Prezident Tuniské republiky Habíb Búrkíba (u moci 1957-1987 kř. éry) byl diktátor a zkažený člověk. Coby sekulární nacionalista se snažil svůj téměř výhradně muslimský národ násilím odvracet od víry. Věznil učence a pronásledoval ty, kteří se učili Korán zpaměti. Nahradil šarí’atské soudy sekulárními, zrušil instituci wakfu a bojoval proti oděvu muslimských žen. Veřejně porušoval islámská nařízení, okázale přerušoval ramadánský půst za bílého dne pomerančovým džusem a také se urážlivě vyjádřil na adresu Posla Božího صلى الله عليه وسلم.1
V této zemi však žil ve stínu absurdního a paranoidního režimu i velmi významný islámský učenec a jeden z nejvěhlasnějších vykladačů Koránu ve 20. století, šejch Muhammed at-Táhir ibn ‘Ášúr (žil v letech 1296 – 1393 hidžry, tj. 1879 – 1973 kř. éry). Narodil se do rodiny andalúského původu, dosáhl klasického islámského vzdělání, mnoho textů znal nazpaměť a za svůj dlouhý život zažil jak osmanskou éru, tak i moderní dobu. Je autorem mnoha objemných děl, mezi nimiž vyniká jeho tefsír nazvaný at-Tahríru we t-tenwír (přibl. Osvobození a osvícení) a jeho pojednání o obecných pravidlech a vyšších principech šarí’atského zákonodárství nazvané Makásidu š-šarí’ati l-islámíja (přibl. Vyšší cíle islámské šarí’y).
Ibn ‘Ášúr v době, o níž mluvíme, zastával funkci tuniského vrchního muftího s titulem šejchu l-islám. Kromě toho byl nejvýznamnějším profesorem na univerzitě az-Zejtúna.
Novým rozmarem, do něhož se probudil vrtkavý tuniský diktátor v únoru 1961, bylo muslimům překazit půst v posvátném měsíci Ramadánu. Jeho cílem bylo, aby ramadánský půst přerušili, protože se domníval, že škodí produktivitě státní ekonomiky. Tu však zdevastoval hlavně Búrkíba sám, když v 50. letech zavlekl zemi do nesmyslné občanské války proti svým vnitrostranickým oponentům a kritikům násilné modernizace poté, co bylo Tunisko již vyčerpáno předchozí francouzskou kolonizací a válkou za nezávislost.
Aby svého nejnovějšího cíle diktátor Búrkíba dosáhl, chtěl jako prvního donutit přerušit půst právě muftího Ibn ‘Ášúra. Nakázal mu, aby si připravil projev, který měl přednést v rádiu a televizi v přímém přenose. V tomto projevu měl lidem vysvětlit, aby se nepostili a aby přerušili půst, protože v zájmu republiky je co nejvíce a nejproduktivněji pracovat, aby se nastartoval ekonomický růst.
Když přišel exkluzivní vysílací čas pro přímý vstup s vrchním tuniským muftím, Ibn ‘Ášúr přečetl projev, který mu prezident přikázal a k němuž ho donutil. V tomto projevu vysvětloval, proč prezident chce, aby Tunisané přerušili svůj ramadánský půst.
Potom Ibn ‘Ášúr odložil papír, na němž měl napsaný text projevu a pravil: „Prezident Burkíba lže. A pravdu děl Vznešený Alláh ve Svých slovech:
شَهْرُ رَمَضَانَ الَّذِي أُنزِلَ فِيهِ الْقُرْآنُ هُدًى لِّلنَّاسِ وَبَيِّنَاتٍ مِّنَ الْهُدَىٰ وَالْفُرْقَانِ ۚ فَمَن شَهِدَ مِنكُمُ الشَّهْرَ فَلْيَصُمْهُ ۖ وَمَن كَانَ مَرِيضًا أَوْ عَلَىٰ سَفَرٍ فَعِدَّةٌ مِّنْ أَيَّامٍ أُخَرَ ۗ يُرِيدُ اللَّهُ بِكُمُ الْيُسْرَ وَلَا يُرِيدُ بِكُمُ الْعُسْرَ وَلِتُكْمِلُوا الْعِدَّةَ وَلِتُكَبِّرُوا اللَّهَ عَلَىٰ مَا هَدَاكُمْ وَلَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ
„Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede – snad budete vděční!“ (Bekara: 185)
Následně byl Ibn ‘Ášúr s okamžitou platností odvolán z postu vrchního muftího Tuniska na popud samotného prezidenta.2
Když Ibn ‘Ášúr o dvanáct let později odešel na lepší svět, znali ho muslimové po celé zeměkouli. Jeho díla jsou překládána do mnoha jazyků a studována dodnes. A jeho odvahu a nečekaný čin odporu si připomínají všichni dodnes. Na Východě i na Západě.
A Búrkíba? Jak stárnul, zdraví mu postupně přestávalo sloužit, stával se čím dál více paranoidním a vydával čím dál absurdnější nařízení. Stal se tragikomickou figurkou a jím přímo dosazený ministr vnitra a pozdější premiér, dříve prezidentem vybraný právě pro svou nenávist k islámu, vyhlásil směrem k tuniskému národu, že starý prezident už není ze zdravotních důvodů způsobilý pro funkci hlavy státu. Sesadil ho a uvrhl do domácího vězení, aby se potom sám chopil moci.
- Událost s pomerančovým džusem se odehrála v přímém televizním přenosu v roce 1964. Búrkíbovu urážku Proroka صلى الله عليه وسلم publikoval libanonský tisk o deset let později. Tato slova vedla významného saúdského učence ‘Abdul’azíze ibn Báze k obvinění Habíba Búrkíby z odpadlictví od islámu.
- Viz Jonathan Brown, Misquoting Muhammad. The Challenge and Choices of Interpreting the Prophet’s Legacy, str. 279–280.