Vysvětlení veršů o lidech příkopu

Logo XXL

 قُتِلَ أَصْحَابُ الأخْدُودِ

 قُتِلَ أَصْحَابُ الأخْدُودِ

Byli zabiti lidé příkopu (Burúdž: 4)
Výraz kutile přeložený „byli zabiti“ a je formou prokletí. „al-uchdúdu,“ v pl. „al-achádídu“ označuje jámu, výkop.[1] Ibn ‘Abbás připomíná: „Každé قُتِلَ kutile, tj. byl zabit, v Koránu znamená لُعِنَ lu’ine, tj. byl proklet.
Al-Kurtubí říká: „Jinými slovy, jsou prokleti.[2]
Šejch Muhammed Sulejmán al-Aškar uvádí: „Sám král a jeho suita přihlíželi vyvraždění oněch věřících[3]
 
النَّارِ ذَاتِ الْوَقُودِ
ohně stále živeného palivem! (Burúdž:5)
šejch al-Aškar říká: „Palivem je zde myšleno suché dříví, kterým byl oheň podpálen.[4]
إِذْ هُمْ عَلَيْهَا قُعُودٌ
Zatímco okolo seděli (Burúdž:6)
Vládce a jeho pomahači přihlíželi masakru. Posedali si na stoličky a dívali se na mučení věřících. Kdo se víry zřekl, byl ušetřen, ostatní byli naházeni do ohně.[5]
 
وَهُمْ عَلَى مَا يَفْعَلُونَ بِالْمُؤْمِنِينَ شُهُودٌ
jsouce svědky toho, co s věřícími dělali (Burúdž:7)
šejch al-Aškar říká: „Takto je mučili, aby je donutili navrátit se ke svému někdejšímu náboženství. Svědky budou sami proti sobě v Soudný Den, za to co učinili, a potom proti nim budou svědčit jejich jazyky, jejich ruce i jejich nohy.[6]
Ibn Kajjím al-Džewzíjja si všímá momentu absolutní nepřítomnosti jakéhokoli slitování, soucitu či lítosti ze strany nevěřících vůči věřícím. Vůči tak hroznému činu nepocítili ani nejmenší odpor či znechucení. Ještě si posedali okolo hranic a přihlíželi, jak na nich věřící v bolestech a agonii umírají.[7]
 
وَمَا نَقَمُوا مِنْهُمْ إِلا أَنْ يُؤْمِنُوا بِاللَّهِ الْعَزِيزِ الْحَمِيدِ
a pouze za to se jim mstili, že v Boha mocného, chváleného uvěřili (Burúdž:8)
Upalovaní se „neprovinili“ ničím jiným, než tím, že uvěřili v Alláha. Alláh je Nejslavnější a Nejmocnější, i když svým věrným určí takový osud, ač to většina lidstva netuší.[8]
As-Sa’dí praví: „Alláh je Nejmocnější a nejvíce Chválený, ve všech Jeho činech, slovech, zákonech a rozhodnutích.[9]
Šejch al-Aškar praví: „Trestali je pouze za to, že uvěřili v Alláha Všemocného a Chváleného, neplísnili je za žádný jiný hřích, nežli za to, že uvěřili.[10]
Tj. nepředhazovali jim nic jiné, než to, že uvěřili. Neshledávali u nich žádné jiné provinění, nežli jejich víru v Alláha vždy Chváleného a vždy Vítězícího. Az-Zedždžádž praví: „Netrestali je za žádný jiný prohřešek, nežli za jejich víru.[11]
V podobném duchu se nesou i Boží slova:
قُلْ يَا أَهْلَ الْكِتَابِ هَلْ تَنْقِمُونَ مِنَّا إِلا أَنْ آمَنَّا بِاللَّهِ وَمَا أُنْزِلَ إِلَيْنَا وَمَا أُنْزِلَ مِنْ قَبْلُ وَأَنَّ أَكْثَرَكُمْ فَاسِقُونَ
Rci: „Vlastníci Písma! Nenávidíte nás snad jedině proto, že jsme uvěřili v Boha a v to, co bylo sesláno nám, a v to, co bylo sesláno dříve? Však většina z vás jsou hanebníci.“ (Máida:59)
 
الَّذِي لَهُ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَاللَّهُ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ شَهِيدٌ
jenž nad nebesy a zemí kraluje – a Bůh svědkem každé věci je! (Burúdž:9)
I toho co je na nich i všeho co je mezi nimi.[12]
Šejch al-Aškar praví: „Alláh je Svědkem toho, co provedli věřícím. A Jemu není nic skryto. Toto je velká výhružka těm, kteří příkopy vykopali a mocný příslib dobra těm věřícím, kteří byli takto potrestáni za svou víru.“ As-Sa’dí praví: „Je svědkem Svou znalostí, Svým zrakem a sluchem vše provází a je všemu přítomen. Oni se Mu však i přesto vzpouzejí.[13]
 
إِنَّ الَّذِينَ فَتَنُوا الْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ ثُمَّ لَمْ يَتُوبُوا فَلَهُمْ عَذَابُ جَهَنَّمَ وَلَهُمْ عَذَابُ الْحَرِيقِ
Věru těm, kdož věřící muže a ženy pokoušeli a potom pokání nekonali, těm muka pekelná i trest spalující připravili (Burúdž:10)
Tj. upalovali je, nepřestávali s mučením a pronásledováním věřících a ze svých činů nečinili pokání. Tito obdrží ohnivý trest.
Hasan al-Basrí říká: „Pohleďte na neskonalou Boží Milost a Dobrotu, oni pobíjeli Bohem milované a On je vyzývá k pokání, aby jim odpustil. Budiž ti sláva, Pane, jak jen jsi Milostivý a Velkodušný.[14]
Šejch al-Aškar praví: „Potrestali je upálením v ohni, nedávaje jim nijak na vybranou, kromě možnosti víru v Boha popřít a stát se nevěřícími. Ze svého činu se nekáli a ve své nevíře a zlovolnosti pokračovali dále. Proto budou také potrestáni ohněm.[15]
Možno číst فَتَنُوا الْمُؤْمِنِينَ fetenú l-mu´miníne – pokoušeli věřící, ale i فَتِِنُوا الْمُؤْمِنِينَ fetinú l-mu´miníne – upalovali věřící. Když Arabové řeknou فَتِنَ شَيْءٌ fetine šej´un, znamená to něco zhořelo. Tento výraz je užíván i ve spojení s dirhamy a dináry, mincemi, kterých kvalita a pravost se zkoušela v plameni ohně. Podobně i oni nevěřící pokoušeli věřící ohněm. Je jim tedy řečeno, že pokud se neodřeknou své nevíry, zvyku mučit věřící, a nebudou se ze svého zla kát, budou trpět v pekelném ohni, budou páleni tak, jako pálili věřící. الْحَرِيقِ al-harík je označení planoucího, spalujícího ohně, podobně jako výraz as-se’ír السَعِيرُ a obojí jsou jména pekelného ohně. Trest je tedy dle provinění.
Rabí’u ibn Anas říká: „I na tomto světě je zasáhlo utrpení v ohni, neboť oheň z příkopů se rozšířil i k vládci a jeho věrným a spálil je také.“ Podobné uvádí i al-Kelbí.
Podle těchto slov je Alláh spálil v ohni hned dvakrát – na tomto i na onom světě.[16] Pokoušení v tomto verši tedy znamená trápení ohněm, upalování a jedno čtení vysvětluje význam druhého, jak uvádí Ibn ‘Abbás, Mudžáhid, Katáda, ad-Dahhák a Ibn Abzá.[17]
Ibn Kajjím praví: „Kdyby se tito mučitelé byli káli a napravili, Alláh by byl natolik Odpouštějící a Velkorysí, že by jim byl i odpustil. Toto ukazuje nejzazší meze odpuštění Božího. Hasan al-Basrí říká:Pohleď, Alláh je vybízí k pokání i poté, co mučili Jeho milované a upalovali je v ohni.Služebník proto nikdy nesmí ztrácet naději v odpuštění Boží. A neexistuje větší forma nepřátelství, než tato, ani horší podoba nevíry, nežli tato nevíra toho, kdo dal upalovat věřící, oddané služebníky Alláha Jediného, Který nemá společníka.[18]
Mnoho mekkánských pohlavárů, kteří se účastnili prvních útoků na muslimy, se nakonec kálo a přijalo islám. Abú ‘Ubejda ibn ‘Abdulláh slyšel svého otce citovat slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Ten, kdo se z hříchu kaje, je jako ten, kdo žádného hříchu nemá.[19]
Podle známého příběhu se odpuštění dostalo i muži, který zabil celou stovku lidí.[20]
 
إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَهُمْ جَنَّاتٌ تَجْرِي مِنْ تَحْتِهَا الأنْهَارُ ذَلِكَ الْفَوْزُ الْكَبِيرُ
však pro ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, pro ty jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou, určeny – a to věru úspěch bude veliký. (Burúdž:11)
Jejich stav po smrti ostře kontrastuje se stavem Božích nepřátel, smažících se v pekle. Jejich užívání je přesným opakem utrpení nevěřících a je následkem jejich oddané služby Alláhu.[21]
Zdánlivá porážka víry na tomto světě se obrací v drtivé a ohromné vítězství na světě onom. Suhejb ibn Sinán vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم o těžkostech, které věřící musí podstoupit pravil: „Jak podivuhodný je stav věřícího! Celý jeho život je pro něj dobrem, a to platí jen pro věřícího. Když zažívá dobré časy, je za ně vděčen Alláhu a je to pro něj dobro. Když na něj dopadnou naopak časy zlé, je trpělivý a i to je pro něj dobro.[22] 
Abú Bekr al-Džezáirí v tomto verši nachází tři ponaučení: 1. Verš potvrzuje víru ve vzkříšení, posmrtný život a odměnu v něm. 2. Skutečnost, že věřící jsou na tomto světě zkoušeni a jejich trpělivost odměněna Rájem. 3. Verše vzbuzují strach i naději, kvůli potrestání zla a odměnění dobra.[23]


[1] Tefsír Ibn Kesír.
[2] Viz Tejsíru l-menán.
[3] Al-Aškar, Muhammed Sulejmán; Demir, Emir (překl.) 2008. Tefsir posljednja tri džuz´a Kur´ana Časnog, sa važnim propisima za svakog muslimana. Sarajevo: b.v., str. 119.
[4] Ibid., str. 119.
[5] Ibid., str. 119.
[6] Ibid., str. 119.
[7] Viz Bedái t-tefsír, 5/171.
[8] Tefsír Ibn Kesír.
[9] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 1083.
[10] Al-Aškar, Muhammed Sulejmán; Demir, Emir (překl.) 2008. op.cit., str. 120.
[11] Viz Fethu l-Kadír, 5/417.
[12] Viz Tefsír Ibn Kesír.
[13] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 1083-1084.
[14] Viz Tefsír Ibn Kesír.
[15] Al-Aškar, Muhammed Sulejmán; Demir, Emir (překl.) 2008. op.cit., str. 120.
[16] Viz Tejsíru l-menán.
[17] Viz Tefsír Ibn Kesír.
[18] Viz Bedái t-tefsír, 5/172.
[19] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, Kitábu z-zuhdi, bábu zikri t-tewba.
[20] Hadís o něm zaznamenává Muslim v Sahíhu, č. 6662.
[21] Ibidum.
[22] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 7138.
[23] Viz Ajseru t-Tefsír, 2/1462.