وَمَنْ يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِنْ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَى وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّى وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115)
وَمَنْ يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِنْ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَى وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّى وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115)
Tj. kdo půjde jinou cestou než je šarí’atská, jakou ji ukázal Posel صلى الله عليه و سلم a bude na jedné straně, zatímco šarí’a na druhé, a to vše záměrně, potom co mu byla ukázána pravda, „a sleduje pak cestu jinou než věřící…“ To může být provázáno s předchozí vlastností. Někdy může být protivení se protivením se textu Zákonodárce a někdy konsenzu ummy Muhammedovy صلى الله عليه و سلم ohledně těch věcí, ve kterých je známo, že se takový konsenzus odehrál. Existencí tohoto konsenzu je jim garantováno, že neučiní chybu, což je odrazem úcty k nim a velebením osobnosti jejich Proroka صلى الله عليه و سلم. O tom existují četné věrohodné hadísy. Někteří učenci říkají, že význam těchto hadísů dosahuje stupně tewáturu. To, co prohlašuje Šáfi’í, tedy že konsenzus je právoplatným důkazem je to, že verš zakazuje protivení se konsenzu muslimů, což je při rozmýšlení o verši očividné a představuje jeden z nejlepších a nejsilnějších závěrů. Existují i učenci, kteří to problematizují a vyjímají to, že verš se vztahuje na konsenzus (idžma‘).
Vznešený Alláh hrozí těm, kteří se protiví konsenzu, když říká: „k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!“ tedy, pokud následuje cestu jinou než je cesta věřících, potrestáme ho tím, že mu to okrášlíme a ozdobíme, přibližujíce ho postupně k Ohni, jak říká Alláh: „Nech mne s těmi, kdož toto vyprávění za lež prohlásili; postupně zkázu k nim přivedu, aniž místo, odkud přišla, tušit budou.“ Tak Alláh učinil Oheň koncem jejich, neboť po pravdě není nic než lež.
Pozn. překladu: muslimy zmíněnými v tomto verši jsou selef, kterým je dána garance Boží spokojenosti a pochvala za to, že jsou nejlepšími z lidí. Alláh říká:
رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ
Bůh v nich nalezne zalíbení a i oni v Něm naleznou zalíbeni (Bejjina:8)
Buchárí a Muslim zaznamenali na autoritu Imrána ibn Husejna a Abdulláha ibn Mes’úda, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: "Nejlepší z lidí je generace, ke které jsem poslán, poté t, co přijdou po nich a pak ti, co přijdou po nich." To jsou tzv. zbožní předkové (ar. selefu s-sálihún).
Proto je přísně zakázáno přijít s jakýmkoli názorem, který se protiví jejich vysvětlení víry, nebo věřit jiným způsobem, než věřili oni. Toto je cesta do ráje a my uznáváme fakt, že tito lidé se touto cestou do ráje dostali. Jak se jinak dostat na nějaké místo, nežli následováním těch, kteří tam již došli?