Vznešený Alláh ve Své Knize pravil:
وَاعْبُدُوااللَّهَ وَلَا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًاۖ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا
Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům! ( Nisá: 36)
Také řekl:
وَاخْفِضْ لَهُمَا جَنَاحَ الذُّلِّ مِنَ الرَّحْمَةِ* وَقُلْرَبِّ ارْحَمْهُمَا كَمَا رَبَّيَانِي صَغِيرًا
Vznešený Alláh ve Své Knize pravil:
وَاعْبُدُوااللَّهَ وَلَا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًاۖ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا
Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům! ( Nisá: 36)
Také řekl:
وَاخْفِضْ لَهُمَا جَنَاحَ الذُّلِّ مِنَ الرَّحْمَةِ* وَقُلْرَبِّ ارْحَمْهُمَا كَمَا رَبَّيَانِي صَغِيرًا
Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: “Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!” (Isrá: 24)
Islám nám přikazuje chovat se co nejlépe ke svým rodičům, poslouchat je v čemkoli, co není zakázáno a nebrat na lehkou váhu jejich názor.
Naši zbožní předkové byli nejlepším příkladem ukázkového chování k rodičům. Uvedeme dva příklady, jeden se týká vztahu k matce a druhý vztahu k otci.
O dobru prokázaném vůči matce hovoří hadís matky věřících ‘Áiše bint Abí Bekr رضي الله عنهما, tak řečené Pravdymilovné, dcery Pravdymilovného, která slyšela od Proroka صلىالله عليه و سلم vyprávět jeho sen – a sny Proroka صلى الله عليه و سلم jsou podobou zjevení:
دخلت الجنة فسمعت فيها قراءة، قلت:من هذا؟ فقالوا:حارثة بن النعمان، كذلكم البر كذلكم البر! وكان أبر الناس بأمه.
„Vstoupil jsem do Ráje a slyšel jsem, jak tam někdo recituje Korán. Zeptal jsem se: Kdo je to? Dostalo se mi odpovědi: „Hárisa ibn Nu’mán. Taková je pro vás odměna za dobro vůči rodičům! Taková je pro vás odměna za dobro vůči rodičům!“ A byl nejlepší ze všech ke své matce.“ [1]
Ibn ‘Abbás poznamenal: „Nevím o žádném jiném dobrém skutku, co by člověka lépe a ještě více přiblížil k Alláhu, nežli je laskavé chování k jeho matce.” [2]
O dobru prokázaném vůči otci vypráví Ma´mún:
„Nikdy jsem neviděl nikoho pokornějšího a poslušnějšího vůči svým rodičům, nežli byl Fadl ibn Jahjá. Doslechl jsem se, že se jeho otec díky němu nikdy rituálně neočišťoval chladnou vodou. Jeho syn by mu vždy připravil k abdestu vodu teplou.
Jednou se stalo, že otec i syn byli uvězněni díky nějakým svým slovům a názorům. Strážný ve vězení jim nechal vodu na pití a rituální očistu. Ta voda byla chladná. Když otec usnul, syn vstal, vzal si plechovou nádobu a držel ji svýma rukama nad svíčkou a pomalu vodu ohříval. Trpěl bolest, jak ho plech pálil do rukou, ale vydržel až do chvíle, kdy se voda v nádobě nad ránem příjemně ohřála, aby se z ní otec mohl rituálně očistit.
Dozorce, který je věznil, si všiml, jak se syn pokouší zahřát svému otci vodu na abdest a tak jim následující noci svíčku vzal. Syn oné noci vzal nádobu s ledovou vodou, přivinul ji ke svému tělu a tak ji teplem vlastního těla zahříval celou noc, dokud nad ránem, v čase modlitby za úsvitu, nebyl chlad vody v nádobě alespoň trochu snesitelnější.“
Víme,že otec se nepotřeboval umýt v teplé vodě, ale nezištná laskavost a obětavost jeho syna musela být v jeho srdci a v jeho životě tou největší radostí. [3]
__________________________________________________________
[1] Zaznamenali Ibn Wehb v al-Džámi’, hadís č. 22; ak-Hákim v Mustedreku, 3/208; Ahmed v Musnedu, 6/151-152; al-Beghawí v Šerhu s-sunna, 3/420; a další. Jako sahíh ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 913.
[2] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 4.
[3] Uvádí Se’íd as-Sidáwí v Hukúku l-‘áileti fi l-islám, str. 22.