بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Nejlepším slovem je Slovo Alláha, jenž řekl:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než do Jeho vůle odevzdáni” (Álu ‘Imrán: 103).
Služebníci Boží!
Na tomto světě dochází k velkému množství politických a humanitárních krizí, sporů mezi národy a válek. Nejinak je tomu i při pohledu naši současnost. Důvodem toho je lidská vrtkavost popisovaná těmito koránskými verši:
إِنَّ الْإِنسَانَ خُلِقَ هَلُوعًا ﴿١٩﴾ إِذَا مَسَّهُ الشَّرُّ جَزُوعًا ﴿٢٠﴾ وَإِذَا مَسَّهُ الْخَيْرُ مَنُوعًا
“Člověk byl věru stvořen vrtkavý: když dotkne se ho neštěstí, je ustrašený, když dotkne se jej dobré, je odmítavý.” (Me’áridž: 19-21)
Ve chvílích strachů, nejistot a krizí patří ke zvyklostem Božích proroků, mír s nimi všemi, utíkat se k Alláhu a kát se ze svých hříchů.
O Adamovi, mír s ním, a jeho manželce se uvádí, že řekli:
رَبَّنَا ظَلَمْنَا أَنفُسَنَا وَإِن لَّمْ تَغْفِرْ لَنَا وَتَرْحَمْنَا لَنَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ
“Pane náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme věru z těch, jež ztráta postihla.” (A’ráf:23)
O Núhovi/Noemovi, mír s ním, je řečeno, že přikázal svým lidem:
اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ إِنَّهُ كَانَ غَفَّارًا
“Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící!” (Núh:10)
Podobně i Húd, mír s ním, přikázal svému lidu:
يَا قَوْمِ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ
“Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte!” (Húd:52)
Stejně se zachoval i Sálih, mír s ním:
فَاسْتَغْفِرُوهُ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ ۚ إِنَّ رَبِّي قَرِيبٌ مُّجِيبٌ
“O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím.” (Húd:61)
A také Šu’ajb, mír s ním, když řekl:
وَاسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ ۚ إِنَّ رَبِّي رَحِيمٌ وَدُودٌ
“Pána svého o odpuštění proste a pokání před Ním čiňte! vždyť Pán můj slitovný je i láskyplný!” (Húd: 90)
A také Músá/Mojžíš, mír s ním, který pravil:
رَبِّ اغْفِرْ لِي وَلِأَخِي وَأَدْخِلْنَا فِي رَحْمَتِكَ ۖ وَأَنتَ أَرْحَمُ الرَّاحِمِينَ
“Pane můj, odpusť mně i bratru mému a uveď nás do milosrdenství Svého – vždyť Tys nejslitovnější ze slitovníků!” (A’ráf: 151)
Výjimkou z tohoto pravidla nebyl ani náš Posel Boží Muhammed صلى الله عليه وسلم, který sám jednak přikazoval kát se a prosit o odpuštění, přičemž osobně, jak se od něj dochovalo, tak činil i stokrát za jediný den.1
Prorok Ajjúb/Jób, byl zkoušen nemocí a rány osudu postihly jeho tělo, majetek i potomstvo. Jeho utrpení bylo stále větší a trvalo mnoho let, ale on se utíkal ke svému Pánu:
أَنِّي مَسَّنِيَ الضُّرُّ وَأَنتَ أَرْحَمُ الرَّاحِمِينَ ﴿٨٣﴾ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَكَشَفْنَا مَا بِهِ مِن ضُرٍّ ۖ وَآتَيْنَاهُ أَهْلَهُ وَمِثْلَهُم مَّعَهُمْ رَحْمَةً مِّنْ عِندِنَا وَذِكْرَىٰ لِلْعَابِدِينَ
“Postihlo mne neštěstí, však tys nejslitovnější ze slitovníků! A vyslyšeli jsme jej a odvrátili od něho neštěstí, jež nesl, a vrátili jsme mu jeho rodinu a přidali ještě jednou tolik s nimi jako milosrdenství své a jako připomenutí těm, kdož Nás uctívají.” (Anbijá: 83-84)
On je Alláh, Jediný Pravý Bůh a není ani útočiště, ani spásy kromě u Něho:
قُلْ مَن يُنَجِّيكُم مِّن ظُلُمَاتِ الْبَرِّ وَالْبَحْرِ تَدْعُونَهُ تَضَرُّعًا وَخُفْيَةً لَّئِنْ أَنجَانَا مِنْ هَٰذِهِ لَنَكُونَنَّ مِنَ الشَّاكِرِينَ ﴿٦٣﴾ قُلِ اللَّهُ يُنَجِّيكُم مِّنْهَا وَمِن كُلِّ كَرْبٍ ثُمَّ أَنتُمْ تُشْرِكُونَ
“Rci: “Kdo zachraňuje vás z temnot souše a moře, když vzýváte Jej pokorně a bojácně:, Zachráníš-li nás z tohoto, zajisté budeme patřit k vděčným!?” Rci: “Bůh zachrání vás z tohoto i z neštěstí každého, a přesto k Němu pak jiné přidružujete!” (An’ám:63-64)
V příběhu o proroku Júnusovi/Jonášovi se dozvídáme, že předčasně opustil svůj lid rozzloben a snažil se odplout lodí pryč. Byl však vržen přes palubu do mořských hlubin, pohltila ho velryba či velká ryba a on se obrátil v nesnázích ke svému Pánu:
وَذَا النُّونِ إِذ ذَّهَبَ مُغَاضِبًا فَظَنَّ أَن لَّن نَّقْدِرَ عَلَيْهِ فَنَادَىٰ فِي الظُّلُمَاتِ أَن لَّا إِلَٰهَ إِلَّا أَنتَ سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنتُ مِنَ الظَّالِمِينَ ﴿٨٧﴾ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْغَمِّ ۚ وَكَذَٰلِكَ نُنجِي الْمُؤْمِنِينَ
“A zmiň se o Muži s rybou; když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách říkaje: “Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!” I vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme záchranu věřícím.” (Anbijá: 87-88)
Alláh poskytl záchranu Svému milovanému a vyvolenému Prorokovi صلى الله عليه وسلم když ho jeho vlastní lid vyhnal z Mekky a poté, co byl donucen město opustit, na vypsali na něho odměnu, živého či mrtvého:
وَإِذْ يَمْكُرُ بِكَ الَّذِينَ كَفَرُوا لِيُثْبِتُوكَ أَوْ يَقْتُلُوكَ أَوْ يُخْرِجُوكَ ۚ وَيَمْكُرُونَ وَيَمْكُرُ اللَّهُ ۖ وَاللَّهُ خَيْرُ الْمَاكِرِينَ
“A hle, ti, kdož neuvěřili; strojili proti tobě úklady, aby tě zadrželi anebo zabili či vyhnali. A chystali úklady, avšak i Bůh chystal úklady – a Bůh je nejlepší v strojení úkladů.” (Anfál:30)
Zachránil ho i poté, co s Abú Bekrem رضي الله عنه dospěli do Medíny, aniž měli jakoukoli obranu či zbraně nebo vojsko. Během své cesty se ukryli v jeskyni Sewr obklopeni pouze strmými horami, ale Alláh dal, aby je nevěřící nedopadli. Tehdy řekl Posel Boží svému společníkovi: “Co soudíš o dvou, s nimiž je Alláh třetí?” jak popisuje Korán:
إِلَّا تَنصُرُوهُ فَقَدْ نَصَرَهُ اللَّهُ إِذْ أَخْرَجَهُ الَّذِينَ كَفَرُوا ثَانِيَ اثْنَيْنِ إِذْ هُمَا فِي الْغَارِ إِذْ يَقُولُ لِصَاحِبِهِ لَا تَحْزَنْ إِنَّ اللَّهَ مَعَنَا ۖ فَأَنزَلَ اللَّهُ سَكِينَتَهُ عَلَيْهِ وَأَيَّدَهُ بِجُنُودٍ لَّمْ تَرَوْهَا وَجَعَلَ كَلِمَةَ الَّذِينَ كَفَرُوا السُّفْلَىٰ ۗ وَكَلِمَةُ اللَّهِ هِيَ الْعُلْيَا ۗ وَاللَّهُ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
“Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: “Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!” A seslal mu Bůh Svou sakínu a podpořil jej vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kdož nevěřili, zatímco slovo Boží je nejvyšší – Bůh zajisté je mocný, moudrý.” (Tewba: 40)
V den bitvy u Bedru pohlédl Posel Boží صلى الله عليه وسلم na své vojsko – tvořilo ho jen 317 bojovníků. A potom pohlédl na své nepřátele, kteří měli k dispozici sílu o více než tisícovce válečníků. Poté se obrátil ke svému Pánu. Otočil se směrem ke kible, zdvihl ruce k nebesům a pravil:
اللَّهُمَّ أَنْجِزْ لِي مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ آتِنِي مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ إِنْ تُهْلِكْ هَذِهِ الْعِصَابَةَ مِنْ أَهْلِ الإِسْلاَمِ لاَ تُعْبَدُ فِي الأَرْضِ
“Ó Bože, splň slib, který jsi mi dal. Ó Bože! Zničíš-li tuto skupinku Tobě odevzdaných, nikdo na zemi už Tě nebude uctívat!“2
A Boží odpovědí bylo:
أَنِّي مُمِدُّكُم بِأَلْفٍ مِّنَ الْمَلَائِكَةِ مُرْدِفِينَ
“Podpořím vás věru tisícem andělů, jdoucích jeden za druhým!” (Anfál: 9)
(…)
Bratři v islámu!
Mějte vždy na paměti, že toto byl slib Boží a že On ho vždy dodrží! Vznešený pravil:
إِنَّا لَنَنصُرُ رُسُلَنَا وَالَّذِينَ آمَنُوا فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَيَوْمَ يَقُومُ الْأَشْهَادُ ﴿٥١﴾ يَوْمَ لَا يَنفَعُ الظَّالِمِينَ مَعْذِرَتُهُمْ ۖ وَلَهُمُ اللَّعْنَةُ وَلَهُمْ سُوءُ الدَّارِ
“My zajisté pomůžeme poslům svým i těm, kdož uvěřili, v životě pozemském i v den, kdy vstanou svědkové, v den, kdy nebudou nic platny nespravedlivým výmluvy jejich, nýbrž padne na ně prokletí a údělem jich bude příbytek nejhorší.” (Gháfir: 51-52)
Splnění tohoto jeho příslibu je podmíněno pouze následujícími pěti věcmi, zmíněnými v koránském příběhu o proroku Júsufovi/Josefovi a jeho otci, proroku Ja’kúbovi/Jákobovi:
1. Trpělivostí, neboť Ja’kúb řekl:
فَصَبْرٌ جَمِيلٌ
“Leč trpělivost je překrásná!” (Júsuf: 83)
2. Dobrým míněním o Alláhu, neboť pravil:
عَسَى اللَّهُ أَن يَأْتِيَنِي بِهِمْ جَمِيعًا ۚ إِنَّهُ هُوَ الْعَلِيمُ الْحَكِيمُ
“a snad Bůh mi je navrátí všechny, vždyť On vševědoucí je i moudrý.” (Júsuf: 83)
3. Přenecháním všech svých starostí na Alláha a spolehnutím se na Něho, neboť on pravil:
إِنَّمَا أَشْكُو بَثِّي وَحُزْنِي إِلَى اللَّهِ وَأَعْلَمُ مِنَ اللَّهِ مَا لَا تَعْلَمُونَ
“Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.” (Júsuf: 86)
4. Vynaložením maximálního úsilí s ohledem na příčiny, které vedou ke zdárnému dosažení zamýšleného cíle, neboť řekl:
يَا بَنِيَّ اذْهَبُوا فَتَحَسَّسُوا مِن يُوسُفَ وَأَخِيهِ
“Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho!” (Júsuf: 87)
5. A tím, že nebudeme propadat zoufalství a ztrácet naděje:
وَلَا تَيْأَسُوا مِن رَّوْحِ اللَّهِ ۖ إِنَّهُ لَا يَيْأَسُ مِن رَّوْحِ اللَّهِ إِلَّا الْقَوْمُ الْكَافِرُونَ
“A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!” (Júsuf: 87)
Prosím Alláha, aby nás všechny vyvedl z krizí a nebezpečí tohoto chaotického světa a této zběsilé doby. Modlíme se k Němu, aby zastavil válečné šílenství, co nejdřív přinesl mír a chránil muslimy po celém světě, obzvláště dnes na Ukrajině a v Rusku, ale i v Palestině, Sýrii, Jemenu a na dalších místech zeměkoule stejně jako všechny ostatní lidi dobré vůle. Žádáme Ho, aby zmařil podlé plány všech válečných štváčů z Východu i Západu, kteří rozdmýchávají nenávist kvůli své nenasytnosti, krutosti a neukojitelné touze po krvi. Ámín!