikováni jako sikkát – spolehliví, podle kritérií al-Buchárího. Hadís je oceněn jako sahíh Ahmedem Šákirem v ‘Umdetu t-Tefsír, 1/91 a al-Albáním v Silsiletu s-Sahíha, hadís č. 138. Srovnej s veršem (ve významu): Jak hnusný je obraz lidí, kteří znamení Naše za lež prohlásili – sami sobě tím ukřivdili (A’ráf:188).