K umajjovskému chalífovi Hišámu ibn ‘Abdulmelikovi přišel učenec Táwús al-Jemení a řekl mu:
K umajjovskému chalífovi Hišámu ibn ‘Abdulmelikovi přišel učenec Táwús al-Jemení a řekl mu:
„Boj se dne, kdy budou všichni volat na všechny!“
Hišám se jej zeptal: „Co je to, den, kdy budou všichni na všechny volat?“
Táwús odpověděl: „Alláh říká:
وَنَادَى أَصْحَابُ الْجَنَّةِ أَصْحَابَ النَّارِ أَنْ قَدْ وَجَدْنَا مَا وَعَدَنَا رَبُّنَا حَقًّا فَهَلْ وَجَدْتُمْ مَا وَعَدَ رَبُّكُمْ حَقًّا قَالُوا نَعَمْ فَأَذَّنَ مُؤَذِّنٌ بَيْنَهُمْ أَنْ لَعْنَةُ اللَّهِ عَلَى الظَّالِمِينَ
A zavolají obyvatelé ráje na obyvatele ohně: „My shledali jsme, že to, co Pánem naším bylo slíbeno, je pravda. Zdaž i vy jste shledali slib Pána svého pravdivým?“ A odpovědí: „Ano!“ A tehdy zavolá hlasatel mezi nimi: „Nechť Bůh prokleje nespravedlivé … (A’ráf:44)“
Hišám zůstal ochromen, jako když by do něj uhodil blesk.
Táwús dodal: „A toto je jen pouhý jeho popis, co teprve, až tento den skutečně nastane!“[1]