بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vězte a dosvědčujte, že Alláh – Pán můj i váš – je Jeden Jediný, který nemá společníka, Sám o Sobě věčně existující a trvající, nezávislý na ničem a vše závisí na Něm, neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo by Mu byl roven. Toto je první základní článek naší víry a první nařízení islámu, s nímž seznamujeme lidstvo.
Vznešený Alláh praví:
وَإِلَٰهُكُمْ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ ۖ لَّا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ الرَّحْمَٰنُ الرَّحِيمُ
„Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milostiplného, smilovného.“ (Bekara: 163)
قُلِ اللَّهُ خَالِقُ كُلِّ شَيْءٍ وَهُوَ الْوَاحِدُ الْقَهَّارُ
„Rci: „Bůh všech věcí je stvořitelem a On je jediný, vše podmaňující.“ (Ra’d: 16)
قُلْ إِنَّمَا أَنَا مُنذِرٌ ۖ وَمَا مِنْ إِلَٰهٍ إِلَّا اللَّهُ الْوَاحِدُ الْقَهَّارُ
„Rci: „Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího“ (Sád: 65)
A právě tewhíd byl také jádrem všech poselství a prorockých misí od Adama až po Muhammeda, mír s nimi všemi:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ مِن رَّسُولٍ إِلَّا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدُونِ
„A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: “Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá: 25)
Není Božího služebníka, který by toho o svém Pánu věděl více, uctíval Ho oddaněji a vzýval Ho lépe, nežli Posel Boží صلى الله عليه وسلم. V mnoha jeho prosbách a připomenutích se opakují slova tewhídu.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم, když se v noci probudil, si připomínal Alláha slovy:
لا إلهَ إلّا اللهُ الواحدُ القهارُ، ربُّ السمواتِ والأرضِ وما بينهما العزيزُ الغَفّارُ.
„Není božstva kromě Alláha Jediného, Pána nebes a země i všeho mezi nimi, Mocného, Odpouštějícího.“1
Mihdžen ibnu l-Adra’ رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم vstoupil do mešity, kde spatřil člověka, co zrovna dokončoval svou modlitbu. V posledním sezení po tešehhudu prosil slovy: „Ó Bože, žádám tě, Jediného, Samobytného, který neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo by mu byl roven, abys mi odpustil mé hříchy, věru Ty jsi Odpouštějící, Smilovný!“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
قَدْ غُفِرَ لَهُ! قَدْ غُفِرَ لَهُ! قَدْ غُفِرَ لَهُ!
„Už mu bylo odpuštěno! Už mu bylo odpuštěno! Už mu bylo odpuštěno!“2
Kdo říká, že Alláh má potomka, rouhá se proti Bohu, jak se uvádí v kudsí hadísu podle ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
قَالَ اللَّهُ كَذَّبَنِي ابْنُ آدَمَ وَلَمْ يَكُنْ لَهُ ذَلِكَ، وَشَتَمَنِي وَلَمْ يَكُنْ لَهُ ذَلِكَ، فَأَمَّا تَكْذِيبُهُ إِيَّاىَ فَزَعَمَ أَنِّي لاَ أَقْدِرُ أَنْ أُعِيدَهُ كَمَا كَانَ، وَأَمَّا شَتْمُهُ إِيَّاىَ فَقَوْلُهُ لِي وَلَدٌ، فَسُبْحَانِي أَنْ أَتَّخِذَ صَاحِبَةً أَوْ وَلَدًا
„Pravil Alláh: „Syn Adamův o Mně lže, aniž má na to jakýkoli nárok! Rouhá se proti Mě, aniž na to má sebemenší nárok! Lže o Mně tím, že tvrdí, že ho Já nejsem schopen vrátit ho do stavu, v jakém byl. A rouhá se proti Mě tím, že tvrdí, že Já mám potomstvo. Nikoli! Sláva Mi! Já jsem dalek toho, abych potřeboval družku či potomka!“3
Nejen zjevené texty Koránu a Sunny, ale i lidský rozum ukazuje na nutnost existence pouze jediného stvořitele a pána všehomíra. Jak poznamenává Ibnu l-Kajjim, pokud by existovalo vícero božstev, musela by se projevit jejich nezávislá vůle. Pokud by byla stejně silná u obou, byl by vesmír pohlcen chaosem. Nemělo by pak smysl uctívat ani jedno z nich, protože by jejich vůle byla omezena vůlí toho druhého, pročež by si ani jedno nezasluhovalo označit za božstvo. Pokud by bylo jedno silnější, než jiné, potom by nemělo smysl uctívat vedle silnějšího to slabší.4
Podstatu tohoto racionálního důkazu shrnuje Vznešený Alláh ve slovech:
لَوْ كَانَ فِيهِمَا آلِهَةٌ إِلَّا اللَّهُ لَفَسَدَتَا ۚ فَسُبْحَانَ اللَّهِ رَبِّ الْعَرْشِ عَمَّا يَصِفُونَ
„Kdyby byla na nebi a na zemi božstva jiná kromě Boha, věru by obojí již zkáze bylo propadlo. A oč je Bůh, Pán trůnu, slavnější než to, co mu připisují!“ (Anbijá: 22)
Alláh je původcem všeho a Sám nemá počátek. Alláh dává potomstvo každému, aby jeho sémě nezhynulo, aniž by On Sám – Živý a Trvalý – potomka potřeboval. Alláh vše živí a nepotřebuje být živen. O vše se stará a plní prosby všech a je to On Jediný, ke komu se upírají poslední zoufalé naděje všech. Alláh je mnohem velkolepější, nádhernější a mocnější, nežli kdokoli a cokoli co k Němu bývá hanebníky přidružováno a uctíváno spolu s Ním. Proto je nám přikázáno popřít všechna falešná božstva, zříci se vzývání kohokoli a uctívání čehokoli mimo Něj a žít plně podrobeni Jedinému Bohu:
قُلْ إِنَّ صَلَاتِي وَنُسُكِي وَمَحْيَايَ وَمَمَاتِي لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ ﴿١٦٢﴾ لَا شَرِيكَ لَهُ ۖ وَبِذَٰلِكَ أُمِرْتُ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُسْلِمِينَ ﴿١٦٣﴾
„Rci: „Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu všech světů, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.“ (An’ám: 162-163)
Přijetí Jedinosti Boží není jen uznáním tohoto faktu. Znamená podle tohoto jednat a naplnit to svými skutky. Alláh je Jediný, kdo má nárok být uctíván a právo přikazovat, zakazovat, stanovovat pravidla a vynášet zákony.
Kdo nedosvědčí víru, že není božstva kromě Alláha a Muhammed صلى الله عليه وسلم je Jeho služebník a Posel, tomu jeho činy nebudou v Soudný den k ničemu. Kdo nepopře to, co bývá uctíváno vedle Alláha a neoznačí to za lež, toho svědectví víry není platné.
Kdo neuzná Boží Jedinost na tomto světě ze své vůle, bude donucen uznat ji proti své vůli v Den Zmrtvýchvstání.
Vznešený Alláh pravil:
وَمَا قَدَرُوا اللَّهَ حَقَّ قَدْرِهِ وَالْأَرْضُ جَمِيعًا قَبْضَتُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَالسَّمَاوَاتُ مَطْوِيَّاتٌ بِيَمِينِهِ ۚ سُبْحَانَهُ وَتَعَالَىٰ عَمَّا يُشْرِكُونَ
„Oni neocenili Boha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v pravici Jeho. Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují!“ (Zumer: 67)
Ohledně toho okamžiku vypráví Ibn ‘Abbás, Ibn Omar, Abú Se’íd a další sahábové, nechť je se všemi Alláh spokojen, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
يُنادِي مُنادٍ بينَ يديْ الصَّيْحَةِ: يا أيُّها الناسُ أتتكمُ الساعةُ، ومَدَّ بها صوتَهُ، فيَسمعُهُ الأحياءُ والأمواتُ، ثم يُنادِي مُنادٍ: لِمَن المُلْكُ اليَوْمَ؟ للهِ الواحِدِ القَهّارِ.
„Zvolá svolavač bezprostředně před nástupem Ohlušující události, hlasem tak dunivým, že ho uslyší jak živí, tak i mrtví. A potom zvolá: „Komu dnes náleží veškerá vláda? Alláhu Jedinému, Podmaňujícímu!“5
(…)
Služebníci Boží!
Jsme si skálopevně jisti, že Alláh nemá žádného potomka a ani družku. Tvrdit opak je sprostá a hnusná lež. A ti, kteří říkají, že ‘Ísá/Ježíš je syn Boží, jsou nevěřící lháři a nepřátelé Boží, kteří si o Alláhu vymýšlejí pomluvy. On, Vševědoucí, Vševidící a Všeslyšící, Dobrý a Shovívavý je vznešenější a mocnější, než aby se potřeboval vtělit do člověka, aby dokazoval Svou Všemohoucnost, zvítězil nad smrtí, přiblížil se lidem, či ukázal na bezpráví a opovržení vůči nevinným. Nepotřebuje klesnout nejníže, aby vystoupal nejvýše, protože Sám je Zjevný i Skrytý, On, Jediný, Nejmocnější, Podmaňující.
Vznešený Alláh praví:
لَّقَدْ جِئْتُمْ شَيْئًا إِدًّا ﴿٨٩﴾ تَكَادُ السَّمَاوَاتُ يَتَفَطَّرْنَ مِنْهُ وَتَنشَقُّ الْأَرْضُ وَتَخِرُّ الْجِبَالُ هَدًّا ﴿٩٠﴾ أَن دَعَوْا لِلرَّحْمَٰنِ وَلَدًا ﴿٩١﴾ وَمَا يَنبَغِي لِلرَّحْمَٰنِ أَن يَتَّخِذَ وَلَدًا ﴿٩٢﴾ إِن كُلُّ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ إِلَّا آتِي الرَّحْمَٰنِ عَبْدًا ﴿٩٣﴾ لَّقَدْ أَحْصَاهُمْ وَعَدَّهُمْ عَدًّا ﴿٩٤﴾ وَكُلُّهُمْ آتِيهِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فَرْدًا ﴿٩٥﴾
„Říkajíce, že Milostiplný si vzal děti, vy spáchali jste věc hnusnou, že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly, že Milostiplnému děti lživě připsali. A nehodí se přece, aby si Milostiplný děti bral, vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milostiplnému přicházejí jako služebníci. A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.“ (Merjem: 90-95)
Vznešený Alláh staví do kontrastu takové jejich lži a čistotu víry ‘Ísá/Ježíše, mír s ním, onoho údajného syna Božího:
لَقَدْ كَفَرَ الَّذِينَ قَالُوا إِنَّ اللَّهَ هُوَ الْمَسِيحُ ابْنُ مَرْيَمَ ۖ وَقَالَ الْمَسِيحُ يَا بَنِي إِسْرَائِيلَ اعْبُدُوا اللَّهَ رَبِّي وَرَبَّكُمْ ۖ إِنَّهُ مَن يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدْ حَرَّمَ اللَّهُ عَلَيْهِ الْجَنَّةَ وَمَأْوَاهُ النَّارُ ۖ وَمَا لِلظَّالِمِينَ مِنْ أَنصَارٍ
„A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: “Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!” A pravil Mesiáš: “Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.“ (Máida: 72)
V jiném verši Alláh přímo vkládá popření těchto falešných dogmat do úst ‘Ísá/Ježíše samotného:
مَا قُلْتُ لَهُمْ إِلَّا مَا أَمَرْتَنِي بِهِ أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ رَبِّي وَرَبَّكُمْ ۚ وَكُنتُ عَلَيْهِمْ شَهِيدًا مَّا دُمْتُ فِيهِمْ ۖ فَلَمَّا تَوَفَّيْتَنِي كُنتَ أَنتَ الرَّقِيبَ عَلَيْهِمْ ۚ وَأَنتَ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ شَهِيدٌ
„Neříkal jsem jim, leda to, cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil mezi nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad nimi dozorcem – a Tys svědkem věcí všech.“ (Máida: 117)
Popření falešných božstev uctívaných nevěřícími je nezbytným předpokladem islámu. Nevíru v ně nelze oddělit od víry v Alláha Jediného. A podobně nelze oddělit distanc od nich od loajality k ummě islámu, protože právě tewhíd je prazákladem, na němž jsou tato loajalita i distanc budovány. Proto i odvržení a odsouzení jejich obřadů a svátků, kterými je oni uctívají, je nezbytným důsledkem toho, že my sami jsme muslimy. Chvála Alláhu, v této zemi máme plnou svobodu vyznávat svou víru. Skutečná svoboda má vždy dvě strany – k něčemu a od něčeho. Proto se také ptám, máme ještě svobodu popírat jejich do očí bijící lež, že Bůh má syna? Kde je naše svoboda neúčastnit se ničeho, co k propagaci této lži vybízí a distancovat se od toho?
Prosíme Alláha, aby pozdvihl slovo pravdy a učinil ho nejvyšším a aby byla lež a faleš pošlapána a její šiřitelé byli poníženi. Ámín! Ó Bože, učiň nás stranou pravdy, protože strana pravdy je stranou Boží a ta bude úspěšnou. Ámín.
- Zaznamenali Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 5530; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 10700; a Ibn Mendeh v at-Tewhíd, hadís č. 303. Jako sahíh podle al-Buchárího podmínek ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2066.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 985; Ahmed v Musnedu, hadís č. 18974; a další. Jako sahíh podle podmínek Muslima ho doložil al-Albání v Aslu sifeti s-salát, 3/1015.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4482.
- Podrobněji viz Taríku l-hidžratejn, str. 46.
- Zaznamenali al-Hákim v Mustedraku, hadís č. 3637; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 1/261. Uvádí ho i Ibnu l-Kajjim v Muchtesaru Sawá’iki l-mursela, str. 455. Ibn ‘Adí poznamenává, že kvůli množstvím dochovaných podání je tento hadís ve svém vyznění snad přijatelný, viz al-Kámilu fi d-du’afá, 3/69.