Od Abú Hurejry رضي الله عنه je zaznamenáno, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
Od Abú Hurejry رضي الله عنه je zaznamenáno, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الفطرة خمس : الختان ، والاستحداد ، وقص الشارب ، وتقليم الأظافر ، ونتف الإبط
„ [Součástí] přirozenosti je patero: obřízka, holení chlupů v ohanbí, zkracování knírů, stříhání nechtů a odstraňování ochlupení v podpaží.“[1]
Podobně se traduje od ‘Áiše رضي الله عنها:
قال رسول الله صلى الله عليه وسلم:عشر من الفطرة: قص الشارب، وإعفاء اللحية، والسواك، واستنشاق الماء، وقص الأظفار، وغسل البراجم، ونتف الإبط، وحلق العانة، وانتقاص الماء. قال مصعب: ونسيت العاشرة إلا أن تكون المضمضة.
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Přirozenost tvoří desatero: zkracování knírů, ponechání plnovousu, používání miswáku[2], výplach nosu, stříhání nehtů, čištění mezi prsty, odstraňování chlupů z podpaží, holení chlupů v ohanbí a omytí se po vykonání potřeby.“ Mus’ab[3] řekl: „Zapomněl jsem na desátou, patrně to bylo vypláchnutí úst vodou.“[4]
1. Obřízka.
Je povinností a je jedním ze základních rituálů islámu.
Posel Boží řekl muži, který přijal islám: „Odstraň ze sebe znamení nevíry a dej se obřezat.“[5]
Je také sunnou následovníků proroka Ibráhíma عليه السلام.
Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Ibráhím, blízký přítel Milostiplného, sám sebe obřezal, když dosáhl věku osmdesáti let.“[6]
Alláh zjevil Svému Proroku صلى الله عليه و سلم:
ثُمَّ أَوْحَيْنَا إِلَيْكَ أَنِ اتَّبِعْ مِلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ
A pak jsme ti vnukli: „Následuj náboženství Abrahama, jenž hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!“ (Nahl: 123)
Za nejlepší se považuje obřízka sedmý den po narození, podle hadísu od Džábira رضي الله عنه, který uvádí: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم uspořádal ‘akíku za al-Hasana a al-Husejna a obřezal je sedmý den.“[7]رضي الله عنه se uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Je sedmero věcí, které jsou ze Sunny a týkají se novorozeného chlapce sedmý den po jeho narození: má být pojmenován, obřezán …“Od Ibn ‘Abbáse[8] Oba uvedené hadísy jsou sice slabé, avšak šejch al-Albání رحمه الله smýšlí, že jeden posiluje druhý. Stejného smýšlení je aš-Šáfi’í.
Az-Zuhrí říká: „Pokud by člověk přijal islám později, bývalo mu nařízeno obřezat se, i když by byl starší.“[9]
2. Ponechání plnovousu a krácení knírů.
Je povinností a holit plnovous je zakázáno, protože se jedná o měnění stvoření Božího a jeden ze skutků šejtána, který pravil:
وَلآمُرَنَّهُمْ فَلَيُغَيِّرُنَّ خَلْقَ اللَّهِ
… a nařídím jim, aby pozměňovali stvoření Boží! (4: 119).
Oholit jej také znamená napodobovat ženy a Posel Boží صلى الله عليه و سلم „proklel ty muže, kteří napodobují ženy.“[10]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم rovněž přikázal ponechat plnovous růst a je povinnost následovat jeho příkazů. Podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Zkracujte své kníry a nechte růst plnovous a takto se odlišujte od zoroastrovců.“[11]رضي الله عنهما se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Lište se od modloslužebníků a nechte růst plnovous a zkraťte kníry.“[12] Od Ibn Omara
Plnovousem, resp. bradou, se myslí vous, který roste na spodní čelisti. Vousy rostoucí na krku sem nespadají.[13]
Ibn Hadžer dodává, že zoroastrovci, uctívači ohně, si brady holili či plnovous zkracovali.[14] Ishák zaznamenává od Ahmeda následující vysvětlení hadísu o ponechání plnovousu a krácení knírů: „Odeberte z delky brady a z vousů na krku takto“ a ukázal na šířku pěsti.[15] Tohoto se drželi selef, např. Se’íd ibnu l-Musejjab[16]
Pokud člověku vousy nerostou, díky jeho vrozené dispozici, nemá hříchu. Al-Albání praví: „Člověk nebude svou ochlupenou ženu považovat za nehezkou, ani ona nebude považovat svého muže za nehezkého, pokud mu neroste plnovous. Alláh je ten, který je stvořil. Ale smí jej považovat za nehezkého, pokud si plnovous vyholuje.“[17]
Kníry je nutno zkrátit natolik, aby na nich nezůstávaly zbytky jídla apod. Způsob a míra jejich odstranění není specifikována. Je chvályhodno krátit kníry každý týden, maximálně jednou za čtyřicet dní.
3. Užívání miswáku.
Je silně doporučováno v jakýkoli čas. Nejsilněji je doporučováno v těchto momentech:
a) Během vykonávání rituální očisty. Na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه je zaznamenáno, že Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Kdybych se nebál, že svému lidu přitížím, nařídil bych jim užívání miswáku během každé očisty.“[18]
b) Před samým vykonáním modlitby. Abú Hurejraرضي الله عنه také uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdybych se nebál, že svému lidu přitížím, nařídil bych jim užívat miswák kdykoli se půjdou pomodlit.“[19]
c) Během recitace Koránu. ‘Alí رضي الله عنه řekl: „Prorok صلى الله عليه و سلم nám nařídil užívat miswák, řka: „Věru, kdykoli služebník vstane k modlitbě, přijde k němu anděl a postaví se za něj, poslouchá, jak recituje Korán a přibližuje se k němu natolik, že se jeho rty dotknou rtů služebníka a ten nezarecituje jediný verš, aniž by nevnikl do andělových útrob.“[20]
d) Když se vchází do domu. Mikdám ibn Šurejh uvádí od svého otce: „Zeptal jsem se ‘Áiše رضي الله عنها: „Čím začal Prorok صلى الله عليه و سلم, když vešel do domu?“ Odpověděla: „Miswákem.“[21]
e) Během nepovinné noční modlitby (arab. kijámu l-lejl). Huzajfa رضي الله عنه pravil: „Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstával na noční modlitbu, vyčistil si ústa miswákem.“[22]
4. Stříhání nehtů.
Jedná se o nehty na rukách i nohách. Je zakázáno nechat je přerůstat. Sunnou je upravovat je každý pátek, jak uvádí Náfi‘ od Ibn Omara.[23]
5. Vyholování chlupů v podpaží a v ohanbí
Ochlupení je dovoleno odstraňovat holením, stříháním i depilací. Mělo by být prováděno v periodických intervalech, nejlépe jednou za týden, aby tyto partie těla nezarůstaly, někteří toto specifikovali čtyřiceti dny.
Důkazem je podání od Anase رضي الله عنه: „Stanovena je nám časová lhůta, ve které bychom měli krátit kníry, stříhat nechty odstraňovat chlupy z podpaží a holit ochlupení v ohanbí. Nesmí přesáhnout čtyřicet nocí.“[24]
6. Zvyklosti přirozenosti po užití toalety
Po užití toalety je povinností očistit intimní partie těla vodou, případně kaménky, nebo obojím. Důkazem je hadís, kde ‘Áiša رضي الله عنها říká: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Kdokoli z vás vykoná velkou potřebu,nechť se očistí třemi kaménky, ty mu dostačí.“[25] Anas رضي الله عنه uvádí, že kdykoli Posel Boží odešel na záchod, přinesl mu měch s vodou, kterým se po potřebě umýval.[26]
Ibn ‘Abbás رضي الله عنه vzpomíná, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم prošel okolo dvou hrobů a řekl: „Tito dva jsou nyní trestáni, leč nejsou trestáni kvůli nikterak těžkým proviněním. Jeden z nich se neočišťoval od moči a druhý roznášel slova druhých.“
Nutno je si také po použití toalety umýt ruce vodou anebo alespoň čistou zeminou, což, jak uvádí Abú Hurejra رضي الله عنه, činil i Posel Božíصلى الله عليه و سلم.[27]
7. Zvyklosti při rituální očistě
Sem spadají všechny ostatní zvyklosti jmenované v ‘Áišině hadísu.
Jedná se o vypláchnutí úst a nosu vodou, které se opakuje třikrát mezi poviným umytím rukou a povinným omytím obličeje.
Dále sem patří důkladné pročištění prostor mezi prsty při rituálním omytí rukou a chodidel.
Všechny výše vyjmenované skutky patří mezi zvyklosti lidské přirozenosti a označujeme je jako سُنَّةُ الفِطرَةِ sunnetu l-fitra. Jsou charakteristickým rysem a poznávacím znamením jak této ummy, tak i následovníků předešlých proroků, mír s nimi všemi.
Autor: šejch ‘Abdul’azím al-Chalefí
Zdroj: al-Wedžíz, viz www.calltoislam.com. Doplněno a upraveno.
[1] Na tomto podání je shoda obou šejchů. Al-Buchárí jej zaznamenává ve svém Sahíhu, hadís č. 5939; Muslim ve svém Sahíhu, hadís č. 257. Al-Buchárí ve svém Sahíhu, hadís č. 5889, zaznamenává rovněž od Abú Hurejry velmi podobný hadís, s lehce odlišným začátkem a jiným pořadím součástí přirozenosti: الفطرة خمس، أو خمس من الفطرة: الختان، والاستحداد، ونتف الإبط، وتقليم الأظفار وقص الشارب, v překladu: „[Součástí] přirozenosti je patero, nebo patero patří k přirozenosti: obřízka, holení ochlupení v ohanbí, stříhání nehtů, odstraňování chlupů v podpaží a zkracování knírů.“
[2] Část větvičky, či výhonku stromu ‘arak, rostoucího na Arabském poloostrově, užívaná k čištění zubů.
[3] Jeden z vypravěčů tohoto hadísu.
[4] Zaznamenali Muslim v Sahíhu, hadís č. 261; a čtyři autoři Sunenů – Abú Dáwúd, at-Tirmízí, an-Nesáí a Ibn Mádža.
[5] Zaznamenali Abú Dawúd a al-Bejhekí.
[6] Na něm je shoda obou šejchů.
[7] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu s-saghír.
[8] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat.
[9] Al-Adabu l-Mufrad, podání č. 1252. Al-Albání jej ocenil jako sahíh.
[10] Zaznamenali al-Buchárí a at-Tirmízí.
[11] Zaznamenal Muslim.
[12] Oba šejchové se na něm shodují.
[13] Tohoto názoru se drží většina a mezi současníky šejchové al-Albání a al-Fewzán, avšak Muhammed ibn Ibráhím Áli š-Šejch je názoru opačného a tvrdí, že chlupy na krku třeba ponechat.
[14] Tak uvádí al-Albání v ad-Da’ífa, 5/125.
[15] Ibid., 5/379.
[16] Viz Menákibu Ahmed, str. 462.
[17] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 24.
[18] Zaznamenal Ahmed, al-Albání jej zhodnotil jako sahíh v Sahíhu l-Džámi‘.
[19] Tak ho zaznamenává al-Buchárí. Na tomto je shoda obou šejchů.
[20] Zaznamenává jej al-Bejhekí a jeho verze je da’íf, posílená jinými podáními. Uvádí jej al-Albání v as-Sahíha.
[21] Zaznamenal Muslim.
[22] Na něm je shoda obou šejchů.
[23] Podání je sahíh, ocenil ho al-Bejhekí v Sunenu 2/244 i al-Albání.
[24] Uvádí je Muslim, č. 258. Zaznamenali jej i Ahmed, Abú Dawúd a další.
[25] Zaznamenali Ahmed, an-Nesáí, Abú Daúd a Dárekútní.
[26] Na tom se shodují oba šejchové.
[27] Zaznamenali Abú Daúd, an-Nesáí, al-Bejhekí a Ibn Mádža.