Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ سَأَلَ اللَّهَ الْجَنَّةَ ثَلاَثَ مَرَّاتٍ قَالَتِ الْجَنَّةُ اللَّهُمَّ أَدْخِلْهُ الْجَنَّةَ . وَمَنِ اسْتَجَارَ مِنَ النَّارِ ثَلاَثَ مَرَّاتٍ قَالَتِ النَّارُ اللَّهُمَّ أَجِرْهُ مِنَ النَّارِ.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ سَأَلَ اللَّهَ الْجَنَّةَ ثَلاَثَ مَرَّاتٍ قَالَتِ الْجَنَّةُ اللَّهُمَّ أَدْخِلْهُ الْجَنَّةَ . وَمَنِ اسْتَجَارَ مِنَ النَّارِ ثَلاَثَ مَرَّاتٍ قَالَتِ النَّارُ اللَّهُمَّ أَجِرْهُ مِنَ النَّارِ.
„Kdokoli třikrát žádá Alláha o Ráj, Ráj pak řekne: „Ó Bože, uveď ho do Ráje.“ A kdo se k Alláhu třikrát utíká před Ohněm, Oheň řekne: „Ó Bože, zachraň ho před Ohněm.“ [1]
Šejch al-háfiz al-Mubárekfurí v komentáři k tomuto hadísu uvedl:
„Kdokoli prosí Alláha o vstup do Ráje, například slovy: „Ó Bože, prosím tě o Ráj,“ nebo: „Ó Bože, dej mi vstoupit do Ráje,“ třikrát – to znamená, že svou prosbu třikrát opakuje. Třikrát opakovaná prosba je považovaná za nejúpěnlivější. Je to etiketa prosby, autenticky dochovaná v Sunně.
„Ráj potom řekne“ – Jde o prosbu vyjádřenou ať už slovy, anebo bez nich, protože Všemohoucí Alláh má schopnost dát promluvit i věcem, které obyčejně nemluví, anebo jsou neživé, aby promluvily.
„Ó Bože, uveď ho do Ráje“ – Tedy dovol mu do něho vstoupit s těmi, kteří do něj vstoupí jako první, anebo s některými jinými, kteří do něj vstoupí později.
„Kdokoli se utíká o ochranu“ – Odkazuje na osobu, která Alláha třikrát prosí o záchranu před Ohněm Pekelným, což může být splněno prosbou „Ó Bože, zachraň mne před Ohněm,“ nebo jakoukoli jinou podobnou, pak Oheň, tedy Peklo, také prosí: „Ó Bože, zachraň ho před Peklem a uchraň ho před jeho trestem.“
Tedy potom i samo Peklo prosí Alláha, aby dotyčného zachránil před trestem v Pekle, či nedovolil, aby v něm dotyčný zůstal navěky.“ [2]
_____________________________________________________________
[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2572; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5521; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4340. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 6275.
[2] Viz Tuhfetu l-ahwezí fí šerhi Suneni t-Tirmizí, komentář příslušného hadísu.