Vznešený Alláh ženám přikázal:
وَقَرْنَ فِي بُيُوتِكُنَّ وَلَا تَبَرَّجْنَ تَبَرُّجَ الْجَاهِلِيَّةِ الْأُولَىٰ ۖ وَأَقِمْنَ الصَّلَاةَ وَآتِينَ الزَّكَاةَ وَأَطِعْنَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ
“Zdržujte se důstojně ve svých domech a nestavte na odiv ozdoby svoje podle způsobu dřívější doby nevědomosti! Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a buďte poslušné vůči Bohu a poslu Jeho!” (Ahzáb: 33)
Šejch Muhammed Násiruddín al-Albání v kontextu výkladu tohoto verše řekl:
“Žena je stvořena k tomu, aby pobývala ve svém domě, pomáhala svému manželovi a vychovávala děti.“1
Šejch Ahmed an-Nedžmí řekl: “První školou je matka. Bude-li správná, jak má být, budou správné a jak mají být i její děti.“2
Krásy společného života a harmonie manželského soužití je možno dosáhnout jen tehdy, budeme-li se úzkostlivě držet nařízení Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم.
Mustafa Busuladžić, jeden z nejvýznamnějších muslimských intelektuálů Evropy minulého století, v roce 1944 napsal:
“Muslimská žena nechť se navrátí ke svému původnímu poslání matky a vychovatelky. My, jakož i všechny ostatní národy, budeme vždy potřebovat mnohem více žen matek, které budou vychovávat nastupující generace lidí, nežli budeme potřebovat lékařek a učitelek. Poté, co jsme zažili obtížné a těžce vykoupené zkušenosti minulosti, si nemůžeme dovolit nechat se ukolébat brebentěním a reptáním moderních žen, které vyžadují stejná práva, jako mají muži a zapomínají na hluboké rozdíly ve své psychice, kterými se tolik odlišují od mužů.“3
Současný mladý americký muslimský intelektuál píše:
“Vlastností a úlohou ženy je přinášet teplo a lásku do domácnosti, vytvářet z domu domov. Vydělávat a přinášet domů peníze je naopak charakteristikou a úkolem muže. Nejlepší ženou je ta, která má v sobě nejvíce ženskosti. Naopak ta, která si přisvojí vlastnosti mužů, tím více přestává být ženou a stává se mužatkou. Něco takového je v islámu zavrženíhodné a přechází to i do polohy zákazu, shodně situaci.
Jednou jsem jednomu svému bratrovi v islámu poradil, že kvalita jeho rodinného života by se omnoho zlepšila, pokud by jeho manželka přestala pracovat a namísto toho začala žít životem ženy v domácnosti, jejíž jedinou starostí jsou práce ohledně domova a dětí.
Onen bratr byl vůči této mé radě velmi skeptický. “Peníze, které má žena vydělá, nám umožňují žít mnohem pohodlněji,” namítal.
Vysvětlil jsem mu, že hodnota jeho ženy a toho, čím v domácnosti přispívá, je mnohem, mnohem větší, než jen těch pár drobných, které vydělá jako plat. Přispívá přece něčím omnoho hodnotnějším, nežli jen tím, že také nosí domů peníze.
Nakonec se bratr přeci jen nechal přesvědčit a jeho žena ho v tom následovala. Opustila svou práci a začala pracovat na tom, aby jejich dům proměnila ve skutečný domov.
Uplynula určitá doba a onen bratr mi potom řekl: “Proč jsme toto neudělali dřív?!”
Podle toho, co mi vyprávěl, byli najednou všichni daleko více šťastní. Jejich domov zářil pozitivitou, pohodou a teplem. Všichni se v něm cítili naprosto skvěle. Byl to domov, kde bylo najednou daleko více lásky. Daleko více pokoje a klidu.
I ona se cítila v bezpečí. Všechno šlapalo, protože namísto mrhání jejím časem a energií, kterou předtím věnovala svému zaměstnavateli, mohla nyní omnoho více sil a času věnovat zlepšování svého domu a pozvednutí své rodiny.
A právě toto je důvod, proč byl zrovna tento model rodinného uspořádání dodržován a praktikován takřka univerzálně po celou dobu lidských dějin po tisíciletí napříč všemi lidskými společnostmi.
Autor: Daniel Haqiqatjou, doplněno o úvod a upraveno redakcí
Zdroj: Facebookový účet D. H.