OTÁZKA: Je pro vznik manželství dostačující sňatek na radnici? Pokud ne, jak uzavřít islámský sňatek v podmínkách ČR? Je potom nutné, aby to bylo v mešitě? Co dělat, pokud už někdo v takovém sňatku dlouhodobě žije a nikdy sňatek v mešitě neuzavřel?
ODPOVĚĎ:
Podle šarí’y vzniká manželství až uzavřením šarí’atského sňatku, tedy nikoli okamžikem oddání na radnici. Pro společný manželský život se všemi z toho vyplývajícími právy a povinnostmi oddací list z radnice coby důkaz uzavřeného civilního sňatku nestačí. Vždy je nutný šarí’atský sňatek v mešitě nebo na kterémkoli jiném k tomu určeném či dohodnutém místě.
Islám vnímá následování šarí’y jako povinnost každého jednotlivého muslima i muslimky bez ohledu na místo, kde se nachází, protože povinnost následovat šarí’u platí už samým tím, že se dotyčný nebo dotyčná hlásí k islámu. Zároveň v současné české legislativě neexistuje žádný element nátlaku, který by nutil muslimy, aby uzavírali sňatek pouze jedním a nikoli žádným jiným způsobem.
Muslimové z Ústavy ČR mají garantováno právo praktikovat svou víru a řídit se předpisy svého náboženství v otázkách věrouky a náboženského postoje, osobní zbožnosti, nebo osobních záležitostech pracovního, obchodního, soukromého nebo rodinného práva, avšak ne každé rozhodnutí v těchto oblastech předjímá právní řád ČR jako vymahatelné. Nelze proto tedy říci, že by čeští muslimové v této otázce neměli na výběr mezi sekulární legislativou a šarí’ou. Tato situace z nich v tomto případě nesnímá nutnost následovat šarí’u v otázkách uzavírání sňatku a v otázkách rozvodu.
Důkazem tohoto vidění je, že Vznešený Alláh pravil:
أَفَحُكْمَ الْجَاهِلِيَّةِ يَبْغُونَ ۚ وَمَنْ أَحْسَنُ مِنَ اللَّـهِ حُكْمًا لِّقَوْمٍ يُوقِنُونَ
Cožpak oni touží po rozsudcích z doby nevědomosti? Kdo může být pro lid pevně přesvědčený lepším soudcem než Bůh? (Máida: 50)
Kdo byl tedy oddán pouze civilním sňatkem, nenachází se z hlediska šarí’y v manželském svazku. Pro takovou dvojici platí stejná omezení jako pro jakoukoli jinou dvojici navzájem nepříbuzných lidí. Je jim zakázáno osamět v jediné místnosti, či se dotýkat anebo cokoli nad to. Pokud by došlo k pohlavnímu styku mezi nimi, je naplněna skutková podstata trestného činu smilstva a provinilci na sobě ponesou břemeno tohoto velehříchu, pokud jsou si vědomi toho, že jejich soužití je šarí’atsky nelegitimní a i přesto v něm pokračují bez vůle ho patřičně zlegalizovat.
Pokud už někdo v takovém svazku žije a chce ho zlegalizovat, musí naplnit tyto nezbytně nutné podmínky stanovené šarí’ou:
- Manžel vyplatí manželce svatební dar a věno, určené pro případ rozvodu manželství z jeho iniciativy.
- Manželka získá muslimského právního zástupce, který ji při uzavírání manželství zaštiťuje.
- Uzavření manželství bude dosvědčeno buď dvěma muslimskými muži, nebo jedním mužem a dvěma ženami coby svědky, anebo bude alespoň řádně ohlášeno.
Za předpokladu, že oba manželé s takto zadefinovým sňatkem budou souhlasit, lze po splnění těchto tří nezbytných podmínek prohlásit za šarí’atsky platný sňatek i ten, který byl původně uzavřen jen civilně. Výjimkou z tohoto pravidla je pouze situace těch manželů, kteří oba na islám konvertují z jiného náboženství buď zároveň, anebo v časové posloupnosti kratší než je čekací doba ženy po rozvodu, pokud byla manželka první, kdo z dvojice konvertoval.
Pro legalizaci takového sňatku z hlediska šarí’y není nezbytně nutné, aby proběhl v mešitě anebo před muslimským oddávajícím.
Vzhledem k tomu, že islám není v ČR ani v SR registrovaným náboženským vyznáním v tom smyslu, že by sňatky uzavřené institucí zákonem uznané k zastupování záležitostí muslimů vůči českému státu (kterou je výhradně ÚMO ČR), nemá zde šarí’atsky uzavřený sňatek žádnou právní legitimitu.
Z tohoto důvodu místní muslimské obce (MO) obvykle šarí’atské sňatky neprovádějí, protože nemají zákonné nástroje jak s touto problematikou právně zacházet. Pro takový sňatek je třeba vždy kontaktovat muslimské instituce nějaké jiné země, jejíž právní řád tuto formu sňatku uznává, např. Rakousko, Turecko, Egypt apod. Toto je obecně platné pravidlo, ze kterého mohou panovat na úrovni jednotlivých MO v ČR jisté výjimky.
Pokud vnitřní politika místní MO, pod kterou spadáte, nesleduje toto obecné doporučení a dovoluje alespoň symbolické uzavření šarí’atského sňatku, potom MO musí vyžadovat oddací list svědčící o předchozím právně závazném civilním sňatku z radnice, nebo průkazné potvrzení o termínu svatby na radnici. Pokud tak neučiní, vystavuje sebe i manžele rizikům vzniku pozdějších problémů.
Ze stejného důvodu můžeme z právního hlediska pochybovat o platnosti sňatků uzavřených pokoutně např. na studentských kolejích jednotlivci či sdruženími nebo spolky, ať už formálními, či neformálními, neboť postrádají jak právní nástroje k vymáhání důsledků sňatku, tak i právní legitimitu, kterou zákon ČR přikládá ÚMO coby zastřešující náboženské instituci českých muslimů.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec