OTÁZKA: Dá se někde uzavřít islámský sňatek neoficiálně, jen verbálně se dvěma svědky? Proč je v českých mešitách předchozí oficiální sňatek podmínkou?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, který vede k tomu, co je nejcudnější a nejmorálnější. Požehnání a mír Poslu Božímu, který nám ukázal cestu nejvznešenějších morálních hodnot.
Správně uzavřené šaríatské manželství (arab. النكاح an-nikáh) je podle Božího Zákona nezbytnou podmínkou soužití muže a ženy.
Vznešený Alláh praví:
فَانكِحُوهُنَّ بِإِذْنِ أَهْلِهِنَّ وَآتُوهُنَّ أُجُورَهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ مُحْصَنَاتٍ غَيْرَ مُسَافِحَاتٍ وَلَا مُتَّخِذَاتِ أَخْدَانٍ
“Ožeňte se s nimi se svolením jejich lidí a dejte jim jejich odměnu podle uznaných zvyklostí jako muhsanám, a nikoliv jako prostopášnicím nebo jako těm, jež mají milence.” (Nisá´:25)
مُحْصِنِينَ غَيْرَ مُسَافِحِينَ وَلَا مُتَّخِذِي أَخْدَانٍ
“chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky.” (Máida:5)
Podmínkami správně uzavřeného manželství jsou:
- souhlas obou manželů;
- vymezení věna nevěstě;
- přítomnost zákonného zástupce nevěsty;
- přítomnost dvou svědků.
Zákonný zástupce nevěsty při islámském sňatku musí být podle konsenzu islámských učenců muslim.1 Pakliže v jejím příbuzenstvu žádný takový není, bývá určen úředně, shodně hadísu Posla Božího صلى الله عليه وسلم, v němž stojí:
فَالسُّلْطَانُ وَلِيُّ مَنْ لاَ وَلِيَّ لَهُ
“Vládce je pak zákonným zástupcem toho, kdo žádného zákonného zástupce nemá.“2
Ibn Tejmíja říká:
“V případě, že žena nemá žádného zákonného zástupce mezi svými příbuznými, pokud je v místě, kde přebývá, reprezentativa vládce, nebo starosta obce, či vůdce, který je následován, potom pro ni může uzavřít manželskou smlouvu on s jejím svolením.“3
Podle Ibn Kudámy přichází zbožný a učený, dobrý a morálně bezúhonný oddávající jednotlivec do úvahy teprve poté, co je zřejmé, že žena bez příbuzného welího je zcela mimo dosah islámské soudní moci, či jejího zastupujícího orgánu anebo místní instituce.4
Úlohu úřadů, vůdců či soudnice islámské státní moci přebírají podle soudobých učenců za její nepřítomnosti respektované muslimské organizace řídící život muslimů na daných územích. Teprve v případě absence takové instituce je možno obrátit se na mravně bezúhonné, znalé a důvěryhodné jednotlivce. Tento pořádek nesmí být narušen. Jeho narušení představuje svévolnou uzurpaci islámského učení a šarí’atských předpisů svěřených do výkonu zástupců muslimských kolektivů.
V právním řádku ČR a SR také není šarí’atský sňatek uznán jako platný z hlediska místního pozitivního práva.
Z těchto důvodů si české a slovenské mešity kladou za podmínku předchozí oficiální sňatek. Právě proto, že obřad nikáhu nenese v českém pozitivním právu žádné zákonné následky a není nijak vymahatelný. Nikáh uzavřený jen pokoutně by kromě morálního konfortu neplnil svůj účel právní účel a nebylo by žádného faktického právního rozdílu mezi takto uzavřeným sňatkem a mileneckým poměrem, tedy de facto smilstvem dvou nesezdaných osob.
Doporučil bych uzavření manželství podle islámského ritu např. v sousedním Rakousku, protože v této zemi je nikáh uznáván se všemi právními důsledky a následně je v ČR i SR plně legalizovatelný. Podobně je možno uzavřít nikáh např. ve Velké Británii.
Ústředí muslimských obcí v ČR a islámské nadace na Slovensku se dlouhodobě ohrazují proti pokoutnému uzavírání sňatků v restauračních zařízeních, soukromých domácnostech či na kolejích a internátech osobami bez pověření autoritou, byť jsou při nich podmínky přítomnosti zákonného zástupce nevěsty (arab. ولي welí), věna nevěstě (arab. مهر mehr) a dvou svědků možná splněny.
Je tomu tak proto, že takový sňatek nemá žádný právní důsledek a proto se mu české muslimské instituce vyhýbají. Důrazně proto doporučuji pouze takový nikáh, který má přímou pozitivně-právní závaznost. Takový je možné uzavřít nejblíž v Rakousku, Británii anebo v muslimských zemích, jako je Turecko, Tunisko, Egypt, Maroko, Saúdská Arábie apod.
Tímto krokem je naplněn cíl a smysl uzavření manželství podle islámského zákona a jsou takto chráněna práva i povinnosti obou manželů i všech zúčastněných stran. V opačném případě by tento cíl nebyl naplněn.
Pokud bychom ponechali otevřené možnosti a nestanovili pořádek v zastupování žen bez zákonných zástupců, pokud by neexistoval řád a pořádek v tom, kdo přesně organizuje šarí’atské sňatky a kdo byl čí zákonný zástupce, otevřelo by to brány zlu, zkaženosti a pochybným praktikám jdoucím proti cti a osobní důstojnosti (arab. العرض al-‘ird), což je jedna z pěti nezbytných hodnot (arab. الضروريات الخمس ad-darúríjátu l-chams) chráněných nejvyššími cíly šarí’y. Vznešený Alláh přikázal zdržovat se smilného či pochybného jednání, hříchu a všeho co k němu vede:
وَلَا تَقْرَبُوا الزِّنَىٰ ۖ إِنَّهُ كَانَ فَاحِشَةً وَسَاءَ سَبِيلًا
“A nepřibližujte se ke smilstvu, neboť to ohavnost je i špatná cesta.” (Isrá: 32)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اجْتَنِبُوا كَثِيرًا مِّنَ الظَّنِّ إِنَّ بَعْضَ الظَّنِّ إِثْمٌ
“Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem!” (Hudžurát: 12)
Podle principu zamezení špatnosti (arab. سد الذرائع seddu z-zerái’) cokoli vede k zakázanému jednání, je samo zapovězeno.
Pokud někdo už v minulosti tímto způsobem, tj. bez schválení místních důvěryhodných a zodpovědných muslimských organizací, uzavřel sňatek a dodržel všechny šarí’atské podmínky, nechť se postará o pozitivně-právní legalizaci tohoto sňatku uzavřením manželství oficiálně na kterémkoli úřadě.
Samotný sekulární sňatek také nemožno uznávat jako platný, protože při něm nebyly splněny výše uvedené šarí’atské podmínky. Pakliže budou splněny dodatečně, lze takový sňatek z hlediska šarí’y akceptovat.
A u Alláha se nachází nejlepší podpora.
Odpovídal: Alí Větrovec
- Viz např. Ibn Kudáma al-Makdisí v al-Mughní, 7/356.
- Od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 24417; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2083; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1102; jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2709.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 32/35.
- Viz al-Mughní, 7/352.