Poté, co vzpomenul osud čtyř dřívějších proroků a jejich národů zničených a vyhubených pro své modloslužebnictví, svůj pyšný výsměch, lhostejnost a pochybovačnost ohledně Boží pomoci a schopnosti Stvořitele postavit se na stranu Svých věrných, poté, co logickými argumenty adresoval rozum lidstva s poselstvím, že uctívání model a falešných božstev je naprosto marné a bezcenné,1 Vznešený Alláh hovoří Sám o Sobě:
أَمَّن يُجِيبُ ٱلْمُضْطَرَّ إِذَا دَعَاهُ وَيَكْشِفُ ٱلسُّوٓءَ وَيَجْعَلُكُمْ خُلَفَآءَ ٱلْأَرْضِ ۗ أَءِلَـٰهٌ مَّعَ ٱللَّـهِ ۚ قَلِيلًا مَّا تَذَكَّرُونَ
„Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi – je snad jiného božstva vedle Něho? Jak málo dbáte na připomenutí!“ (Neml: 62)
Vysvětlení dikce tohoto verše předními komentátory Koránu
Imám vykladačů Koránu Ibn Džerír at-Taberí říká:
„Vznešený Alláh se táže: „Jsou snad lepší ti, které uctíváte namísto Jediného Pravého Boha? Anebo je lepší ten, kdo vyslyší utištěného, když Ho poprosí a sejme z něj ono zlo, které ho postihlo?“ Dědicové na zemi odkazují na vládce, kteří se stávají nástupci jedni druhých. Dále se Alláh táže: „Existuje vedle Jediného Pravého Boha nějaký jiný bůh?“ tj. nějaký jiný, který by svedl totéž a který by dokázal lidi zahrnout svými dary tak, jako to pouze Jediný Pravý Bůh dovede. Následuje výtka: „Jak málo si to připomínáte!“ Může znamenat jak málo v porovnání s nezměrností Božích darů a velikostí Boží, anebo jak málo rozjímáte nad názorností důkazů hovořících pro Jedinost a Jedinečnost Boží, byť vůbec není těžké uvědomit si ji a dospět k takovému závěru. A tato maloumnost vede k tomu, že mnozí z vás přidružují k Alláhu a uctívají falešná božstva vedle či namísto Něho.“2
Polyhistor islámských nauk Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí vysvětluje:
„Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí,“ tj. vyslyší člověka v naprosté nouzi, kdy už se nemůže obrátit na nikoho jiného; „jenž zlo odstraňuje,“ tj. snímá z něj tíži jeho osudu; „a činí z vás dědice na zemi,“ tj. zničí jedno pokolení a přivede nové; „je ten božstvem nějakým vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí,“ tj. jak málo si z toho berete ponaučení, jak málo vás to odvrací od neposlušnosti vůči Alláhu a přidružování k Němu.“3
Významný vykladač Koránu Ibn Kesír přichází s tímto výkladem:
„Alláh ukazuje na skutečnost, že je to On, koho lidé vzývají v časech nouze a těžkostí. Je to On, ke komu se obracejí, když na ně udeří pohroma. (…) Proto zde říká: „Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí,“ tj. Kdo je tedy Tím, k Němuž se zoufalec obrací v té největší tísni? Kdo je Ten Jediný, Kdo může poskytnout úlevu z tísně a těžkosti? (…) Vznešený Alláh dále říká: „činí z vás dědice na zemi,“ tj. každá nastupující generace dědí od té odcházející, jedni po druhých. (…)
Podobně tomu říká Alláh Svým andělům:
إِنِّي جَاعِلٌ فِى الأَرْضِ خَلِيفَةً
„Umístím na zemi náměstka!“ (Bekara: 30) tj. učiním, aby na zemi žili generace po generace lidé. Boží slova „činí z vás dědice na zemi“ tedy znamenají, že po jednom národu přichází jiný národ, po jedné generaci jiná, lidská pokolení následují po sobě navzájem. Pokud by Alláh chtěl, mohl by je stvořit všechny naráz a netvořit jedny postupně jako potomky jiných. Mohl by je všechny stvořit z prachu rovnou naráz tak, jako stvořil i Adama. Pokud by chtěl, mohl by jedny učinit potomky druhých, avšak pokud by chtěl, nemusel by usmrcovat jejich rodiče až do chvíle, kdy by se rozhodl je usmrtit všechny naráz. V takovém případě by se pro ně zem stala těsnou. Bylo by pro ně těžké najít si živobytí a obživu. Bylo by jim těsno a jedni by se dopouštěli nespravedlnosti na jiných. Jenže Jeho Moudrost a Prozřetelnost rozhodla tak, že budou stvořeni z jednoho jediného praotce a poté se jejich počet bude postupně zvyšovat. Proto je tvoří i tady na zemi, činí z nich generace předků a potomků, národ po národě, až do konce časů, kdy na zemi už nezůstane vůbec nikdo. Tak, jak Alláh předurčil do posledního počtu a detailu. Poté nastane vzkříšení a každý lidský jedinec bude buď odměněn, anebo potrestán, shodně svým skutkům.
Proto se Vznešený Alláh ptá: „Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi – je ten božstvem nějakým vedle Boha?“ Tj. Je snad ještě někdo další schopen toto učinit? Existuje snad ještě nějaké další božstvo vedle Jediného Pravého Boha? A On dobře ví, že nikoli, že On nemá žádného, kdo by byl jako On. „Jak málo dbáte na připomenutí!“ Tj. jak málo si toho jsou lidé vědomi, jak málo z nich takové uvažování vede k Pravdě a Přímé cestě.“4
Podle az-Zemachšerího představuje tento verš řečnickou otázku: Kdo je lepší, Alláh – Jediný Pravý Bůh, nebo falešná božstva, která vzýváte namísto něj či vedle něho? Protože nikdo z nich nic takového nesvede, za Alláha nemohou uctívači falešných božstev najít náhradu. Podobné řečnické otázky jsou zmíněny i ve dvou předcházejících verších:
أَمَّنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَأَنزَلَ لَكُم مِّنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَنبَتْنَا بِهِ حَدَائِقَ ذَاتَ بَهْجَةٍ مَّا كَانَ لَكُمْ أَن تُنبِتُوا شَجَرَهَا ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ بَلْ هُمْ قَوْمٌ يَعْدِلُونَ ﴿٦٠﴾ أَمَّن جَعَلَ الْأَرْضَ قَرَارًا وَجَعَلَ خِلَالَهَا أَنْهَارًا وَجَعَلَ لَهَا رَوَاسِيَ وَجَعَلَ بَيْنَ الْبَحْرَيْنِ حَاجِزًا ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ
„Ten, jenž stvořil nebesa i zemi a seslal vám z nebe vodu, z níž dali jsme vyrůst nádhery plným zahradám, v nichž vy sami byste nemohli dát vyrůst stromům – je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece jsou lidé, kteří Mu rovné dávají! Ten, jenž zemi pevnou učinil a středem jejím řekám téci dal a pevně zakotvené na ní vztyčil a přehradu mezi dvěma moři postavil – je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece většina z nich o tom nic neví!“ (Neml: 60-61)
A zaznívají i ve dvou verších následujících:
أَمَّن يَهْدِيكُمْ فِي ظُلُمَاتِ الْبَرِّ وَالْبَحْرِ وَمَن يُرْسِلُ الرِّيَاحَ بُشْرًا بَيْنَ يَدَيْ رَحْمَتِهِ ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ تَعَالَى اللَّهُ عَمَّا يُشْرِكُونَ ﴿٦٣﴾ أَمَّن يَبْدَأُ الْخَلْقَ ثُمَّ يُعِيدُهُ وَمَن يَرْزُقُكُم مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ قُلْ هَاتُوا بُرْهَانَكُمْ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ
„Ten, jenž vede vás v temnotách země a moře a vysílá vítr jako předzvěst příchodu milosrdenství Svého – je ten božstvem nějakým vedle Boha? Oč vznešenější je Bůh než to, co k Němu přidružují! Ten, jenž počátek dává stvoření a potom to opakuje a jenž vám z nebe i země obživu uštědřuje – je ten božstvem nějakým vedle Boha? Rci: Ukažte důkazy své, jste-li pravdomluvní!“ (Neml: 63-64)
Tj. žádné z falešných božstev nedokáže to, co dokáže Jediný Pravý Bůh a proto je jejich uctívání odmítnuto jako nesmyslné.5 Proto se jim podle al-Ferrá’a jejich nesmysl vrací ještě jednou ve formě vyčítavé řečnické otázky ve smyslu: „Existuje tedy vedle Jediného Pravého Boha ještě nějaké další božstvo?“6
Podle al-Bejdáwího je možné jak chápání „jak málo si to připomáte,“ tak i „jak málo z vás si to připomene.“ Určitý člen ve výrazu المضطر al-mudtarr pak dle něj znamená specifikaci druhu, nikoli neomezenou platnost pro všechny, kteří do této kategorie spadají, díky čemuž může existovat i někdo, kdo se cítí jako utištěný, ale jeho prosba vyslyšena není.7 K tomu může dojít buď proto, že buď ještě nedosáhl plné upřímnosti, anebo plné míry tísně.
Podle az-Zuhajlího „jak málo dbáte“ znamená „takřka na to nedbáte, byť pravděpodobně víte, že tomu tak opravdu bude.“8 Výraz الْمُضْطَرَّ al-mudtarr vysvětluje az-Zuhajlí jako „někoho, kdo pocítil zdrcující potřebu obrátit se na Alláha a co nejúpěnlivěji Ho prosit.“9 Určitý člen zde podle něho nemá význam zobecnění, ale potvrzení této kvality, jinými slovy nemusí vždy absolutně platit, že Alláh vyslyší prosbu každého jednoho takového a zbavil jeho či kohokoli, v jehož prospěch prosí, toho, co ho tíží a tísní.
Podle az-Zemachšerího pod význam výrazu المضطر al-mudtarr může spadat nejen chudobný, nemocný, utlačený, či obecně někdo, koho tíží neodkladná a navenek bezvýchodná nouze či potřeba, ale také hříšník, který úpěnlivě prosí o odpuštění svých chyb a přešlapů.10
Výraz خُلَفاءُ الْأَرْضِ chulefáu l-ard, překládaný jako „dědici na zemi“ zde znamená učiní jedny lidi nástupci po jiných lidech v tom, co vlastnili, co obývali, v tom, že jedni lidé nahradí své předchůdce a začnou disponovat tím, čím disponovali ti před nimi, ve smyslu že Alláh střídá jedno lidské pokolení dalším. Poslední věta – jak málo dbáte na připomenutí – je výsměchem posměváčkům, že jejich opovrhování Zjevením stejně nemá žádný význam.11
Dželáluddín as-Sujútí a Dželáluddín al-Mahallí uvádí, že se verš může týkat jak toho, kdo prosí za sebe, tak i toho, kdo prosí za jiné. Ve verši je užito slovního spojení خلفاء الأرض chulefáu l-ard, tj. dědicové, resp. následníci země, s potenciálním významem také خلفاؤ في الأرض chulefáu fi l-ard, tj. dědicové na zemi, čímž se méně slovy implikuje obojí význam. To znamená jak směňování generací, tak změnu těch, kteří vládnou. V závěru verše jsou možná dvě různá čtení – قليلا ما تذكرون kalílan má tezzekkerún, tj. „jak málo si to připomínáte,“ anebo قليلا ما يذكرون kalílan má jezzekkerún, tj. „jak málo si to připomínají.“12
Al-Kurtubí uvádí, že čtení „připomínáte“ se uvádí od většiny recitátorů, zatímco čtení „připomínají“ se uvádí jen od Abú ‘Amra a od Hišáma a Ja’kúba,13 učedníků Ibn ‘Ámirových.14 Stejné čtení se dle al-Alúsího dochovalo i od al-A’meše a od al-Hasana, který uvádí dokonce i čtení „činíme z vás dědice na zemi“ namísto „činí.“15
Podle az-Zemachšerího se verš týká vzývání v náboženském smyslu tohoto slova, nikoli v žádosti o pomoc k někomu, kdo může nějak prospět. Na rozdíl od něj však Alláh vždy a za všech okolností splní to, oč je žádán, přičemž všichni mimo Něj mají působnost omezenou. Jen Alláha je proto možno prosit bez jakýchkoli podmínek, zatímco k ostatním je možno se obrátit jedině tehdy, když máme zřejmý, objektivní a racionální důvod, že nám pomohou a mezi nimi a námi není žádné překážky.16
Vysvětlení tohoto verše jinými verši Koránu
Tento verš rozvíjí odvěký koránský princip:
إِيَّاكَ نَعْبُدُ وَإِيَّاكَ نَسْتَعِينُ
„Jen tebe uctíváme a jen tebe o pomoc žádáme“ (Fátiha: 5)
Ibn Kesír uvádí tento verš do kontextu těchto významově podobného verše:
وَمَا بِكُم مِّن نِّعْمَةٍ فَمِنَ اللَّهِ ۖ ثُمَّ إِذَا مَسَّكُمُ الضُّرُّ فَإِلَيْهِ تَجْأَرُونَ
„Není dobrodiní žádného, aby od Boha nepřicházelo; když neštěstí vás postihne, tu horlivě Jej vzýváte.“ (Nahl: 53)17
Al-Alúsí zmiňuje v souvislosti s tímto veršem Boží slova:
قُلْ أَرَأَيْتَكُمْ إِنْ أَتَاكُمْ عَذَابُ اللَّهِ أَوْ أَتَتْكُمُ السَّاعَةُ أَغَيْرَ اللَّهِ تَدْعُونَ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ ﴿٤٠﴾ بَلْ إِيَّاهُ تَدْعُونَ فَيَكْشِفُ مَا تَدْعُونَ إِلَيْهِ إِن شَاءَ وَتَنسَوْنَ مَا تُشْرِكُونَ
„Rci: “Domníváte se snad, že až se k vám dostaví trest Boží či až Hodina udeří, že budete vzývat někoho jiného než Boha? Odpovězte, jste-li pravdomluvní!” Nikoliv! Jej vzývat budete, a bude-li On chtít, zbaví vás toho, co vzýváte, a tehdy zapomenete na to, co jste k Němu přidružovali.“ (An’ám:40-41)18
Mezi falešnými božstvy není nikdo, kdo dokáže vyslyšet někoho v nouzi a sejmout z něj to, co ho tíží, ani se vzepřít koloběhu stanovenému Jediným Pravým Bohem. Proto je tento verš v linii řečnických otázek odvozených od verše:
آللَّهُ خَيْرٌ أَمَّا يُشْرِكُونَ
„Je lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?“ (Neml: 59)19
Řečnická otázka podobná té, která byla položena v tomto verši, se objevuje i zde:
وَلَئِن سَأَلْتَهُم مَّنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ لَيَقُولُنَّ اللَّهُ ۚ قُلْ أَفَرَأَيْتُم مَّا تَدْعُونَ مِن دُونِ اللَّهِ إِنْ أَرَادَنِيَ اللَّهُ بِضُرٍّ هَلْ هُنَّ كَاشِفَاتُ ضُرِّهِ أَوْ أَرَادَنِي بِرَحْمَةٍ هَلْ هُنَّ مُمْسِكَاتُ رَحْمَتِهِ ۚ قُلْ حَسْبِيَ اللَّهُ ۖ عَلَيْهِ يَتَوَكَّلُ الْمُتَوَكِّلُونَ
„A kdyby ses jich zeptal: “Kdo stvořil nebesa a zemi?”, odpověděli by jistě: “Bůh.” Rci: “Domníváte se snad, že kdyby Bůh mne chtěl postihnout neštěstím, že ti, které vedle Něho vzýváte, by byli schopni mne tohoto neštěstí zbavit? Anebo kdyby mi chtěl poskytnout milosrdenství Své, že by je mohli zadržet?” A rci: “Bůh mi plně stačí a na Něho nechť se spoléhají ti, kdož se spoléhají.“ (Zumer: 38)
Podobné řečnické otázky se podle Muhammed al-Amín aš-Šinkítího vyskytují napříč celým Koránem20 a toto jsou jejich příklady:
قُلْ مَن يَرْزُقُكُم مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ أَمَّن يَمْلِكُ السَّمْعَ وَالْأَبْصَارَ وَمَن يُخْرِجُ الْحَيَّ مِنَ الْمَيِّتِ وَيُخْرِجُ الْمَيِّتَ مِنَ الْحَيِّ وَمَن يُدَبِّرُ الْأَمْرَ ۚ فَسَيَقُولُونَ اللَّهُ ۚ فَقُلْ أَفَلَا تَتَّقُونَ
„Rci: “Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?” I odvětí: “Bůh!” Rci jim tedy: “Proč tedy nechcete být bohabojní?“ (Júnus: 31)
قُلْ هَلْ مِن شُرَكَائِكُم مَّن يَهْدِي إِلَى الْحَقِّ ۚ قُلِ اللَّهُ يَهْدِي لِلْحَقِّ ۗ أَفَمَن يَهْدِي إِلَى الْحَقِّ أَحَقُّ أَن يُتَّبَعَ أَمَّن لَّا يَهِدِّي إِلَّا أَن يُهْدَىٰ ۖ فَمَا لَكُمْ كَيْفَ تَحْكُمُونَ
„Rci: “Je mezi těmi, jež k Bohu přidružujete, někdo, kdo vede k pravdě?” A dodej: “Jedině Bůh vede k pravdě! Zdaž ten, jenž k pravdě vede, je více hoden následování, anebo ten, kdo nevede, byť i byl sám veden? Co je tedy s vámi, že takto usuzujete?“ (Júnus: 35)
أَمَّنْ هَٰذَا الَّذِي هُوَ جُندٌ لَّكُمْ يَنصُرُكُم مِّن دُونِ الرَّحْمَٰنِ ۚ إِنِ الْكَافِرُونَ إِلَّا فِي غُرُورٍ ﴿٢٠﴾ أَمَّنْ هَٰذَا الَّذِي يَرْزُقُكُمْ إِنْ أَمْسَكَ رِزْقَهُ ۚ بَل لَّجُّوا فِي عُتُوٍّ وَنُفُورٍ ﴿٢١﴾ أَفَمَن يَمْشِي مُكِبًّا عَلَىٰ وَجْهِهِ أَهْدَىٰ أَمَّن يَمْشِي سَوِيًّا عَلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
„A kdo je ten, jenž pro vás vojskem je, aby vám pomohl, leda Milosrdný? Však nevěřící jsou jen v zaslepení. A kdo je ten, jenž obživu vaši vám uštědří, jestliže On štědrost svou zadrží? Však naopak oni setrvávají ve vzpurnosti a odmítání! Což ten, jenž klopýtá padaje na tvář svou, je veden lépe než ten, kdo vzpřímeně po stezce přímé kráčí?“ (Mulk: 20-22)
Ve stejném duchu jsou i Boží slova tohoto srovnání:
أَمَّنْ هُوَ قَانِتٌ آنَاءَ اللَّيْلِ سَاجِدًا وَقَائِمًا يَحْذَرُ الْآخِرَةَ وَيَرْجُو رَحْمَةَ رَبِّهِ ۗ قُلْ هَلْ يَسْتَوِي الَّذِينَ يَعْلَمُونَ وَالَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ ۗ إِنَّمَا يَتَذَكَّرُ أُولُو الْأَلْبَابِ
„Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních; padaje na tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána svého doufá…? Zeptej se: “Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?” Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.“ (Zumer: 9)
O prosbě k Jedinému Pravému Bohu hovoří i tato slova proroka Ibráhíma/Abraháma, mír s ním:
وَأَعْتَزِلُكُمْ وَمَا تَدْعُونَ مِن دُونِ اللَّهِ وَأَدْعُو رَبِّي عَسَىٰ أَلَّا أَكُونَ بِدُعَاءِ رَبِّي شَقِيًّا
„Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého vzývat budu; přece nebudu při modlitbě k Pánu svému oslyšen.“ (Merjem: 48)
Toto přesvědčení bylo jádrem všech předchozích proroctví a poselství, jako se o tom hovoří například zde:
وَإِلَىٰ ثَمُودَ أَخَاهُمْ صَالِحًا ۚ قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُم مِّنْ إِلَٰهٍ غَيْرُهُ ۖ هُوَ أَنشَأَكُم مِّنَ الْأَرْضِ وَاسْتَعْمَرَكُمْ فِيهَا فَاسْتَغْفِرُوهُ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ ۚ إِنَّ رَبِّي قَرِيبٌ مُّجِيبٌ
„A k Thamúdovcům jsme vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: “Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní. O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím.“ (Húd: 61)
Ve stejném duchu Alláh ohledně následnictví jedněch po druhých praví:
وَهُوَ الَّذِي جَعَلَكُمْ خَلائِفَ الْأَرْضِ وَرَفَعَ بَعْضَكُمْ فَوْقَ بَعْضٍ دَرَجاتٍ
„On je ten, jenž učinil vás nástupci dřívějších na zemi a jenž povýšil jedny z vás nad druhé v hodnostech!“ (An’ám: 165)
Také říká:
إِن يَشَأْ يُذْهِبْكُمْ وَيَسْتَخْلِفْ مِن بَعْدِكُم مَّا يَشَآءُ كَمَآ أَنشَأَكُمْ مِّن ذُرِّيَّةِ قَوْمٍ ءَاخَرِينَ
„Kdyby chtěl, nechal by vás zahynout a zaměnil by vás potom, čím by chtěl, podobně jako vám dal vzejít z potomstva lidu jiného.“ (An’ám:133),
K těm, kdo se povyšují nad uctívání Alláha, anebo k Němu přidružují jiné, se pak obrací slovy:
أَسْمِعْ بِهِمْ وَأَبْصِرْ يَوْمَ يَأْتُونَنَا ۖ لَٰكِنِ الظَّالِمُونَ الْيَوْمَ فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ
„Jak dobře však uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám! Avšak dnes jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu činí.“ (Merjem: 38)
Naopak ohledně Alláha je řečeno:
وَعِندَهُ مَفَاتِحُ الْغَيْبِ لَا يَعْلَمُهَا إِلَّا هُوَ ۚ وَيَعْلَمُ مَا فِي الْبَرِّ وَالْبَحْرِ ۚ وَمَا تَسْقُطُ مِن وَرَقَةٍ إِلَّا يَعْلَمُهَا وَلَا حَبَّةٍ فِي ظُلُمَاتِ الْأَرْضِ وَلَا رَطْبٍ وَلَا يَابِسٍ إِلَّا فِي كِتَابٍ مُّبِينٍ
„On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné.“ (An’ám: 59)
Proč tedy nevzývat Všeslyšícího a Vševědoucího, dobře zpraveného o tajech lidské duše a našich nejniternějších přáních a touhách? Proč vzývat namísto Něho někoho, kdo těchto kvalit nedosahuje?
- Viz az-Zuhajlí v Tefsíru l-munír, 20/9-10.
- Viz Džámi’u l-beján, 19/485.
- Viz Zádu l-mesír, 3/868.
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 6/184-186.
- Viz al-Keššáf, 3/376.
- Viz Me’na l-Kur´án, 2/298.
- Viz Anwáru t-tenzíl, 4/165.
- Viz Tefsíru l-munír, 20/8.
- Viz Tefsíru l-munír, 20/9.
- Viz al-Keššáf, 3/377.
- Viz Tefsíru l-munír, 20/9.
- Viz Tefsíru l-Dželálejn, str. 502.
- Viz al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 13/225.
- Viz Abú Lejs as-Semerkandí v Bahru l-‘ulúm, 2/589.
- Viz Rúhu l-beján, 10/217.
- Viz al-Keššáf, 3/377.
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 6/184.
- Viz Rúhu l-me’ání, 10/217.
- Viz al-Máturídí v Te´wílátu ahli s-sunna, 8/128.
- Viz Adwáu l-beján, 6/122.