Zákazy vzájemné intolerance v Sunně
Výše citované verše o následování buď pravdy, nebo falše, jsou nesmírně důležité. Dokonce máme i několik autentických hadísů, které si musíme stále připomínat s ohledem na naše každodenní jednání a nenechat je zůstat jen v rovině teoretické znalosti.
Mezi nimi je i hadís, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
لاَ تَبَاغَضُوا، وَلاَ تَحَاسَدُوا، وَلاَ تَدَابَرُوا، وَكُونُوا عِبَادَ اللَّهِ إِخْوَانًا، وَلاَ يَحِلُّ لِمُسْلِمٍ أَنْ يَهْجُرَ أَخَاهُ فَوْقَ ثَلاَثَةِ أَيَّامٍ
“Nesmíte se navzájem nenávidět, ani na sebe žárlit, ani se navzájem k sobě obracet zády. Buďte, služebníci Boží, bratry! Běda! Nikomu z muslimů není dovoleno opouštět svého bratra muslima na dobu delší, než na tři dny.”1
Proč došlo k tomu, že jeden muslim opustil jiného? Z nenávisti a žárlivosti mezi nimi. Nikoli z nějakého právoplatného důvodu. Nikoli proto, že by dotyčný v něčem neuposlechl Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم. Ba co více, lze dokonce říci, že Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم neuposlechl naopak ten, kdo se k němu postavil zády. To proto, že to, oč se oni dva mezi sebou zhádali, dotyčný považuje za špatné porozumění. Dotyčný napadený se však nikdy otevřeně nezpronevěřil zásadám islámu, nepopřel, že by to, co koná, nemohlo být hříchem a nevyloučil možnost, že sám Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم odporuje. Pokud by k něčemu z toho došlo, potom není pochyb, že bychom mohli začít diskutovat o tom, že dotyčného můžeme bojkotovat právem. Avšak opustit a zavrhnout někoho jen tak jednoducho proto, že má na nějakou věc odlišný názor a chápe ji naprosto odlišně, to je věc zcela a naprosto jiná. To spadá pod zákaz formulovaný v první části citovaného hadísu: “Nesmíte se nenávidět, ani jedni na druhé žárlit, ani se navzájem k sobě obracet zády.”
Nenávist, intolerance a neoprávněný bojkot u aspirantů selefíje
Právě tato nenávist a žárlivost jedněch vůči druhým je charakterovým nešvarem, který se velmi rozšířil právě mezi našimi bratry, kteří si říkají selefí nebo salafisté. Někdy a na některých místech vyvstávají debaty během předášek a promluv, kdy někdo řekne: “Ne! To můj názor je lepší!” A druzí řeknou: “Nikoli! Lepší je názor toho druhého!”
Bojte se všichni Alláha a zamyslete se sami nad sebou! Pokud je mezi vámi někdo, kdo má alespoň trochu znalostí a má snahu to, co umí, ví a zná, sdílet s jinými, nechejte ho napokoji a dovolte mu mluvit. Pomožte mu v tomto jeho úsilí. Nedívejte se jedni na druhé nepřátelsky s cílem soupeřit mezi sebou a získat nad ostatními navrch. Nebuďte arogantní vůči sobě navzájem, protože někoho jiného vnímáte jako méně znalého. Možná je to právě naopak. A právě proto vznikají zášti a konflikty. Jejich důsledkem jsou věci, které Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve výše uvedeném hadíse zakázal – závist, nenávist a obracení se jedněch ke druhým zády. Takové bojkotování je nutno ihned přerušit a ukončit.
Citovaný hadís je ve své podstatě ukázkou milosti Vznešeného Alláha vůči Jeho služebníkům, protože přerušení styků jedněch s druhými nebylo zakázáno úplně. Některým chorým duším byla přenechána možnost projevit svůj hněv, zášť a řevnivost, ale jen na tři dny. Tyto tři dny bohatě stačí na to, aby člověk dal své zlobě průchod. Pokud však tento maximální limit překročí, dopustí se zakázaného.
To možno vyčíst z některých dalších autentických hadísů, dle nichž si ten, kdo prodlouží a bude odmítat kontakt se svým bratrem po dobu delší, než tyto tři dny, zaslouží trest v pekelném ohni. V jiném hadísu stojí:
لاَ يَحِلُّ لِمُسْلِمٍ أَنْ يَهْجُرَ أَخَاهُ فَوْقَ ثَلاَثِ لَيَالٍ يَلْتَقِيَانِ فَيُعْرِضُ هَذَا وَيُعْرِضُ هَذَا وَخَيْرُهُمَا الَّذِي يَبْدَأُ بِالسَّلاَمِ
“Žádnému muslimovi není dovoleno zříkat se svého bratra déle než tři dny. Když se potkají, jeden se odvrátí od druhého a druhý od prvního. A ten lepší mezi nimi je ten, kdo svého bratra pozdraví jako první.”2
Samozřejmě je pro onoho muslima, který byl svým bratrem tři dny odvrhován, těžké, aby znovu navázal svůj vztah. Nicméně dotyčný tímto svým počínáním ukazuje, že nezapomněl na závažnou hrozbu pekelným ohněm pro toho, kdo pokračuje v nepřátelství déle než tři dny, před níž nás varuje Posel Boží صلى الله عليه وسلم. Proto to nejmenší, co je možno udělat, je usmířit se ihned a okamžitě znovu začít obnovovat přátelské vztahy s dotyčným poté, co jsme se s ním ve zlém rozešli, minimálně po třech dnech od naší vzájemné hádky. Z hrozby pekelného trestu se lze vymanit tak, že našeho bratra, s nímž jsme rozhádaní, pozdravíme jako první. Po pozdravu na sebe nenechá dlouho čekat ani krátký rozhovor. Po krátkém rozhovotu se snáze obnoví i podlomené přátelství. A tak dále, jako se říká, že “déšť začíná prvními kapkami, než se rozprší úplně.”
Nechce to nic menšího, nežli převzít iniciativu a první pozdravit toho bratra, kterému jsme se předtím tak intenzivně vyhýbali, nanejvýš tři dny po naší nešťastné hádce. Tím se vyhneme hrozbě za bojkotování, odvrhování a obracení se jedněch zády k jiným déle než po dobu třech dní.
Trest za projevy nepřátelství mezi muslimy
Poslechněme si také další hadís Posla Božího صلى الله عليه وسلم hovořící o hrozbě skryté v bezorávném zpřetrhávání vztahů s některým bratrem.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
تُفْتَحُ أبْوابُ الجَنَّةِ يَومَ الاثْنَيْنِ، ويَومَ الخَمِيسِ، فيُغْفَرُ لِكُلِّ عَبْدٍ لا يُشْرِكُ باللَّهِ شيئًا،
“Brány Ráje jsou otevírány každé pondělí a čtvrtek. Každému věřícímu služebníku, který k Alláhu nikoho a nic nepřidružuje, je odpuštěno …”3
Ano, radujeme se tomu, protože my jsme ti, kteří vyzývají k tewhídu, jsme těmi, kteří pozdvihají prapor výzvy k přijetí Jedinosti a Jedinečnosti Boží a odvržení všech podob modloslužby a přidružobvání k Alláhu Jedinému. Často si myslíváme, že vstoupíme do Ráje jen tak a bez zúčtování či hrozby trestu, že máme do Ráje, jak se dnes říká, “přímou letenku bez tranzitu.” Protože, jak se domníváme, jsme vyznavači Jediného Boha a nic a nikoho k Němu nepřidružujeme. Ovšem tak tomu ani zdaleka není. Nemáme žádnou záruku, že Ráj je garantován právě nám.
Poslechněme si nyní, jak tento hadís o branách Ráje, otevřených v pondělí a ve čtvrtek, pokračuje dál:
إلّا رَجُلًا كانَتْ بيْنَهُ وبيْنَ أخِيهِ شَحْناءُ، فيُقالُ: أنْظِرُوا هَذَيْنِ حتّى يَصْطَلِحا، أنْظِرُوا هَذَيْنِ حتّى يَصْطَلِحا، أنْظِرُوا هَذَيْنِ حتّى يَصْطَلِحا.
“… kromě muže, mezi nímž a jeho bratrem je zášť. Bývá řečeno: “Počkejte, dokud se tito dva neusmíří. Počkejte, dokud se tito dva neusmíří. Počkejte, dokud se tito dva neusmíří.”4
Tj. čekejte s odpuštěním, dokud nedojde k usmíření mezi těmito dvěma rozhádanými, dokud mezi sebou znovu neobnoví pouto bratrství. Do té doby jim nebude odpuštěno. A pokud se mezi sebou usmíří a stanou skutečnými bratry, obdrží v Ráji trůny naproti sobě.
Vztah mezi projevy nepřátelství a přijetím skutků uctívání
V jiném hadísu je řečeno:
ثلاثةٌ لا ترفعُ صلاتُهم فوق رؤوسِهِم شبرًا رجلٌ أمَّ قومًا وهم له كارهون وامرأةٌ باتت وزوجُها عليها ساخطٌ وأخوان متصارِمان
“Jsou tři, jejichž modlitba se nezvedá více, nežli na píď nad jejich hlavy: Muž, který vede jiné v modlitbě, ale oni jím opovrhují, žena, která ulehla a strávila noc, zatímco její manžel se na ni hněvá a dva bratři, kteří mezi sebou navzájem zpřetrhali pouta bratrství.” 5
Tj. obrátili se k sobě zády a stali se nepřáteli.
Tedy ke škodlivým následkům ostrakizování a nespravedlivého bojkotování jiných, vzájemného nepřátelství, zášti a obracení se zády k sobě navzájem jen kvůli odlišnému názoru patří i to, že naše modlitba nebude pozvednuta k Alláhu a nebude Jím přijata tak, jak o tom hovoří koránský verš:
مَن كَانَ يُرِيدُ الْعِزَّةَ فَلِلَّهِ الْعِزَّةُ جَمِيعًا ۚ إِلَيْهِ يَصْعَدُ الْكَلِمُ الطَّيِّبُ وَالْعَمَلُ الصَّالِحُ يَرْفَعُهُ ۚ وَالَّذِينَ يَمْكُرُونَ السَّيِّئَاتِ لَهُمْ عَذَابٌ شَدِيدٌ ۖ وَمَكْرُ أُولَٰئِكَ هُوَ يَبُورُ
“Kdo si přeje moci… vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. Pro ty, kdož úklady zlé chystají, připraven je trest přísný a úklady jich se vniveč obrátí.” (Fátir: 10)
Modlitba těchto dvou, kteří mezi sebou zpřetrhali pouta bratrství, tedy nikdy nebude pozvednuta k Alláhu Vznešenému.
Autor: Muhammed Násiruddín al-Albání
Zdroj: Bábu n-nasíhati lis-selefíjín bir-rifki wel-lejjeni we nebzi l-firkati wel-ichtiláfi we terku l-hudžri ghajri š-šar’í, seriál přednášek Silsiletu l-hudá wen-núr, páska č. 23.
Překlad a mezititulky: Alí Větrovec
- Od Anase ibn Málika رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6065.
- Od Abú Ajjúba al-Ansárího رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2560.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2565.
- Zdroj hadísu uveden výše.
- Od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 971 a toto je jeho verze; dále Ibn Hibbán v Sahíhu hadís č. 1757; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 12275 s drobnými odchylami. Jako sahíh či hasan ho doložil al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 3/394; a an-Newewí v al-Medžmú’u, 4/274. Sám al-Albání jej však uvádí jako da’íf v Da’ífu t-terghíb, hadís č. 1217, v tomto textu ho však i přesto cituje a argumentuje jím.