Historické události, jejichž předpověď v Koránu se nakonec pravdivě naplnila

Logo XXL
Životopis Proroka صلى الله عليه و سلم je známý událostmi, které předpověděl a ony se poté naplnily, buď ještě za života Proroka صلى الله عليه و سلم samotného, nebo dlouho po něm. Takto bylo například předpovězeno dobytí Konstantinopole (dnes Istanbul).[1]

Životopis Proroka صلى الله عليه و سلم je známý událostmi, které předpověděl a ony se poté naplnily, buď ještě za života Proroka صلى الله عليه و سلم samotného, nebo dlouho po něm. Takto bylo například předpovězeno dobytí Konstantinopole (dnes Istanbul).[1]
Jedna z podivuhodných stránek Koránu je také ta, že hovoří o určitých událostech, které se v okamžiku zjevení daného verše ještě nestaly a vyplnili se až pozdějším průběhem historie.
Například se jedná o verše:
سَيُهْزَمُ الْجَمْعُ وَيُوَلُّونَ الدُّبُرَ بَلِ السَّاعَةُ مَوْعِدُهُمْ وَالسَّاعَةُ أَدْهَى وَأَمَرُّ
Však toto shromáždění na útěk bude obráceno a zády se otočí. Ba ano! Hodina bude časem schůzky jejich, Hodina velmi záludná a hořce chutnající. (Kamer:45-46)
Zde vzpomínaná porážka se vztahuje na bitvu u Bedru, která se odehrála 17. Ramadánu roku 2 hidžry. Verš však podle jednomyslné shody učenců pochází z mekkánského období a odkazuje na konkrétní jedince. To potvrzuje i podání Se’ída ibn Džubejra od Sa’da ibn Abí Wekkáse, jenž pravil: „Když byla zjevena slova „Však toto shromáždění na útěk bude obráceno,“ nevěděl jsem, o jaké shromáždění se přesně jedná. Ale pak jsem v den Bedru uviděl Božího Posla صلى الله عليهو سلم , jak vstal a hovořil: „Ó Alláhu, vší ta urputnost a namyšlenost Kurejšovců je již navedla k tomu, aby Tě popřeli a připravila je k tomu, aby se vzpírali Tvému Poslu. Ó Alláhu, očekávám vítězství, které jsi mi Ty přislíbil! Poníženě Tě prosím, ó Alláhu, abys je porazil!“ Načež recitoval „Však toto shromáždění na útěk bude obráceno a zády se otočí.“ Načež pravil Sa’d: „Tehdy jsem pochopil význam tohoto verše.“[2]
Dále, ve 27. verši súry al-Feth Alláh předpovídá např. radostnou zvěst o otevření Mekky pro islám a její osvobození z rukou modloslužebníků:
لَقَدْ صَدَقَ اللَّهُ رَسُولَهُ الرُّؤْيَا بِالْحَقِّ لَتَدْخُلُنَّ الْمَسْجِدَ الْحَرَامَ إِنْ شَاءَ اللَّهُ آمِنِينَ مُحَلِّقِينَ رُءُوسَكُمْ وَمُقَصِّرِينَ لا تَخَافُونَ فَعَلِمَ مَا لَمْ تَعْلَمُوا فَجَعَلَ مِنْ دُونِ ذَلِكَ فَتْحًا قَرِيبًا
Bůh zajisté již dokázal poslu Svému pravdivost jeho snu: „Vskutku vstoupíte do Posvátné mešity, bude-li chtít Bůh, bezpečni a s oholenými hlavami a ostříhanými nehty a vousy a bez jakékoliv bázně!“ A On věděl to, co jste neznali, a kromě toho vám připravil blízký úspěch. (Feth: 27)
Zadíváme-li se pozorněji na tento verš, shledáme, že zde Alláh předpovídá ještě i další vítězství, ke kterému má dojít ještě před osvobozením Mekky. Jak je již předtím vzpomenuto v Koránu, muslimové zpacifikovali soustavu pevností zvanou Chajbar, ve které se soustředil odpor proti islámu, vedený zejména židovskými kmeny.
لَقَدْ رَضِيَ اللَّهُ عَنِ الْمُؤْمِنِينَ إِذْ يُبَايِعُونَكَ تَحْتَ الشَّجَرَةِ فَعَلِمَ مَا فِي قُلُوبِهِمْ فَأَنْزَلَ السَّكِينَةَ عَلَيْهِمْ وَأَثَابَهُمْ فَتْحًا قَرِيبًا
Bůh věru již nalezl zalíbení ve věřících, když ti přísahali věrnost pod stromem, a On dobře ví, co bylo v srdcích jejich. A seslal k nim sakínu a odmění je brzkým úspěchem (Feth:18)
Teprve potom vstoupili muslimové vítězně i do Mekky.
Fakt, že Korán hovoří o událostech, které se měly stát v budoucnosti je pouze jednou z vícero jeho moudrostí. Je to také další z důkazů, že je slovem Alláha, Který Jediný disponuje neomezenou znalostí.
Další takovou událostí je porážka Byzantinců, která se, což nelze opomenout, odehrála  v nejnižším bodě zemské pevniny, u Mrtvého moře, což je zeměpisný fakt, který v době seslání tohoto verše nebylo možno ověřit. Zde je vzpomenut ve zjeveném verši, jak uvidíme dále.[3]
Další podobně předpověděnou událostí je triumf islámu na území, kam se dostal:
وَعَدَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنْكُمْ وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَيَسْتَخْلِفَنَّهُمْ فِي الأرْضِ كَمَا اسْتَخْلَفَ الَّذِينَ مِنْ قَبْلِهِمْ وَلَيُمَكِّنَنَّ لَهُمْ دِينَهُمُ الَّذِي ارْتَضَى لَهُمْ وَلَيُبَدِّلَنَّهُمْ مِنْ بَعْدِ خَوْفِهِمْ أَمْنًا يَعْبُدُونَنِي لا يُشْرِكُونَ بِي شَيْئًا وَمَنْ كَفَرَ بَعْدَ ذَلِكَ فَأُولَئِكَ هُمُ الْفَاسِقُونَ
Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. „Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic! „A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci! (Núr:55) V době zjevení verše jsou muslimové ještě mladou a velmi slabou komunitou, ale již nyní je jim předpovídáno velké vítězství. Následně se stopa arabských pohanů z historie vytrácí a přemoženi byli také lžiproroci a skupinky odpadlíků, snažící se mladou islámskou říši rozvrátit, ve shodě s tím, co bylo zjeveno na jiném místě:
قُلْ لِلَّذِينَ كَفَرُوا سَتُغْلَبُونَ وَتُحْشَرُونَ إِلَى جَهَنَّمَ وَبِئْسَ الْمِهَادُ
Rci těm, kdož neuvěřili: „Budete přemoženi a do pekla zahnáni – a jak hnusné to bude místo odpočinku!“ (Álu’Imrán:12) Tak se po otevření Mekky pro islám stalo. Celý tento proces pokračoval za prvních chalífů – Abú Bekra, Omara, Osmána a ‘Alího, nejlepšími ze společníků Prorokových, nechť je se všemi Alláh spokojen. Porazili jak Persii, tak i Východořímskou říši a jejich následovníci ustavili vládu islámu na území od Španělska do Číny za méně než století. Na velké většině takto získaných území někdejší místní náboženství – křesťanství, judaismus, zoroastrizmus a další, již nikdy nedobyla své někdejší pozice zpět.[4]
إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ وَرَأَيْتَ النَّاسَ يَدْخُلُونَ فِي دِينِ اللَّهِ أَفْوَاجًا
Až vítězná pomoc Boží přijde, až spěch se dostaví a uvidíš lidi vstupovat houfně v náboženství Boží (Nasr: 1-2)
V tomto verši se nachází předpověď nejen absolutního vítězství islámu na Arabském poloostrově, ale také vlastní Prorokovy brzké smrti.
Co se týče vzpomenuté byzantinské porážky, Korán praví:
الم غُلِبَتِ الرُّومُ فِي أَدْنَى الأرْضِ وَهُمْ مِنْ بَعْدِ غَلَبِهِمْ سَيَغْلِبُونَ فِي بِضْعِ سِنِينَ لِلَّهِ الأمْرُ مِنْ قَبْلُ وَمِنْ بَعْدُ وَيَوْمَئِذٍ يَفْرَحُ الْمُؤْمِنُونَ
Alif lám mím! Poražení byli Byzantinci v nejbližší zemi, však po porážce své zase zvítězí v několika letech. Bohu přísluší rozhodnutí jak dřívější, tak i pozdější.  (Rúm:1-4)
Tyto verše byly zjeveny asi sedm let poté, co byzantinští křesťané utrpěli zdrcující porážku od perských zoroastrovců, okolo roku 617 křesťanské éry. V ájetech je jasně řečeno, že Byzantinci velmio záhy vybojují vítězství. Byzanc však v té době byla ve stádiu praktického rozkladu, přišla skoro o veškerá svá území a zdálo se takřka nemožné, že se vůbec udrží na nohou, natož, že vybojuje svá ztracená území nazpět. Útočili na ni nejen sásánovští Peršané, ale také Avarové, Slované a Langobardi. Ti všichni představovali pro Byzantskou říši velké nebezpečí. Avarové dorazili takřka před samé hradby Konstantinopole. Aby zaplatil ohromné výdaje na armádu, nechal nový byzantský císař Heráklios roztavit zlatou a stříbrnou výzdobu kostelů roztavit na mince. Když ani to nestačilo, přistoupil i k tavení předmětů a soch bronzových. Proti němu se však vzbouřil velký počet místodržících, takže někdejší impérium nyní stálo před samým krachem.
Peršané nejprve okupovali dřívější byzantské državy v Mezopotámii, Kilikii, Sýrii, Palestině, Egyptě a Arménii. Za krátkou dobu se očekával totální kolaps říše. Právě v této době přichází zjevení prvních veršů súry ar-Rúm, které předpovídají konsolidaci poměrů v říši a úspěšnou byzantskou odvetu v horizontu nanejvýš devíti let. To se zdálo natolik nemožné, že i pohanští Arabové brali tyto verše jako předmět svého pohrdání a výsměchu. Mysleli, že k tomuto Koránem předpověděnému vítězství nikdy nedojde. Avšak opak se ukázal být pravdou a následující běh událostí pravdivost koránské předpovědi potvrdil. Asi necelých sedm let poté, co byly tyto verše zjeveny, se v blízkosti rozvalin starověkého Ninive v měsíci prosinci roku 624 kř. éry odehrála další veliká bitva mezi Peršany a Byzantinci. Tentokrát byli Peršané Byzantinci poraženi. Několik měsíců poté byla sásánovská Persie nucena podepsat dohodu o navrácení okupovaných území zpět Byzanci. Předpověděné vítězství Byzantské říše a porážka říše Perské se tak stalo skutečností. [5] Slovo „bid’un“ použité ve verši ve významu „několik“ znamená rozmezí více než tří až méně než desíti.[6]
Druhý zázrak tohoto verše tkví v jistém zajímavém zeměpisném faktu, který nebyl v dané době potvrditelný a známe jej až v moderní době. Verš naznačuje, že byli poraženi na nejnižším místě souše, což je dalším významem výrazu „adná´u l-ardi,“ který byl vyládán v klasickém období islámu jako „nejbližší místo.“  Výraz „daná“ může tedy nabývat významu nejnižší, nejspodnější, nejhlubší a přeneseně také nejbližší, nejpřilehlejší.[7] K rozhodujícímu střetnutí totiž došlo v proláklině u břehů Mrtvého moře, jejíž dno se nachází 395 metrů pod hladinou moře, což je nejnižší nadmořská výška na pevnině. Ustavit, že se jedná skutečně o nejnižší bod pozemské pevniny, jednoduše nebylo v době seslání verše možné zjistit.
O tom, že nejde o samo se naplňující proroctví, hovoří také fakt, že se zde jedná o válku mezi dvěma nemuslimskými supervelmocemi té doby, kterou zatím nepatrná a slabá muslimská komunita nebyla v té době s to ovlivnit.


[1] Zaznamenal imám Ahmed ibn Hanbel v Musnedu, 4/335. Zaznamenává i Muslim v Sahíhu.
[2] Na základě Tefsíru od al-Kurtubího, uvedeno v Ibn Kesír (Ljubljankić, Enes): Mu’džize Muhammeda alejhi sselam, Ilum, Bužim, 2007, str. 19.
[3] Bajić, Esad: Dokazi za razumom obdarene, MIZ Konjic, Konjic, 2002, str. 57 – 58.
[4] Green, Abdurraheem: Matherial on Authenticity of the Qur’an and proof that it is the revelation from Allah, internetové vydání, b.m., b.d.
[5] Bajić, Esad: op. cit. str. 58
[6] Lane, Edward William: Arabic-English Lexicon in eight parts, Libraire du Liban, Bejrút, 1968.
[7] Ibid.