Vypráví Aslam, který býval sluhou Omarovým:
Vypráví Aslam, který býval sluhou Omarovým:
„Jednoho večera jsme s Omarem obcházeli obyvatele a navštěvovali jejich domy a když jsme se vzdálili z Medíny, všimli jsme si nějakého ohně. Omar řekl: „Pojďme tam, ať vidíme, co se tam děje.“ Spěchali jsme k ohni a nalezli jsme u něj ženu, okolo které seděly uplakané děti. Na ohni byl hrnec. Omar pozdravil a zeptal se: „Co je s vámi?“ „Noc a chlad nám nedají spát,“ odpověděla matka. „A co je s dětmi, proč tolik pláčou?“ zeptal se Omar. „Hlad,“ odpověděla matka. „A co je v té nádobě?“ „Voda. Klamu je pomocí vody, aby lépe zaspaly. Nechť Alláh rozsoudí mezi námi a Omarem.“ „Alláh se ti smiluj,“ pravil Omar, „Odkud o vás Omar ví?“ „On přejal odpovědnost za nás a potom nás nechal tak,“ řekla ta žena.“
Aslam pokračuje:
„Potom se Omar obrátil ke mně a řekl: „Pojďme odsud,“ načež jsme si pospíšili, až jsme přišli k jednomu mlýnu, kde Omar nabral mouku a trochu másla a nařídil mi, abych mu to připevnil na záda. Řekl jsem: „Ponesu to já!“ Omar mne však pokáral: „Budeš snad také nosit mé hříchy o Soudném dni? Matka tě ztratila!“ Potom jsme se vydali zpět k nim a když jsme přišli, složil Omar ze zad mouku, oddělil jeden díl a řekl: „Dovol, já to připravím.“ Poté se sehnul a rozfoukal oheň. Měl dlouhou bradu a viděl jsem, jak se mu z ní kouří. Když skončil s vařením, poprosil, aby mu donesla jednu nádobu, ve které by dal jídlo ochladnout a ona by je potom dávala dětem. Tak to šlo dál, dokud se všichni nezasytili. Když jsme odcházeli, nechal jí zbytek jídla a ona mu říkala: „Alláh tě odměň za to, co jsi učinil, jsi lepší, nežli vládce věřících (tj. Omar)!“ „Říkej jen dobro,“ opáčil Omar, „A až přijdeš k vládci věřících, dá-li Alláh, najdeš mne tam.“ Trochu jsme se vzdálili a Omar na moment stanul. Zeptal jsem se: „Chceš ještě něco udělat?“ Nic mi neodpovídal, dokud se děti neuklidnily a neusnuly. Potom vzdal dík Alláhu a řekl mi: „Aslame, hlad je donutil k pláči a nespavosti. Nechtěl jsem od nich odejít, dokud jsem neviděl, že poklidně zaspali.“
Zdroj: šejch Mustafa as-Sibá’í: Min Džewáhiri l-hadáretiná