Ateistou je nazýván ten, kdo popírá existenci Stvořitele. Je to dobrá definice, pakliže stvořitel, který je popírán, je Jediným Bohem náboženství, Jediným Pravým Stvořitelem. Protože jinak ateisté v různé stvořitele věří, ač je neuznávají pod takovým jménem.
Ateistou je nazýván ten, kdo popírá existenci Stvořitele. Je to dobrá definice, pakliže stvořitel, který je popírán, je Jediným Bohem náboženství, Jediným Pravým Stvořitelem. Protože jinak ateisté v různé stvořitele věří, ač je neuznávají pod takovým jménem. Protože ateisté, v rámci úsilí, které vynakládají pro nalezení alternativy k Bohu, která by vysvětlila existenci dočasných hmotných věcí, které můžeme v okolním světě vidět, vynalezli některé imaginární entity a přiřkli jim několik esenciálních vlastností Boha.
Tak materialističtí ateisté věří ve hmotu jakožto v božstvo. Ale tato hmota-božstvo není tou hmotou, kterou každý dobře známe z našeho denního života. Je to něco, co je věčné a nekonečné, něco, co je zformulováno do rádoby vědeckého sloganu, že „hmota není ani stvořena, ani nezaniká.“ Ale jsou-li vyzváni, aby nám takovou hmotu ukázali, pak uvidíš, že jen tak hádají. Hmota, kterou uznáváme a na kterou si můžeme ukázat, sáhnout, jako je hmota nebeských těles, pozemských fyzických objektů, částic, ze kterých se tyto skládají – molekul, atomů, subatomárních částic, fotonů apod. – nic z toho není věčné. Ateističtí materialisté věřili ve věčnou hmotu, pralátku za všemi těmito věcmi, která přichází a odchází, ale příchod teorie tzv. Velkého třesku rozdrtila jakékoli naděje na objevení takové pralátky. Všdci nyní věří, že vše, včetně hmoty, energie a dokonce i prostoru a času má svůj začátek. De facto mluví o okamžiku stvoření těchto věcí.
Dalším takovým imaginárním božstvem je Příroda (s velkým P). Příroda, kterou dobře známe, je totalitou přírodních věcí. Ale, řekneme-li, že Příroda učinila to, či ono, jak ateisté často tvrdívají, shledáme, že bloudíme. Jaká je tato Příroda? Pokud je to ta, kterou známe, jak může samu sebe stvořit? Je-li to něco jiného, kde je potom důkaz o její existenci?
Totéž se vztahuje i na Evoluci. Nyní evoluce znamená, vědecky řečeno „postupný proces, kterým současná diverzita rostlinného a živočišného živého světa narůstá z původních, prvotních a nejprimitivnějších forem. “ (Stručný slovník vědy) Jenže Evoluce u ateistů není tímto procesem, spíše je činitelem, který uvádí tento proces do chodu. Jen takovýmto pseudovědeckým a imaginárním smyslem tohoto slova může Evoluce zaujmout místo Boha. Jinak věřící, který uznává teorii evoluce, ji může uvést v soulad se svou vírou jednoduše tím, že prohlásí tento proces jako takový za práci Stvořitele.
Jsou zde však také „ateisté,“ kteří v Boha sice věří, jenže scestným způsobem. Jejich Bůh se tedy obrací v boha ateistů. Odkazuji tím např. na Einsteina, který řekl, že je sice věřící, ale jeho bůh není Bohem Stvořitelem, ve kterého všichni věříme. Einstein prohlásil, že věří v boha Spinozova, v Boha, který je identický s vesmírem a proto do svého díla nezasahuje zvenčí. „Člověk, který je pevně přesvědčen o univerzální platnosti zákona kauzality,“ říká Einstein, „nemůže ani na moment připustit ideu bytosti, která zasahuje do běhu událostí.“[1]
Takto jsou ve skutečnosti ateisté také modloslužebníky, mušrikún. Mušrik je podle islámu ten, který věří v božstvo, nebo božstva vedle, nebo mimo Jediného Pravého Boha, nebo kdo taková božstva uctívá, dokonce i kdyby též uctíval i Pravého Boha. Proto Korán možná nikdy nehovoří o ateistech, ale hovoří jen o modloslužebnících (mušrikún).
Autor: Dr. Dža‘fer Šejch Idrís
Zdroj: Manáru s-Sebíl, sv. 1, č. 6, str.9, z Džumadá l-úlá 1413 H., Prosinec 1992.
[1] Citováno přes: Küng, Hans. 1981: Does God Exist?, Vantage Book, str. 629.