Autor: šejch Muhammed bin Sálih bin ‘Usejmín
Zdroj: časopis ad-Da‘awa, str. 26, č. 20, Rabí’u l-áchir 1424 Hidžry / červen 2003
Zdroj: časopis ad-Da‘awa, str. 26, č. 20, Rabí’u l-áchir 1424 Hidžry / červen 2003
Otázka:
Autor: šejch Muhammed bin Sálih bin ‘Usejmín
Zdroj: časopis ad-Da‘awa, str. 26, č. 20, Rabí’u l-áchir 1424 Hidžry / červen 2003
Zdroj: časopis ad-Da‘awa, str. 26, č. 20, Rabí’u l-áchir 1424 Hidžry / červen 2003
Otázka:
Jaký je islámsko-právní soud ohledně zabíjení nemuslimů, kterým je přislíbeno bezpečí v muslimských zemích?
Odpověď:
Náboženství islámu, které Alláh pro lidstvo vybral, respektuje sliby a závazky. Toto je náboženství Pravdy, Spravedlnosti a Dobra. Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُواْ لاَ تَخُونُواْ اللّهَ وَالرَّسُولَ وَتَخُونُواْ أَمَانَاتِكُمْ وَأَنتُمْ تَعْلَمُونَ
Vy, kteří věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste zradili vědomě důvěru, která je vám dána. (Anfál:27)
Islám je náboženství, které odporuje zradě, lsti, lži a nemorálnosti. Posel Boží صلى الله عليه وسلم upozornil na tyto nemorální vlastnosti a řekl: „Pokud někdo disponuje těmito čtyřmi vlastnosti, pak je učiněný pokrytec. Avšak, pokud má jen jedinou z těchto vlastností, pak má vlastnost pokrytce, dokud se jí nezbaví: Když něco slíbí, nesplní to. Když prohovoří, lže. Když uzavře dohodu, poruší ji. A když s někým rozpráví, přehání (v hlase, tónu, síle slov atd.).“
Respekovat dohody a svazky je jedním dílem morálky islámu, zatímco projevem nejhorší nemorálnosti je tyto porušovat. Na to islám muslimy upozorňuje. Jednou z největších forem zrady je zabíjet ty, které Alláh zabíjet zakázal. A to jsou tyto druhy lidí:
1. Muslimové[1]
2. Nemuslimové pod ochranou.
3. Nemuslimové, se kterými jsou uzavřeny dohody o neútočení.
4. Nemuslimové, kterým muslimové garantovali bezpečí.
Pokud někdo ukáže, že je muslim, jeho život je zakázána a nesmí být nijak ponižován[2], bez ohledu na hřích, který učiní, protože ani Korán, ani Sunna Posla Božího صلى الله عليه وسلم nedali oprávnění pro něco takového nedávají oprávnění. Stejný soud náleží nemuslimům, se kterými jsou uzavřeny dohody. Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká: ”Ten, kdo zabije někoho, komu je přislíbeno bezpečí, neucítí ani vůni ráje, byť jde cítit na čtyřicet let daleko.”
Také řekl: ”Muslim má stále možnost pokání, dokud nezabije někoho, koho je zakázáno zabít.”
Takto je objasněno, že krev chráněnce se nesmí prolít a že je velmi vážným hříchem, dojde-li k tomu, protože Posel Boží řekl, že ten, kdo někoho takového zabije, neucítí vůni ráje, tj. nevejde do něj.
Co se týče těch, kterým je přislíbeno bezpečí, Alláh říká:
وَإِنْ أَحَدٌ مِّنَ الْمُشْرِكِينَ اسْتَجَارَكَ فَأَجِرْهُ حَتَّى يَسْمَعَ كَلاَمَ اللّهِ ثُمَّ أَبْلِغْهُ مَأْمَنَهُ ذَلِكَ بِأَنَّهُمْ قَوْمٌ لاَّ يَعْلَمُونَ
Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu,mu ji poskytni – aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného; a to je proto, že jsou lidé, kteří nic nevědí. (Tewba:6)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
”Muslimové jsou si rovni v příslibech. I ten nejnižší ho může vynést a i ten nejvyšší jej bude muset respektovat. Ten, kdo zpronevěří slib jednoho muslima, dosáhne prokletí Alláha, Jeho andělů a celého lidstva a ani jeho povinné, ani dobrovolné činy nebudou přijaty.”[3]
Umm Hání přišla za Poslem po osvobození Mekky a vypověděla mu, že její bratr ‘Alí chtěl zabít jednoho člověka, kterému ona garantovala bezpečnost. Tehdy Prorok řekl, že její slib je i jeho slibem.
Podle toho není povoleno zabíjet ty z nemuslimů, kterým je garantováno bezpečí. Proto agrese na takové je zároveň i agresí na předpisy šarí’y.